Zloději paprsků

proč jsi tu frontu rozerval, když jsi věděl že se za tebou znovu tvoří

všechny jsi všechny, ptáky i ryby i lidi i matku jsi paprsků zbavil tak sobecky

zbavil jsi sebe svým bytím a nebe teď bolí tvé konání 

zebe tě pokaždé když vyletíš vzhůzru a škodí a škodí 

tvou smůlu teď nosí si každý a trápí se pro to že 

nevidí nevidí co jsi kradl den za dnem a slunce pláče....

jako stará lžíce je nebe, rozdrtíš ji na malé kousky

rudě žhne a oblohu zahalí jedem aby i věrným jiným škodila

a hnala je v stádo poslušně v před 

Ty pískáš, jsi náš jsi ten nejvyšší jsi jediný

jen ty a pár bratrů co věří v to co ty 

spatříš očima krásu a svobodu a uvnitř tě pálí

jako to slunce, které jiní jako my na zemi necítí a nevidí...