Louč

Louč. Plápolá a vytváří na kamenných stěnách strašidelné obrazce. Hrozivě se pohybují s každým závanem větru. Plamen se vystrašeně rozkmitá a je slyšet svistot jak se mocný živel prohání jinak tichými chodbami. Zdají se být prázdné, ale v nejtemnějších zákoutích se může skrývat cokoli.

Klid náhle naruší přízračný zvuk. Někde daleko, ve spletité síti chodeb, je slyšet ozvěna kroků. Zdá se, že zesilují. Plamen louče se zase vyděšeně rozpohybuje. Ke zvukům kroků se přidává i šustění a cinkání. Je to velmi blízko.

To už se ohnisko hluku vynořuje zpoza zříceného kamenného schodiště. Jaký je to pohled. Mráz se rozlévá všemi údy těla a vlasy vstávají hrůzou.

Vpředu hroziví válečníci s dlouhými meči. Brnění se jim lesknou v záři louče. Pochodují, jako když kovář buší do kovadliny těžkým kladivem. Ze stropu se sype prach a kusy prastaré barvy.

Za nimi se nenápadně plíží lukostřelci. V dlouhých lucích mají založené šípy. Jsou připraveni vystřelit a zabíjet. Skrývají se ve stínu válečníků, ale nelze pochybovat o jejich schopnostech.

Ve středu procesí se tyčí osamocená postava. Vypíná se nad hlavy vysokých válečníků. Vznáší se ve vzduchu. Je oblečena v dlouhou kutnu žluto-rudé barvy s vyšitými symboly Nejvyššího zla. Tvář má ohyzdnou. Pohublé, temně zelené líce. Oči, které přinášejí smrt.

Zastaví se a s ní i celý doprovod. Zavře oči.

Louč se rozprskne v bílém ohni.

V poslením paprsku jejího světla se ve tmě za ní zaleskne čepel luku.

Nástává tma v které je slyšet pouze nářek umírajícího.