Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

46. SUPERKOULE - scénář - dílo č. 2

06. 06. 2012

632

Autor

soutěž KOULE

Muž před pultem

Osoby:

XX - žena za pultem

XY - muž před pultem

Vedoucí - store manager

===

XY - Promiňte, slečno, mohu v této prodejně platit zboží jídelními kupony?

XX - No jo. Ale bereme jenom pět stravenek a drobný nevracíme. Vokažte, co tam máte...

XY - Jenom běžný nákup...

XX - Tak to už vidím, to je špatný. Nezlobte se, ale pivo stravenkou platit nemůžete.

XY - Cože? Tekutý chléb národa nelze platit stravenkami?

XX - Ne.

XY - A víno - mléko starců?

XX - Ne!

XY - A kdybych chtěl jablečný mošt a droždí?

XX - Ne!!! Vlastně jo. Samostatně ano. Ale tohle není mošt a kvasnice, to je papír na pečení a vykosťovací nůž! A to je špatný.

XY - Proč špatné? Pečící papír je znamenitá věc. Nemusíte nic mastit a vysypávat. Hlavně se vám cukroví nepřilepí k plechu ale k papíru a vy nemusíte k jeho vystřižení použít nůžky na plech, nýbrž na papír. Papír se lépe kouše, o trávení ani nemluvě. Už samotný název jej řadí k potravinám, které lze...

XX - Ne! Nelze!! A ty granule pro psy vám taky neuznám. Jenom potraviny.

XY - Co vás přivedlo k domněnce, že se nejedná o potravinu?

XX - To přece NENÍ normální jídlo!

XY - No dovolte?! Ihned přestaňte hanobit tyto chutné, vitamíny a minerály obohacené sušenky. Co je dobré pro naše nejlepší přátele, nemělo by snad být dost dobré i pro nás? Kam se na ně hrabou kuchyňské prefabrikáty od Maggi nebo od Vitany! A vůbec, jak si dovolujete znevažovat mé stravovací návyky? Psí suchary tvoří podstatnou část mého jídelníčku a nehodlám na tom nic měnit!

Činí mne mimořádně vitálním, mám po nich lesklou kštici, jsem šťastný, zdravý a dělám pevná hovínka!

XX - Ale na stravenku ne! Není to strava! Potravina, pokrm, jídlo, ham-ham!!!

(Polohlasem) Božemůj, jak může bejt někdo tak natvrdlej? No jo - chlap! Chlap v samoobsluze je horší, než ženská za volantem.

XY - Slečno, vaše povrchní, intolerantní a paušalizované závěry mne utvrzují v názoru, že s opačným pohlavím nemáte příliš mnoho zkušeností. Víte, my muži pohlížíme na svět poněkud přímočařeji. Máme-li lačný žaludek, chceme jej naplnit. Čímkoli.

Nelistujeme nejdřív v Blesku, abychom zjistili, jaký názor má na jídlo Halina Pawlowská. Nic nás nenutí kručení v břiše probrat s kamarádkami po telefonu, ani nezkoušíme hlad rozchodit v módním salonu.

Pouze vlídným slovem zainteresujeme manželku k přípravě chutné a vydatné krmě, což je dovednost, již si naše pokolení až na drobné výjimky neosvojilo.

Pravda, není li vyhnutí, jsme ochotni k ústupku drobnou protislužbou, byť i formou zásobování domácnosti nezbytnostmi. Ne však často, neboť se obvykle zaobíráme množstvím důležitějších záležitostí, než je doba pečení vepřové kýty. Či snad nějaké malicherné rozlišování charakteristiky komodit v krámě, na němž s dětinskou umanutostí trváte!

XX - Ještě že nejsem vaše žena!

XY - To můžete hovořit o velikém štěstí, neboť touto dobou byste už měla sbalenou igelitku a štrádovala si to zpátky k mamince!

XX - To těžko. Moje maminka už pět let leží na Olšanech.

XY - Tato zdánlivá komplikace by se dala nečekaně snadno vyřešit... (vyjme z košíku dranžírák a významně jím zablýská)

XX - Co si to... Pomoc! Vražda!!! Pane vedoucí! Pane vedoucí!!!

(Přichází muž ve středních letech.)

Vedoucí - Uklidněte se, Květuško, všechno se jistě vysvětlí.

(Podává ruku XY) Dobrý den, pane doktore. Vás jsem u nás ještě neviděl. Jak se daří milostivé paní? Já jsem Klikeš. Vzpomeňte si. Loni v květnu. Ten žlučník. Pamatujete?

XY - Domnívám se, že ano. Vy jste ten Courvoisier V.S.O.P., že?

XX - Vidíte? Sprosťák je to!

Vedoucí - Běžte se doučit zbožíznalství, Květuško, já už to tady s pánem vyřídím.

(Obrací se k XY) Tak copak se přihodilo, pane doktore?

XY - Áááále... Taková drobná lapálie. Mrzutost vcelku zanedbatelná. Mezi námi chlapy, pány tvorstva, se to určitě... Už odešla?

Pane Klikeš - průšvih! Zapomněl jsem si doma peněženku. A můžu já se vrátit domů bez nákupu? No nemůžu, to je vyloučeno! Vždyť přece znáte moji ženu...