Hovnodlak

Dobrá stolice..... půl zdraví....

Teplo mi sálá z kalhot,

mám stehna zapatlaná.

S fotrem jsem se dohod.

 

Bude to věc ututlaná.

 

Jak to poznal? Lehce.

Přece,

když z prdele mi táhne,

vždycky mi na ní sáhne.

A v prstech pomalu žmoulá,

cítím se jak moula,

nasáklou hnědou

džínovinu.

 

A na podlaze 

v moči

lesknou se jeho oči.

 

Posrávám se.

Pochcávám se.

Několikrát v roce.

A to vždy za přítomnosti svého otce.

 

Mé neřízené vyprazdňování konečníku,

dějíc se převážně za úplňku,

má název dle odborných norem.

 

Jsem vlkodlak všech hoven.

---