sladká mizérie; pro log

lešení postává troufale u zdi nářků  pro    rekonstrukce výpovědí

zdrcujících hlasů  sbíječky      slzný beton v prášku         přečistá víra

X

my strana žalující vymáháme dnes odškodné na tamtom básníkovi

za to že nás odlákal od zdi nářků

za účelem tzv. radosti ze života

dále nás pak udržoval v magické nevědomosti

nesnesitelným a vytrvalým poukazem

k nevinným studánkám

zahalujícím lunám         odhalujícím sluncím

v neuspořádaných pořádcích a nesčetněkrát trval na důležitostech

úsvitů a zapadání do pelechů erotizování

předstíral sny za něž jsme si nejen nic nekoupili

ale také neplatili nájemné ani sociálně zdravotní jistoty

opakovaně tak znevážil základní likviditu

rovnoprávního vztahu mezi ženou a mužem

jeho nedbalost hraničící se šílenstvím vydával za poslední pravdy

než přišli exekutoři

před nimiž si sedl na zem a žertoval neurvale těmito slovy:

vezměte si každičký můj verš    na nic nezapomeňte

čímž způsobil újmu na   do té doby okolo stojícím majetku

ale zejména na     -do základů- vyhloubených citech mé mandantky

zneužívaje tak do poslední chvíle její náklonnosti

k cílevědomému a bohulibému naplňování společenských účtů

zejména tím rozdíral úmyslně mandant činu logiku důstojnosti vůči světu

Y

vážený soude                 nemám na právníka

proto se sám naroveň přiznávám     ano    jsem vinen

nade vším co tu říkali a ještě budou naříkávat

neumím nic než radost            anebo pohladit zachránit popřidat

vše k slzám marnosti      přidávám svoje

a k tomu přiznávám k dnešnímu dni nám nezůstalo z vážnosti zhola nic

proto jí přisuďte veškerá práva               na moje játra

též na mé ledviny  dejte jí práva kdykoli rozhodnout

co s mými orgány           komu je odprodat za měřici žita

jen nechte dokouřit tohleto cigáro   ani není dost nekonečné

dopít stesk ani nechci

a vzhůru do lochů          do svých nor        do světských beden

na místo radostí doložit důsledky

položit svědomí na oltář marností

zatěžko vzpomenout kdy radost bila          kdy svedla bytí

a s jakým pobudou        že zas tu bude

k čemu trest života        když tresť je smrtí

a ačkoliv mi prokazatelně nemůžete věřit ani slovo

věřte mi jediné               tam za obzorem radosti není nic

a na tom potřebujete pracovat do nejvyšších výšek (?)

do nejmastnějších šířek a do bezedných sudů (?)

tam sídlí vaše spravedlnost

na tíži vašich vin   že jsem žil z pouhé radosti       však na tom polštáři

však!           Kde jinde chtěl bych nazývat své voly životem

Z

poslyšte rozsudek jménem zdravého rozumu

aniž bych jakkoli chtěla popírat zítřejší rozbřesk

a svalování lun do tůní noci

co já se básní načetla než přišla sem soudit

všechno co řečeno jí patří      a beze zbytku

vše budiž výstrahou pro vzletné básníky

všechna krev orgánů pravdivě řezaných

každý chvěv orgánů poctivě sekaných

neboť my společnost     moc dobře víme             a spolutrpíme

oněmy cizokrajnimi jmény Orfeus Fénix a další

jimiž se snadno uniká od sporáků a sušáren

tam žena bezmocná jen se zápachy zápasí

a to je právě ten  společný atribut nebe zpěčnosti

ona ční sama nad rozstaveným hnízdem

zatímco on sám si v radostech libuje a páchá ctnost

copak jí nemohl obětovat na koláč ze své tak nekonečné poezie!?

přiložit halíř k dílu!?                                    A proto

řezejte sekejte jistotně bez odkladných účinků

klidně už v té hle té přesvaté soudní síni