Smutný příběh strýčka Peda

.... aneb příběh jedné nešťastné lásky.

Ale to není ta holčička, kterou tu čekal.

Cítil se jak pes.

Dlouho nešukal.

 

Čekal tu princeznu, co tudy chodila.

Hezky se culila.

Moc se mu líbila.

 

Pár už jich měl, vždyť přišli s tím ony,

že se vždy po škole

přemění v ženy.

 

Stejné místo.

Stejný čas.

 

Nejdřív dost namítal.

Cítil se zvláštně.

Byl zvyklý ovládat veškeré vášně.

 

„Jsem vůbec pedofil?“, ptal se sám sebe,

když mě po fyzice

šest holek jebe.

Ještě mi platí,

jak ňáký děvce.

To se pak držejí zásady těžce.

 

Zpátky však k příběhu.

Moc se dnes těšil.

Jak to s ní provede, celý den řešil.

 

V slzách a zoufalá stojí tu před ním.

Jiná než obvykle.

Jiná než předtím.

 

Tak se ptá: „Princezno, copak se stalo?“

„Táta mě voprcal.

Má ho jak dělo.“

 

Děvčátko nekecá, vypadá na to.

Chodí jak kachna.

Stydí se za to.

 

Koutky má roztrhlé.

V očích má slzy.

Pedo je zhnusený, pomstí se brzy.

 

Ač je měl všechny, tuhle on miloval.

Jejího tatínka předem už litoval.

 

Byť ještě nevěděl, co a kdy udělá,

zběsile zařval:

„Tohle se nedělá!“

 

On chtěl být první.

I ona chtěla.

Pomstu mu zajistí stříbrná střela.

 

Zjistil si adresu, pořídil zbraň.

Děvčátku naposled nastavil dlaň.

Políbil na čelo.

Utřel jí slzu.

„Za tuhle prasárnu koule přivezu!“

„On trpí na sladký.“, řekla mu ještě.

Doma si navařil, zabalil kleště.

 

Dostal se na místo, kde se to stalo.

Zazvonil na zvonek.

Uslyšel: „Haló?“

 

„Jsem Zikmund Poklopec.

Bydlím hned vedle.

Nesu Vám ochutnat ovocné knedle.“

 

Jen co to dořekl,

klika cvakla,

dvéře letí,

táta běží ze dveří.

 

Strejda Pedo jeho kotník chladnokrevně zaměří.

 

Jistý pohled, pevná ruka zdobí zvráceného kluka.

Otce zase zdobí strach.

Už ví, kdo je jeho vrah.

 

Jeden kotník.

Druhej kotník.

Potom obě kolena.

Fotr se teď dusí v křeči, jeho pleť je zelená.

 

To neví ještě, že přijdou kleště.

 

Mise je splněna.

Na závěr kulka.

Z tatíka nakonec zbyla jen půlka.

 

S úsměvem na tváři Pedo se vrací.

Po cestě navštíví automat hrací.

Hned vyndá desítku, šťastně se cítí.

Koupí jí panenku,

co v noci svítí.

 

Druhý den u školy hrdě jí čeká.

Jen, co jí zahlédl,

pokorně smeká.

 

Předává panenku, otcovy varlata.

Myslí jen na jedno.

Až bude nahatá.

 

Ona se usmívá.

Těší jí dary.

V duchu však přemítá „už je moc starý“.

 

Už to má za sebou.

Už není panna.

Teď může vyhlížet lepšího pána.

 

35 ideál.

Švihácký styl.

Pedo tu kurvičku už nebavil.

 

Povídá: „Přátelé

můžem teď být.“

To se snad posrala.

Pedo chce blít.

 

„Myslíš to vážně?“

„Ano, můj milý. 

Už o tom přemýšlím nějakou chvíli.“

 

Co se týden s týdnem

sešel,

Pedo už se na strom

věšel.

 

A ta malá holčička,

ta si našla dědečka.

Bohatého Bavoráka,

který, když mu na čuráka

dá alespoň pusu,

tak jí koupí husu!

---