Smrti

Smrti stříbrná,

tkadleno pavučin paměti

ta co přežila,

byla šílená

a světlo bylo její prokletí.

 

Smrti mrazivá

matko temných nocí

tvá ruka tolik mazlivá

rozdrtila vyšší mocí

poslední DEN.

 

Smrti jedovatá

syčíš parou sterilní

bývalas hubenou pannou

teď jsi bába macatá

uždibuješ z těla, lepro senilní

umírající SEN.

 

Smrti v tom snu nadutá

táhneš stíny, táhneš mračna

vším tak chlípná

jako zákon, jistota nahnutá

táhneš do zázračna

táhneš do kuropění

sladkostí hlasu sdílná

zpíváš bílé holubici,

když opouští tělo

a letí tam,

kde končí sladké mžení,

poslední reduta ....

---