Marnost II.

11.října 1999

Já chápu má dívko o čem zpíváš

i já vlastní vinou jsem sám.

Já vím proč tak smutně se díváš

i já dlouhou samotu znám.

 

Já pyšný jsem byl,životem zaplatil

já bolest jsem dal mnohokrát.

Teď s vyhnaným psem dělím se o stejnou zem

on běží,já letím,jsem pták.

 

Proč po tváři slzy Ti kanou

jí vím,podobný smutek znám.

Proč krásné dny znovu nenastanou

co s tím,ptačí podobu mám.

 

Mě život naučil,že hloupý jsem byl

že s osudem jsem nevyhrál.

Že špatně jsem žil,sliby své neplnil

s větrem na křídlech uháním dál.

---