Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Usmívám se jak blázen

23. 10. 2014
1
0
300
Autor
Ceresa

Udělal jsem si kafe, černý jako dnešní noc, moje srdce a moje myšlenky na tebe. Je pozdě večer, chladná podzimní noc, kouzelník rozsypal po obloze hvězdy a zatoulaný kočky zpívaj o lásce. Vypadá to docela ideálně, co? Otevřeným oknem fouká do pokoje vítr, odlepuje od stěn plakáty, novinový výstřižky, mlhavý vzpomínky na časy, kdy jsi byla moje malá neznámá baletka. Myslel jsem, že umřem jeden druhýmu v náručí, jenže uběhly dny, tejdny, měsíce...vlastně nevim jak dlouho. Opilas mě a já nevnímám čas, ani ty maličkosti, který dělaj život krásnej. Cigareta křiklavě září a kouř ti drásá plíce, růže rozkvete, ztratí okvětní plátky a seschne, vypiješ kafe a vychčiješ ho...proč k tomu přidávat nějakou zkurvenou poezii? Jo, byl jsem blázen, když jsem myslel, že umřem spolu...nakonec mě zabíjíš, směješ se, utíkáš, vracíš se, líbáš mě a koukáš, jak trpim. Je tu dusno, těžko se mi dejchá a pouliční lampa mě oslepuje. Zavřel jsem okno a zatáhnul závěs. Pokoj osvětluje jen obrazovka počítače. Porno. Jsem patetickej. Popravdě baby, tohle mě nikdy nebavilo. Nikdy jsem nechtěl vyrůst. S posměškem jsem vypnul Bustyasianbeauties.com a od koutku mi odpadl popel, ale bylo mi to u prdele. Zapnul jsem Pink Floydy...Another Brick In The Wall. Pamatuješ? Byl to náš song, když jsme chodili za školu a já si tě pouštěl žilou. Tak si, baby, pojď připomenout starý dobrý chaotický časy. Je mi vedro, sundal jsem si košili ale stejně nemám klid. Horko. Horko. HORKO! Jako by mi hořely vnitřnosti, vlasy se proměnily v oheň, šaty shořely, pokoj se klepe žárem a ze zdí se odlupuje kůže. Je tu smrad, odpornej lidskej pot. Bublá jak rozpálenej tuk. I závěsy chytly zelenym plamenem. Svět za oknem se změnil, mám pocit jako by pokoj plul prázdnem. Venku je hustej barevnej kouř, kroutí se a vytváří podivný obrazce. Namáčknu obličej na sklo, jestli neuvidim králův průvod a jeho trpasličí pomocníčky, nebo Elvise jak šuká s papežem...vždycky mě něčim překvapíš. Doprdele, málem se mi zastavilo srdce. Na okno se namáčkl hrobník. Čumí do prázdna vyhaslejma očima, roztejká se mu obličej plnej vředů, ze kterejch teče hnis. Na rameni mu sedí kočka Šklíba a směje se mi. Je mi zle, pozvracel jsem se na podlahu. Šedá. Šedá. Šedá. Hnus. Je mi trapně, zíraj na mě ze zdí a chichotají se mi zašitými ústy, pomlouvají, popadají se za obtloustlá břicha...Lžou. Výsostně je pošlu do prdele a plivnu po nich krvavej kemr. Rozutekli se do koutů, ale vim ,že se zase vrátěj. Začínám bejt unavenej. Podlamujou se mi kolena a padám do postele. Sněhurka mi načechrává polštář. Jde otevřít okno, chci jí zastavit, zakřičet na ní, ale nemám sílu. Hrobník a Šklíba proskočej dovnitř a s piruetkama dotančí k mýmu ochablýmu odpornýmu tělu. Sněhurka stojí v rohu pokoje a s úsměvem mumlá nesrozumitelný slova. Čekám, co bude dál. Šklíba mi do rtů vsunula cigáro a zkušeným pohybem mi připálila. Sněhurka v extázi vykřikla poslední slovo a Svět vybouchnul. Bůh na mě s opovržením shlíží a jeho homosexuální andělíčci onanují jeden druhýmu do xichtu. "A kurva" pronesl jsem a cigáro mi vypadlo ze rtů a propálilo polštář. "Ale ale..synu můj, to nevíš, že nemáš klit?" zašklebil se starouš a flusnul mi do obličeje odpornej mazlavej chrchel. "Naser si Bogu...nikdy jsem nebyl tvůj syn!" jeho tvář zvážněla, do očí mu natekly blesky a na čele vystoupla černá žíla. Andělíček se udělal. "Pak tedy skončíš v pekle!" jeho hlas zněl jako hněv, utrpení a opovržení. "Ty starej nadrženej kreténe, to nevíš, že už tam dávno sem?" ze všech sil jsem zvednul prostředník a toho starýho srágotku vyfuckoval. Víš baby, už na tebe nemám sílu, opotřebovalas mě. Otrávila. Milovala. Pomalu jsi rozložila moje tělo, z mozku mám sračky. Takže sbohem bejby, teda vzhledem k situaci spíš navždy čus...Farewell...Whatever. Díky za ty falešný naděje cos mi dávala, ale už s tebou nemůžu dál tančit. Šklíba i hrobník se mi zakousli do břicha, drásali mý prohnilý tělo, krev promáčela prostěradla a vřela. Bůh s pobavením hulil jointa a honil zlatovlasého okřídlence. Na mě čuměl jen jako na blbej program v televizi. Takže vás tu opouštim s mojí oblíbenou větou "Táhněte všichni do prdele!"


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru