Malá úvaha o konci světa

Už několik měsíců si žijeme po údajném konci světa, který měl nastat 21. prosince minulého roku. Mnozí tomu nevěnovali pozornost, jiní mávli rukou a někteří ve skrytu duše doufali, že se stane něco neočekávaného. Prostě konec světa nepřišel, užili jsme si srandu, Američani natočili pár scifi snímků a život jde vesele dál.

Jenže problém je v tom, že v jednom takovém konci světa žijeme už nějaký rok a další roky žít budeme. On totiž žádný konec světa nepřichází v jeden moment, je to plíživá věc. Každý konec přichází ve stínu a pomalu upevňuje pozice. Část po části se poté drolí společnost, až vše skončí totálním krachem. Jen příkladně.

Kdo by neslyšel o starověkém Římu. Jeho vzestup začal po Punských válkách a za dvě stolí ovládl téměř celý známý svět od Britských ostrovů na severu, až po nekonečné pláně Sahary na jihu. Od španělských hájů až po Babylon se táhla jedna říše. A jak přišel konec? Konec trval dlouhá století. Pomalu se moc Říma drolila a vpád barbarů byl už jenom posledním tanečkem nad hrobem. Můžeme se zeptat, jak mohli Římané prohrát, když měli viadukty, silnice, rozvinutá řemesla, kulturu a tak bohaté vojenské zkušenosti? Jak mohli padnout před necivilizovanými barbary?

Tohle byl jenom ilustrující příklad. Takových příkladů je v dějinách více.

Chtěl bych se ještě zamyslet, co je myšleno koncem světa? Planeta Země? Vymření veškerého lidstva? Popravdě je za slovním spojením konce světa myšlen konec západní civilizace tak, jak ji známe. V tom je ten konec světa. Nejsem zastánce Václava Klause, ale věřím jeho slovům o tom, že v Asii, v Africe, v Jižní Americe žádná krize není. Právě naopak! Lidé tam vidí svoji budoucnost optimisticky a s velkými nadějemi, že nyní jsou na tahu oni. Mají suroviny, levnou pracovní sílu, velké projekty a hlavně investují do vzdělání a do vědy. Oni na žádný konec nečekají, oni teprve ten svět začínají budovat.

Naše západní společenství je možná stále ještě na vrcholu, ale je to jen otázka času, kdy se propadne tam, kde jsou dnes rozvojové země v Africe. Evropa nemá už téměř žádná velká surovinová ložiska, pracovní síla je oproti asijské nebo africké příliš drahá a nevznikají zde žádné velké projekty. Evropa veškerý svůj potenciál utopila ve válkách 20. století a popravdě už nemá co světu nabídnout. Velká část výrobních kapacit byla přesunuta na východ a s tím brzy dojde i k úpadku inovací. Protože tam, kde se nic nevyrábí, se ani nic neinovuje. Kolaps začíná i v sociální a kulturní rovině. Jsme společnost konzumu a povrchního nahlížení na svět. O nějakém myšlenkovém boomu se nemusím ani zmiňovat. Téměř sto let nikdo nepřišel s žádnou převratnou novinkou, která by změnila lidem pohled na svět. I v tom vidím úpadek společnosti. Jsme jako zrezavělý stroj, který stále ještě běží, ale nic nového od něj nelze čekat.

Uf, co dodat závěrem na tak pochmurné téma? Snad jen, že po rozpadu starověkého Říma přišel nový úsvit dějin. Barbaři se rozptýlili v temnotách a na ruinách antiky vyrostl nový svět, kterého jsme i my součástí. Musíme doufat, že náš přerod nebude příliš bolet a budoucnost si vezme z naší doby jen to nejlepší. Každý konec je něčeho začátek.