Na večeři lobotomie

Tvý úmysly byly dobrý, jen změnily se ve vězení.

Vzpomínáš si na věci, co se nikdy nestaly.

Nic z toho jsi neudělal jenom ti to nalhali.

Máš sám sebe za magora, co by byl i schopen vraždit.

Zavřeli tě do blázince, ale z čeho se máš léčit?

 

R: Seděl jsi tam mezi zdmi a snažil se si vzpomenout,

kde se vzaly škrábance a jizvy na tvých ramenou?

Tvoje jméno všichni znají ze strachu ho však rty tají.

Proboha to je ten vrah, a ty nechápeš máš strach.

 

Co ti to dělají? Léčba šokem je zakázaná,

aby jsi se necukal každá končetina přivázaná.

Doktoři se vyžívají jenom v lidské bolesti,

Nikdo na ně nepříjde, dostal jsi se do pasti.

 

R: Všude je krev, cítím její pach, čekání na konec,

né není jen v tvých představách.

 

Co bude na večeři? Lobotomie!

Přežil jsi už mnohem víc, to tě jednou zabije.

V čistě bílý sedíš mezi ostatníma mentálama,

broukají si a do zdi mlátí svýma hlavama.

Tvý oči vypadají tak klidně, sedíš promlouváš k nim vlídně.

 

Buď jsi tak moc odvážný, nebo vážně věříš že jsi blázen.

Po to co ti udělali, slybý jsi jsi jen dopad na zem.

Vzali si tě na stůl, chlapče zas budeš zdravý,

v domnění že skalpel v krku v hlavě ti to zpraví.

 

Už není útěku, není žádná šance na spásu,

doktoři jsou šílení, jejich pilky touží po masu.

Už nemáš sílu, přiznal jsi všechny údajné činy.

Než žít v téhle hrůze, chtěl bys raději do vězení.

Tohle je tvá šance, šance netrpět.

Ze soudu jsi utekl oknem, teď se bojí celý svět.

---