Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

O králi, který chtěl být sám sebou

10. 08. 2012
8
6
2516
Autor
Danny
Byl jednou jeden král. Již dlouho vládl svému království: přijímal audience, aby se dozvěděl, co si lidé o jeho panování myslí, rokoval se svými ministry a dle jejich rad vydával zákony - a když měl chvíli volna, bavil se ve společnosti svých přátel. Jednoho dne krále napadlo, že chce být co nejvíce sám sebou. Začal posilovat ty vlastnosti, které pokládal za nejvíce svoje a potlačovat ty ostatní. Po čase ho napadlo, že když přijímá audience, je příliš ovlivněn tím, co si lidé myslí - a tak nemůže být dost dobře sám sebou. Přestal proto audience udílet. Po nějaké době měl další nápad: když rokuje se svými ministry, příliš věcí od nich přejímá: tím pádem dostatečně není sám sebou. Přestal proto s ministry rokovat a zákony si psal sám. Již delší dobu se poté začal vyhýbat dalším a dalším lidem, dále tříbil vlastnosti, které pokládal za nejvíce svoje. Nakonec došel k tomu, že když se baví se svými přáteli, příliš se jim přizpůsobuje. Přestal je vídat a zamknul se ve svém trůnním sále: všechny dveře zavřel tak, aby se daly odemknout pouze zevnitř. Také zavřel okenice, aby jej příliš neovlivňovalo světlo slunce, měsíce a hvězd a aby tak mohl být co nejvíce sám sebou. Tak zůstal zavřený ve tmavém trůnním sále a snažil se být co nejvíce sám sebou. Jeho mysl čím dál tím více tvrdla, až začalo tuhnout i tělo. Nakonec se v temném trůnním sále s dveřmi, které se daly odemknout pouze zevnitř, proměnil v sochu. Dlouhou, dlouhou dobu stál král v trůnním sále proměněný v sochu, když vtom ho napadlo, že takhle to dál nejde: že všechno vzal za špatný, vlastně úplně obrácený, konec. Jakmile jej toto napadlo, socha se rozpadla na kusy. Zvedl se vítr, který otevřel okenice: trůnní sál zalilo sluneční světlo a bylo vidět, že uprostřed kusů sochy leží malé miminko. Dítě postupně rostlo, za každou hodinu vyrostlo tolik, kolik normální člověk za rok a po třech dnech král dorostl do svého původního věku, v němž se zrychlený růst zastavil. Král otevřel dveře, které se daly odemknout pouze zevnitř: pozval dovnitř zpátky své přátele, omluvil se jim a vystrojil pro ně velkou zábavu. Pozval zpátky svoje ministry, aby s nimi mohl řešit záležitosti státu a vydávat zákony. Znovu začal udílet audience. Byl sám sebou.

6 názorů

Armand
20. 08. 2012
Dát tip
také osloven a oceňuji kvalitu, protože tohle není snadné ani běžné napsat... * Král by nepřišel na to kdo je, kdyby si nevyzkoušel období sochy. Byl tedy sám sebou před tím nebo potom? A bylo to stejné nebo jiné? .-)))

VH64
11. 08. 2012
Dát tip
Jo, dobrý. Tuhle jsem želel tvé rychlé konzumace dobrého nápadu - i tady si poželím.

LadyLoba
10. 08. 2012
Dát tip
mne to hluboce oslovilo

Lakrov
10. 08. 2012
Dát tip
Zaujalo mě to. Od druhé věty (či spíš odstavce) už je zřejmé, že nepůjde o pohádku (pro děti), ale spíš o cosi na způsob bajky, podobenství... (taková kategorie na písmáku asi není). Kdyby byl každý myšelnkový přerod takhle jednoduchý nebo vůbec uskutečnitelný, bylo by o hodně méně nešťastných lidí. Tenhle text by oné uskutečnitelnosti mohl pomoci. Kdybys chtěl tesat do kamene, kladivo a majzlík mám :-)

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru