Traktorem na střechu světa

Můj děda byl bolševik,

traktorista – úderník.

Děda prostě zvoral na co sáh,

pole, louky, nejstrmější svah.

 

Orbu v nejtěžším terénu

zvládal díky dezénu.

Mít  raketu jak se sluší,

oral by i na Venuši.

 

Teď stěžují si Nepálci,

úroda se vytrácí.

Shání prý někoho od vedle,

kdo umí sázet erteple.

 

Řekli mému dědu v JZD,

ať se sbalí, do Asie pojede.

Že situace velmi zlá je,

povolán byl v Himaláje.

 

Dělají si Nepálci

z Čechů jenom legraci?

Myslel si i táta,

že jsou to zas šprťouchlata.

 

Opravdu ale nejde o srandu,

u vrat posli z Káthmándú.

Prý tam nahoře v Nepálu

mají zkušeností pomálu.

 

Lítostí mu srdce puká,

když ho prosí malý Gurkha.

Stokilový děda nerad hlad,

kde prý to má podepsat.

 

V družstvu byl zisk nevelký,

tak nafasoval stravenky.

Od babči rum, víno a ovar je

náhrada za cestovní výdaje.

 

Do zásoby dvacet litrů slivovice,

název státu podezřívá čím dál více.

Co když v Nepálu, na střeše světa,

po pálence dávno už je veta?

 

Loučí se s ním babička,

jemně líbá na líčka.

„Dědku, nedělej mi ostudu,

tam nahoře v Káthmándú!“

 

Tak se vydal do velehor

na svém stroji značky Zetor.

Ve zmijovce zapálil si dýmku,

plecháč kreslí hnědou přímku.

 

Nevšiml si totiž zhola nic,

že orá už od Pardubic.

Co opustil děda rodný dom,

silnice jsou tankodrom.

 

Vychutnal si patnáct minut slávy

v polích blízko Bratislavy.

Maďaři však vřeští,

prooral se Budapeští.

 

Navigační chybu zjistil zrazu,

podruhé se řítil ke Kavkazu.

„V Himalájích přece už asi jsi,

co tu dělá odbočka na Tbilisi?“

 

„Na sever teď musím asi,

když minul jsem už Váránasí!“

Před traktorem roste krpál,

to už asi bude Nepál.

 

Svým tvarem Nepál je

nudle severně od Indie.

Každopádně našlapuj tu lehce,

ať nešlápneš na horolezce.

 

Rozhlédl se kolem,

hned už vidí problém.

Dalo jistě velkou námahu,

dělat brázdy do svahu.

 

Děda hnedle kreslí skicy,

jak orat po vrstevnici.

Český oráč neví, co je strach,

jal se brázdit prudký svah.

 

Dvacet lidí, co se drží lana

dívá se na něj jak na blázna,

což nikdy neviděli Japonci

traktor tak vysoko na kopci?

 

I Dánové mají údiv na lících,

„Traktor v osmi tisících?“

Němci balí dolů batůžky,

prý už mají halušky.

 

„Nežli kyslík mě se více

v lahvích líbí slivovice.

A lépe nežli termoprádlo

zahřeje mě moje sádlo.“

 

S prací rychle chvátá,

na řadě je Sagarmatha.

A v pracovním zápalu

vzal při jednom Makalu.

 

Ve výšce se už cítí jako sjetý,

nepřichází támhle yetti?

Yetti, yeťťátko i yettice

přátelští jsou velice.

 

Užili si tenkrát větší srandu,

než s Hillarym ze Zélandu.

Po grogu a po víně

hráli karty v kabině.

 

V osmi tisícich pak na korbě

popřednášel o orbě.

„Řeknu vám to rychle předem,

než mě z výšky sklátí edém.

 

V kopci hlídejte si vrstevnice,

úrody pak zbude vždycky více!

I horolezci cestou nahoru

nakopou si bramboru.“

 

K večeru už únava je znát,

nechal jim stroj osahat.

Yettice si našla novou hračku,

chmatá do kabiny po stromečku.

 

Zavadila žena sněžná,

mašina je odbržděna.

Udělala velkou kravinu,

traktor spustil lavinu.

 

Děda jako kočka hbitá

zezadu se stroje chytá.

plyn až na zem, rychlost plná,

za zády se zvedá sněžná vlna.

 

O kus výše na tom samém kopci

fandí trojka líp než Baníkovci.

Přísahal si děda v tuhle chvíli,

ženskou nepustí už do kabiny.

 

Lavina nemá sílu, vzdává boj,

čas zabrzdit ten pekelný stroj.

Pro šerpy pohled nezvyklý je,

plecháč řítící se z Himaláje.

 

Sníh se mění na kamení

zastavit to pořád snadné není.

Za okamžik kratičký

hoří v brzdách destičky.

 

Tak to pustil dolů vstříc

rychle dojede až do Košic.

Krajina se kolem rychle míhá,

zásluhu má setrvačná síla.

 

Doma v JZD mu do lajny

řadí k uvítání kombajny.

Teď už stojí u domovních vrat,

jak se těšil na návrat!

 

Trvalo to něco přes dvě dlouhá léta

tam a zpět, z Čech až na tu střechu světa.

Ze dvorku ho něžný hlásek oslovil:

„Jen se přiznej, dědku, že tys zase někde pil!“

 

---