Az-Kvíz

To že se situace v českých televizních stanicích neustále zhoršuje je zřetelný fakt. Je jedno, jedná li se o reportáže TV Noha na tak zajímavé náměty jako bába co spadla pod kořen či investigativní žurnalistiku při které je vrhán meloun v helmě z desátého patra. Tuto situaci dokonce ani nezachraňuje vědecký výzkum týkající se zamrzání vody v zimě či chutné recepty ve kterých se s oblibou zpracovávají zbytky z kafilérie (viz. Nadívané kuřecí kůžičky) či v důsledku zvýšení cen brambor na českém trhu nedávno uveřejněný recept na bramboráky ze starého chleba. Je to zkrátka trend, který prostupuje celou českou mediální kulturou. Není tak žádným překvapením, že se nevyhnul ani české televizi, která kvalitu svých pořadů také v duchu doby snižuje.

Sem proto velice rád, že stále existuje alespoň jeden pořad, který se za posledních 17 let vůbec nezměnil a jeho pochybná kvalita a zatuchlost 90. let z něj stále čpí i skrz současnou plasmovou televizi. Ano správně přátelé, hovořím o české stálici jménem AZ-kvíz.

  Tento dokonalý majstrštyk je s nám v nezměněné podobě již od roku 1996. To z něj dělá sice pro běžného diváka velice nudnou kratochvíli, ale pro nekonvečně uvažujícího člověka je to vrchol televizní zábavy. Začněme s rychlým představením. Na začátku každého dílu stojí čtveřice soutěžících, už při jejich samotném představování se začíná protřelejší divák potichu smát. Už samotný zjev většinou dokáže vehnat úsměv na rty a slzy do tváří. Tradiční squadrou je:

1) jeden přemoudřelý důchodce se zálibou v rybaření, kutilství a chalupaření, většinou se jmenuje Miloslav.

2) Důchodkyně které svým oblečením a účesem působí dojmem, že se do soutěže zatoulala ze špatné reklamy na normalizaci, v drtiví většině se jmenuje Květa či Jarmila a k jejím zájmům patří pěstování muškátů, vyšívání a vaření. (z lesa občas přiskotačí i nějaké ta pěstební dělnice)

3) Namachrovaný student, nerd, s mastnými vlasy, který se rozhodl uloupnout si kus televizní slávy za účelem znásobení svých šancí na sexuální život, naneštěstí pro něho je nula násobená čímkoli stále a pořád nula.

Panoptikum doplňuje osoba číslo 4. Ta zde figuruje jako zaručená proměnná, ale i tak se zde dají určit jisté archetypální příklady. Buďto se jedná o šílenou biomatku, relativně normálně vypadajícího člověka, který ze sebe ale udělá úplného debila, či studenta z bodu tři, který se poprvé účastnil před 10ti lety.

Následuje rozřazení, v prvním kole nastává nelítostný duel mezi biomatkou a panem Miloslavem.

Biomatka je na hlavu poražena nelítostnými křížovkářskými  znalostmi agilního důchodce, neboť v krizové situaci neuhájila pole E, a na otázku "grafické znázornění znaku středověkého rodu" nebyla schopna najít správnou odpověď. Pole tak získal pan Miloslav, který s nonšalancí pravého (levého) gentlemana pronesl správnou odpověď. A je tu druhé kolo a nastává další souboj. Nerdovi se v obličeji zrcadlí jistota (odraz je zřejmě způsoben nadměrnou kumulací kožního mazu) a jeho hbité ruce při losování o pole dávají jasnou, až drtivou převahu. Co naplat, že paní Květa byla dobře motivována touhou vyhrát peníze na zaplacení dluhu za biolampu a parní loupačku brambor. Jeho bledé prsty byly zkrátka rychlejší.

Intermezzo: Už samotné vybírání polí je občas velice vtipné, namátkou si vzpomínám na jistého dědu neurčitého věku někde mezi důchodem a smrtí, který pro výběr každého pole užíval jména alkoholických nápojů. Dejte mi B, jako becherovka, dejte mi s, jako slivovice atd.

Nastává poslední souboj, nervy pracují naplno student si jž není tak jistý výhrou, ale statečně vzdoruje. Bohužel je pan Miloslav stále ve skvělé  *ehm kondici a v momentě kdy  si student nemůže vzpomenout na středověkou objemovou míru na Ž, je jeho osud zpečetěn. K ničemu mu nebyla vysoká, neznal žejdlík...

Třetí kolo končí, studen si je nucen vybrat cenu útěchy. Dnes má na výběr z kapesního atlasu kožních chorob a ilustrovaného rádce pro stavbu kurníku. S nadějí že se alespoň v atlasu kožních chorob se najde nějaká fotka vyrážky na hrudníku dvacetileté slečny mizí do zákulisí. K jeho smůle se jednalo o speciální edici o bércových vředech.

K bankomatu postupuje pln pýchy pan Miloslav. Ale ještě nemá vyhráno. Jde losovat. Ze tří pokusů trefí jednou tisícovku, jednou pětistovku a jako hezkou tečku na závěr jedinou stovku co je ve hře. Po zdanění a odečtení ceny jízdenky mu  zůstává necelá polovina a tak rozčarován opouští studio.

Nakonec je ale spokojený, neboť na zastávce autobusu nalézá na lavičce odložený úplně nový atlas kožních chorob,