Nářek, z kterého se rodí andělé

Ještě tvůj stín v srdci leží

bez tebe obejdu se stěží

obeplouváš mne svým krokem

stávám se svým vlastním sokem

děs mne jímá, když se bouřím

že po klidných časech toužím

děs mne jímá z tvého čela

jdu za vůní tvého těla

spálen proudy zlatých vlasů

celý jak osika se třasu

zaplatil jsem za prodlení

zaplatil jsem s úroky

věděla's, kam mne to žene

když mi saháš na boky

vím, že's mne jak hračku měla

vyhrála's dřív, než jsi chtěla

ač jsi bledla, červenala

v duchu přec ses mi jen smála

že podléhám svodům tvým

že se ze mne stává stín

že se topím ve svém žití

spletla's mne, jak klubko nití

o ráji's mi vyprávěla

já tu zatím blodím v tmách

že jsem nešel, kam jsi chtěla

že ti nejdu ve stopách

má přítelkyně, kdo byl horší?

na všechny se léčky zkouší

na všechny se pasti strojí

mě se špatně rány hojí

že jsem skončil v drápech tvých

není vinou tvou

že jsem nedbal křiků tvých

že jsem slabý v kolenou...