Můj starý přítel

To ráno,na co bych vám lhal,začlo divně když jsem vstal

Jakoby někde umíral,můj starej kámoš co mě znal.

Pak jsem ho potkal po práci,jak kudlu v ruce obrací,

a přemýšlí jak znovu začít.

Proč se s ním svět tak kymácí,já nedělám si legraci

kdo z nás to ví,oč tu kráčí?

 

Jak dlouho už brázdíš tenhle svět?tak hezkej napohled,

vždyť je ti sotva čtyřicet,vrásek máš víc než starej kmet.

Tak řekni kámo co ti je?že tak jako já nežiješ

Co ti to z pod obočí kouká?

Možná máš velký výdaje,nebo Ti kytara nehraje,

nebo Ti do kabátu fouká?

 

"Víš kámo,prostě je to tak,že mi ve všem frnknul vlak."

"V životě zkazil jsem co moh' vždycky jsem dával bez záloh."

"Ztratil jsem všechno co jsem měl a nový najít neuměl,

jak se to tak v životě stává."

"Možná už můj čas vypršel a mě nezbývá než abych šel

cestou kde zbytečný je mávat."

 

"Hej kámo,co to povídáš,tak jak já Tebe,Ty mě máš,

co vůbec je na světě víc,než mít pár přátel a jim co říct.

Nečekej,sbal se a to hned,pojedem tam kde tenhle svět

bude nám s potížema krátký.

Tu cestu znáš už nazpaměť,vždyť jezdívals tam tolik let

až bude líp pojedem zpátky."

 

A tak nás veze ten náš vlak,snad sto let starej osobák,

zastávky nejen podle jmen,poznávám-snad je to jen sen.

Do strání,pískovcových skal,kde jsem u ohňů hrál

utíkám co mi síly stačí.

A se mnou Ten co ještě dnes,byl jako opuštěnej pes

no není život někdy k pláči?

 

---