Svatý déšť

Poslouchám zpěv hromů,

jiskry na vrcholech domů,

světelnou show,

pod členitou oblohou.

 

Kam zmizeli průzkumníci,

s černými křídli, snílci,

horizont lemovali před chvílí,

snad ztratili se v mém cíli?

Listy mluví, jako živé,

zpod nich hledí oči divé,

ta jejich úděsná nádhera,

v můrách nočních zmizela.

 

Padají hřebíčky do mých vlasů,

do trávy, do střech, do klasů...

Najdou si úkryt ve tvých šatech,

v řekách i v nespočetných blátech.

 

Najdou si tebe...

Najdou si mne...

Kaňky jsou stříbrné, drahé jak zlaté,

a nic jim není svaté!

---