Gallrauch 2

Nastalo další ráno. Valgrikova četa se vrátila z hlídky do muničního stanu a beze slova si nakráčela doplnit munici. Nikdo z nich nepromluvil. Hirginovi to připadalo jako sledovat pracovníky z fabriky, kteří si po celodenní šichtě nakráčeli do jídelny k samooblsužným pultům s jídlem. Na jejich tváři nebyl žádný výraz. Žádná známka emocí. Podle zpráv z vysílaček se jejich rutinní noční hlídka změnila v divokou přestřelku. Všech jedenáct včetně seržanta se vrátilo bez větších zranění. Nikdo nehlásil na kolik nepřátel narazili, ale kolovaly zvěsti, že seržant společně se svými muži doslova rozsekal na kusy padesát zmutovaných kultistů a pět menších démonů.

„Pane, generální štáb očekává vaše hlášení.“ zasalutoval Hirgin.

„Co je k hlášení? Narazili jsme na nepřátele, zabili jsme je, zbytek se stáhl zpátky za řeku. Oblast je zabezpečená.“ odpověděl Valgrik bez toho, aby přerušil doplňování zásobníků.

„Znáte pravidla...“ pokračoval zaskočený Hirgin. „Při kontaktu s nepřítelem musí velící důstojník podat hlášení generánlímu štábu a ...“

Valgrik položil zpola plný zásobník a vzhlédl k Hirginovi. „Desátník. A zelenáč.“ vyplivl ta slova a zakroutil hlavou. „Víš co, desátníku? Proč nedoručíš tu zprávu sám?“ pronesl Valgrik tiše, ale tónem, který přetákal zlobou a nevyřčenou výzvou. Zašátral v kapse a téměř hodil po Hirginovi datapad. Poté se vrátil zpět k rozplněnému zásobníku.

„Dobře.“ povzdechl si Hirgin a odešel.

 

02:14 – zpozorován pohyb na jihozápadním břehu řeky, necelý kilometr od naší pozice

02:17 – potvrzena nepřátelská přítomnost o velikosti 30 až 50 mužů

02:21 – vydán rozkaz k držení linie

02:26 – původní odhad nepřesný, nepřítel překročil řeku o síle nejméně 70 mužů. Galrin ucítil přítomnost démonů

02:29 – nepřátelská formace vstupuje do palebné zóny. Vydán rozkaz k palbě

02:34 – polovina nepřátelské skupiny zničena (pozn: doporučit Torka k odstřelovačskému povýšení)

02:36 – zbylých 15 nepřátel podniká výpad za podpory 4 menších démonů (Galrin určuje jejich typ na Žence)

02:37 – vydán rozkaz k postupu za podpory odstřelovačů

02:39 – poslední Ženec zničený (pozn: nové bajonety a čepele pro: Galrin, Grimsson, Valgrik)

02:46 – výzvědná dvojice potvrdila, že protější břeh řeky je čistý. 74 mrtvých kultistů a 4 Ženci.

06:59 – 37. Stanirský dorazil na naši pozici. Vydán rozkaz k návratu do hlavního stanu

 

Hirgin si přečetl záznam na datapadu ještě jednou. Prostý strojový výčet událostí. Stejně bez emocí jako celé vystupování Valgrikovy čety. Sedmdesát čtyři nepřátel za podpory démonů proti jedenácti a oni se vrátili bez jakýchkoliv ztrát. Hirgin zaklepal na dveře štábu a počkal na vyzvání.

„Generále, přináším hlášení Valgrikovy čety.“

Generál Subbs, typický padesátiletý prošedivělý voják z povolání s vráščitým a zamračeným výrazem, mu jednou rukou pokynul. Hirgin se v duchu pousmál. Jako dítě se díval na válečné filmy a vždy se uchechtával mizerné fantazii režisérů, kteří obsazovali na pozice generálů stejně vypadající typy. Když se pak po „Průlomu“ stal členem vojska, musel uznat, že režisérům křivdil. Generál vypad přesně jako valná většina oněch herců. Věčně zamračený a podrážděný výraz, prostá šedobílá uniforma a i přes pokročilý věk postava medvěda.

„To už Valgrik nemá ani zbytek disciplíny nebo jsi se pasoval do role posla?“ řekl naštvaně Subbs a vzal si datapad. Prohlédl si záznamy a praštil s ním do stolu. „Kdyby ta četa nebyla suverénně nejúčinější zbraní proti kultistům hned po našem letectvu a tankové divizi, nechal bych ty geneticky poznamenané parchanty postřílet!“ zavrčel generál a hodil datapadem po zaskočeném Hirginovi.

„Pane...nemyslím si, že bychom měli...“

„Kdo ti ksakru dovolit promluvit desátníků?“ zařval vzteky generál a postavil se. Zakroutil hlavou a pročísl si šedivé zbytky vlasů. „Máte pravdu, desátníku. Neměl bych podezřívat Valgrika ani jeho muže.“

„To jsem neměl na mysli.“ ozval se Hirgin a ihned zmlkl, když si všiml pohledu, který po něm generál mrštil.

„Ať tak či onak. Nebudu Valgrika podezřívat, ale ani nebudu nečinně přihlížet jeho očividnému pohrdání vojenským řádem a hierarchií. Proto jste převelen do jeho čety.“ pokračoval Subbs.

Hirgin chvíli o jeho slovech přemýšlel. Teda spíše se snažil pochopit, co generál řekl.

„Potřebuju někoho, kdo na tu sebranku poznamenaných psů dohlédne a podá mi hlášení. Cokoliv podezřelého, jakýkoliv náznak obcházení rozkazů, kontaktu s nepřítelem nebo náznak mutace či psychyckých sil a do jednoho budou viset. Je to jasné?“

Nádhera. Nejen že se dostane do čety, která stojí na pokraji zatracení a která má nejtěžší boje. Navíc se dostane do čety, kde bude jediný člověk a kde bude všem jasné, že je k nim nasazen na pozici špeha. Přinejlepším může počítat s kulkou do hlavy. V horším případě ho nechají rozsekat démony.

 

Desátník Hirgin dokráčel ke stolu v armádním archivu. Nebyl to obyčejný archiv, do kterého se dostanete kdykoliv chcete. Projít kontrolou na třech přístupových bodech si vyžádalo pět hodin telefonování, přepojování hovorů na různých stupních velení a vlády, stejně jako ověřování dokumentů, povolení, přes prohlídky kapes, tělesných dutin až po sken genomu DNA. Na prostém kancelářském stolku stály ručně psané spisy i záznamy z datapadů včetně audio a video nahrávek. K tomuhle stolku se prostý člověk nedostal.

„Abys věděl, co hledat, musíš se dozvědět vše o Průlomu. Tím myslím úplně vše.“ řekl mu generál Subbs, když projednávali jeho zařazení do Valgrikovy čety.

Hirgin se dal do pročítání záznámů. Na první pohled vypadaly stejně jako oficiální verze. Vždy až na malé odchylky. Jako například počty. V oficiálních záznamech stálo, že města byla ztracena do několika měsíců. Tyto záznamy ukazovaly, že se jednalo o dny. Kde oficiální verze uváděla sto tisíc mrtvých, tam se Hirgin dočetl o milionech. Po dvou hodinách znepokojivých informací konečně dorazil na první známku o Valgrikovi. Záznam byl datován do tří let od Průlomu.

„...14. Stanirský se ocitl pod nepřátelskou palbou v sektoru 0S403. Seržant Valgrik zavelel držet linii a poslal běžce s zádostí o posily poté, co konvenční spojení zkolabovalo.“ Hirgin podvědomě pokýval hlavou. Zatím vše sedělo s oficiální verzí. Pročítal další řádky hlášení, počty mrtvých kultistů, jejich nahlášený postup a útok. Jeho dech se zastavil, když spočinu na dalším odstavci.

„...nebe se změnilo v oblasti několika desítek čtverečních kilometrů. Spolehlivé zdroje uvádějí, že se náhle ztratilo a místo něj nad hlavami tekla řeka krve...“ Hirgin pokračoval dychtivě dál.

„...hlášeny mutace, šílenství a dezerce od včech jednotek v oblasti. Vojáci propadali nepochopitelným záchvatům zuřivosti, napadali ostatní i sebe samé. Okamžitě bující mutace se lišily od vzdálenosti od epicentra v sektoru 0S403. Od změny barvy očí, srůstání prstů či přirůstání zbraní k tělům až po kompletní deformace tělesné struktury. U některých jedinců propuklo šílenství i když se u nich neprojevily mutace. V horších případech vojáci postižení mutacemi si zachovali příčetnost. Zahájena operace Očistný plamen v celém zasaženém úseku.“

Desátník beze slova hltal další a další slova a když se z datapadu spustil přiložený video záznam málem zakřičel a utekl. Před očima se mu odehrávala scéna jako z nočních můr. Když se do oblasti dostal tankový batalion uviděl před sebou zdeformované zákopy plné hrůzy. Rozervané mrtvoly, kulometná hnízda pokreslena neznámými krvavými obrazci, mrtvá i živá těla rozlámaná a naaranžovaná do rituálních obrazců. Všude křik, pláč a nesmyslné blábolení od pomatených vojáků. Pak uviděl vojáky, u kterých nebylo možno určit, kde končí uniforma a vybavení a kde začíná jejich tělo, vojáky s klepety místo rukou, s několika páry očí i úst, s kostěnými výrustky. Uviděl paniku tankového batalionu. Scéna pokračovala několik dalších minut, ale to už Hirgin seděl schoulený pod stolem s hlavou u kolen a třásl se. Nevěděl jak dlouho tam trčel zatímco se jeho mysl snažila zpracovat a vstřebat výjevy, kterých byl svědkem. Nakonec se přinutil posadit zpátky na židli a pokračovat.

„...94% rozmístěných jednotek zničeno. Oficiální verzí bude náhlý nepřátelský výpad ze všech stran s podporou těžké techniky. Všichni vojáci budou prohlášeni za hrdiny, kteří odmítli ustoupit a jejich krví bylo nakonec vykoupeno naše vítězství na severní frontě.“

Devadesát čtyři procent. Hirgin roztřesenýma rukama hledal v mapách a záznamech počty vojáků. Když je konečně našel jenom vydechl. Devadesát čtyři procent jednotek odpovídalo necelým dvěma tisícům a pěti stům mužů. Dva tisíce pětset mužů ztraceno během jediného dne. Dva tisíce a pětset zabito vlastními kulkami.

„...nalezeno několik vojáků s mírnějšími formami mutací nebo úplně bez nich. Nedokážeme vysvětlit jak je to možné. Několik z nich zešílelo, u dalších je těžko rozpoznat jestli jsou šílení nebo jen v šoku. Pod dohledem ozbrojené stráže odesláni do lékařského a výzkumného střediska...Drtivá většina prohlášena za šílené. Na doporučení vedoucího lékaře odesláni do oblasti S1 k pokusům a vivisekci. Několik jedinců odesláno na zotavení a k výslechům. O jejich osudu bude rozhodnuto později.“

Hirgin pročetl zprávu několikrát. Snažil se najít nějakou chybu v textu, snažil se zjistit, jestli si s ním nehraje jeho mysl, ale bez úspěchu. Vojáci posláni na vivisekci a k pokusům. Jako zvířata.

„...ze záznamu výslechu seržanta 14. Stanirského průzkumnického oddílu. Jako ostatní vyslýchaní i on poukazuje na podobný průběh událostí. Na rozdíl od svých mužů pocítil záchvěv nevolnosti a předtuchu něčeho hrozného ještě před jejím vypuknutím. (Nutno provést nové zevrubné vyšetření a porovnat výsledky z oblasti S1. Doporučeno přežití subjektu.) …. Výsledky vyslýchaných subjektů prokazují odchylky v genomu od lidské stavby DNA a podobají se subjektům zasažených mutacemi, ale nevykazují její agresivní formu. Jedná se o průlom v této válce. Vyslýchané subjekty dokázaly mutaci vstřebat a potlačit její devastující účinky na psychiku i fyzickou strukturu.... Nařízeno sledování subjektů a jejich možné opětovné zařazení do služby, pokud nenastanou zvraty. V případě změn odeslat do oblasti S1.“

Změny DNA, potlačení mutací, průlom ve válce, zařazení do služby. Hirgin cítil jak mu hlava třeští, když se snaží pochopit všechny nové informace. Snažil se zklidnit dýchání a přesvědčit se, že se jedná jen o film. Jen o smyšlený film, který je takovýmito nesmyslnými bláboly přeplněn ještě víc. Bez úspěchu. Jedna věc je smát se nebo bát se u filmu. Druhá věc je dívat se na pečetě, podpisy a razítka na záznamech. Hirgin se probíral záznamy ještě další hodinu. Většinou se jednalo o postupné schvalování žádostí o návratu do služby. Další testy s rozporuplnými výsledky. Pak mu zrak spočinul na datapadu a složce označené „Ardin Krak“. Z oficiálních verzí věděl, že se u města Ardin Krak odehrála krvavá bitva a město bylo ztraceno. Opatrně otevřel složky. A nenašel v nich nic. Několik minut poté přehrabával záznamy na stole a hledal jestli omylem tyto záznamy neztratil. Nakonec to vzdal a natáhl se pro přiložený datapad. Znovu a znovu se snažil kliknout na displej, ale bez úspěchu. Nic se nedělo. Z přihrádky ve stole vyndal náhradní baterii, ale znovu se nic nestalo. Už se chystal odložit datapad, když se displej rozsvítil. Místo modrého písma používaného armádou se objevil kostrbatý rudý nápis. Gallrauch

 

 

 

 

 

 

---