Galactica

sleduju noční oblohu
skrz zrnko písku
v natažený ruce.
nehledě na polohu
zakrývám jím deset tisíc galaxií.

ale moje malicherný problémy
se nezdaj o nic menší.
připadám si
nicotnější a zbytečnější

ale k tomu nepotřebuju
písek ani galaxie
který kryje.
k tomu stačí vědomí.

vědomí, že se s něhou
probouzíš u něho.

tohle si přečteš a pomalu
tě to začne otravovat.
zakroutíš nad tím hlavou
"pozdě se jinde zamilovat"
a půjdeš se přitulit zpátky k němu.

a mě by možná na chvíli uklidnilo cigáro
(alkohol vzpomínky nemaže,
ať se namažeš sebevíc)
kdybych já vůl
aspoň kouřil...