Meruňka IV

ne, ne, prostě to nedávám, dovedu spoustu věcí, ale formátování textu na Písmáku je pro mě španělská vesnice...

První díl - http://www.pismak.cz/index.php?data=read&id=389980

Druhý díl - http://www.pismak.cz/index.php?data=read&id=390210 

Třetí díl - http://www.pismak.cz/index.php?data=read&id=396658

 

* * *

Šla jsem po chodbě a naproti mně šel Faruq. Měl na sobě bílou košili, která dávala vyniknout jeho tmavý opálený kůži. Džíny měly díry na kolenou a vypadalo to sexy. Jeho parfém byl sexy. On byl celej dost přitalivej. Usmál se na mě a obešel mě. Otočila jsem se. Jasně! Čekala tam na něj. Měla dlouhý blond vlasy, podpatky a řasenku. Vlastně ne – ne, nebyla nalíčená. A byla dost hezká. Proti mý vůli mi byla sympatická. Usmála se na něj a on jí chytil kolem pasu. Šli nejspíš do kina, měla v ruce dva lístky. Faruq se zasmál, byla asi i chytrá, protože on se takhle směje jenom věcem co ho doopravdy pobaví. Zamračila jsem se. Faruq mi řekl že to bude v pohodě, že to je stejně jenom jedna z mnoha. Počkat – řekl? Vždyť už nejspíš seděli v jeho autě! Ne, Faruq stál za mnou. Vlastně šel – po chodbě. Měl na sobě bílou košili a kalhoty, který měly děravý kolena. Obešel mě a na někoho se usmál ... Měla podpatky, ale nalíčená nebyla. Blondýnka, samozřejmě. Chytil ji kolem pasu a ona mu ukázala dva lístky. Rozesmál se.

„Bude to v pohodě Lucy,“ řekl, protože šel po chodbě kolem mě. Usmál se na sympatickou blondýnku, která na něj čekala na konci chodby a s rukou kolem jejího pasu odcházel.

Přicházel po chodbě a usmíval se. Na mně ne – za mnou stála na chodbě nějaká slečna...

Co se to děje??

* * *

Nemyslím si že tě miluje Lulko.

Jo, vim že se s tebou líbal v kině, Ančo.

Nemam tušení jestli má v Egyptě holku.

Ne, nevím jestli má tetování.

Jasně že s tebou půjde. Ne, nepřidám se.

Říkal že nemá čas? Hm. Tak to ho asi nemá.

Jsi do něj blázen? Ale to vy všechny. Bety.

Ve škole se začátkem května konečně provalilo kde Egypťan bydlí a z opovrhování mojí osobností se rázem stala čirá nenávist. Nikdy jsem netušila čeho všeho jsou schopný žárlivý holky – najednou si nepovídaly o svým Mumu, ale o mně. A rozhodně ne tak pěkně, i když asi stejně procítěně. Ale zároveň se z nich všech okamžitě staly moje nejlepší kámošky. Miluju tě, Fanoušku, takhle mi to zavařit! Prokecnul to ve slabý chvilce v nějakým kině. A mezi holkama se to rozneslo rychlejc než bych věřila že vůbec je možný. Už druhej den byly všechny milý a chtěly na kafe. Nic se neděje, samozřejmě, dělaly, že neví to, co mi bylo zakrátko jasný, že ví, a Faruq na mě zpoza sešitu nešťastně koukal. Jenom počkej, ještě ti to spočítam! Časem mi pak řek, že netušil, že by to mohlo něco změnit a že se na tom domluvil s máti. Jasný – tak ať si s nima pak mamka povídá sama...

* * *

A o prázdninách jsem začala malovat. Ne jenom tak ledasco – docela šílený abstraktní obrazy. Bylo v nich vždycky hodně modrý a oranžový a mamka o nich říkala, že jsem asi zešílela. Faruqovi se líbily. I když ze začátku se taky ptal, co znamenaj. O prázdninách jsem se vůbec začala dost měnit. Zčásti kvůli tomu, že ty slepice, který se mnou byly nejlepší kamarádky se teď až podezřele často zvaly k nám domů a u filmů a debat v mým pokoji se až podezřele často ptaly na Mumínka, kde je, proč se nestaví... Mumínek před nima začínal prchat. Nechával se zapírat, občas prostě jenom tak někam odjel, když přišla Andula, nebo některá jiná poblázněná. Anče jsem totiž jednou poťouchle ukázala kde má pokoj a ona mu pak házela kamínky do okna ještě tři noci. A vůbec se ze mě ale stával jinej člověk – začala jsem bejt uzavřenější, přestala jsem chodit do města, čím dál častějc jsem se zavírala doma, poslouchala muziku a kreslila svoje šílený obrazy. Začala jsem kouřit. Tajně, samozřejmě. Ukázalo se že Faruq v Egyptě taky trochu kouřil, tak jsme spolu po nocích jezdili na vyhlídku za město, mlčky kouřili a přemejšleli každej o tom svým. Začala jsem mít divný sny o Faruqovi a chodbách. Potom jsem už měla sny i ve dne. Občas jsem si říkala že jsem se prostě zbláznila – a k tomu mi z toho bylo fakt dobře, z toho bláznění. Třeba jsme o půlnoci s Faruqem vyrazili na vyhlídku, vykouřili dvě cigára a já pak půl hodiny běhala po stráni jak šílená. Čím míň jsem se bavila s lidma, tím víc jsem v sobě měla energie, která prostě chtěla nějak ven. Vybíjela jsem jí různě, malováním, tímhle šíleným lítáním po stráních, bláznivým skákáním u sebe v pokoji na hudbu, při který drnčely okna, nebo opíjením se. To třeba máma odjela někam na dva dny, my si s Fandou vzali do pokoje dvě flašky vína, venku si zakouřili, pak se oba opili se a celou noc strávili v posteli. Občas jsme se probudili oba nazí, občas ne, bylo nám to jedno. Skoro s nikým jiným už jsem se nebavila – i když s ním ve škole taky ne. Jenom při pití nebo kouření. Stal se z něj takovej muj tajnej kumpán, a nemyslím že by mu to ani moc vadilo.

Pak odjel.

Bylo to někdy na začátku srpna. Prostě vyrazil na pár dnů do Egypta, navštívit starý známý, tátu a slečny – nevěřím že by jich tam měl míň než v Čechách. Mamka mi řekla, že bych se teď konečně mohla zas udobřit s Lulkou a Peťulou, protože poslední dva tejdny mi skoro všechen čas, kdy jsem nebyla zavřená v pokoji se štětcem, zabíraly výlety s Faruqem a krabičkou Marlborek.Ušklíbla jsem se.

Pak jsem napsala internetový Peťule zprávu. Odepsala skoro hned. Zas jsem se ušklíbla.

13:21 Lucy 5.8.2010

Ne, nevrátil se... nezajdem někdy ven?

Peťula byla samozřejmě přesvědčená že jí píšu jenom proto, že už ho nemám doma, a měla vlastně pravdu. Ale koneckonců to bejvala moje nejlepší kamarádka pár let před tím než se objevil, tak by mě mohla aspoň trochu podržet. A nevim, kdo jí donekonečna utěšoval, že s Andulou on určitě nechodí a že se mnou vážně taky ne (obojí byla pravda). A že tu s nikym nespí, že bych to přece viděla, kdyby si někoho přived domů (pravda, domů si nikoho nevodil, nepotřeboval to)... Prostě by se na mě teď nemusela vykašlat. Prosím.

Peťula ale neodepisovala, zjevně se jí hlavou honilo něco podobnýho.

Mávla jsem rukou, pustila si muziku a postavila se ke stojanu.

Jako vždycky.

Trochu modrý (moře), oranžová (pláž), černá (košile), plátno (nebo život?) a štětec(a čas).

Co to se mnou dneska je? Myšlenky mi lítaly dál než (snad až za...) jindy (...moře). Sakra!

Namalovala jsem dlouhou modrou čáru. Pak oranžovou a pak černej kříž. Vystínovala jsem modrou čáru jako by byla pod křížem. Vypadalo to docela hezky. Pak konečně napsala Peťula.

13:43 Péeéťulinka 5.8.2010

Moc ráda! Dneska odpoledne?

13:43 Lucy 5.8.2010

Jo, to by šlo. Tak ve tři na námku?

Aspoň se taky podíváš mezi lidi, Lůco.

13:44 Péeéťulinka 5.8.2010

Ok. Bude to fajn! Zatím se měj, Luci... :)

Snad bude, Peťulo.

*   *   *

---