Ty seš ale píča

Stalo se to, když jsem studoval svůj poslední ročník na jazykovém gymnáziu. Od jiných se lišilo tím, že se všechny předměty vyučovaly anglicky. Díky tomu se čas od času stávalo, že k nám přišel studovat na výměnný pobyt, případně dokonce na delší dobu, student z jiné země.

Tehdy se k nám v lednu připojil student z Londýna. Jmenoval se Daniel, ale každému se představoval jako Danny. Když přišel, byl poměrně ostýchavý a přesně si pamatuji první den, kdy nám ho ředitel osobně přišel představit.

Ten den si Danny sedl ke mně a já byl nadšený, protože jsem si mohl popovídat s někým novým. Bavili jsme se -anglicky, samozřejmě- o všem možném. Přišla řada i na prodiskutování kolektivu ve třídě, obzvlášť z toho důvodu, že jsme se chystali na ples, který měl přijít již za několik týdnů – na konci ledna. Říkal jsem mu, že holky za námi sedící jsou občas trošku divoké, ale jinak velice milé. Poté, co zazvonilo, se má slova potvrdila, jelikož jedna ze spolužaček zvolala na druhou: „Ty seš ale píča!!“ a poté ji objala. Typické. Zvláštní, ale typické.

V den plesu jsme se šli, jako třída, bavit, již před generální zkouškou, do baru. Již tam Danny začal laškovat s Alčou – to byla ta objatá spolužačka, kterou měl každý v oblibě (vážně!). Zdálo se, že si poměrně rozumí a já jsem byl rád, jelikož Alča byla vždy skvělá slečna, která by si zasloužila milého gentlemana.

Večer se dařil a plynul jako voda. Pařili jsme, jak se patřilo, ale Danny s Alčou nikde nebyli k nalezení. Nejprve jsme se je pokoušeli hledat, ale pak jsme usoudili, že nejlepší bude nechat dvě hrdličky vrkat svoji píseň, s tím, že druhý den uvidíme, jak zvládli závěr večera. Padlo mnoho vět o tom, že jim to spolu sluší, a že by to bylo fajn pro oba.

Druhý den jsem se moc těšil do školy, a přestože moje motorické schopnosti byly ovlivněny mými notorickými neschopnostmi, jsem se do ní vydal. Zvědavost v hlavě prostě překřičela volání žaludku o odpočinek.

Když jsem přišel a usedl do lavice, nikde jsem neviděl Dannyho ani Alču, což bylo pro mou zvědavost zklamáním, ale na druhou stranu jsem si byl téměř jistý pozitivním závěrem jejich večera, což bylo milé. Přemýšlel jsem nad tím, jak jim to bude klapat, jak se ožení, jaké budou mít krásné děti a rodinu. Jak k nim přijedu jednou na návštěvu a tiše jim budu závidět jejich lásku a klid, ale zároveň jim je přát. Pak se ale náhle moje růžovo-černé myšlenky rozplynuly. Těsně před zvoněním totiž přišel Danny.

Přišel a na tváři měl obtisknutou ruku, stoprocentně dívčí.  (– stoprocentně!) A tak jsem se musel zeptat, co se proboha stalo.

Danny odvětil: „I wanted to kiss her at the end of that awesome evening and I wanted to prove I’ve learned something during the January and surprise her with that, so I told her something..“

Můj smích by v tu chvíli přehlušil i kostelní zvon, který právě teď odbil jejich „ANO“. A já jim to moc přeju, ale nezávidím. Nezávidím, protože sám jsem poznal TU nejdůležitější ve svém životě.

Ale to už je jiný příběh.

(…)