Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seSám ve tmě
10. 06. 2012
7
18
4782
Autor
Danny
Dav venku opět skanduje moje jméno. Za chvíli vyjdu ven a oblažím jejich zrak zázraky a divy. Nyní sedím u obrazovky počítače a prociťuji toky informací. Zároveň je trochu směruji. Jsem nadnášen gloriolou slávy a uctívání. Ale tak to musí být.
Duchaplnosti, kterými budu jitřit jejich sluch a mysl, si nemusím připravovat: intuitivně je vylouskávám přímo z kreativního středu bytí. Už se napojil celý svět a jásá. Nechávám se zbožňovat. Ano, zbožňovat. Ale přitom musím, aspoň sám sobě, aspoň sám pro sebe připomenout, proč to všechno.
Minulý život jsem prožil v Tibetu a dosáhl tam osvícení. Můj zrak se poté upřel na západ, na Evropu. Neznali tam Nauku a myslel jsem, že když se tam vtělím (a dobře použiji svoje "siddhi", zázračné síly získané vhledem do bytí), dovedu je všechny blíže osvícení, kterého jsem sám dosáhl.
Ovšem v tomto životě, jakmile ze mě spadl závoj zapomnění a rozkoukal jsem se, jsem pochopil, že jsem se mýlil. Neznal jsem Příběh.
Tato část světa duchovně žije Příběhem, který mají zapsaný ve své svaté knize. Někteří jím žijí a sami si to uvědomují, většina však jej následuje podvědomě. Je to příběh národa, který došel z otroctví ke svobodě a poté jednoho muže z tohoto národa, který této svobodě nasadil korunu.
Skandování venku se mění v trans. Mávám rukou a alespoň jim posílám nějaká světla, obrazy, pocity, než se na pódiu zjevím sám a začnu svoji dnešní řeč. Nejdříve však musím dokončit inventuru myšlenek, kterou nyní vyskládávám sám před sebou.
Ovšem Příběh se zasekl a začal běžet v kruhu. Lidé se začali soustřeďovat na dogmata, na vnější známky Příběhu, na vnější smysl přikázání a doporučení: a tím to celé strnulo. To, co mělo pomoci ke svobodě, se samo stalo vězením.
A po nějaké době záseku jsem přišel já: se svými schopnostmi získanými v části světa, kde Příběh neznají, s tendencí vidět Příběh zvenku místo zevnitř...
...a zjistil jsem, že je na mně napsat poslední kapitolu.
Stanu se vším, co pokládají za božské. Vystupňuji to až k největší extázi. Celý svět tím odhodí dogmata ve prospěch jediného dogmatu: mě.
A já pak budu poražen. Musím být. Jeden z nich přijde a zasadí mi první a zároveň poslední úder.
Pak budou prázdní. Prázdní, holí a noví, jako by je právě opustil nejláskyplnější milostný partner jejich života. Ale budou muset začít nanovo: dogma bude rozbito.
Hořce se usmívám. Nikdo u mě nesmí vidět ani stín pochybností. Hladím podlitinu na svém čele, podlitinu, která se vytvořila poté, co jsem v této inkarnaci silným vhledem znovu získal své siddhi. Její tvar se podobá třem šestkám - i tady Příběh prosadil svou.
Až po mé porážce nezůstane kámen na kameni, přestanou být dětmi. Budou vědět, že budou muset nadále přemýšlet a cítit každý sám za sebe.
18 názorů
no jó, takovej nietzsche oklikou přes tibet...
glosovat tak heavy věci jako vztah západu ke starému a novému zákonu a ještě navíc optikou východu je příšerná kláda, kterou nakládáš na malej rozvrzanej dvoukolák literárního žánru paraboly. ne, že by tento pomyslný dvoukolák mnohdy nedokázal uvézt náklady ještě těžší (viz třeba to, jak Miroslav Petříček interpretuje v Majestátu zákona Kafku), ale to by to muselo být implicitnější a ne takhle (rádoby)erudované. Jsou zde mnohatisícové knihy na toto téma které nedají tomuto dílku žádnou šanci.
DavidPetrik
10. 07. 2012
Já už se asi opakuju, ale - z mé strany jako obvykle: nápad je fajn, zajímavý, k jazykové stránce mám výhrady.
Co to je "toky informace"? (beru tok informace, tok informací, toky informací, ale že by jedna informace měla více toků?)"Jakmile ze mě spadl závoj zapomnění a rozkoukal se" - ten závoj? "...který této svobodě nasadil korunu" - nasadit něčemu korunu se velmi často používá v ironickém smyslu, jako pokazit něco. Může to změnit dojem, který jsi chtěl vyvolat.
Opakování slov: "začal běžet v kruhu. Lidé se začali..."
"a zároveň poslední úder. Pak budou holí." Možná je to jen můj problém (mám ráda metafory), ale po slově "úder" si v další větě automaticky představím hůl, a ne to, že jsou nazí :-) Tak možná pro takové vyšinuté jedince jako jsem já, to slůvko "holí" zvaž...
Jinak pěkné čtení plné fantazie. fajn.
Malá Marie
18. 06. 2012
Malá Marie: Máš samozřejmě ve všem pravdu, Marie. Jak jinak, zřejmě, když jsi osvícená.
Ano a autor, jak ho znám, toho má na mysli až běda :))) Sám by možná uvítal nějakou lekci, jak toho mít na mysli méně. Nebo méně myslí? .-)
Ale i on na to má, koneckonců, právo. Že? A my s ním i s tebou :)
PS: "zápor kladu" je skvělý obrat. Dík!
Malá Marie
17. 06. 2012
Malá Marie: Jistěže hrdina příběhu lhal. :) Byl přeci sám o sobě dogmatem. Ani ho nemusel stvořit. On stvořil sebe. Zbožňován a přece ne Bůh.
Mám rád tvé miniatury Danny. *