Perla Života část 10.

předchozí kapitola

 

Ocelově šedivý tvor stál na cimbuří a vyhlížel západ slunce. Miloval noc. Nejen pro hvězdy třpytící se na obloze a zářící měsíc v úplňku, ale hlavně pro tmu. Tma znamenala svobodu. Svobodu pro jeho lid.

Nikdy se nepovažoval za vůdce či dokonce krále, avšak jeho lid se k němu obrátil jako k poslednímu potomkovi královské rodiny, aby je vedl. Byl jediný, kdo mohl zapomenutou rasu na pokraji vyhubení vynést znovu na výsluní. Koneckonců jeho otec byl králem a dal svému synovi nejlepší možný příklad, jak má vůdce chránit své poddané a vlastní rodinu. Ta mu byla vším. A protože ocelově šedivý tvor neměl vlastní rodinu, přijal celý svůj lid za svou vlastní rodinu a s tím závazek odpovědnosti do budoucnosti.

Spolu s ním však přišlo i soužení.

Ocelově šedivý tvor trpěl každý den. Od prvního paprsku slunce do posledního. To byl čas, kdy jeho lid, kdysi vznešený a nepřemožitelný gargoyles, podléhali magické moci safíru Suraritu. Jeho vlivem byli přes den kamenní a ožívali pouze na noc.

Nejvyšší kněžka harnanského řádu, Wanillie, se již přes deset let snažila zrušit kouzlo, které na gargoyles uvrhla po nesmrtelnosti toužící čarodějnice Tyswa – nejmocnější a nejobávanější kouzelnice své doby. Vinnou osudu byla Wanillie přímým potomkem Tyswy a nejen proto měla potřebné předpoklady, aby kouzlo své praprapraprababičky dokázala zrušit.

Konečně zapadlo slunce a Ykrom – poslední skalní město gargoyles – se začalo probouzet. Pro ocelově šedivého tvora to byla rajská hudba povznášející mysl i ducha. Nechápal, proč si členové harnaského řádu, kteří našli útočiště za hradbami Ykromu, po dobu probouzení do jednoho zacpávali uši.

Wanillie si vybrala žulové město Ykrom za sídlo jejího řádu hlavně z důvodu ochrany přes den bezmocných gargoyles, a také proto, aby mohla okamžitě vyzkoušet kouzelné formulace na zvrácení tyswina kouzla. Pokusný objekt byl Anator – nynější vládce gargoyles, který jako jediný, nepodléhal vlivu magické moci safíru Suraritu.

Nastala noc.

Anator se vrátil do své pracovny. Kdosi zaťukal na dveře. Aniž by ocelově šedivý gargoyle musel cokoliv říct, vešel postarší holohlavý muž v bílém hábitu.

„Hosté čekají!“ oznámil a obřadně se uklonil.

„Ať jdou dál,“ dovolil Anator. Hlas měl hluboký, plný neskrývaných starostí a zármutku.

Do místnosti vešel (popis Ilerada) s mladým štíhlým mužem jestřábího vzhledu. Za nimi vešla Wanillie. Drobná postava s dlouhými blonďatými kadeřemi vůbec nevypadala jako nejtalentovanější a asi i nejmocnější čarodějka kontinentu, ne-li celého světa, která sama dokázala porazit obávaného a zdánlivě nesmrtelného Darma. Oblečená byla v sytě bílém hábitu s vyobrazenou lípou srdčitou na prsou – znakem harnanského řádu. Poslední vstoupil anatorův rádce … Gargoyle s namodralou barvou kůže, oblečen v obřadním rouchu.

Anator nabídl všem místo u stolu a když se posadili, ujal se slova.

„Omlouvám se za zdržení. Nyní jsme všichni a můžeme začít. Jaká záležitosti vás k nám přivádí, Ilerade?“

„Přišel jsem jménem krále Království Sedmi Národů požádat o pomoc.“

„Pokud je nám známo,“ vmísil se do dialogu modrý gargoyle, „již přes půl roku nejsi vrchním generálem. Král Earu tě zbavil funkce, jelikož si dostatečně nezabezpečil oslavy vítězství, na kterých byl zavražděn králův otec s matkou, nemám pravdu?“

„Máte,“ přiznal Ilerad. „Avšak složil jsem královskou přísahu věrnosti a je mou rytířskou povinností chránit krále a lid v království. A proto jsem přišel žádat o pomoc.“

„Ví o vaší žádosti i král?“ zajímal se Anator.

„Ne. Jsem tu bez jeho vědomí. Shromáždil jsem bezdomky a vysloužilé vojáky, co neměli kam jít. Táboříme nedaleko zimního hradu, připraveni kdykoliv vyrazit na pomoc králi. Je nás však málo. Rytíři se po rozpuštění vojska vrátili ke svým rodinám a v malých skupinkách brání jen své domoviny. Proto jsem tu s žádostí o spojenectví.“

„V jakém smyslu?“ zeptal se vůdce gargoyles.

„Dle legend, nebyla vaše rasa nikdy poražena. Kdyby se rozkřiklo, že podporujete zájmy Království Sedmi Národů v čele s králem Earuem, jistě by ostatní národy nebyli tak troufalé, jako jsou nyní. Zastávám názor, že pod záštitou armády gargoyles by zavládl v království rychle mír a navrátil se starý pořádek.“

„Smělý nápad, generále. Leč podporu u nás nenajdete,“ řekl Anator. „Zaprvé můj lid není dostatečně početný pro zmobilizování stálé armády a za druhé potýkáme se s vlastními problémy, jež nám nedovolují se nikterak míchat do záležitostí ve vašem království.“

„Chápu vaše obavy a jsem částečně obeznámen s vaší situací, a kdyby to nebyla zoufalá žádost a měl bych jiné možnosti, nebyl bych vás obtěžoval. Zvažte to prosím ještě jednou a mějte na mysli i dlouhodobé důsledky vašeho rozhodnutí. Žijete zde v horách na dobrém strategickém místě v relativním klidu a bezpečí, ale každý má svého nepřítele a ten dříve či později sebere odvahu, aby dokázal, že nejste neporazitelní. Z tohoto hlediska má dohoda o podpoře své výhody i ve váš prospěch. Pomůžete v království nastolit mír a na oplátku vám zajistíme bezpečnou budoucnost pro růst vaší populace.“

Vůdce gargoyles zauvažoval nad jiným úhlem pohledu. Dohoda by byla více jak výhodná. Vlastně kdysi dávno uvažoval nad něčím podobným. To však měla budoucnost jasnou cestu. Nyní žili v obavách, kdy magická moc safíru Suraritu promění všechny gargoyles opět v kámen.

„Jak jste sám řekl, každý má svého nepřítele a i když jednoho dokážete porazit, vždy se najde další, který si o sobě myslí, že je lepší než ten předchozí. Mé rozhodnutí je konečné. Možná vám přijde sobecké, ale nepoženu svůj lid do války. Je mi líto, že jste vážil cestu zbytečně.“

„Děkuji, že jste si udělal čas a vyslechl mou prosbu. Kdybyste změnil názor, drahá Wanillie se dokáže s námi spojit.“

Ilerad Zaferius i jeho pobočník vstali a po formální úkloně odešli.

„Udělal jste správnou věc, můj králi!“ prohlásil anatorův rádce, když byli sami.

„Správnou pro koho?“ zeptala se Wanillie.

„Pro gargoyles samozřejmě,“ odtušil … bez váhání.

„Co když se mýlíte? Co když právě spojenectví s Království Sedmi Národů by byla pro gargoyles tou nejlepší volbou pro vaši budoucnost.“

„Nesmysl,“ rozčiloval se modrý gargoyle. „Vždy jsme byli sami a vždy jsme si i sami poradili. Máme svou hrdost a nebudeme se nikomu podřizovat.“

„Nepleť si hrdost s arogancí,“ utnul začínající rozepři Anator. „Můj otec tu chybu udělal a díky jeho rozhodnutí dnes stojíme na pokraji zániku naší civilizace.“

„Se vší úctou, výsosti, ale co vy víte o důvodech, jež vedly vašeho otce k jeho rozhodnutí? Já u toho byl. Viděl jsem marnou diplomatickou snahu o dohodnutí příměří. Váš bratr za ní dokonce zaplatil cenu nejvyšší. Vlastní život. A nejen on. Nebyla to ješitnost, která byla příčinou nynějšího prokletí, nýbrž nevraživost Stvořitelů, a to že nás nedokázali pokořit. Proto nesmíme dopustit opakování minulosti a chránit hlavně naši budoucnost.“

„Vaši budoucnost?“ promluvila opět Wanillie. „Tu chráníme my – harnanský řád! Naše kouzla schovávají Ykrom před zvědavci a zbloudilci. Díky nám jste přes den v bezpečí. A to nemluvím o desetileté snaze zcela přetrhat vazbu mezi gargoyles a safírem Suraritem. Jak oba víte, za tu dobu jsme nijak nepokročili. Mám obavy, že kouzlo zvrátit nepůjde. Proto, abyste měli vůbec nějakou naději v zářivou budoucnost, potřebujete spojence. Bez spojenectví budete jen přežívat a čekat na nevyhnutelné.“

„Je nám jasné,“ nenechal se odbít …, „že to byl tvůj nápad, aby sem Ilerad Zaferius přišel. Že ty jsi mu myšlenku vnukla.“

„Neskrývám, že v tom nemám své zájmy. Není mi lhostejné dění v Království Sedmi Národů a vám by také nemělo. Teď je vhodná chvíle to ukázat. Prozatím je vaše tajemství v bezpečí, ale zamyslete se, co by se stalo, kdyby se dostalo k nesprávným lidem? Netrvalo by dlouho a před branami Ykromu by tábořila armáda, čekající na první rozbřesk a hladké vítězství.“

„Pomyslelas ty,“ začal Anator, „že právě spojenectví s královskými rytíři by ohrozilo naše tajemství. Nebo si myslíš, že bychom utajili naše prokletí na bojišti? Stačil by jeden špeh mezi rytíři a bylo by po tajemství. Kdo by chránil můj lid? Rytíři jsou roztroušeni v malých skupinkách po celém království a i kdyby se sjednotili, mají dost svých problémů. Ti by nechvátali bránit gargoyles, když sami jejich rodiny jsou v nebezpečí. Mé rozhodnutí nezměním.“

 

následující kapitola

---