V slzách

Na kolena shozená něčím, co sama jsem si vybrala.
Přes slzy nevidíš ani východ ani západ slunce. 
Možná už je na čase, abych se ze snu probrala.
Už nepujdeme nikdy ruku v ruce.

Nechci, nemám sílu, dál se prát,
když ty o to nestojíš!
Nemůžu jíst ani spát.
A ty to všechno dovolíš.

Možná to takhle osud chtěl,
aby moje city zas zkameněly.
Můj nadhled, ten se vším odletěl,
když tohle moje oči uviděly.

Nikdy nikdo neměl tohle dovolené,
aby si se mnou mohl házet!
Kam se podělo to tvé chování zodpovědné?
Nedovolím ti takhle se mnou zacházet!

Život je moc krátkej zlato..
na předstírání radosti.
A doufám chápeš, že nestojí mi za to,
si takhle dělat starosti.

Konec všemu, jdu dál!
Zničila si moje já!
Leckdo by se tomu smál..
Už nikdy nechtěj býti má!

Tělo bolí, nechce poslouchat!
Mysl už pomalu vstává z prachu!
Radši než celej život zatloukat.
Vypadnu hned z toho strachu. 

Omlouvám se,
je čas jít..
Ty vymlouváš se,
já chci žít!