Kruhy na vodě

Už si někdy zkoušel házet oblázky do vody? Já vím, dělal to snad každý, ale víš, mě přijde, že každý to děla jinak. Nebo se na to dívá jinak. Není kámen jako kámen a voda jako voda.

Často si představuju, že jsem tím kamenem. Letím, narážím a pak padám a dopadám. V tichu - sám a klidně. Nikdo mě nevidí, ale já vidím celý svět. Celý svět pozorujuskrz uzavírající se hladinu, na které se lámou poslední paprsky světla a kruhy na hladině se líne tahnou až tam, kam nevidím. Pozvolna mizí, ale cestou se ještě všeho dotknou.

Hodně lidí si myslí, že záleží, jaký kamen hodíš. Čím větší a těžší, tím větší vlny. Co myslíš? Je něco na tom? No, jestli když máš větší a těžší kámen, jestli to funguje jinak? Vidíš, to jsem si dřív taky myslel! Jenže jednou jsme stáli na břehu, ani nevím, koho to napadlo, ale začali jsme házet oblázky. Pozorovali jsme ty kruhy. Kam až se dostanou a jestli se mění. Já házel těsně před sebe, líbí se mi, když ten oblázek se hezky houpe pod hladinou a pak přistane jako modul na měsíci. Pšššš. Lehce ale přesto vidíš ten prach okolo něho...

On si zase potrpěl na efekt. Poslední kámen, než zmizel, byl velký jako jeho zatnutá pěst. Rozmáchl se a pak jsem jen viděl velký výbuch na hladině a vzedmuté vlnobití. Ne, nebyla to bomba. To mluvím o tom kameni. Zmizel on. Už se nevrátil. No, ale ty vlny. Ty vlny byly vážně větší, jenže než se ke mně dostaly, téměř splynuly s hladinou. Nenechaly po sobě nic. Jen ten výbuch na začátku byl jiný a - a podle mě, ten kamen musel rychle dopadnout na dno, jako tělo bez duše. Jen tak. Prostě spadl a leží tam dodnes.

To máš pravdu. Žabky jsou takové vychutnání všeho. Skáčou po hladině. Často se i tak stáčejí a mění směr. Stále sem a tam a všude vidíš kruhy. Nikdy nevíš, kde se objeví další. Jenže, jak říkáš, ty kruhy nestačíš ani vnímat a mnohdy se k tobě ani nedostanou - tak jsou povrchní.

Co z toho vyplývá? No, počkej, to jsem ti ještě neřekl. Když totiž hodíte dva oblázky těsně vedle sebe, okolo každýho se vytvoří kruhy. Sami o sobě nemají moc sílu a vypadá to, že hned zmizí, ale pak se vzájemně propojí a to bys měl vidět! Najednou je tu jeden kruh, daleko větší než ty dva předchozí a kam až ho můžeš vidět!

Víš, ale stejně bych chtěl být asi listem papíru. A klidě i popsanýho. Jen tak si ležet na hladině, nechat se hladit vlnami, nasávat do sebe okolní vodu a nakonec se pozvolna rozpadnou a lehce se potopit až ke dnu....