Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seHluboká pravda o ničem kapitola 3
Autor
Kocour
Trombón si se zájmem prohlížel nový inzerát nočního klubu Kosa, který našel v místním plátku Pomluvy a špatné ftipy. Inzerát ohlašoval nové služby, jejichž zlatým hřebem byla chřoustací erotika. Usrkával peprmintku a zapíjel to pivem. Hospoda příjemně hučela.
\"Máte tu volno?\" Vytrhl jej s rozjímání dobře oblečený postarší smrk.
\"Ale jistě, jestli vám nevadí, že za chvíli přijde Prokopnutej Buben.\" Odpověděl automaticky.
\"Ne,
to mi opravdu nevadí.\" Odpověděl smrk a už se soukal na židli, smetaje přitom svými větvemi skleničky ze stolu. Objednal si uzený lososy a vodu. Zrovna když mu objednané menu přinesli, přišel ke stolu Prokopnutej Buben.\"Víš vo tom, že lososi zase stávkovali?\" Prohodil jakoby mimochodem k Trombónu.
\"Nevím. A proč?\"
\"Prej jim vadí, že je udí. Nějak jim to smrskává vnitřnosti, nebo co.\" Smrk přestal hodovat a se zájmem se na ně zahleděl. Chvíli mlčel, jako by něco zvažoval, pak zavrtěl hlavou a pokrač
oval v jídle.\"A co jim na tom vadí?\" Chtěl mermo mocí Trombón znát důvod stávky lososů.
\"Já nevím přesně, ale něco o tom by mohli psát v tom tvým plátku.\"
\"Tam to nepíšou, toho bych si všim.\"
\"Prej jim vadí, že pak maj moc prosolený játra.\" Vmísil se nečekaně do rozhovoru smrk.
\"Vážně?\" Vydechly překvapeně oba nástroje.
\"No...ale...vlastně to by jim už mohlo bejt jedno, když už jsou uzený, ne?\" Vyřkl svou teorii Trombón. Prokopnutej Buben, kterej dělal správce na Nepraktický univerzitě, tam občas něco pochytil, i když si nikdy nebyl příliš jistý použitím a souvislostmi, pomaličku vstřebával Trombónovu myšlenku. \"Slyšel jsi něco o setrvačnosti?\" Zeptal se Trombóna, když dokončil analýzu.
\"Co to je?\" Vyvalil na něj Trombón oči.
\"No...\" Proko
pnutej Buben na chvilku znejistěl. \"To je...Hmm...že když něco naráz přestane, tak to potom ještě chvíli pokračuje, chápeš?\"\"Ne.\"
\"Aha...Hmm...No, když celej večer piješ a pak naráz přestaneš, tak taky nejseš hnedka střízlivej.\"
\"Promiňte, \" vmísil se do rozhovoru opět smrk. \"Vy chcete říci, že když tomu lososu jaksi zakroutím krkem, tak je ještě potom nějakou dobu živej?\"
\"Vy jste nikdy nazabíjel kapra?\"
\"Ne, nikdy.\"
\"A ani jste to neviděl?\"
\"Ne.\"
\"Když toho kapra praštíte po hlavě, tak sebou ještě chvíli mrská...\"
\"A vy si myslíte, že s lososem je to stejný?\"
\"Jistě.\"
Smrk se nedůvěřivě zahleděl na talíř a horečně přemýšlel. Vypadal jakoby zvažoval možnost, zda se mu napůl snězená večeře nezačne mrskat na talíři. \"A nepomohla by třeba ještě rána jistoty?\"
\"Ale ovšem, že se to většinou dělá, ale při velkovýlovu lososů na to asi není čas.\"
\"Ale tihle už se mrskat nebudou, že ne?\" Dloubal smrk opatrně vidličkou do zbytků lososa.
\"Nebojte se.\" Chlácholil ho Prokopnutej Buben. \"Tihle
už nebudou ani stávkovat.\" Smrk si viditelně oddechl a pustil se do druhé půlky večeře.
Výbuch zkoumal fotografie nových výrobků a spokojeně si pobublával. \"Vypadá skoro jako ten podivnej Hospodin co?\" Obrátil oči, tedy tu část svého amorfního těla o které se dalo předpokládat, že to jsou oči, na mladého asistenta. Ten nadšeně přikývl a ukázal další fotografii. Teplota ve zkumavce prudce stoupla. Výbuchovo beztvaré tělo se prudce rozechvělo a hrozilo erupcí. Mladý asistent zkušeným pohybem připust
il do zkumavky studenou vodu, aby tak snížil teplotu.\"Ale toto se nám opravdu povedlo.\" Promluvil Výbuch, když dobublal.
\"To koukáš, Trombóne, co?\"
\"To koukám, Bubne. Jak se ti to podařilo?\"
\"Tak jak sem povídal. Sedlo si na to deset Bubnů.\"
\"Co s
tím budeš dělat?\"\"No co by? Jezdit na tom do hospody v době záplav.\"
\"Hmm...\" Trombón se zamyslel, tedy ne ve smyslu vědomého myšlení. Na to byl větší specialista Prokopnutej Buben. Trombóna občas přepadla vize. Nikdy k tomu nedošel vědomě. Vždy se to stalo náhodně, jako kdyby někdo zapnul vypínač. Taky na rozdíl od Prokopnutýho Bubnu to Trombóna překvapilo vždy při úplném bdění.
Teď zůstal stát uprostřed kroku, jednu nohu zdviženou, jasný pohled upřen do dáli, ruce rozpaženy, jakoby připravené k letu, jen zamávat. To co probíhalo jeho hlavou nikdy nikdo nezachytil, byť se o to pokoušeli několikrát. A bylo jedno, zda s tím Trombón souhlasil či nesouhlasil. Ovšem my mu do hlavy nakouknout umíme. Tak pojďte za mnou já vás povedu.
Nejdříve bledě červená tma mimoprostorového tunelu. V dálce je vidět východ a už se přibližuje, světlá skvrna se zvětšuje a již vplouvá Bubnem vylisovaná loď do jejich oblíbené hospody \"Mrkev pod zemí.\" Na palubě sedí Trombón a Prokopnutej Buben. Oba ma
jí v ruce pádla a vypadají jak indiáni na válečný stezce. V lokále je prázdno, protože jsou záplavy a je zavřeno. Po místnosti plavou židle, sudy, sklenice, láhve a jiné harampádí. Kolem lodi právě proplouvá láhev 120-ti procentního absintu. Trombón ji zkušeným pohybem loví, s úsměvem na rtech se mohutně napije a podává láhev Bubnovi. Ten se také s úsměvem napije a schovává láhev do útrob lodi. Rozhodli se, že tento způsob návštěvy hospody je bezvadnej. Pádlovali po místnosti a sbírali, co jim přišlo pod ruku. Prázdné obaly pak vyhazovali přes palubu bez obav, že něco rozbijí. Náhle se otevírají dveře, kterými do hospody nikdo nevkročil tolik století, že se zapoměla jejich samotná existence. Loď strhl prou vody, jež začala vytékat ze dveří. I když během chvíle nabrali rychlost několika uzlů, stačil ještě Trombón po cestě sáhnout do baru pro několik balíčků ganji a už se řítili ze dveří. Svět se změnil v jednolitou šmouhu. Snažili se loď řídit, ale pak zjistili, že to nemá smysl, Trombón se chytil pevně boků lodi a zavřel oči. Loď se nakláněla, točila, houpala, lezla na vrchol vlny, aby se záhy propadla o několik sáhů níž. Trombón zatínal zuby, aby z něj nevypadla večeře. Boky lodi svíral ještě pevněji, aby nevypadl i on. Když tu pocítil, že loď začíná zpomalovat. Přestala se točit, šplhat do kopce a prudce se propadat. Zůstal jen pomalej pohyb kupředu a mírné, lehké pohupování. Trombón se osmělil a opatrně, pomaloučku otevřel oči. Strnul. Viděl nekonečnou zvlněnou krajinu. Jeden šedomodrej pahorek vedle druhýho se táhly do nekonečna, kde splývaly s blankytně modrou oblohou. Na jejich vrcholcích se tu a tam objevovaly stříbrné obláčky. Něco takového Trombón v životě neviděl. Pak se loď překlopila. Trombón se ocitnul pod vodou. Ihned nasadil jedinej styl kterej ovládal, čubičku. Snažil se dostat nad hladinu, aby se nadechl. Avšak ať hrabal, jak hrabal pořád se mu to nedařilo. Došel mu dech. Trombón rezignoval, svěsil ruce a nadechl se. Nic se nestalo. Žádná voda jej nezahltila, ani neklesal ke dnu. Udiveně se rozhlížel co se to děje. Stál v místnosti s nářadím, v níž začal rozpoznávat dílnu Prokopnutýho Bubnu. Když se podíval před sebe, tak taky uviděl Prokopnutej Buben, kterak ho se zájmem pozoruje a v ruce drží kýbl.\"Viděl jsem strašně velký množství vody!\" vydechl svoje pr
vní slova.\"Nic víc?\" Ptal se skoro zklamaně Prokopnutej Buben.
\"Nic víc. Možná, že kdybys mě nebudil...\"
\"Když tys tady takhle stál skoro čtyři hodiny a já se začínal nudit.\" Prokopnutej Buben se snažil předvést Trombónův postoj. Vzhledem k rozdílným proporcím se mu to moc nedařilo a vypadal skoro směšně.
\"Hele, víš vo tom, že v Mrkvi pod zemí jsou hnedka vedle výčepu dveře?\" Přerušil jej Trombón v pohybové stylizaci.
\"Ne. A... oni tam opravdu jsou?\"
\"No teď jsme skrze ně projeli na lodi a víš, že moje skrovné vize občas mluví pravdu.\"