Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte se„Možná někdy“
Autor
Avis
„Je to jako když dočteš knihu s neuzavřeným koncem. Dolehne na tebe taková ta prázdnota.
Chceš, aby příběh té knihy pokračoval. Je to tvé jediné přání, tvá jediná tužba. Jenže on nepokračuje. A už nikdy pokračovat nebude. Děj knihy ti přinesl tolik nových zážitků, tolik nových pocitů. Jenže teď máš dojem, jako kdybys celou dobu tu knihu četl naprosto zbytečně. Nechceš ji ale hodit za hlavu. Nechceš se toho příběhu vzdát. Z celého srdce si přeješ, aby se příběh dál rozvíjel.
Říkáš si, že to přece nemůže skončit takhle neuzavřeně, že to přeci musí mít nějaké pokračování. Nemá. A ty s tím nemůžeš nic dělat, ani kdyby ses roztrhl. Sžírá tě bezmoc.
Každej den pak v knize listuješ s nadějí, že se tam jednou objeví další stránka. Je ti jasné, že se neobjeví, jenže v tobě stále žije ta malá část tebe samého, co zaslepeně věří na zázraky a co si, bez ohledu na cokoliv, pořád opakuje 'možná někdy'.“
„Aha, tak takové to je, mít zlomené srdce.“
4 názory
Tenhle textík sice po celou dobu opakuje totéž téma, zmíněné v začátku, ale tu náladu bezmoci ve čtenářovi myslím docela dobře navozuje.
Pokud ti kniha přinesla spoustu nových zážitků a pocitů, určitě jsi nečetl zbytečně... To jen tak na okraj.
Jinak se mi zdá, že srovnávat lásku s románem není zrovna šťastné přirovnání. Už proto, že člověk vztah jen "nečte", ale sám "píše" (jako spoluautor). No a neuzavřený konec může často hodnotu literárního příběhu naopak zvýšit...
ani jsem se nepodívala na zařazení, tedy do témat romantických, takže čtu a čtu a čekám , až dočtu a při poslední větě, kterou jsem nějak nečekala , mne zamrazilo, takže Vám dávám tip