Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seTouha
Autor
Delectatio
Vychází ze sprchy s ručníkem omotaným kolem boků. Uhlazuje si mokré vlasy a vystavuje přitom na odiv krásná těžká ňadra. Sleduje mé vytřeštěné oči, trochu se usmívá.
Odmotá ručník a nechá ho spadnout. Jako šelma na lovu dojde pomalu k posteli. Nahá přisedá vedle mě, cítím vůni jejího horkého těla, ve světle svíček vypadá jako bohyně odlitá z bronzu.
„Víš, co bude teď?“ ptá se mě, vzrušením se jí chvěje hlas.
Neodvažuji se ani domyslet, jen ztuhle ležím a pozoruji ji.
Dvěma prsty mi zlehka přejíždí po hrudi, jejich bříška se sotva dotýkají kůže.
Chtěl bych toho tolik říct, ale nemohu.
Ohýbá se pro něco pod postelí a špulí na mě svůj dokonalý zadek. Je v té pozici déle, než je nezbytné; vychutnává si to.
Zlehka se na mě usmívá a vytahuje bič s ocelovými háčky na koncích.
Konečně se probírám z apatie. Snažím se přes roubík artikulovat… prosit, smlouvat, slibovat…
Její oči získávají nepříčetný výraz.
„Varovala jsem tě, jsem trošičku úchyl.“
Ječím do roubíku a marně trhám provazy…