Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Perla Života část 9.

14. 10. 2013
0
0
703
Autor
Anator

předchozí kapitola

 

Prvního prosince krátce před polednem čekal Kawula Derkisin uvnitř chatrče dle úmluvy s Rajem Arienem Rasaxelem. Navenek se zdál klidný, ale v duchu doufal, že se stařec brzy objeví. Byl jeho poslední nadějí na osvobození.

Co se stoliní eskortou opustil Krvelačné Hory, vyhlížel sebemenší možnost k útěku. Stolini však byli disciplinovaní a ač se zdálo, že je volný, vždy byl jeden či dva bojovníci nablízku, kuše připravené. Samozřejmě byl ujišťován, že je to pro jeho ochranu. Prý je jeho život příliš cenný, než aby v čase rasové války se stal objetí neuvážené reakce některého z mnoha špiónů potulujících se královstvím.

Velitel eskorty a dva další urostlí stolini s ním čekali v místnosti, zbytek družiny střežil zvenčí.

Napětí bylo s pokračujícím časem zjevnější. Nikdo nepromluvil. Kawula se vyjádřil jasně, že jeho bankéř dorazí v pravé poledne.

Veliteli eskorty přišlo zvláštní, proč by se se svým bankéřem scházel uprostřed divočiny a ne v přepychovém domě v Alchamu, avšak Kawula měl uspokojující vysvětlení. Pro zkrácení dlouhé chvíle brousil čepel svého meče. Byl jediný z družiny, kdo měl meč. Zbylý válečníci byli po vzoru svých vzdálených příbuzných ozbrojeni sekyrami a několik z nich i kušemi.

„Kdy dorazí?“ zeptal se velitel odměřeně.

„Brzy,“ odsekl Kawula. „Jsme domluveni na poledne. Ale jak jsem řekl, peníze mít u sebe nebude. Je to každoroční schůzka. Předá mi dokumenty o výnosech či ztrátách a domluvíme se na investicích v nadcházejícím roce.“

„Smrdí mi to pěknou lží!“ napadl velitel poprvé mužovo ujišťování. „Kdo by se scházel na opuštěném místě na půl cesty kamkoliv?“

„Ti,“ začal s vnějším klidem Kawula, ač uvnitř mu mysl jančila, „kdo se vyvarují slídivých očí městských špiónů a donašečů.“

Stolin se zvedl ze židle a přešel k muži. Meč v pohotovosti. Instinkt mu napovídal, že jej bude v nejbližší době potřebovat.

„Já vím, že lžeš. Ale proč si kazit zábavu. Stejně svému osudu neunikneš.“  Kawula se snažil zachovat klid. Životu nebezpečných situací prošel nespočet, avšak nyní měl pocit, že bez pořádné dávky štěstí nemůže vyváznout živý. Pokud se Raj Arien Rasaxel neukáže, je určitě po něm. Stolin od začátku cesty hledal záminku, aby jej mohl zabít. Muž jeho záměr četl z každého pohledu, který mu urostlý stolin věnoval. Jen poslušnost a jasný rozkaz jeho vůdce, mu v tom bránil.

„Určitě dorazí,“ ujišťoval Kawula spíše sám sebe, než aby přesvědčoval svého kata.

Měl pravdu.

Raj Arien Rasaxel dorazil. Zčista jasna se zhmotnil uprostřed místnosti. Polekal tím oba stolini hlídkující u dveří. Ti instinktivně sáhli po zbraních. Jeden po sekyře a druhý blesku rychle natáhl tětivu kuše a uložil krátký železný šíp do drážky.

„Nejspíš jdu nevhod?“ usmál se holohlavý stařec.

„Právě včas,“ odtušil Kawula. „Čekáme tu na tebe.“

„Nevěděl jsem, že s tebou bude malá armáda,“ podivil se Raj. „Měli jsme mít soukromý.“

„To je v pořádku,“ objasňoval muž a jakoby dostal tik do levého oka. V nepravidelných intervalech mrkal a přitom mluvil dál. „Došlo k malé změně. Místo dalších investic, bych potřeboval veškeré finance.“

Stařec neměl nejmenší tušení, o čem Kawula mluví. Jaké investice? Čí peníze?

„Stolini jsou tu se mnou jako doprovod,“ pokračoval Kawula a intenzita mrkání se zvýšila. „Všude kolem zuří válka a já bych byl nerad okraden. Půjdeme s tebou do Alchamu pro peníze. Je to otázka života a smrti.“

Proč do Alchamu, pomyslel si Raj, vždyť tam nebydlí ani jeden z nich. A proč neustále mrká okem? Něco nehrálo. Že by se mu muž snažil předat tajně nějakou zprávu? Jeho chování by tomu odpovídalo. Kdyby tak Kawula uměl alespoň základy telepatie, mohl by se s ním stařec spojit, aniž by to ostatní zaregistrovali.

Co když se mu právě toto snaží muž naznačit? Za zkoušku nic nedá.

„Haló?“

„Sláva!“ zněla odpověď. „To je dost, že tě to napadlo.“

„Netušil jsem, že máš magické schopnosti. Měl ses spojit ty se mnou.“

„Magické schopnosti nemám. Jen jsem trochu otevřenější než ostatní lidé.“

„Zajímavé. Slyšel jsem o několika lidech s podobným nadáním, avšak ti byli napůl šílení.“

„Můžeme to prodiskutovat za jiných okolností? Potřebuji pomoc.“

„Zajisté. A s čím?“

„Tito stolini nejsou můj doprovod, ač se tak nezdá, jsem jejich zajatcem. Poté co dostanou výkupné za můj život, mají rozkaz mě zabít.“

„Proč by tě chtěli zabít?“

„V nitru Krvelačných Hor, jsem narazil na jejich armádu, jak se prokopávají skrz. Sice nevím, kterým směrem a ani jak jsou daleko, ale mám teorii, kam míří? Na vysvětlování není čas. Podívej, jak se koukají. Je třeba jednat rychle, než bude pozdě.“

„Co chceš dělat?“

„Dokážeš nás přenést do bezpečí?“

„Při dostatku času určitě. Ten však nemáme.“

„Budeme muset bojovat. Máš nějakou zbraň?“

„Ne. Prozatím. Bude stačit meč?“

„Určitě.“

„Vezmu si stráž u dveří. Ty toho svalovce s mečem. Na tři.“

Přes svůj věk byl stařec neuvěřitelně mrštný. Blesku rychle se mu v každé ruce objevila hůlka a hned vzápětí se z jedné stal meč, který Raj hodil svému společníkovi. Následně se jeden ze strážců u vchodu svíjel v bolestivých křečích. Jeho kolega ho k zemi následoval bez hlavy.

Kawula Derkisin mezitím čelil svému protivníkovi. Čepele se srazili s nejednoznačným výsledkem. Oba šermíři se obcházeli a zkoušeli obranu toho druhého. Ačkoliv byl stolin o poznání menší než muž, výšku doháněl silou a hbitostí.

Raj Arien Rasaxel po zneškodnění svých protivníků, zajistil kouzlem dveře a jal se pomoci lovci. Ten se však v zápalu boje pohyboval příliš rychle a pro starce chaoticky, než aby mohl stolina zneškodnit kouzlem.

Kawula si boj užíval. Dlouho nezkřížil meč s někým stolinových kvalit. Většina soubojů se nesla v duchu hlouposti a naivisty. Horší šermíř s křikem zaútočil, aby si chvíli na to v prachu na zemi snažil držet střeva v těle a vzlyky odháněl přicházející smrt. Lovec takových namyšlených lidí nelitoval. Soubojům na meče se snažil vyhnout a vždy se nejprve ujistil, že není jiné východisko a že spor nelze vyřešit jinak. Když na souboji jeho protivník trval, snažil se soupeře v průběhu boje jednou varovat, že šance na výhru je mizivá. Avšak tvrdohlavým jedincům nestačilo přetáhnout je plochou stranou meče přes záda či stehna, naopak výsledkem většinou bylo ještě agresivnější chování.

Stolin tímto typem šermíře nebyl. Bojoval s chladnou hlavou a jeho perfektní obrana byla doplněna vhodnými protiútoky. Proto byl souboj vyrovnaný a oba soupeři čekali na chybu toho druhého.

Fyzická zdatnost začala převažovat nad schopnostmi a umu. Komu zbude více sil, bude mít i větší šanci prorazit soupeřovou obranou.

Šermíři tančili kolem sebe za doprovodné hudby samotné smrti. Jen občasné zařinčení oceli narušovalo její tichou píseň.

Když píseň dozněla, poděkoval Kawula Derkisin svému protivníkovi za skvělý souboj, tak jak to šermíři dělají. Ránu z milosti, aby se umírající netrápil.

Raj Arien Rasaxel si mezitím připravil teleportační kouzlo a na lovcovo svolení je přenesl.

 

následující kapitola


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru