Zvrácenost je krásná věda.

Ačkoliv vím, že je to špatné

morbidní, možná až zvrhlé

zvědavost mě žene kupředu

až na samotnou hranici

kde se zastavím a přemýtám

zda-li jsem se dočista nezbláznila

hlavou mi to vrtá jen okamžik

opět mě zachvátí touha

chtíč

tužba

chci to znovu a znovu

dokud budu ještě při smyslech

až se z toho zcvoknu

bude mi to jedno

stejně jako kolo u trakaře

protože za své zvrácenosti budu viset

ale do té doby

do té doby, než se to stane

to budu milovat

ten nůž, který do kůže pronikne jako do másla

a pak temný purpur

ach ten pocit

když mi cizí krev ztéká po zápěstí

málem brečím štěstím

chci to pořád a stále

bez přestání

dokud mi nezačne hrabat

protože teď jsem ještě normální