Jorg, Knecht

Žil kdys kdes muž
snad dán, snad rus, 
snad šváb či sas.
On zval se Jorg a pil a klel.

Dřív táh jak knecht 
a táh by zas,
jen mít tak s kým. 
A bít se fest, jak on vždy znal!

Ten Jorg dnes kles, 
měl groš, či dva 
a znal i lest
a bral se v dvůr, kde dřív tam žil

Jen les a stín, 
a kůň a cval
vtom dráb: Hej, stůj!
Já znám tvůj ksicht, ty zde? proč tak? 

Jorg ťal, chlap kles.
než stih říct víc.
Jen krev a stín
a Jorg dál šel kam hnal ho chtíč

Zřel dvůr, svůj cíl
pln žen a vín.
on na roh dul
Jsem zde! A hlad dnes mám jak vlk!

Jen pláč a kvil
těch žen, těch vil
On bral si vše
měl chuť, i hlad, dvůr vzplál, kol smrt!

Pak chlad kol pad
ni hlas, ni řev.
Jen krev a tma
Jorg vzal co moh,však víc než chtěl…

Tys vlk! Šel zpěv.
Jak vlk buď sám!
A Jorg hned pad
Těch čar od bab se vždy měl bát

Jak pad, tak srst
a běh a slech.
Jen výt teď moh.
Z něj vlk se stal a dral se ven

Pak Jorg, ten vlk
v les plách a žil
těch blech co měl…
Ni vlk ho chtěl, byl sám, pak smrt...