Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sedvanáct zastávek v neznámém chrámu nejisté církve
Autor
Lyryk
lásko
dnes už jsem překročil rozpočet bdění
usínám pro to bez milosti
v drncajícím dostavníku plném havranů
co klovou mé neustále dorůstající oči
jsi trpělivá omývačka mrtvol
z každé mé vrásky vymýváš výkaly viklaného času
něžně jak za peníze
rýhy naoko mizí ve tvém mizerném pohlcovači prostoru
lásko
I.
jednou jsme našli vodopád ztajený v lese
smáli se zmateným značkám
napínavým šipkám do polí
srdce mi šplouchlo radostným plesem
o návrat nebyla pražádná dračka
klapalo potichu soumlýnské soukolí
II.
v polích se kostel rozpadal
obloha crčela poslední okamžik
z oken se ozval pravýkřik
dopadal s kapkami oběma na záda
vybouchla peřina pampelich nepřímá
záblesků šeptání hřbitov si nevšímal
volal jsem s kostelem věžinou bez pater
škvírami do nebes o zájem navzájem
myšlenky na tebe myšlenky nesvaté
každičké úpřítmí ve vrbách šou ráje
šlehouny svěření šlehají do tváře
zvědavé oltáře číhají při faře
sotva ses ohlédla zrosenou šíjí
kropenky svěcené rozpaky oblomné ostychy nedomyjí
i tiše nášlapné stesky se míjí
úsměvnou hádankou -hádám- nedořeklas mi ji
III.
kdysi na posedu sis poposedla ke mně
naděje v hlavách pažemi zuřivě drtivě plály
hřálas mé zahřívání a já tvé samozřejmě
hromové svítili nad něžné fauly
dokud nás tráva nepřerostla
nevraceli jsme se nikam
naděje láskou zhoustla
a zdálo se že osud odtud neuniká
IV.
a zdál se nám jedné noci nesouvislý sen
chviličku mně chvilku tobě
celý den oklikami proveden
hýčkal se odpočinkem v lesklé chloubě
svatební louky se pod nohama hřály
věnečky spletené spletly se bezděčně
příslibem neustálým
kam patřím v souboji -v zápase přítomných- v utkání o věčné
V.
kdyby věděly kam patřím
více by se leskly
perly z vitráží nevidomých bratří
vidí mne černými brýlemi za skly
říkají všechny hlasy kostela
věřím v jednoho … nejiného …
kontrabasy se nedrží od těla
objímáme se na různé straně dveří s něhou
VI.
a já ti věřím že nezahyneš daleko od mých slz
že slyšíš do padání pláče smích
pronikat hlasem každou tvrz
stvořenou časem kolem tíh
ráno se umodřilo šílí modrou
na tvoje tence otevřené rty
hněv zapomíná písní moudrou
chorálem úcty bez omerty
odpouštím z přehrad květy planné
oheň je strmá radost býlí
proud napůl cesty nikdy neustane
před branou nebes abychom milost zatančili
VII.
z podsvětí netáh bych tě za vlasy
kdyby ses zmijím zpěčovala
nemusel bych se prosit o spásy
já nejsem -Eurydiko- žádný valach
abych tě nesl roklinami
táhl jak dřevo křivým svozem
skákal s tvým strachem neuboze
před ú morem či přes tsunami
z toho jsme vyšli jako ze cviku
každý svým neopačným směrem
konejším „bratry“ s kvérem
s epikou pleteš si mou lyriku
VIII.
lyra teď ohranná visí na zdi
tóny se štípou z vleklých hornin
změnil jsem nástroj spíš oceány brázdím
bludičkám holanďáckým kazím zatoulání
fušuji plachtám směr v koši strážním
na stěžni nejvyšším nadávaj nepokorní
IX.
prodal jsem duši za dvě kůrky chleba
tělo už dávno zbičovaly deště
jdu krajinou a snad už si mě vstřebá
nechá u sebe snad nezůstanu třeštěn
hrob kdysi našich pevných stisků
zůstává zarostlý a nepřístupný
stravuje mě i tebe ta nekonečnost obelisku
jsem nepředstavitelné nic stín z kutny
X.
včera s tam byla mezi prsty promnout popel
do konce neviděna Bohem
byl jsem tím popelem i solným sloupem
vzkříšení bylo skoupé
hříšníci se mnou rozemletí
kvílí mé verše závistivci
mé řídké žalmy o staletích
letím si nesmrtelnost jinde odsedět a tvoje tvář je stále dívčí
XI.
Fénixův pařát se do večera zatnul
odnese tuhle půlnoc jinam
odnese obě dvě naše tmy
za nichž se snadno neusíná
půjčí své peří plátnu
o nějž dva štětce sotva zašeptly
oblétá veškeré orfické proměny
snese se básníkem doprostřed spavých múz
volnosti nadýchej nadýchej žehnaně
vyšli jsme za snění blouzněni souzněním
přílišní hranici na kopcích žhaví mu
aby se zas tavil léčivým na ráně
22 názorů
a přestože to začalo tak krásně, poprvé jsem pořádně pochopila nutnost proškrtání. omlouvám se za to, že jsem si kritiku vůbec dovolila, jen píšu, co cítím
Takového tě vůbec neznám. Tohle je přímo chrlení lávy.
Známe se vůbec vájemně velmi málo a vlastně jen samotné básně člověka těm druhým tak nějak, aspoň trochu, představí.