Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Fleur

25. 03. 2014
2
3
483
Autor
Diervilla

Fleur


Paul CELAN

 

La pierre.
La pierre dans l’air, celle que je suivais.
Ton œil, aussi aveugle que la pierre.

Nous étions
 des mains,
 nous vidions les ténèbres, nous trouvions
 le mot, qui remontait l’été :
 Fleur.

Fleur – un mot d’aveugle
 Ton œil et mon œil:
 ils s’inquiètent de l’eau.

Veille silencieuse,
 pan de cœur par pan de cœur
 cela s’enfeuille.

Un mot encore, comme celui-là, et les marteaux
 s’élancent dans l’espace libre.

Tant d’étoiles, que l’on nous tend.
 J’étais,
 quand je te vis – quand ? -
dehors parmi
 les autres mondes.

O ces chemins, galactiques,
 O cette heure, qui nous
 compléta des nuits sur le fardeau de nos noms. Il n’est,
 je le sais, pas vrai,
 que nous ayons vécu, il passa aveugle un souffle entre
 Là-bas et Pas-là et le Parfois,
 un œil siffla comme une comète
 allant vers l’éteint, dans les ravins,
 là, où cela se consume sans éclat, se tenait
 le temps, en majesté
 et déjà vers le haut, vers le bas, poussait sur lui
 ce qui fut ou ce qui sera -,

je sais,
 je sais et tu sais, nous savions,
 nous ne savions pas, mais
 nous étions pourtant là et pas là-bas,
 et de temps en temps, quand
 seul le Rien se tenait entre nous,
 alors nous étions totalement l’un et l’autre

En haut,
 les voyageurs
 demeurent
 inaudibles

Květina

Kámen.
Kámen ve vzduchu, který jsem sledoval.
Tvé oko, stejně slepé jako kámen.
Byli jsme
rukama,
vyprázdnili jsme temnotu, našli jsme
slovo, které oživuje léto :
Květina.
Květina – slepé slovo
Tvé oko a mé oko :
starají se o vodu.
Bdělá tichosti,
srdce kus po kusu
na tomto lístku.
Jedno slovo ještě, jako toto zde, a kladívka
vznášejí se ve volném prostoru.
Tolik hvězd, ke kterým se vztahujem.
Byl jsem,
kdy jsem tě uviděl – kdy? –
 v rozdílu mezi
 jinými světy.
Tyto cesty ! galaktické,
Tento čas ! kdy jsme
doplnili noc o tíhu našich jmen. On není,
jak vím, pravdivý,
když jsme žili, šel slepý dech, odnikud
a občas,
oko zasyčelo jako kometa,
hasnoucí, v roklích,
tam, kde se matně pohltila, stál
čas v majestátu
a nahoru dolů unášel
co bylo, co bude.

Já vím,
já vím a ty víš, věděli jsme,
a nevěděli jsme, ale
přesto byli jsme tam a ne jinde,
a čas od času, když se
nicota postavila mezi nás,
pak byli jsme zcela jeden jako druhý

Nadevším
cestující
zůstávají
neslyšitelní


3 názory

drfaust
11. 04. 2014
Dát tip
PS: a znáš překlady od Ludvíka Kundery?

drfaust
11. 04. 2014
Dát tip
Paul Celan je zcela, naprosto a absolutně (a každé toto slovo ať zazní na zváštní nádech) drásavý, zneklidňující a a především TÍSNIVÝ "...já vím, já vím a ty víš..." a přitom jsem si zcela jist, že není žádné "ví", že není žádné "ty" že není... není nic než tíseň Už jen ten začátek a název - květina vs. kámen, to je vyslovené napětí. Je to absolutní pecka! Jsem na písmáku tak 10minut/rok, čili šance je absolutně nulová... a narazím na tohle! Děkuji. Z těch deseti minut se stalo něco.

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru