Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

PELEGRIN 7,8

30. 04. 2013

387

Autor

baaba

Z předešlých kapitol: Pelegrin dorazil na vodomovní schůzi pozdě. Otec si s ním chce promluvit beze svědků a proto se vydali a usadili na břehu...

**7**

Chvilku bylo ticho. Nikdo nepromluvil.
„Od jara jsi plnoletý,“ začal pantáta rozvážně a hned pokračoval:

„takže máš nárok jednou za rok použít velké kouzlení.“
„Kouzlení a já jsme si souzeni!“ Nadšeně se vložil Pelegrin.

„Zvládám chůzi po hladině, klidně sedím na bublině, schovám se i v kalužině.

Má kouzla jsou věrohodná.“
„Pohříchu jsou jenom drobná. Tohle je něco jiného a zároveň vyšší úroveň.

A každého druhého vodníka se to netýká. Že ti to nic neříká?“

Podíval se synovi do očí a mluvil dál: „Nuž, zjevím ti, co je zapotřebí, ale pamatuj!

Tady na rybníce nikdo nic neví a mělo by to tak i zůstat. Takže zamkneš ústa, rozumíš?“
Překvapený Pelegrin souhlasně kývnul a napnul veškerou svou pozornost a vnímavost k pantátovi.

Hlavou mu letělo mnoho otázek, ale odpovědi žádné.

„Vidím otázky ve tvém obličeji, ale já začnu trochu obšírněji.

Jasněji se tomu rozumí. Navíc to už jinak neumím.“
„I když zatím tápu, chápu. Jsem jedno ucho, povídej.“ Pobídl Pelegrin otce.
„Podívej, vodnická kouzla a čáry jsou dary, jež má po celý čas každý z nás,

ale pak jsou kouzla větší. O takové se nedá zažádat.

Vodník za schopnost takové kouzlo ovládat vděčí svému původu.

To je tím z hlavních důvodů proč tu možnost máš i ty. Původem patříš do vodnické elity.“
„Tak elita? Na vylitá vědra u šosů, jsem jen Pelegrin z Bahňousů,“ podivil se mladík.
„Ty můj popleto, a to je právě to. Skutečnost je jiná. Jediná pravda je, synu,

že jsi ze starobylého rodu Grinů. Po celé generace jsme byli vodnická honorace.“
„A už tomu tak není?“
„Není,“ smutně pokývnul pantáta. „Štěstí se může jako výhra jevit, ale je to prevít.

Rychle nálady mění od pohlazení po zahřmění. Nu, nám zahřmělo a zablýskalo.

Myslím, že nejspíš natrvalo. Ty jsi Pelegrin, já Elegrin, můj otec Legrin a můj děd Egrin.

Posledním, komu nebylo ke jménu od táty připojeno písmeno, byl tvůj prapraděd Grin desátý.

Člen královniny družiny a černá ovce rodiny.

Byl strážcem vodnických korunovačních klenotů, berly, stuhy a perly.
Berla pramenů, stuha rodokmenu a perla čistoty dávají královně moc nad našimi životy.

Grin desátý královskou moc znevážil, protože klenoty nestrážil a perla se ztratila.

Kousíček od nich v rákosí dvě doširoka otevřené oči prozrazovaly,

že neposlouchá jen Pelegrin, ale i někdo další...

**8**

Pantáta si povzdychl a pokračoval:
„Za ztrátu perly byl Grin desátý zbaven všech svých panství a poslán z trestu ne do arestu,

nýbrž do vyhnanství.“
„Takže dostal trafiku na Bahňouském rybníku,“ hořce se pousmál Pelegrin.
„I ty jeden komiku. To ale není vše, co jsem ti chtěl povědět. Musíš se dozvědět ještě tohle.

Napohled jsi obyčejný vodník, ale vzhledem ke svému původu máš proti všem ostatním výhodu,

že smíš užít kouzla velká. A užít je ve prospěch vody je čest.

Voda je naše živitelka. Voda je naše hostitelka.“
„Jak mám kouzlit? Souhlasím, že je to čest, ale jak, můžeš mi říct?“
„Neboj se nic, budu tě vést.“
„S tebou to bude snadné,“ potěšilo syna.
„Hm, že by to bylo snadné? Ne! Ale společně to zvládneme.

Pamatuj si, že z velkých kouzel žádné není snadné. Nu… je čas, den se láme.

Je třeba poslat rybám zprávu, že se o nápravu zítra postaráme.“

Dvakrát to žbluňklo, hladina bleskurychle uhladila rozběhlé kruhy a slunce začalo rudnout,

jak se mu chtělo spát.

Neviděný pozorovatel vodnického rozhovoru usoudil také, že se čas nachýlil.

Pomalu se odplížil po břehu a pořád pohledem koukal za sebe.
Paňmáma už oba vodníky očekávala s večeří a hudrovala, že jim tuze dlouho trvá,

než najdou cestu domů.
Nejdřív si ale zavolal pantáta Elegrin tlouště Otíka.

Ten nejistě kroužil kousek od vchodu do vodnického příbytku.
„Tlouštíku Oto, oznam kaprům, úhořům, pstruhům, no prostě všem rybím druhům, toto:

Zítra můj syn Pelegrin kouzlem velkým zajistí, že se voda vyčistí.

Že všechny pozdravuji, jak káže dobrý mrav.
No, nekoukej a plav...!“

Otík byl z pantáty celý znervóznělý, tak si dvakrát spletl směr.

Jednou naboural do čelních dveří vodnického obydlí a pak se zamotal do trávy,

která plavala po hladině.

Pantáta ho z trávy vysvobodil a postrčil ho správným směrem.
Sledoval, jak se vzdaluje, a nahlas si povzdychl:

„Když neumí plavat ryba, bude asi někde chyba.“

7 názorů

Lakrov

16. 05. 2013

Dát tip

Čím déle čtu tvé rýmované dialogy, tím víc se mi začinají zamlouvat. Možná by neškodilo upravit je tak, aby rýmující se slabiky byly pod sebou na koncích řádek,a graficky se tudíž víc podobaly básničkám. Druhé (asi důležitější) kritérium ovšem je, aby zůstalo zřetelné, kdo (který "mluvčí" co říká, pokud to není patrné přímo z kontextu. Pěkná je ta geneze jmen. strážce vodnických korunovačních klenot "dnešního" čtenáře pobaví, ale podle data to vzniklo dřív, než... Takže ta narážka, náznak anekdoty vznikl nedopatřením. A tohle jsou hezké, vysloveníhodné věty (myšlenky): "...Voda je naše živitelka. Voda je naše hostitelka..." a "...Když neumí plavat ryba, bude asi někde chyba..."