Kočička mňouká na rošťáka

 

Kočička mňouká na rošťáka,

rošťák se kouká, kdože to mňouká,

kdože si troufá, pod vousy brouká,

kdože mu vkrádá do hlavy brouka?

 

Na černého kominíka štěká pes,

nejraději na střechu by za ním sice vlez,

to on ale neumí, neb všechno má svou mez,

a tak to je a prý má být, řek´ v neděli náš kněz.

 

Kravička bučí na rolníka,

který se za ohradou převlíká,

aby si nadojil čerstvého mlíka

pro sebe, pro ženu i bejby, co má dudlíka.

 

Koník řehtá na svého žokeje,

ať zůstane raději doma, tam, kde je,

že se mu nechce na závody,

věř, že má k tomu své dobré důvody.

 

Na včelaře bzučí jedna včela,

že se nektarem z květů řádně sjela,

ale že med proro bude zas´ o to lepší,

radost má včela i včelař:“Hepčí.“

 

Kocour kokrhá kykyryký

za první i za druhé republiky.

Jen nevím, jak dnes kohout funguje,

když slípka v kleci vejce fedruje.

 

---