Cizinec

Práce z hodiny žurnalistiky.

 

Cizinec

 

 

 

 

Ráno ji probudil zpěv ptáků sedících na mladém platanu před oknem chatrče. Rozespale se posadila na masivní pelest postele a protáhla se. Cítila se svěže a odpočatě, ale žaludek ji zel prázdnotou. Včera na lovu neměla příliš štěstí. Zvedla šaty z místa, kam je včera odhodila a vyšla ven. Slunce ještě nestačilo pohltit ranní rosu, která se v perličkách třpytila na stéblech trávy.  

 Klidným krokem vykročila k jezeru s jasně průzračnou hladinou, pod kterou se třpytily barevné oblázky. Svlékla si košili a stoupla si do chladné vody. Chvíli jen tak stála, zatímco ji vánek laskal její nahé tělo. Jediným skokem se ocitla pod rozčeřenou vodní hladinou. Drobné rybky se mihotaly kdesi u dna, kde ji polibky pokrývaly její snědé nohy. Několika tempy doplavala až na místo, kde nedosáhla na dno a potopila se. Kameny zde byly větší a ostřejší, voda klidná a tichá. Užívala si pohled.na rozličné ryby, které ji ale brzy připomněly, že už dobrých šestnáct hodin nejedla.

 Vynořila se zpátky na hladinu a rozhlédla se po okolních březích. Pohled ji spočinul na jednom z nich. Na masivním balvanu trčícím z vody stál mohutný bílý vlk. Zvědavě se na něj podívala, v okolí takového ještě neviděla. Chvíli se na sebe upřeně dívali, dokud se vlk neotočil a neodběhl do lesa. Měla hlad a tenhle vlk se zdál jako vhodná kořist-zbylo by ji dost na další dny. Došla na břeh, kde se oblékla a odešla do chaty pro zbraň. Měla starou winchestrovku po otci. Pověsila si ji přes rameno a obula si těžké kožené boty. Košili si zastrčila do kalhot a připnula si k nim lovecký nůž. Zadní pěšinou za domem se vydala do lesa. Byl hustý a tmavý. Sluneční paprsky tu zřídka prosvitly ve zlatých řetízcích. Jak se vzdalovala od domu a nořila se hlouběji do lesa, začala litovat, že se neoblékla tepleji. Byla ale moc hladová a odhodlaná na to, aby se ohlédla zpět.

 Po několika dlouhých minutách došla až na prosluněný, travnatý pahorek, kde se vlk vyhříval v paprscích světla. Vypadal mírumilovně a klidně-bylo to zvláštní, jako by se jí nebál. Upřel na ní své inteligentní oči. Ustoupila o pár kroků zpět a pozvedla zbraň. Když vlk spatřil její winchestrovku, připravil se ke skoku.

,,Buď ho zabiju já nebo on mě. Teď už není cesty zpět."

Nabila zbraň a zamířila. Vlk rozšklebil mordu a vycenil zuby, napjal tělo a vyskočil. Už od ní byl jen pár stop. Vystřelila. Kulka zasáhla zvíře do hrudi a to se svalilo na zem. Zrychleně dýchalo a kňučelo. Přiblížila se k němu, držíc zbraň připravenou a nabitou. Vlk byl tak krásný, že jí ho bylo až líto.

 Najednou se začalo dít cosi zvláštního. Vlkova hustá srst řídla a tesáky se zkracovaly. Končetiny nabývaly na objemu a prodlužovaly se. Lebka se zmenšovala a tvarovala. Za chvíli už před ní neležel vlk. Byl  to mladík jen o něco mladší než ona sama. Celý se změnil...jen ta rána v hrudi zůstala stejně hrozivá.

Vystrašeně couvla a upustila zbraň. To, co střelila nebyl vlk. Alespoň né úplně. Mladík na ni upřel zraky a bolestně se pousmál. Chtěl promluvit, ale vyšlo z něj jen zachrčení.

Došla až k němu a klekla si. Rána byla moc hluboká, kulka mu pravděpodobně rozdrtila žebro a zakousla se do plíce. Neměla u sebe nic, než látkový kapesník a několik nábojů.

,,Je mi to tak hrozně líto..," vzlykla.

,,Ššš..," zachraptěl. ,,Zachránila jsi mě."

 Do očí se ji vehnaly slzy. Roztřeseně zvedla ruku a pohladila ho po alabastrové tváři. Krev se začínala rozlévat kolem a barvila mu sněhobílé vlasy.

 Divoce se rozkašlal a vyplivl chuchvalec krve. Nemohla zabránit slzám, které se mísily s jeho všudypřítomnou krví.

Namáhavě zvedl ruku a položil dlaň na její.

,,Mrzí mě, že jsme se museli poznat takto. “

,,A teď mi umíráš před očima," pomyslela si.

Celá mokrá od slz si k němu lehla. Cítila teplo jeho těla, které mělo už brzy vychladnout. Podívala se mu do jeho chrpově modrých očí a darovala mu poslední smrtelný polibek.

 Ještě dlouho vedle něj ležela a obdivovala jeho tvář. Dlouho do západu slunce.

---