Z ostružin

V závěru lehká narážka na skvělou desku polské skupiny Brathanki.

 

Prošel jsem celý svět,

a žil jsem kdekoliv,

teď chtěl bych znovu zpět,

do svého údolí,

kde znám snad

každé stéblo trávy,

a ještě vzpomínám

na sladkost marmelády,

kterou mi mamina

vařila z ostružin.

 

Však úzká ramínka

a postel smrtelná

udeřit do pružin

jen světlá vzpomínka,

zbude mi nejspíš

na ten kraj,

kde v březnu už je

dávno máj

a soused křičí

Patataj!

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

---