...

 23:20

"Mazluško, spíš?"
 Z pod peřiny se ozve mírně nevrlé "...hmm?"

Nadechnu se " Víš..."

"Hmmm..."

"Víš, já bych Ti potřeboval něco říct..."

"Řekneš mi to ráno, teď spi."

Už jsem na pokraji zoufalství, nevydržím to, musím se přiznat.

"Lásko, tohle je důležité. MOC."

Posadí se, s povzdechem rozsvítí lampičku na svém nočním stolku a mžourá na mě rozespalýma očima. "Tak co je, já narozdíl od Tebe musím ráno do práce."

Polknu. Tohle ji nemůžu říct. Zabije mě. Pokud neměla deset let co se známe a dva měsíce, co spolu žijeme důvod, tak za tohle mě zabije.

"No?"

"Ne, nic, už nic, necháme to na ráno, nebo na jindy... Dobrou mazluško." Otočím se na pravý bok, povytáhnu si peřinu až pod nos. Stejně na to nejpozději v pátek odpoledne, až přijede ke své mámě, příjde a pak mě zabije.

"Hansi? Tak copak jsi měl tak důležitého a neodkladného, že jsi mě kvůli tomu budil...Hmm?"

Mlčím.

Zhasne, lehne si. "Tak brou."

Jupí, zatím mi to prošlo. Ale zítra jí to řeknu, musím!

Skoro usínám, když se lehce prohne matrace, a Mazluška se přikulí a obejme mě. Že je opravdu zle, poznám za pár vteřin když se Mazluščina tlapka vkrade ke mě pod deku a směřuje... a zároveň mi druhou rukou kreslí po zádech. Nejúčinnější výslechová metoda, alespoň u mě.

Pár směšných pohybů (vůbec mi nevadí, že to ještě moc neumí, ještě bude mít dost času se to naučit),  něžných doteků a pak polibků,  spokojeně mručím... Přejede mi jazykem po tváři, a začne mi ožužlat ucho... "Hmm, líbí?" 

Co ji na to mám říct. Moc dobře ví, co to se mnou dělá a ještě udělá, pokud bude takhle ještě pár minut pokračovat. Nejdřív lehký, potom o něco silnější stisk a  pak mě kousne do ucha... Stačí tak málo, a jsem na hranici... a pak se přiznám ke všemu. Ne, to nejde... Musím jednat! 

Překvapeně vyjekne, když se k ní otočím, a ani se nebrání, když se nad ní o něco později skláním a směřuju níž a níž...

00.05

Hlavu mám položenou na jejím bříšku, hladí mě po vlasech a odpočíváme.

"Tak co jsi mi chtěl říct?"

Polknu. Už to nevydržím... hrozný psychologický nátlak...

"Ehm... Víš, jak jsi mě před pár dny, než jsi jela pryč, prosila abych se postaral o ty sazenice ve skleníku, tak sem na to zapomněl."

Zasměje se.

"Já věděla, že na to zapomeneš, tak jsem pro jistotu poprosila ještě Markétu, aby je každý večer zalila."