Every brunette needs a blonde best friend

Jediný den, kdy byla větší než já, byl den, kdy se narodila. A jak jsme spolu bok po boku den co den vyrůstaly, stávaly se z nás -i přes ohromné vizuální i povahové rozdíly- nejlepší kamarádky. Během dětských let jsme se samozřejmě nerady dělily o panenky, hádaly se, pošťuchovaly, ale pořád jsme byly proti našemu společnému nepříteli, kterým byly naše maminky vždy, když se řeklo: ,,Tak a spát, jinak přijde ježidědek". Společně jsme strachem drkotaly zubama pod peřinou a držely se za ty malinké dlaně a snažily se co nejrychleji usnout pod starou střechou dřevěné chaty. Druhý den jsem zpravidla vstávala už v sedm, zatímco ona vyspávala do oběda. Ty dopoledne bez ní jsem opravdu nesnášela a nemohla se dočkat, až blonďatá hlava vykoukne z pokoje, nasnídá/naobědvá se a vyrazíme za dalším dobrodružstvím nebo přihlouplou hrou, která nás zabaví na celé odpoledne. Tak probíhaly naše společné prázdniny, ale to nebyl jediný čas, kdy jsme spolu dělaly blbinky. 
Mikuláše jsme také trávily společně. Vždy jsme dělaly děsný frajerky, ale jakmile bouřlivě zazvonil zvonek a řetězy se rozcinkaly, vyděšeně jsme vyskočily na palandu a choulily se do velké peřiny, aby nás náhodou ten čert neodnesl. Vždy jsme, mimo jiné, dostaly veliký brambor a malé uhlí. Toho jsme si ale nevšímaly a s chutí si opatlaly pusy sladkostmi. 
Po Vánocích jsme si navzájem záviděly dárečky od ježíška a zároveň je spolu vyzkoušely, prozkoumaly a užily! Ještě měsíc po Štědrém Dni jsme si na ten večer hrály tak, že jsem pod malou rozsvícenou lampičku daly všechny ty nové hračky. Prosadila jsem si roli ženy, na Barču vždy vyšel táta Fanda, prý mi to nikdy neodpustí. 
Čas nám společně utíkal i ve školním věku. Horší to začalo být na střední, kdy jsme měly každá své povinnosti, ale i tak jsme si (a to děláme dodnes) našly jeden den v týdnu a trávily ho SPOLU. 
Tím vším jsem jen chtěla říci, že přátelství od plenek, přes žvatlání v kočárkách, hraní si na babu, občasné hádky i praštěnou pubertu, je to nejkrásnější, co člověk může mít. Láska odejde, ale přátelství, tedy pevně v to doufám a věřím, tu bude navždy. A třeba jednou půjdeme bok po boku na procházku a před námi budou vesele pobíhat dvě odlišná zlatíčka, která proti nám budou spiknutá a jedno pro druhé bude znamenat to, co ta malá neposedná blondýnka pro mě.