46. SUPERKOULE - scénář - dílo č. 4

Za ranních červánků

Seriál o tom, že chybovat je lidské, setrvávat v omylu, však je osudné

Obsah předchozího, tedy 2 738., dílu:

Faultraubenzieher celou dobu lhal. Nepracoval na Palauských ostrovech, ale obchodoval neúspěšně na pražské burze. Z Natálčiných přátel to věděla pouze Lída. Oskar se s rodinou už dávno nestýkal a jediný, kdo se o něho ještě zajímal, byla Okresní správa sociálního zabezpečení. Vyčerpaného kanárka se už nepodařilo zachránit. Na třídní schůzce se oba rodiče dověděli strašlivé věci.

2 739. díl 

„2550, 2650,“, těhotná Natálka dopočítala bankovky a zaradovala se. Vtom zazvonil mobil. Natálka jej okamžitě zvedla k uchu:

„Ahoj Lído,“

„Ahoj, Natálko, jak se máš?“

„Mám se úžasně. Právě jsem přepočítala peníze od Faultraubenziehera,“ (při této zmínce Lída na druhém konci drátu bezdrátového mobilu polkne. Dosud nenašla odvahu nejlepší kamarádce Natálce říci pravdu o otci jejích dětí). 

Vpozadí zní exotická hudba ze severovýchodu Mikronésie. Pokud divák není nahluchlý, rozpozná i slova písně: 

„Belau loba klisiich er a kelulul“ (technická poznámka: jde o úvodní verš Palauské národní hymny).

Náhle se ozvalo bušení na rozpadlé dveře chýše. Natálka:

„Musím končit, někdo se sem dobývá.“ (české seriály se vyznačují tím, že každou událost, kterou divák vidí, ještě několikrát komentují, aby se děj nevyvíjel příliš rychle). 

Než těhotná Natálka vstane, dveřmi vstoupí Faultraubenzieher.

„Objevím se po dvaceti letech a ty mě ani neobejmeš?“ vyčte děvčeti, když odloží převlečník z tulení kůže.

Skloní se k ní. Ovane ji vůně kopr a maniok.

„Něco exotického z tebe voní! Tvůj dopis začínal slovy „Konečně se mě dočkáš.“ Myslíš, že jsem na tebe čekala?“

Tázavě se na ni dívá.

„Nedostal jsi moji odpověď?“ podivila se proto, „psala jsem ti, že tě už nechci vidět.“

„Ne, žádnou odpověď jsem nedostal. Ale nediv se. Než dovezou poštu z Meleokoku na Peleliu, trvá to i dva týdny. Mezitím už jsem odletěl.“

„Ani jsi nepsal, proč se vracíš?“

„No, to víš: Došly fosfáty. Z ostrova zbyla jenom mělčina. Propustili nás, ostrovany převezli na Mariany. Ale dost o mně. Co dělá Eliška?“

„Myslíš svoji nejstarší dceru?“ 

„Co? Já jich mám víc?“

„Proč se ptáš?“

„Kolik dětí jsi zanechal pod Mount Ngerchelchuusem, nevím. Eliška vystudovala „evropské vztahy“ a pracuje v Radě regionálního rozvoje.“

„To je placená práce?“ podivil se Faultraubenzieher.

„Neodpověděla a s heknutím se pokusila vstát. 

„A tohle máš s kým?“ ukázal na Natálčino břicho, „S Frantou? S tím tajemníkem?“

„Bývalým tajemníkem. Dneska už je náměstkem ministra.“

„A co že tě nechal tady v Kožlí?“

To jí ranilo. Samozřejmě se na ni Franta vykašlal, jakmile ulovil tu děvku … a Faul tady stojí jako zpomalený a posléze zastavený film. (technická poznámka: oba hrdinové mlčí. Slova se odehrávají v Natálčině hlavě).

„Myslíš, že by nám mohl pomoci s rozjezdem farmy?“ rozzářily se Faultrabenzieherovi oči. 

„Možná. Tenkrát v třiaosmdesátém nám přece také půjčil traktor,“ nechala se i Natálka krátce unést vzpomínkami. 

Vtom časovač televize spustil televizní noviny. Přerušila hovor a ztěžka usedla do sedačky.

Faultraubenzieher usedl vedle ní a brzy začal chrápat. Zdálo se mu, že se dvě palmy sklánějí až k pláži a pod nimi sedí ten mikronéský stařík. Toho večera mu v baru poradil:

„Jestli hledáš pomocnou ruku, spolehlivě ji najdeš pouze na konci svého ramene!“ (technická poznámka: použít nějaké názorné zvtárnění snu pro blbce) 

Natálka do chrápajícího strčila, aby přestal: „Proč jsi se vůbec vrátil?“ 

„Pochopil jsem, že rodina je pro mě to hlavní.“

Vtom bouře rozrazila okenice světnice a proud vzduchu navál dovnitř hromadu čerstvého sněhu.