Písně, písně hvězd - Spirála hudby v čase a prostoru

Pokus o vyjádření významu hudby pro člověka v jeho osamění i intimitě i pro společnost. Život má několik fází, nacházíme se v různých polohách svých rolí, někdy musíme i zmizet, klidně pobývat v ústraní, jindy je třeba vystoupit, hudba je s námi stále. A svědkem jsou hvězdy. A ještě někdo?

 

PÍSNĚ

písně hvězd

 

?

Spirála

hudby

v

čase

a

prostoru

?

Marek Šlechta

listopad 2014

Úvodem

 

Napsat báseň o hudbě, která by vyjadřovala, čím vším pro mě tento fenomén je a co pro mě znamená poslouchat nebo produkovat hudbu, mi přišlo nejúčinější v porovnání s jinými literárními útvary.

 

Neubránil jsem se sice určité „encyklopedičnosti“ při uvádění ukázek

od mnohých autorů nebo při ilustracích interpretů, ale doufám, že ztráta „poetického napětí“ je minimální a že čtenář si je dostatečně užije a hlavně: že přijde na své vlastní poetické nebo hudební vzruchy a inspirátory, jež budou mít význam hlavně pro něj a někdy možná i pro jeho posluchače. Neboť hranice mezi inividuálním prožíváním a výkladem smyslu a mezi objektivním chápáním se někdy těžko hledá, ale o to nám ani nejde.

 

Odkazy na autory jsou uvedené buď přímo v textu anebo jsou dohledatelné u samotných interpretů. Pokud snad některý z citovaných autorů nebo vlastníků práv na uvedené texty se bude cítit poškozen, budu respektovat jeho přání a příslušný text bude z této mozaiky vyňat.

 

Přeju všem čtenářům mnoho radosti při prožívání dobrodružství, romance, náboženského usebrání, meditace, pohybu nebo jiných zážitků s hudbou, písněmi, muzikou a zpěvem.

 

Marek Šlechta

 

 

Autor je

• vedoucí Mezinárodní a cappella skupiny Let´s Go! (www.lets-go.eu),

• vítěz poetické sekce festivalu E-moc-e v roce 2014

• certifikovaný lektor o holocaustu a antisemitismu

• autor multižánrového oratoria Kázání na hoře

• organizátor Happeningu PAMATUJ! na oběti největší hromadné vraždy v historii ČR

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Písně, písně hvězd

 

To všechno jsou „jenom“ písně, co se odráží od tvých ušních boltců,

praděde, dědečku, otče tati tatínku, synu synku synečku,

vnoučku i pravnoučku,

co vstupuje do tvé mysli, vědomí, podvědomí i nevědomí,

do tvého věčně roztouženého i unaveného těla,

prababi, babi babičko, matko mami maminko, dcero dcerko dceruško, vnučko i pravnučko,

co se odehrává na pozadí i popředí našich chaotických,

však přece soustavně směr hledajících myslích,

bratře brácho bratříčku, příteli, kamaráde v boji, kolego, spolupracovníku, kmotře kmotříčku, strýci strejdo strýčku strýcu,

známý z výtahu a z FB, sousede,

co se rodí a umírá v našich genech, hormonech, nočních vizích,

zapomenutých snech a nikdy nevyslovených nadějích,

ženo lásko miláčku, sestro sestřičko, přítelkyně,

kamarádko kámoško ze školy nebo z vlaku,

kolegyně, známá z vchodu odvedle, kmotro kmotřičko, teto teti tetičko.

 

To všechno jsou „ pouhé“ písně,

co zbavují nás nesnesitelné trýzně,

do které vrženi nekompromisně

chceme je mít jako hudbu duše,

však mnohdy plují jemně, tiše,

kolem nás, jak pavučinou váté,

někdy požehnané, jindy klaté,

nenápadné, však přeci vlivné,

nenásilné, však vpravdě silné.

Písně kruté i smutné, milosrdné i svůdné,

písně košilaté i bezuzdné, písně svaté i cudné.

 

Harmonie košatých stromů větrem prozařuje melodií temnou a pevnou,

vítězná je jako tětiva luku po vystřelení šípu chvějící se očekáváním srdce, než zasáhne střed terče,

a přesto v pomlkách váhá jako by vychutnávala ono „těšení se“

na cíl své touhy, snad i lásky,

i když cíl je nakonec zasažen šípem a tětiva zůstává napjata na luku,

aby se znovu těšila, jak vymrští další šíp k cíli,

stejně nedosažitelnému jako ten předchozí,

však stejně nadějnému a stejně žádostivému.

Tětiva zpívá píseň šípů.

 

Rytmus taktu prvního zabušení srdce do tmy

velkým třeskem světla počátku stvoření světa

samotným slovem živého Boha,

proměňujícího ubožáky v požehnané, bezdomovce v dědice králů,

avšak úspěšné v bezcílné a bohaté v mentálně beznadějné.

Rytmus vrnícího mláděte v rukách faraonovy dcery,

ještě než na hladině zátoky zahlédla košík s Mojžíšem,

to Leonard Cohen si ladí kytaru,

aby David mohl pokoušen strachem o budoucnost svého lidu,

zapět své cizoložné Alelluja nad krásou Bat-šeby,

aby alespoň na chvíli zapomenul na své přetěžké vyvolení.

 

Jsou to „jenom“ písně, nic víc,

když odezní, nezbude nic,

když ale zpívají – plně a nadšeně,

svobodu vítají doma z plných plic.

 

Ticho před bouří je nahromaděné napětím hudby mezi oblaky a zemí

slibující otevření přehrad dynamických symfonií,

umocněných sebevědomím basových bicích hromů

násobených silným dozvukem akustiky lesů, hor a měst.

Ticho před bouří však není pouhou generální pomlkou

v hradbě zvuků posílených efekty dalších smyslů

jako je mírné ochlazení,

poryvy lehkého vánku,

setmění a probleskování světla zpoza mraků,

nárůst záporných iontů ve vzduchu společně oproti sníženému tlaku.

Ale i v této prapomlce najde se hudba:

vlaštovky švitořící při nízkém letu blízko nad zemí,

šumění větví stromů lesa v poryvech větru,

praskání suchých větviček, které nevydrží ten nápor,

smích dětí na mezi u louky, postižených dobrou náladou z uvolnění,

jež ticho před bouří nabízí sníženým tlakem a oteplením.

A pak to začne: někdy z dálky, jindy přímo od nás nebo poblíž:

vznešená toccata nebeských varhan se rozléhá v nepravidelném

rytmu divokých návalů staccat.

Ale co teprve po bouři,

to je hudba

světel, stínů, duhy, sluneční záře a příjemně vlhkého vzduchu,

zpěvu osvěžených ptáků vítajících nový mír mračen.

 

Tenké hlásky paprsků hvězdné záře

jako smích dětí lehce šumí tmou noční oblohy.

Pootevřené okno, březnová noc,

manželské lože, hudba je všude kolem

a stále cosi naznačuje,

přitom jemně napovídá,

 

Nenásilně připomíná,

jako víla babička,

milostiplný větřík, který vnímáš jen když se zastavíš a ztišíš.

Hudba, která je zde pořád a ty o ní víš,

ale slyšíš ji také jen tehdy,

když v noci u tebe dojde k prozření bolestí srdce,

soucitu lidskosti nejen nad sebou samým,

ale i nad všemi kolem, všemi kolem.

Jsme zranitelní

a proto smíme někdy zaslechnout hudbu.

 

Jsme slabí

a proto někdy vnímáme hudby dech.

 

Jsme chudí

a proto někdy slyšíme hudbu v její bohatosti.

 

Jsme malí

a proto někdy vnímáme hudbu v jejím důstojném majestátu velikosti.

 

Jsme zmatení

a proto vnímáme někdy hudbu v nádheře harmonických posloupností nadpozemského řádu.

 

Světla prozařují mysl

a otázky nacházejí své odpovědi beze slov.

Nemáš tušení, kam to všechno směřuje,

jen víš, že prožíváš novou zkušenost se světlem hor, moří, řek a plání,

měst a údolí.

Na soutoku řek,

na křižovatce cest,

na střetnutí životů,

na konjunkci hvězd,

na prolnutí myšlenek,

na zrození přátelství

žárem pročištěná, nejpevnější katarze

teď prodává se levně na kraji předměstí

a bankéři hlásí bankroty, světlo buduje nové

a ničí staré.

 

Nocí pluje záblesk světelného oparu,

v proměnlivé intenzitě kontur paprsků a vláken,

jako mlha ve dne, však zářící energií proměnlivého jasu.

A vypráví sen o mládí.

A zpívá starověkou píseň lásky a svobody.

 

Je to jen píseň mého srdce,

Upřímná, prostá a otevřená,

průzračná, čistá a jednoduchá,

bez zákrut a komplikací, bez disonancí a zrychlení,

převládá pocit klidu, smíření a odevzdání.

 

V této chvíli víš,

co smysl má a co je jen zdání.

V této chvíli víš,

kdo důvěru má a kdo se jí brání,

co má jen krátké a co stálé trvání.

 

Píseň vesmíru v sobě spojuje jednotlivé tóny s věčností

a harmonie tak prolíná napříč našimi zážitky nekonečna,

poznání spasení hříšníka, prozřením ze tmy k zářícímu světlu katarzí,

poznáním tajemného očistného pohledu novýma očima,

milovat, hudbou proplouvat psyché

pronikající poznání rána, poledne a večera.

 

Průlom sebe sama napříč prostorem,

kolmo k času,

proti průhlednému zrcadlu,

na přilehlé straně měsíce Luny,

bratříčka světla, tatínka skvělých nápadů,

které k nám přijdou pozdě, až když je po všem.

Ale ovšem, to jsou i sloky toreadorů,

kteří poraženi byli každý svým býkem.

 

To všechno jsou „jenom“ písně,

co se odráží od tvých ušních boltců

a záleží i na tobě, které k sobě pustíš a které ne,

které necháš působit volně a které se k tobě dostanou, aniž bys´tušil jak,

protože jsou silnější než nápad, než dojem, než důkaz,

silnější než nezájem.

A takové většinou bývají nejvlivnější.

 

Přes uši, čelo, nos, ústa a mozek prostupují písně,

dovnitř i vně nás obklopují,

do břicha, rukou i nohou,

zcela bezostyšně nás konejší, houpají, provokují,

sytí a ovívají větrem i vánkem, zapisují se nám za uši,

zapouští kořeny pod kůži,

jsou pak v nás jakoby přirozená součást naší podstaty,

kterou si mnohdy (většinou) ani neuvědomujeme.

 

A odpovídáme na pozdrav písní,

kterou jsme slyšeli dnes ráno na nádraží,

mluvíme s našimi blízkými telefonicky písní,

kterou jsme slyšeli včera večer ve filmu,

se zákazníky mluvíme ve stylu písně,

na kterou jsme tancovali v sobotu večer na diskotéce

a při obědu a večeři použijeme klidně frázi

z titulní písně našeho oblíbeného televizního detektivního seriálu.

To vše při plném vědomí

a čistém svědomí

a neuvědomělém podvědomí,

zapomenutém nevědomí

a skrytém nadvědomí.

 

Písně jsou plné slov i beze slov.

Slova mohou mít shodný obsah s hudbou anebo nemusí,

vzniká tak nevěrohodnost anebo napětí mezi osnovami a řádky,

mezi teplotou vzduchu a hloubkou prostoru,

mezi snovou vizí a kontemplovanou realitou.

Všechno funguje až do momentu,

kdy toto napětí ztratí zřetelné vibrace

a obsah i forma vyčpí nicotou,

lhostejností nebo cynismem.

 

Baskytarista Petera Gabriela,

ten holohlavej štíhlej chlápek,

nekompromisně sympatickej pro svůj lehce přidrzlej,

tak trochu možná pohrdavej,

ale jistě zasněnej úsměv,

pohybující se svůdně v rytmu „páry“ (Steam) našeho života,

o který Peter Gabriel zpívá v nekonečným leitmotivu,

tím svým zastřeným hlasem,

co jím strhává stadiony lidí do extáze svýho vysněnýho světa.

 

A pak pokračuje dalším motivem starým jako sama kultura:

přejdu řeku,

já překročím řeku, myšlenka touhy a snu pravěkého spirituálu,

jehož autorem jsou lidé,

kteří museli v poutech, bolesti, ponížení, hladu

a vytrženi z vlastního světa,

překonat oceán ve vlhkém podpalubí lodi

namačkáni tělo na tělo.

A pak byli nuceni překonávat další stovky oceánů,

když znásilňováni,

oddělováni od rodin,

byli jako zvířata nebo věci prodáváni na trhu otroků.

Černý holocaust trval tak několik století.

Peter Gabriel ale zpívá svou píseň,

zpívá o svém a našem překračování řeky.

Jde svým směrem „hrdiny západoevropské angloamerické kultury“ s notnou dávkou individualismu i potřebnou mírou společenskosti,

která ovšem není vůbec komunitně tak zřetelná

jako u amerického spirituálu,

jež byl téhle veškeré moderní současné hudby původcem.

Jsou to jen písně, písně hvězd,

písně našich srdcí – bolavých, vyprahlých, žíznivých.

 

Peter Gabriel píše hudbu k filmu Poslední pokušení Krista

podle románu Nikose Kazantzakise.

Román i film se staly předmětem sporů,

které oživily dávné diskuse

mezi tradičně uvažujícími a tradici chránícími,

kdož neunesou tíhu pochybností a těmi,

kdož z pochybností žijí

nebo přinejmenším z nich dělají svůj byznis.

Snad není třeba takových sporů,

možná jsou nutné po vývoj teologie nebo něčí víry,

ale v době, kdy film vznikl,

stále ještě v Československu panoval komunismus

a lidi pořád ještě nesměli slyšet slovo holocaust!

V takovém prostředí jeví se diskuse na téma Kristova člověčenství

nebo dokonce mužství,

docela irelevantní,

řekl bych

„uhozená“.

 

Ale Gabrielova hudba je očistná,

prýští ven z příběhu i mimo něj i zpoza něj,

pochází z jakési podstatnější podstaty.

 

Phil Collins se stejně intenzivním akcentem zpívá,

„že cítí ve vzduchu,

jak ta správná chvíle,

na kterou čekal celý svůj život,

přichází právě tuto noc“,

je to jen píseň, píseň hvězd,

píseň každého člověka prožívajícího denně boj o místo na slunci

ve společnosti plné zákazů i výzev,

úspěchů i neúspěchů,

vítězství i proher,

zážitků i nudy,

konjunktur a krizí.

Jethro Tull s dynamickou poetickou kytarou

a typickým hlasem kvílivé flétny Iana Andersona,

mužným zpěvem hrdinů lesa,

kteří vzpomínají na beatnickou kulturu

a posléze se svérázným albem vypořádají s komunismem

těsně před pádem železné opony,

Yes se svými rockovými symfoniemi,

vysokým vznášejícím se hlasem netypických

stále se vyvíjejících melodií Jona Andersona

a varhanami Ricka Wakemanna,

Pink Floyd Rogera Waterse

s hlavním projektem The Wall

ztvárňujícím období studené války

a jak přecházelo toto mezistátní politické napětí závodů ve zbrojení

do psyché mladého osamělého člověka,

The Queen,

The Beach Boys,

Genesis.

 

Dire Straits a jejich bratři znepřátelených armád.

Mark Knopfler se svou elektrizující kytarou,

naivní představy poválečných generací

o čistých ponožkách a vypraných košilích

a o zdravém životním režimu vojáků.

 

Brandeburské kontrapunkty Johanna Sebastiana,

sladká portamenta komorního orchestru

prokládaná sóly jemného hoboje nebo něžné flétny,

nad akordy continua,

toť pastva hudbymilující duše,

podobně jako v concerti grossi Antonia Vivaldiho,

Archangela Corelli,

Georga Friedricha Händela

a Josepha Heydna,

ale zde s větším rozmachem,

odvážnější dynamikou,

prostě s Bachovou muzikální sebejistotou.

Jinak je tomu v pašijích

ať už podle Matouše, Jana, Lukáše nebo Marka,

kde recitativy úvozené cemballovými kadencemi

se vždy před nástupem jakoby pozastaví a váhavě pak,

ale jistě vstupují do monologů a dilalogů,

čímž k nám děj vyvstává jako na divadle.

 

Brandeburské koncerty,

sjíždím stopem po svazích galilejských ze Cfatu k Tiberias.

Jezero ve tvaru houslí, hebrejsky kineret, jako na dlani.

A do toho nádherné preludování komorního orchesturu,

řidič mlčí,

serpentiny ho plně zaměstnávají,

i tento kraj je hudba mnohých stylů,

mnohých sfér a mnoha náboženských proudů.

Nebe je tady jiné.

Oblohou prosvítá více světla.

Mraky visí nad jezerem,

které je v údolí jako mezi horami,

na západě Galilea, na severovýchodě hora Hermon.

Houslové sólo Bachova koncertu svižně neúnavně pozdravuje vlny jezera, blížíme se k Tiberias.

Prosluněná polyfonie vrcholného německého baroka v Bachovi

zvítězila nad časem.

Evangelia se v něm sbíhají do životabudícího průsečíku,

v jehož centru se skví Händlův Mesiáš.

Nekonečně krásných prvních šetnáct taktů přišpendlí každého,

kdo má alespoň trochu hudební cit,

k sedadlu.

Ne, nechci vychvalovat skladatele,

ani jeho skladbu,

jen vyjadřuji údiv nad krásou,

která vznikla v tajemné inspiraci.

 

Ennio Morricone, nejznámější skladatel filmových soundtracků,

jehož působivá teskně kvílivá harmonika

ve filmu Tenkrát na západě

se stala významným mezníkem ve vývoji filmové hudby,

známý svými soundtracky k více než 500 filmům

popisujícím do různé hloubky úrovně příběhy lidí

od pistolníků Divokého západu

až po vězně koncentračního tábora (Člověk bez osudu).

Dokáže úžasně krokovat napětí

těmi nejjednoduššími hudebními motivy

s použitím klasických nástrojů.

 

Písně hvězd, které pečlivě mlčí a trpělivě vnímají,

když dítě šlápne na komára při procházce rozkvetlou loukou,

zpívající přitom melodie lidové písně s textem Vladimíra Holana,

písně hvězd, které do věčné paměti galaktické databáze zaznamenávají pohyb motýlího křídla ve Velrybí zátoce na jihozápadním pobřeží Afriky

stejně jako zývnutí severoamerického bisona zatoulaného v Yellowstone,

přičemž oba tyto pohyby doprovázené charakteristickými zvuky, stejně jako triliardy dalších pohybů dopovázných rovněž svými charakteristickými zvuky, dávají do kolerace, vyhodnocují, kombinují, hrají si s nimi.

 

Písně, písně hvězd,

hluché i slyšící,

zvučné i nesmělé,

tajné i veřejné,

slavné a hlučící,

tajné i plačící,

sloka drahá i zdarma,

píseň švarná i marná,

I když zkomírá jakoby umírala,

přece životem žije svým,

byť ze spánku možná jen štkala.

Písně samotné sledují zpovzdálí příběhy,

přisuzují jim důležitost, smyslovost a důraz

podle úplně jiných kritérií

než jsou lidé zvyklí.

* * * * * * * * * * * * * * * * *

Kdo je Ludovico Einaudi?

Mág hudební kuchyně 21. století?

Začíná tam, kde zkončili Jean Michel Jarre, Vangelis, Hrisomallis Yanni nebo se ubírá stejnou cestou jako chlapíci, co si říkají Piano Guys? Jednoduché kadence, průhledné paralely, nezáludné ozdoby,

to vše ovšem s citem podáno

jak nesmělý mladík sličné dívce.

Písně, písně hvězd,
odvážné melodie hrdinských pěvců, trubadůrů společnosti,
kteří dávají poetické názvy všemu dění kolem.
Slunce prosvítá mezi horami mraků,
vylupuje se z východních kopců mezi stromy
a postupně prozařuje zemský prostor:
jakoby se opona rozevřela,
vlhká hrana světla se líhne rychle
v ostrém kontrastu odcházejícího stínu
v odstínech radostné záře.
Stojíš na břehu Bodamského jezera
a sleduješ pohyb siluety stínu kostela,
jehož věž se pomalu prodlužuje od náměstí až na tržnici.
Místní zpěváci jódlují své horské písně o těžkém života běhu v kopcích,
prociťují tu výšku a hloubku nebe,
kterou objevují po svých matkách a otcích.
hvězdy se stáčejí v jednu stranu jakoby chtěly uhnout,
zformovat špalír,
aby komusi uvolnily místo.

Radost z pohybu, radost z hlubokého nádechu při zpěvu, radot z ladně znějícího vícehlasu,
jako ve snu se mi vybavují nesourodé představy o vysoko šlehajících plamenech, bylo to někde hodně daleko, na východě.!!

Pitch bender – Nashville:
Děláš takový ty pohyby, co jako něco vyjadřujou, však víš,
ó, ty bejby zpívající pro všechny , co duše maj´ na líc i na ruby,
ó, Ruby,
don´t cry any more, please, just lough,
lough as long as you can,
potože musíš,
takový ty pohyby, kdy zpíváš,
děláš jen tak, abys vyjádila, že ´seš tady,
aby o tobě věděli,aby si tě všimli,
aby na tebe nezapomněli,
ó, ty sexy, sexy Ruby,
co zpíváš o víře v Krista,
Ježíše alta vista,
úplně jistá,
jak zrnko prachu na tvém břiše,
co sotva dýše,
ach bejby,
utrpení zlého dostalo se i tobě, a ty teď zpíváš,
jak jasně zní to když svůj hlas otvíráš,
pomyslně ty čistá,
v rytmu hříchu,
v rytmu viny,
v rytmu tvého špatného prošedivělého svědomí,
v rytmu světa bolu a špíny,
v rytmu dřiny,
otrocké, kde po svobodě volá spirituál člověka stvořeného ze stejné hlíny
jako Adam s Evou, když v ráji milovali se plni naděje a víry,
kdy svědky byly jim jen stromů stíny,
stromů z lesů i rajských zahrad,
spirituál člověka bílého i černého, žlutého i rudého,
spirituál Matky Tererzy, Alberta Schweitzera, Máhátamá Gándího, Martina Luthera Kinga,
spirituál všech bezejmených, za kterými volali nacisté, kontrarevolucionáři i revolucionáři
přinášející smrt do měst a vesnic v Kambodži, ve Vietnamu, ve Rwandě svoje zhoubné:
„get rid of you“,
svoje nenávistné:
„Raus, raus, schnell, schnell.“
Žalozpěvy, žalozpěvy hvězd,
to všechno jsou naléhavé žalozpěvy, co se odráží od tvých ušních boltců,
zatím velmi, velmi skrytě, nepoznáno a nechápáno,
co hledá cestu do tvé mysli, vědomí, podvědomí i nevědomí,
do tvého očekávajícího a připraveného těla,
protože prázdná stopa paměti po historii tvých dědů a pradědů, babiček a prababiček, je připravena nést zodpovědnost i za tuto minulou nesnesitelnou realitu nelidských krutostí, které se děly,
a nemůžeme je zakrýt žádným „ano, chápu, to byla válka,“
anebo:“jistě, rozumím, to byl holocaust.“
- nelze to odbýt touto větou,
protože druhá světová válka je teď
a holocaust právě probíhá,
protože dokud nejsme vypořádáni se svou minulostí,
vrací se nám všechno jako pružinou s otřesnou precizností a razancí
v našich dětech, v našich blízkých,
vrací se nám všem, kdo jsme se z vlastního rozhodnutí,
anebo z rozhodnutí společensko politického,
rozhodli mlčet o tom, co bylo,
abychom nepřišli do problémů s vládnoucí stranou,
aby vládní propaganda mohla propagovat souhlas a chválu
za splněné hodpodářské,
sportovní, vzdělávací, společenské a jiné podobné aktivity,
jež dostatečně pokrytecky dezinformují svými prostředky
o úspěších sebe sama, ovšem za cenu lží, zkreslování skutečností,
propagandistických sjezdů spisovatelů, uměleckých a jiných prohlášení jakožto líčidel,
ze kterých bylo cítit pachem svobody, jakožto něco neznámého,
zápaďáckého, jakožto cosi u nás nepřípustného, zakázaného.

Elie Wiesel – kdysi, snad v sedmdesátých letech
se u vchodu do Velké synagogy v Moskvě
setkává s mladými demonstranty volajícími po svobodě.
Když se jich zeptá, proč chtějí svobodu, dostává se mu odpovědi ústy jedné mladé dívky:
"Protože chceme zpívat."
I když vládní systém v Rusku sice nebyl demokratický,
ale mohl se tak tvářit
a navíc 70% jeho občanů nedělalo nic jiného
než 70% obyvatel zemí napadených nacistickým Německem:
pasivně přihlíželi.
Přesto my, kdo jsme to prožili, víme,
že se nejednalo o tzv. „pasivní přihlížení“,
ale „aktivní přehlížení“.

Nemohu než vyhlásit "přestávku na zvracení"
nad podlostí tohoto "přehlížení,"
zničení životů milionů lidí.

Pojďme spolu probádat, provnímat, procítit, prostě zmonitorovat
dobrodužtví hudby našeho života.
Proč ten název Písně, písně hvězd?
Vždyť hvězdy nezpívají, ale svítí.
Lépe řečeno: Odrážejí světlo,

pokud nejsou zrovna zářícími slunci,
to znamená opravdovými zdroji

této úžasné všeoživující energie nezbytné k životu tam,
kde jej umožňují i další nutné podmínky.
hvězdy a jejich důstojnost mi zbyly
jako jediná společná jistota materiální existence lidí,
Ti, kteří byli pro svůj židovský, hererovský, tutsiiovský, Matto Grosso, ibovský, acéovský, černošský, indiánský, arménský, kamodžský původ
zavražděni
v sérii genocid moderního věku.
A do toho hudba, dětské písně, které zpíváme našim nejmenším,
lidové písně, které patří k naší kultuře, historii, tradicím, zvyklostem,
připomínajícím poeticky co jsme vůbec zač,
co máme rádi a jak, co nás v naší vizi vede kupředu
k životu spolu s ostatními příslušníky našeho „kmene“, národa.
Ještě nikdy nebyly možnosti tak reálné jako dnes
a ještě nikdy lidé nemohli svou novou víru ,
životní postoje, empatii, způsob uvažování,
sdílet s ostatními bez obavy z persekucí, ponižování,
xenofobních reakcí a rasistické nenávisti
tak jako dnes.

Od konce Druhé světové války uplynulo začátkem tohoto roku (t.j.2014)
celkem 25 265 dní.
Žili jme, žijeme a budeme žít v paralelních světech.
Ve světech různých států, původních národů, odlišných kultur a svébytných náboženství.
Hrajeme si na různé jednoty, které nás jednou těší, jindy trápí.
Máme společné i samostatné sny, společné i samostatné vize,
společné i samostatné nepřátele,
dokonce se nám stává, že se nám někdy překrývají, jindy pletou,
chaos je součástí naší struktury, přesto se snažíme za každou cenu ji udržet,
pokračovat, neházet flintu do žita, neztrácet naději, kontinuitu, udržitelnost.

Dost často se tady mluví o penězích, o potřebách,

rovnostech a úloze moci,
úloze vlády,
dost často se tady mluví o tom,

kdo lépe rozumí všem těm věcem,
někdy se lidi pohádají,
taky se dost často zabíjejí, vraždí,
někdy tajně (dopravní nehoda za nevyjasněných okolností, únosy, loupeže, tunelování),
někdy veřejně (popravy, politické procesy, justiční omyly).
Někdy se i zpívá,
dost často se zpívá, hraje, poslouchá hudba,
dnes už nejen audio, máme video, pohyblivé obrázky,
to nejlepší po vynálezu fonografu a kinematografu,
takže nejen hudbu slyšíme, ale současně vidíme hudebníky v jejich uměleckém zanícení
nebo jsme seznámeni s vizuální představou o hudební skladbě autora nebo interpreta.

Písně národů, národní písně hvězd,
dělí nás kréda našich otců a otčímů,
dělí nás zrady našich model
a prohry nebo výhry v pitoreskní krajině zvané
mezinárodní politická scéna.
To písně hvězd našich národů, nás nejen etnicky definují
a tím i oddělují od ostaních,
ale současně nás svými vnitřními archetypy,
které umíme číst právě pouze a jenom z písní,
propojují.

Pojďme se přes frustrace dnešní psychologicko politické odnárodněné sféry,
přes frustrace Druhé světové války
propracovat, probádat, prostarat a prohledat
k hudebním odkazům naší globální minulosti,
k hudebně společensko ideální empatizaci
významných, známých nádherných a zajímavých skladeb,
písní nadčasových
písní nadsmyslových,

Písně, písně hvězd

květinám v nás dají kvést,
podél nespočetných žití cest,
kde každý to své břímě musí nést,
krajinou gest slavných i padlých měst,
roklinou zmaru, kde platí už jen Bohem darovaná čest,
kde detektor lži už nerozpozná žádnou zradu ani lest,
ty písně nesoucí k tobě svou živoucí zvěst,
o míru, kerého nedosáhne ani nejmocnější pěst,
o lásce, která i bolesti druhých umí nést,
o daru, jež povznese tě výš než doufal jsi se vznést,
o pokoře, kterou jenom silní znají snést,
o radosti, co se dává,
o prozření, jež přidává,
o mlčení , které zlatem
váženo je rozvážně,
ne chvatem.

Zkušenoct 20. století nás staví před rozhodnutí jak s ní naložit?

Tajemné písně, písně hvězd:
hudba vyzařuje, vyjadřuje, popisuje, zklidňuje,vyvíjí se,
posiluje, léčí, vyvíjí se, probouzí emoce,
hudba je náboženství davů i osobní,
hudba je kultovní komunit a klubů.
Hudba je vedle nás a v nás, nad námi
a přichází k nám z jiného prostoru, kde se protínají světy.
Hudba provází příběh,
uchází se o naši mysl i srdce.
Hudba je zpráva i přenosové médium,
Hudba je čas i prostor sám.
Hudba je smích i pláč,
Hudba je křik i klid,
Hudba je v slově, kterému tak málo rozumíme.
Hudba je v činech, které konáme i které neumíme
Hudba je zklidnění uprostřed shonu po setmění,
Hudba je toužebné vzrušení jitra po rozednění.

Karafiátovými Broučky já prolamuji se do dětských postýlek -
srdíčka dětí rozechvěná očekáváním:
„Co že by se to stalo kmotříčku malého Broučka,
když potkal na své pouti za lidmi hladovou žluvu,
co je už tak-tak málem sežrala,
kdyby nenašli úkryt
v hluboké dutině stromu.

Napjatý šepot maminek a tatínků,
kteří sami vtažení do děje,
s chvějícím se srdcem poněkud zadrhávají
přeci jen i oni vnímají napětí z ohrožení života.
A komunita na mítince je pro ně ideálním vzorem,
jak se slušní lidé k sobě mohou navzájem chovat,
a snem o tom, jak se mohou na sdílených akcích sžívat“.

...“V podvečer Tvá čeládka...
ukolébavky, ukolébavky hvězd,
uspávanky na dobrou noc,
něžné a prosté
zpívané pro naše nejmenší,
kteří se tolik derou do života.
Tak ať znají, učí se,
staré nové popěvky, písně, které tady byly
a dávali posilu, víru a naději, proč jsi nic neřekla, babičko?
Ne, tak to není:
Babička s maminkou okopávají kytičky na zahradě,
děda s tatínekm něco „kutí v dílně“ a společně si něco broukají
jen tak: broukání, broukání hvězd.

"Pohlédni do svého nitra a předefinuj se", zpívá australský zpěvák, básník a multiinstrumentalista Xavier Rudd a rozprouděné publikum ještě povzbudí rytmem nástroje dongeridoo, jehož basové rejstříky jakoby volaly až z nitra země.

6. prosince 1938, několik týdnů po tzv. Křišťálové noci, dosud největším pogromu na Židy v Německu, vedl William Cooper delegaci Australian Aboriginal League na Německý konzulát v Melbourne s peticí odsuzující kruté zacházení s Židy. Byl to první oficiální protest z Austrálie proti politice Německa. Generální konzul delegaci nepřijal. Samotní Aboriginci byly obětí rasové nenávisti a genocidy, jako takoví rozpoznali včas hrozící nebezpečí. Skutečnost, že nebyli přijati, nesnižuje spravedlivost jejich činu.

Rád bych byl svobodný,
já i celá moje rodina,
s našimi písněmi
i se vším, co je za nima.

Rád bych byl svobodný,
já i celá moje zem,
naše vlastní písně
zpíval s radostí a všem.

Rád bych byl svobodný,
já i moji přátelé,
abychom zpívat mohli volně
v hospodě i v kostele.

Rád bych byl svobodný,
i všichni moji známí v zemích,
kde se ještě zpívat nesmí,
kde svoboda ještě není.

* * * * * * * * * * * * * * *

* * * * * * * * * * * * * * *

* * * * * * * * * * * * * * *

* * * * * * * * * * * * * * *

* * * * * * * * * * * * * * *
V hlubokém spánku

zasažen prozřením obrazu poselství

galaktického volání o pomoc

se zpožděním 12 milionů let,

kdy velký třesk se teprve připravoval

a hodiny našeho času ještě neodbily svůj počátek zrodem,

vystupuji právě z vany

a znovu se ozvěnou vrací signál v deseti různých jazycích,

z nich tři jsou z planety země.

Nerozumím přesně, lépe řečeno vůbec,

co zpráva obsahuje,

jen jsem vytušil

prostřednictvím intuice 6iQ v.2.13.5,

že se asi jedná o nějaký náš velký malér v minulosti,

zřejmě ne moc dávné.

 

Tak to bychom měli,

pochválil jsem se,

sice bezpředmětně, ale přece,

jak starý pán vece,

nenech se poslat do pece.

A už je to zase tady,

máma mi říkala přece,

že péci bude ona,

nebo se pletu?

 

Všechny ingredience máme prý doma,

budu to mít v cuku letu.

To nebyl žert,

údajně hvězdy rozestoupily se,

když zpívalo se o naději,

ne snad kvůli melodii,

ale protože se stala krutá dějinná křivda,

 

Bhadžany a Rágy jsou indické duchovní písně,

Sitár typický hudební nástroj Indie

 

Posloucháš osminkový rytmus

koncertu pro flétnu od J.S.Bacha

a uvědomuješ si náboj,

který tato skladba vyzařuje.

 

Pomalá i rychlá crescenda,

potom zrychlení uprostřed věty

až do konce druhé třetiny

a záhy plynulé, úplně přirozené zpomalení

až do ritardanda,

ne, není nic dokonalejšího

než takto podávaná barokní hudba.

 

A teď nasazení sboru,

vokály pozvolna, skoro jakoby opatrně

rozezvučují postupně svou harmonii,

tíha zodpovědnosi za tuto skladbu

teď přechází na ně,

rozburácí se v nádherných na sebe navazujíích kaskádách,

ty po chvíli postupně umlkají

a na pódiu povstává solista,

který dokončí,

vysvětlí

a zkomentuje,

co dnes zůstalo otevřeno,

nezodpovězeno,

nevyřčeno,

 

i přesto po doznění jeho sóla

zůstává ve vzduchu dost tajemna na to,

abychom se mohli těšit na další část

díla.

 

Prach mezi hvězdami,

světelné body pevně ustavené v svých trajektoriích

důstojně se nazájem respektující

v dokonalém mechanismu.

Astrální legenda vypráví,

že když při holocaustu opouštělo 6 000 000 židovských duší zemi,

byl tam kvůli milionům dalších obětí z jiných národů takový nával,

že hvězdy se musely vyklonit ze svých drah a vytvořili tak jakýsi špalír, aby duše mohly projít.

 

 

Mezihvězdný prostor tmavý a prázdný,
inverzní hmotu zatím žádný z přístrojů vyvinutých na zemi neuměl změřit.

Světelný paprsek přenáší data klezmerové melodie na arabské téma.

Nic nezaniká jen tak.

Vše se v nějaké formě uchovává.

 

Princezna Beréniké,

jejíž vlasy vlají svůdně

v mihotavém blikotání mezihvězdným prostorem,

je dnes v dobrém rozpoložení

a vztahuje ruce svých světelných paprsků

po Kasiopei.

Dochází tak k odklonění trajektoriové skupiny hvězd,

aby v kolmém směru mohly nechat proplout oněch 6 000000 duší

s jejich genealogickými stromy,

které se odvíjejí už od knihy Berešit.

 

První zdůvodnění, proč se tato báseň jmenuje „Písně, písně hvězd.“

 

Protože slovní spojení “Písně hvězd“ je už samo o sobě relativně hodně poetické.

A přitom označuje něco, co neexistuje.

Hvězdy přeci nezpívají.

To si my jen tak v duchu můžeme pobrukovat

a protože jsme zrovna poeticky rozpoloženi, řekneme :

“ty hvězdy ale dnes krásně zpívají.“

„Nesmysl.“

jsou úplně zticha.

Ani muk.

Můžete natahovat uši a pořád to samý hrozný (hrobový) ticho.

 

Ale když napíšete slovo Písně dvakrát a oddělíte je čárkou,

pak vzbudíte naději, že by se alespoń tu a tam mohla nějaká písnička objevit. O to jde. Co myslíte, schovávají se tady nějaké písně hvězd?

 

Druhé zdůvodnění, proč se tato báseň jmenuje „Písně, písně hvězd.“

 

V prvním zdůvodnění jsme si potvrdili,

že hvězdy jsou úplně zticha.

Proč tedy ten název vzbuzující dojem,

že uslyšíme hvězdy zpívat?

Pokusme se ale definovat pojem „píseň."

Je to hudební útvar obsahující nějaký popěvek,

většinou na nějaký text,

zpívaný v určitém rytmu.

Pokud bychom mlčení hvězd chtěli zahrnout do této kategorie,

což nechceme - činíme tak pouze zkusmo pro ilustraci -

pak bychom se vyjádřili,

že píseň hvězd je vlastně jedna velká dlouhá pomlka zatížená korunou,

nikoliv ritardandem.

Přitom každý zkušený hudebník vám rád vysvětlí,

jak jsou pomlky velice důležité pro nosnou konstrukci melodie,

pro udržení rytmu atd.

A co takové perkuse?

Tam je přece pomlk dost,

jen je třeba vědět,

jak je správně střídat a rozložit.

Že by písně hvězd byly to ticho, které slyšíme, když je noční obloha v zimě otevřená do vesmíru a hvězdy na nás blikají, zatímco mi přešlapujeme a podupáváme, abychom ani v té kruté době nezapomněli, kdo jsme.

 

Třetí zdůvodnění, proč má tato báseň název „Písně, písně hvězd“

 

Písně mohou přináležet hvězdám,

aniž by je hvězdy samotné zpívaly.

Nemusí být ani jejich autory, interprety nebo např. dramaturgy.

Ale mohou být jejich vlastnictví nebo mohou mít písně v držení.

Anebo ještě jinak:

jako když z radia slyšíme větu:

nyní uslyšíme Smetanovu Vltavu.

Posluchačům je jasné,

že Vltavu jako součást Symfonické básně,

napsal skladatel Bedřich Smetana,

ale že v době vysílání už nemá s produkcí samotnou nic společného,

 

Písně zemí, národů, kmenů, rodin,

náboženských vyznání, kultů, ideologických postojů a nelítostných čistek.

Písně tradic, budovatelských programů, marketingových a PR rozpočtů,

písně rozpustilých dětí, říkanky, hádanky, tanečky.

 

Písně domorodých Křováků

deroucích se znovu a znovu k životu

navzdory ubíjející civilizaci.

 

Písně australských Aboriginců

o přetěžkém osudu domorodců

ponižovaných přistěhovalci.
 

Písně donských Kozáků

neseny poryvy a vánkem

nad hladinou řeky Don.

 

Písně volžských Buralků

probublávající v hrudích zotročených

hrdých mužiků.

 

Písně zášti a písně lásky,

písně věrnosti i písně zrady.

Písně míru a písně války,

písně tvrdé práce a písně zahálky.

Písně nesmělé i hrdé nápěvy,

písně chvály a žalozpěvy.

Písně rozpustilé a pověrčivé,

písně pravdivé a písně lživé.

 

Písně kavkazských pasáků

vonící jako rozkvetlé

stráně hor.

 

Písně himalajských šerpů,

skrývající v sobě

houževnatost rodu.

 

Písně japonských samurajů

opěvující čest muže

ceněnou nad život.

 

Písně mongolských pastevců

obsahující výšku nebe

a šířku země.

Písně úrody i písně zhouby,

písně zdaru a písně zmaru.
Písně žádostivosti i čisté touhy,

písně volné a písně pevného tvaru.

Písně svobody i písně soudu,

písně vábení i písně trápení.

Písně po proudu i proti proudu,

písně štěstí i písně mámení.

 

Písně ruských mužiků

opěvujících velikost své země

na svůj úkor.

 

Písně petěrburgských chodců,

zalykajících se s Dostojevským

v mystickém vytržení.

 

Písně severských ság

dávnověkých pohádek

komiky i krutostí života.

 

Písně sevastopolských hrdinů

umírajících v nesouměřitelném boji

za svou vlast.

 

Písně zrady a nenávisti,

písně krutobolu a ničícího moru.

Písně pitoreskního dějinného šklebu,

písně alespoň o vodě a chlebu.

Písně sprostoty a nízkých pudů,

písně zvrhlosti a škváry sluhů,

písně čakanem, pěstí do zubů,

…

písně víry, naděje a lásky všech druhů.

 

Písně pevnosti Brest

lkající nad bezmocností

i té nejlépe připravené obrany.

 

Písně čínského města Nanking

z hloubi duše úpícího

pro své znásilnění.

 

Písně Tutsiů a Hutů

ještě teď bolavé pro čerstvé rány

masového vyvražďování.

 

Písně z Hirošimy a Nagasaki

bezmocně stoupající k nebi

jako atomový hřib

 

Písně mrtvé a písně živé,

písně odříkání i písně chtivé,

Písně žalu a písně zmaru,

písně mrazu a písně varu.

Písně rváčů a písně spáčů,

písně hravé a písně snové,

Písně králů a písně lůzy,

písně štěstí a písně htrůzy.

 

Písně Kapského města

radostné i smutné podle toho

jak si národy v něm rozumějí.

 

Písně Afriky z hloubi duše

i z hloubi pralesa, savany

i buše zjizvené.

 

Písně Rio de Janeira

o písčitých plážích

a rozpřažených pažích sochy Krista.

 

Písně Mexika,

dynamické jsou ať tragické či komické,

ať naplno znějí či do ticha.

 

Žijeme v paralelních světech,

písně hvězd nás doženou

dříve nebo později

v našich rodičích nebo dětech.

 

Jsou to všechno jenom písně,

co se nám díky melodiím zapisuje do paměti.

Jen popěvky čirého momentu,

které ovšem tak se zalíbily lidem, když šli kolem,

že si je také pěli kolem a kolem,

až zvykli si na ně a zkusili je sborem -

- to teprv byla krása -
to tedy "poď sem honem,"
já chci to také zpívat,

už nemohu se jen dívat,

jak píseň krásná melodií i slovem,

ztrácí se někde v dáli za obzorem,

své srdce do zpěvu toužím dát,

aby i ostatní mohli se radovat.

 

 

Jsou to všechno jenom písně,

písně hvězd,

které nám v srdcích

počly kvést,

tenhle dar nebes

můžeš předat dál,

ničí noční můry,

hojí srdce žal.

Ke kytičce písní

smí každý přivonět,

zbaví ho to tísní,

pozná celý svět.

 

Já šel tam jednou náhodou,

a ke zpěvu se přidával -

jen tak – sobě k potěše,

ne, že bych snad se rozdával.

Vtom z jedné strany slyším zpěv

a hnedka z druhé, shodný běh,

to, co já pro radost broukal si sám,

teď zpívá čtyřhlasně celý náš chrám.

Těžko říct, kde se to bere v nás,

a otázek spojených s touto je hodně,

snad intuitivní touha po sdílení krás,

současně radost vyjádřit se svobodně,

ale i zvláštní příjemné napětí lahodně.

 

Kudy cestuje naše mysl před usnutím

a kudy se ubírá bezprostředně před procitnutím,

že nám z těch několika okamžiků zůstávají

neozdpovědné otázky po někom,

koho jsme se dotkli,

kdo se dotkl nás?

Naše melodie se protkly,

zůstaly mimo čas,

a tak znějí v harmonii

v nadvěké iluzorii,

kde potkávají se lidé z různých impérií, měst a kolonií,

nejrozličnějšího životního zaměření

i odlišného hudebního cítění

s všichni bez rozdílu slyšíme,

vidíme a hmatáme

tápajícími smysly,

odemykáme třinácté komnaty,

aby nám už nic nebránilo,

celostně smysly rozpoznáváme,

bolestně i slastnně,

žalostně i ctnostně:

že když jdeme na dřeň,

jsme úplně „na dně“

ty vzácné hodnoty našeho života,

ke kterým jsme spěli

a které jsme až doposud uznávali

se zhroutily,

tak jsme na tom pod hvězdami všichni

úplně stejně,

zřetelně nevyhnutelně

citelně smrtelně,

nenapravitelně,

nazí na těle i na duchu,

ztracení doma i ve světě,

prostí na vesnici i ve městě,

nemáme ani smyčce ani žestě.

Žádná melodie, nápěv, nigun, či sloka,

žádné krásné povzbuzující texty,

jediné, co nám zbývá:

písně, písně hvězd. Abraham, když hledal Boha, ptal se i hvězd,

a hvězdy zpívaly své písně stejně jako dnes,

zpívaly své ticho, zpívaly svou nekonečnou zvěst,

že na všechny lásky života našeho čeká křest.

 

Abraham, když hledal Boha a ptal se i hvězd,

jejich písním učil se porozumět jako my i dnes,

beze slov, bez melodie, bez rytmu a předznamenání,

ale je něco tajemného v nich, co nás vede, pohání.

 

Abraham, když v cizí zemi byl a hledal svoji cestu,

Bůh posílal ho dál do pouště, ne zpátky k městu,

tam učil se rozumět, když sám byl a dál od lidí,

jak celou duší se naslouchá a celou duší vidí.

 

Abraham, když hledal nevěstu pro svého syna Izáka smíška,

věděl, že to nemůže být žádná "jak se říká" "hodná jeptiška."

Přesto by jistě v šoku zůstal stát, zkoprnělý, oněmělý,

kdyby jen tušil příběhy Ezaua a Jákoba, co se pak děly.

 

Písně, písně hvězd archetypálních příběhů národů,

pravdivá to dávná zvěst obřízek, obětí, prozření, obratů a exodů.

Hlásali už Ardžuna, Mohamed, Siddhárta, Ježíš a Mojžíš,

poslové podstaty, poslušnosti, cesty lásky a Božího zákona, kterým, člověče, věříš.

 

Védy, Upanišady, Rámajána, Mahábháráta, Bhagavadgíta,

Krédo, modlitba, charita, půst a pouť do Mekky,

Utrpení, jeho příčina, konec a ušlechtilá osmidílná cesta

vedoucí k jeho zániku,

Ježíš Mesiáš, láska, odpuštění, vzkříšení, život věčný,

Bůh je Jediný, miluj Ho celým srdcem, miluj bližního a uč se přikázání.

To jsou písně, písně hvězd,

které nám vlají z prachu cest,

které nám znějí z dávných věků,

volají na všechny muže i ženy bez rozdílu barvy pleti, věku,

bez rozdílu sexuální orientace, členství ve virtuálních komunitách,

politické příslušnosti nebo kategorie daňových odvodů,

bez rozdílu životních stylů, módních trendů nebo odběratelů drog, které zrovna "jedou."

 

Slavnostně se ohlašuje všem:

klukům a holkám do dvaceti i po dvacítce,

co se maj´ rádi i co se rádi nemaj´,

ať jste na kluky nebo na holky nebo podobojí,

ať máte Outůčko, Týmobajl nebo Vodafoun,

(nebo někdo nemá mobil? No prostě přiďte všichni).

A vemte s sebou i mladší bráchy i ségry

(no ať tam ´sou fakt všichni).

(No rodiče nezvěte, to by asi bylo trapný,

no jak chcete, anebo víte co:

nezvěte je, oni se stejně pozvou sami, takže je to stejně fuk..)

… na louku nad Kovářovejma za naší krásnou vesnicí,

co tam všichni tak rádi chodíme,

tak se tam teďkonc alespoň potkáme všichni najednou.

A o co vlastně ´de?

Bude tam jeden hrozně chytrej pán povídat o hvězdách.

´menuje se Grygarin,

úplně stejně jako ten ruskej kosmonaut,

co přistál jako první na měsíci,

i když mu to amíci nechtěli uznat,

tak je to fakt pravda.

A taky osvobodil Československo v osmašedesátým.

Akorát že to bylo v opačným pořadí.

Nejdřív to Československo a pak ten měsíc.

To Československo, to si ale moch´ nechat, že jo?

Za to ho asi u nás ve vesnici ňák dvakarát v lásce nikdo mít nebude.

Nehledě na to, že celý Československo už dávno bylo úplně osvobozený

od Druhý světový války.

Vždyť taky Vlasta Burian natočil i film Osvobozený divadlo.

No, uvidíme, jak se vycajchnuje s tím měsícem.

Jó, a na to hlavní bych málem zapomněl:

hlavní bod programu bude Rocková opera neboli Oráltorium, Vázání na Flóře

od nějakýho Machka Šlerty,

hrát bude skupina kousek od Prahy, z Úval,

jmenujou se: "Dobře už bylo, teď už to bude jenom skvělý",

prej to je ňáký nábožný, tak nevím,

ale když je tam v názvu Oráltórium,

tak by to mohlo bejt alespoň pro některý poučný,

Nesmějte se. Ono na vás taky dojde.

 

Johann Sebastian Bach je ústřední postavou písní, písní hvězd,

a já teď poprosím, aby se udělalo v sále příšeří,

ne nějaké to intimní osvětlení pro scény milostné, ale:

spíš aby nás nerušilo světlo a vizuální vjemy,

abychom poslouchali hudbu celou bytosí, nejen ušima a hlavou,

ale i celým tělem i duchem zejména.

Protože to je zvláštní doména:

chceme porozumět trochu více,

tady se potkávají géniové.

Nás ale nezajímají géniové hudby,

pomíjivého sdělení čehosi nad námi nebo za námi.

My bychom rádi,

pokorně si to přejeme,

ale neumíme ani to přání správně vyslovit,

což možná ani není třeba,

co když jej ani nelze vyslovit:

porozumět podstatnému,

nebo alespoň dotknout se podstatného,

a kdyby snad ani to nešlo, tak snad:

uvidět podstatné,

ale i to je možná troufalé, pak prosím:

alespoň zahlédnou podstatné zazdu na malou chvíli, alespoň na pár sekund.

 

Jsme v příjemném píšeří

a posloucháme flétny, šalmaje, loutny a harfy

v omamných rytmech starodávné Číny, Japonska, Indie,

Egypta, Mezopotámie, Babylona, Asýrie a Persie

a začíná působit tajemno exotiky s vůněmi obzvláštnho koření

a vizí tanců tanečníků a tanečnic v oparu rytmů.

 

Statečná srdce se nerodí v kultických kuchyních starodávných ritů,

i když se tak všeobecně věří,

je to jeden z nejstarších pedagogických mýtů, neřkuli bludů.

Statečné srdce se rodí a vytváří u prsu maminky.

Před narozením, když zpívá díťátku, jak se na ně těší

a když je na světě o tom, jak bude pomáhat lidem.

Johann Sebastian Bach měl dvacet dětí. Ty jsou jeho písněmi hvězd!

 

Hudba starého Izraele,

Žalmy pro sbory i sólisty doprovázeny nejrůznějšími hudebními nástroji.

Žalmy oslavné,

Žalmy vyučující,

Žalmy výpravné,

Žalmy niterně znějící, pokorné,

Žalmy hledající,

Žalmy posuzující i odsuzující.

Žalmy bořící i budující,

Žalmy životem a požehnáním pulzující,

Žalmy zdrcující, úchvatné, Žalmy strhující.

Žalmy žal pějícía Žalmy povzbuzující,

Žalmy rozhodně znějící i Žalmy o pomoc volající,

Písně, písně hvězd národa, jehož jedinou společnou jistotou se stala smrt,

nikoliv z vlastního rozhodnutí, ve velkém,

hvězdy zůstaly na obloze němé, když je odváděli do plynu,

hvězdy zůstaly mlčet, když kouř z krematorií při spalování jejich těl dýmal k nebi.

Nacisty zajímala pouze čísla, ne osudy těch lidí.

Písně, písně hvězd.

Johann Sebastian Bach Passacaglia c moll.

Starý Glenn Gold sedí shrbený u koncertního křídla

a hraje Goldbergovy variace

a přitom si zpívá písně, písně hvězd.

Johann Sebastian Bach napsal tyto variace

pro talentovaného klavíristu a skladatele Goldberga,

který chodil hrát knížeti Hermannovi Carlovi von Keyserlingovi za bezesných nocí.

 

Snem básníků je vidět, uvidět nebo zahlédnout,

co je mezi sférami existujícího, existenčního, existentna,

co je osudem básníků,

zejména když občas z těchto pozic a úhlů pohledů zrovna nic moc nelze vidět,

neb se oněch tajuplností téméř dotknouti lze,

ale toliko s odvráceným pohledem.

 

Antonia Vivaldiho Čtvero ročních období se prolíná

se Sedmi slovy vykupitelovými Josepha Haydna

a Písní Šalomounovou od Giovanni Pierluigi da Palestriny

stejně jako se sonátami a Concerti Grossi od Arcangella Corelli,

zejména však ale s Mesiášem od Georga Friedricha Händela,

kterého ovšem nacházíme v centru všech počátků i konců,

a od kterého se rozbíhají a do čtyř světových stran míří

oratoria s evanglijním příběhem

o životě,

ukřižování,

zmrtvýchvstání

a nanebevzetí

Ježíše Krista

od Johanna Sebastiana Bacha

podle Matouše, Lukáše a podle Jana a Marka.

Jsou to písně, písně hvězd

o poznání osobnější

a o několik úrovní srozumitelnější

širokému auditoriu staletí lidstva.

 

Fortuna Imperatrix Mundi

z Orffovy Carmina Burana

burácí sice harmonicky, ale agresivně

moderní aranží svou středověkou genialitu i náruživost,

sice monumentálně a vznešeně,

současně však prostě a sprostě

nebo-li, jak název lapidárně deklamuje:

"buransky."

 

 

Portugalská zpěvačka Dulce Pontes

zpívá strhující píseň moře

o mystice tance moře zklidňujícího.

Písně, písně hvězd

jsou kastanětami rytmizované,

španělskými kytarami a percusemi procítěné

a hrdými vztyčenými boky, bradami a lokty

v zápalu Flamenco expresivní smrště

v podání Al di Meoly, Paco de Lucii a Giorgose Dalarase,

zpívajícího s Pontes zpívá O Mare e Tu,

jež známe také v jejím podání s Andreasem Boccelim,

kde vyznává:

"Moje láska existuje,

když jsme blízko

Boží lásce.

Ve tvých očích

odrážejících vodu

životního nasměrování

mezi snem a bolestí."

I Dulce Pontes ví,

že existuje mnohem podstatnější sen a bolest,

než které je schopen pochopit tvůrce, režisér, hlavní hrdina

nebo divák filmu Umučení Ježíše Krista

nebo autor, spisovatel a čtenář

románu Utrpení mladého Werthera.

 

* * * * * * * * * * * * * *

 

Zůstává otázkou, v jakém to znění,

M.L.King obddržel své hvězdné pění,

které, byť známé jako vize naděje,

o tom je, kam naše pachtění se poděje,

 

lhostejno, zda přes den, hned po setmění,

v hloubce noci či za kuropění,

bylo projevem soustředěného bdění,

jež Aboridžinci označují pojmem „snění.“

 

Zůstává tajemstvím, jak Boží chvění,

jež pro každého, kdo podíl má na světa dění,

nastaví barvy, rytmy, nálady, ladění,

a v lahodně zvučný chorus je promění.

 

A to je to Božské pění, chvění, snění,

bez příkras, v ryzím znění,

co boří hráze, srdce mění,

působí omilostnění.

 

A to jsou ty písně, písně hvězd,

byly vždy, jsou a budou nadále,

určují směr našich životních cest,

v uších nám zní jako v katedrále.

 

Poutník však rozumí jen, co má zájem,

volba ta každému nechutná, není vhod,

svobodou voní, prací, dálkami a rájem,

vzhůru míří každý krok, každý schod.

 

Pozvání čteš už v předznamenání písní,

zvou k otevřené přátelské harmonii,

v orchestru, kde nikdo se netísní,

a melodie odkrývají radostnou polyfonii.

 

Souzvuk barev, stínů i světel

v konjunkci s včelstvy vesmírných systémů,

dynamika sostenuto na pláži

ostřelované Japonci v posledních měsících 2. světové války.

Zmatek a shon pedálu starého klavíru,

na kterém učil se Ragtime ve volných chvílích

mezi natáčeními filmových scén Charlie Chaplin

a rukopis protokolů z nepodařených pokusů

Marie Currie Sklodowské.

 

Evropa duchovně hladivá,
předivě vrnící

však věcně strádající,

přebytek hudebních trendů minulých vjemů

a hledání tzv. bezprostřední zásadní zkušenosti,

autentického prožitku.

 

Nedostatek symptomů společného vývoje,

pro nějž se víceméně marně,

přesto však dlouhodobě snažíme

dodat větší množtví vstupních informací,

abychom vyplnili nežádoucí deficit

v oblasti archetypální souvztažnosti,

koherence a ireversibility,

aby další umělci i vědci čekající na svůj okamžik

se mohli včas (co nejříve) chopit našich vývodů

a budování paralelního pragmaticko eschatologického revolučního vývoje

rozložit v nákladech na zpracování

subkonvenčních odrazů

podvědomých (Sigmund Freud),

nevědomých (Carl Gustav Jung)

a nadvědomých (Viktor Emanuel Frankl)

projekcí

s použitím konkrétního historického zdroje

za pomoci nejnovějších autorobotizačních simulačních modulátorů a absolutizátorů časových period

schopných sjednotit ke společnému jmenovateli rozmanitosti a relativní shody události,

jejích společenského dopadu definovaného dodatečně koeficientem paralelismu ku dynamičnosti Simona Wiesenthala,

takže se díky úplnému diferencování příběhu na časové mikrointervaly dozvíme rozdrcenou pravdu, co se fyzicky odehrálo v daný okamžik dané sestavě lidí.

 

To všechno jsou „jenom“ písně, písně hvězd,

co se odráží od našich ušních boltců,

příteli, kamaráde, bratříčku,

co vstupuje do naší celospolečenské, historické

i momentální a osobní mysli, vědomí, podvědomí i nevědomí,

do našeho věčně roztouženého i unaveného těla,

co se odehrává na pozadí i popředí našich chaotických,

však přece soustavně směr hledajících

myslích,

co se rodí a umírá v našich genech, hormonech, nočních vizích,

zapomenutých snech a nikdy nevyslovených nadějích,

 

To všechno jsou „ pouhopouhé“ písně, písně hvězd,

co zbavují nás nesnesitelné trýzně,

do které vtaženi jsme byli nekompromisně,

dnes už toužíme je žít

a chceme je mít jako hudbu duše,

však mnohdy plují velmi jemně, tiše,

kolem nás, jak nejjemnější sítě pavučinou váté,

někdy požehnání přináší, jindy klaté,

nenápadné, však přeci vlivné,

nenásilné, však vpravdě silné.

Písně kruté i smutné, milosrdné i svůdné,

písně košilaté i bezuzdné, písně svaté i cudné.

 

Harmonie košatých stromů zpívajících ve dne i v noci větrem melodií někdy rytmickou, jindy jemnou,

ale vždy spolehlivě pevnou,

vítězná je jako Excalibur

po vyjmutí ze skály zakletí pravým dědicem trůnu,

orientujícího se ve spleti intrik,

ale podléhajícího lidským vášním stejně

jako všichni lidé včetně jeho protivníků.

Světaběh nemůže záviset

na moudrosti, pohotovosti a vládě těchto lidí,

kteří silně milují, ale i mocně nenávidí

neb byli bychom pošetilí a krátkozrací,

druhým i sami sobě pro legraci,

však poučení mnohých z taktů jejich příběhů nám plyne,

oni jsou v nás

a my jsme s nimi,

když mícháme víru v Nejvyššího

s legendami o skřítcích, vílách, Svatém Grálu

a mystickém poslání.

Starogermánské legendy v přecitlivých recitativech

Richarda Wagnera,

jehož hvězda pomalu, kontroverzně, ale ohodlaně jistě

vyšla nad hladinu oceánu

v operách Lohengrin, Tristan a Isolda, Parsifal.

Křesťanství, budhismus, hinduisms i příběhy a obrazy přírody

v jeho hudbě nacházejí soulad

a nadpozemskou i přízemní jednotu.

On sám však jakožto antisemita

byl považován za Hitlerova přítele možná víc,

než by jím doopravdy býval byl. I tak lze o něm říci, že ani sofistikovaný, láskou procítěný eklekticismus ho neochránil před nenávistí

pocházející z úplně bazálního pověrčivého strachu.

Starogermánské mystické eklektické písně, písně hvězd.

 

Rodina Brennanů zaměřená na starou irskou hudbu

podobně asi jako rodina Jacksonů na tradiční černošskou hudbu.

Z Brennanů je nejznámější Enya

se svou sólovou dráhou,

vycházející zřetelně ze staré irské hudby,

ale i ve stylu zvuku skupiny Clannad,

uchovávající v sobě dynamizující, avšak tajemné, sepětí,

jež by se dalo nazvat „touha po nekonečnu.“

Velmi dobře lze vnímat tuto nekonečnou touhu (touhu po věčnosti)

také u nejstarší z devíti Brennan sourozenců:

Máire Brenann, řečené Moya.

Aktivně svou hudební dráhu pojí s aktivitami společenskými,

z mnohých organizací, které podporuje,

lze zmínit např. křesťanskou pomoc handicapovaným dětem.

Jistě také znáte nejeden případ ze svého okolí,

jak se rozpadají manželství,

když občas manželé musí zůstat v práci,

tak to je,

písně, písně hvězd.

Happening PAMATUJ!

 

Joseph a Katherine Jacksonovi

vychovali ze svých devíti dětí

devět profesionálních hudebníků

(desáté dítě zemřelo u porodu).

To jsou jejich písně, písně hvězd.

Michael však byl naprosto vyjímečný.

Kromě toho měl nadprůměrný marketing,

který ho vynesl mimo sféry běžných kariér těch nejlepších:

pohyboval se na hraně.

Avšak jeho „dancing figure“

a několik pantomimických gagů

zůstanou navždy „memy“ pro příští genenerace jeho následovníků,

pokud se ovšem o nějakém následovnictví dá vůbec hovořit

u tak vysoko nad průměrem v mnoha ohledech vyjímečného génia.

Stranger in Moscow, Dangerous, Invincible, History, charitativní aktivity versus osobní aféry a skandály: to jsou jeho písně, písně hvězd.

Efektní podmanivé nástupy koncertů

s mlžným oparem,

barevnou rytmizovanou hrou světel,

jeho typickou taneční figurou,

ale zejména:

s nekompromisně převědčivým basovým motivem,

krátkým, ale od počátu představení pod kůži se zadírajícím,

přesvědčujícím o neodvratné nutnosti této písně,

provždy platné.

Pokud jste někdy v životě měli omdlít rozkoší,

tedy právě v této chvíli.

A lidé na Jacksonových koncertech omdlévali.

 

Nobyčejný: údajně „samouk“

Georg Philipp (Friedrich) Telemann,

jehož flétnové sonáty,

sonáty pro hoboj,

overtury,

koncerty pro komorní orchestr

vás přesvědčí o neobyčejně zajímavé osobnosti

tohoto německého skladatele pozdního baroka,

který se záměrně nechává ovlivnit i různými hudebními pojetími, například polskými.

Jeho plodnost a soustavnost není na úkor kvality,

lehkost sól nástrojů v sonátách a koncertech,

podmanivé zpěvy jeho kantát jsou projevem

dynamického a svěžího ducha s hlubokým smyslem pro krásno.

To jsou jeho písně, písně hvězd.

 

Neradostné dětství a velký pěvecký talent
předurčily Sinéad O'Connor k dráze rockové zpěvačky
upozorňující na „prohřešky společnosti“.
Její kritika zaznívající v jejích písních je vždy přesvědčující
nekompromisní, až po obětech volající.
Známá je zejména svou kritikou katolické církve.
Prvním globálním úspěchem byl hit „Nothing comopares to U“.
Účastní se koncertu skupiny Pink Floyd „The Wall“
po pádu Berlínské zdi,
Sinéad O´Connor:
Take me to Church,
Mandinka,
Mother,
I Feel so different,
Song of Jerusalem,
písně, písně hvězd.

Zemřela mu dcerka a pak také žena,

to byly jeho písně, písně hvězd:

Guiseppe Verdi šel za svým snem i přes počáteční neúpěchy,

dnes každé malé dítě na celém kulturním světě se učí,

že Guiseppe Verdi byl vynikající italský hudební skladatel.

Verdi byl vlastenec a citlivý milovník,

jeho Requiem, opery Nabucco

(se známým sborem židovských otroků),

La Traviata a Aida,

Rigoleto a Trubadůr,

Síla osudu a Don Carlos a další,

nebyly pokaždé napoprvé přijaty publikem,

mnohé až později,

všechny však písně jsou, písně hvězd,

a byly by jimi i kdyby dnes nebyly v programech

všech hlavních hudebních scén světa,

i kdyby se dnes nevyužívali hojně také ve filmové tvorbě.

 

Claudia Monteverdiho „prima praktika“

renesanční madrigaly

i počátky opery,

ale zejména jeho inovační usilováním

o nový styl: baroko - „Sekunda praktika“,

jsou skadatelovými písněmi hvězd.

 

Nejlepší český folkový kytarista a básník

Vladimír Merta,

který svými progresivně fantaskními texty

a blues dekorativní folkovou kytarou

prozařuje směrem ke smysluplné naději

adresované spíše intelekuálně laděné mládeži,

zprostředku všeho toho splínu a bezesmyslu

socialistického šedivého kolaborantsko disidentsky

kulhajícího Československa.

 

Plastic People of the Universe

pod patronací Václava Havla a Sváti Karáska

nahráli na Hrádečku svoje undergroundové Pašijové hry,

kterými předběhli nejen dobu,

ale i sami sebe.

 

Carlose Santanu zná každý hlavně po skladbě Samba Pa Ti,

ale popravdě on má hodně písní, písní hvězd,

například: Maria, Maria,

momentum dívky španělské menšiny

žijící na ulici L.A.

se vším dobrým, ale hlavně bluesovým, co jí v její španělské kráse a chudobě horký americký den přináší,

 

Maurice Ravel nachází v klavírních „Obrázcích z výstavy“

od Modesta Petroviče Mussorgského,

který se zde pokouší hudbou zachytit tahy malíře štětcem,

natolik inspirativní,

že je aranžuje pro orchestr.

Leonard Bernstein vnímá Ravelovo zpracování jako barevnější, výstižnější, jsme tady svědky, jak jeden génius je vyzdvižen,

znásoben, umocněn druhým géniem.

Písně, písně hvězd Mussorgského i Ravela.

 

Když se řekne Vladimír Mišík,

pak se okamžitě vybavuje „Stříhali dohola malého chlapečka“,

kultovní splín nad společensky neodvratným,

tedy osudovým, ponížením dospívajícího chlapce

jakoukoliv diktaturou s textem od Josefa Kainara

a „Láska je jako Večernice“

od beatnického Václava Hraběte,

zesnulého před rozpukem života, před poznáním lásky.

Písně, písně hvězd.

 

Britská rocková skupina Jethro Tull

svým charakteristickým hard folk-rockovým zvukem

vycházející ze středověké britské, keltské a lidové hudby,

blues i klasické a renesanční hudby,

s typickým mužným hlasem,

hojně zdobená flétnovmi sóly a mezihrami zakladatele a frontmana

Iana Andersona,

se navždy zapsala do historie svými písněmi, písněmi hvězd,

kde hlavní hrdinou je stařec šašek

anebo tulák všech kultur,

například beatnické generace,

hledající cestu k sobě,

bloudící mýtickým lesem staré Anglie

tragické postavy lidí na okraji společnosti.

 

I když Antonio Vivaldi napsal téměř sto oper,

přes osmdesát sonát,

čtyřicet concerti grossi,

jeho nejznámější dílo jsou čtyři houslové koncerty

nesoucí název Čtvero ročních dob (Jaro, Léto, Podzim, Zima),

vnímavě zachycující koloběh přírody

projevující se obrázky z venkovského života

a momentkami z živočišné i rostlinné říše.

 

Ruský skladatel Dmitrij Šostakovič,

řízením osudu umělcem války,

se svou nejznámější symfonií C dur s názvem „Leningradská“,

kterou zachycuje obraz bojující země,

vnímající Hitlerovo přepadení a blokádu nikoliv jako hlavní,

ale pouze poslední ránu,

jež město obdrželo po Stalinově devastaci.

 

Písně hvězd plují prostorem,

písně hvězd kmitají časem.

Nejsou řízeny nebeským kantorem,

pracují k souzvuku spontánním hlasem.

 

Písně hvězd neznají pravidla, netuší,

po čase událost zdůrazní retuší.

Slyšet je nestojí vůbec nic, jen odvahu,

pravdě se postavit vstříc, silnou povahu.

 

Písně hvězd šíří se prostorem bez hranic

spojeny refrény souvztažných souřadnic.

Popěvek jejich je mlčící poselství

o zkouškách, radostech, zradě i přátelství.

 

Písně hvězd jsou z hudby vyryté kameje,

ornament nálady písečné závěje,

věčné okamžikem stékání oleje

ve chvíli žehnání, v momentu naděje.

 

Requiem Wolfgangha Amadea Mozarta,

přesto že zůstalo nedokončené,

je nejznámější a dynamičtější

než Requiem od Guiseppe Verdi,

Antonia Salieriho,

Hectora Berlioze,

Johannesa Brahmse,

Gabriela Fauré,

Antonína Dvořáka,

Benjamina Brittena

a Andrew Lloyd Webbera,

všechno jsou ovšem písně hvězd

lkající nad ztrátou blízkých.

 

Bedřich Smetana a jeho cyklus symfonických básní Má vlast

se začátkem zřetelně podobným izraelké písni Hatikva,

která se později stala hymnou Izraele.

Původ je v české písni Kočka leze dírou.

Opery Libuše, Dalibor, Prodaná nevěsta,

Dvě vdovy a další byly velmi dobře přijaty,

stejně jako jeho písňová tvorba i skladby pro nástroje,

už v době vzniku to byly písně, písně hvězd.

 

Zázračné dítě,

syn cílevědomého otce,

který včas rozpoznal a počal podporovat jeho talent.

Ve filmu Amadeus Miloše Formana,

kde Wolfgang je postmoderním New Yorkským hejskem,

a to geniálním,

který si může dovolit dělat legraci úplně z každého,

dokonce i ze své milé,

protože on je skutečně třída tak nebývalého rozměru,

že kdokoliv se začne srovnávat s jeho muzikálním talentem,

shoří vedle něj jako nicka.

Wolfgang Amadeus Mozart

a jeho Malá noční hudba pro všechny příležitosti,

slavnostní i vznešené, soukromé i veřejné,

hezký večer i společný oběd, čaj o páté,

barevná vodní hudba v zahradní fontáně,

společenské setkání, privátní příjemné chvíle,

povznášející a přitom velmi přirozeně znějící,

jakoby autor přesně věděl

jak každá z not ve kterém rytmu co nejlépe působí na člověka.

Klavírní koncerty, houslové koncerty, koncerty pro lesní roh,

houslové sonáty, smyčcová kvarteta, tria, kvitntety,

Requiem, Te Deum, více než deset oper a další sonáty,

vokální i instrumentální díla.

Mozartovy písně, písně hvězd.

 

Ve starodávných písních amerických otroků,

násilně dovlečených bílým mužem z Afriky,

se objevuje motiv skály.

Můj Bůh je skála v krajině soužení,

je moje skrýš v čase bouře!

Čím jsou hvězdy v krajině soužení?

O skálu se mohu opřít,

mohu na ní postavit dům,

mohu se z ní rozhlížet po krajině,

mohu na ní malovat nivelační značky a vytyčovat kóty,

mohu se schovat v jeskyni nebo pod skalní převis jako v úkrytu,

mohu z ní lámat kameny na stavbu sídliště,

mohu o ni opřít základy přehrady,

která sice zatopí tři vesnice

a zníčí vodní režim lužního lesa,

ale stane se zdrojem pitné vody pro půlmilionové město

a ochranou před povodněmi v tomto kraji.

Co si ale můžu počít s hvězdami?

V amerických spirituálech se hlavně zpívá,

že jednoho dne budou hvězdy padat.

Bude to soudný hrozný den,

ten Jom Kipur lidstva.

V refrému písně „When the Saints go marchinig in“

(Až svatí půjdou do nebe)

zpívá snad nejlépe Louis Armstrong,

že by chtěl být také v té skupině lidí

a prosí Pána Boha, aby mu k tomu pomohl.

Ale co budou hvězdy dělat do té doby, než začnou padat?

Nic.

Budou na svém místě:

 

V noci svítit, ve dne cítit,

hvězdy sfér a sféry hvězd,

v krajině řek, moří a měst,

na poslední ze všech cest.

 

Zde ani zbožní nechápou,

a míjí se podstatou,

když v noci spí a ve dne tápou

nad sebelepší hvězdnou mapou.

 

Kdo tulákem dávným je hvězd,

malým princem, poutníkem smutku,

tomu ucpal prach vesmírných cest,

slzné kanálky zármutku.

 

Kdo pokračuje i když znaven,

cestou jde dál jakkoli krutou,

tomu spirituál kyne: Amen

melodií v lásce hnutou.

 

Sbor poslední svou píseň dává,

to píseň hvězd je pronikavá,

jejíž harmonie známá

je tajná kódovaná zpráva:

 

o konci konců a startu začátků,

o vzniku naděje mezi snem a bolestí,

co odtušit lze ze snů lehkých spánků,

o tom, co radost, spása je a štěstí.

 

Měkce našlapujme, ať tady nerušíme,

protože snadno se boří jemná konstrukce důvěry a sdílení

budovaná láskou, porozuměním, vstřícností, trpělivostí a pokojem srdce, hluk ulice je rychle může zbořit, narušit, erodovat.

 

Britské vysílání BBC do Evropy

za druhé světové války

zahajovala znělka

z prvních čtyřech tónů Symfonie č. 5 d moll

od Ludwiga van Beethovena.

Rytmický motiv známého da-da-da-dúm

znamená v Morseově abecedě (tečka-tečka-tečka-čárka) písmeno „v“, čímž se stala Symfonie č.5

symbolem vítězství (victory) nad fašismem.

My stále vnímáme tuto symfonii

jako vyjádření vítězství nad osudem,

jak je dokonale ztvárnil Ludwig van Beethoven,

hudební genius s obrovským temperamentem

a zuřivý neurvalec v jedné osobě.

Jeho Symfonie č. 9 d moll

se závěrečným sborem na text Ódy na radost Friedricha Schillera

se stala vzorem pro mnohé skladatele,

kteří začali také přidávat do svých symfonií vokální složku.

Jedním z nich byl Gustav Mahler,

skladatel pro budoucnost,

hledající význam pojmů nevinnost a smrtelnost,

trojnásobný vyhnanec:

Čech mezi Rakušany,

Rakušan mezi Němci,

Žid na celém světě.

Jeho dcerka zemřela,

když jí byly čtyři roky.

Píseň o zemi.

Jeho písně, písně hvězd.

 

Fanny Bartholdy byla zázračné dítě,

komponovala, hrála na klavír a dirigivala

stejně jako její bratr Felix Mendelssohn,

ale počátkem 19. století jí jakožto dívce

nebyla věnována pozornost.

Nicméně její bratr s ní byl velmi spjat.

Mendelssohnovou zásluhou

se navrátila díla Johanna Sebastiana Bacha do koncertních sálů,

ale měl velmi bohatou svou vlastní tvorbu,

k jejímž vrcholům patří oratorium Eliáš.

Písně, písně hvězd.

 

Dvěma kamarádům ze čtvrti Queens v New Yorku

Arthuru Ira Garfunkelovi a Paulu Simonovi

bylo třináct, když spolu začali zpívat.

 

V šestnácti se poprvé zapsali do americké hitparády.

Jejich profesní kariéry se rozcházejí,

Paul studuje literaturu a píše písně,

Arthur studuje architekturu.

Nadále ovšem pokračují v koncertování,

vydávají alba Mrs. Robinon a Bridge over the troubled water,

jehož titulní píseň je označována

za jednu z nejlepších písní všech dob.

Písně, písně hvězd.

 

Gordon Matthew Thomas Sumner

známý pod svým uměleckým jménem Sting

začínal s rockovou skupinou The Police.

Je ovšem velmi dobře vnímán jako sólový zpěvák

i hráč na hudební nástroje.

Jeho stylový záběr je obdivuhodný.

Englishman in New York, Fields of gold,

The last ship,

průrva evangelijní zvěsti

do příběhu chlapce z doků přímořského města Wallsend

Písně, písně hvězd.

 

Hektor Berlioz a jeho Fantastická symfonie,

která vyjadřuje jeho život, jakožto temperamentního,

emocionálního, nadšeného revolucionáře,

jenž odhodil všechny staré způsoby a konvence.

Tragika pomíjivých vášní,

vzplanutí,

harmonizující účinky přírody.

Písně, písně hvězd.

 

Úspěchu, která slaví Carmen na pódiích na celém světě,

se Georges Bizet nedožil,

při jejím prvním provedení neměla opera příliš úspěch.

Obsahuje ale tak velké množství hitů

a děj je natolik nabit energickými zápletkami,

a navíc písně jsou většinou současně tance,

takže při různých stylech zpracování

vyznívají nově i různé písně opery.

Písně, písně hvězd.

 

Sergej Rachmaninov - úchvatný ruský klavírista

a skladatel těžkého osudu,

po bolševické revoluci už se do Ruska nevrátil,

nezapomenutelné je jeho klavírní Preludium cis moll.

 

Maurice Ravel a jeho Bolero s jednoduchou strukturou skladby,

kdy jednoduchá dlouhá melodie je nejprve představena flétnou,

a ta se pak opakuje různýmu nástroji

vždy s přičiněním doprovodných nástrojů,

přičemž celkový sound neustále narůstá,

až ke konci přechází do orchestrálního burácení,

neznajícího žádné meze,

pouze fyzikální omezení hudebních instrumentů:
totální fortissimo.

Písně, písně hvězd.

Stojí za to vidět baletní zpracování Bolera od Jorge Donna.

 

Gioachino Rossini

a jedna z jeho oper,

která zpočátku vůbec neměla úspěch:

Lazebník sevillský,

předchůdce Mozartovy Figarovy svatby.

Písně, písně hvězd.

 

Helen Folasade Adu

známá pod uměleckým jménem Sade

narozená v Nigérii,

je britská hudební skladatelka a zpěvačka R&B,

která se jen tak lehce vlní při nevtíravém altovém popěvku své písně

s nostalgickým námětem,

dokonalá audiovizuální show,

plný stadion, noc, reflektory, světové turné:

This is an ordinary love.

Písně, písně hvězd.

 

Yes,

britské uskupení založené a vedené zpěvákem Jonem Andersonem,

jehož brilantní výška tónů překvapuje a uchvacuje

společně se zajímavými texty.

Písně progresivního rocku mající charakter symfonií

kvůli nástrojovému obsazení a kvůli zmíněné délce skladeb.

Album „Close to the Edge“

plné nápadů,

rockově neobvyklých postupů, kompozice sestávající z instrumentálně vokálních

logicky propojených vět.

Další alba pokračují v této formě,

která se stala typickou pro sdělení světonázoru právě skupině Yes.

Další vývojovou fází je jakýsi návat ke klasické formě rockové písně

při zachování dovedností získaných v symfoniích:

album 90125

- obsahuje samé hity jako „Changes“ nebo „Owner of a Lonely Heart"

Od roku 1987 následují alba Yes v průměru jednou za dva roky.

I když využívají stále hlavně prostředky progresivního roku,

samozřejmě pokaždé nějak zdokonalené, na vyšší úrovni,

mají stále své poselství,

udržují je ve správném napětí.

(Union (1991), Talk (1994), Keys to Ascension (1996),

Keys to Ascension 2 (1997), Open Your Eyes (1997), The Ladder (1999), Magnification (2001), Fly from Here (2011), Heaven & Earth (2014), Písně, písně hvězd:

Co zemřel Feddie Mercury, skupina Queen už nikdy nebude to, co byla.

A čím jsou tak přitažliví?

Do rockové písně vnesli silné vokály

a podtrhli nápadně „nabuzenou“ kytarou kytarové sólo.

Vlastním jménem Frederick Bulsara,

narozen na Zanzibaru v rodině přistěhovalých Peršanů.

Od čtrnácti let žije ve Velké Británii.

Jeho spolužáci na Ealing College Art Freddieho popisují

jako tichého, málo sebevědomého podivína.

Už v roce 1970 se mu podařilo seznámit s dobrými hudebníky

z řad svých vrstevníků

a zakládají kapelu Queen.

Dnes je považována za legendu,

neboť jejich hity překonaly desítky let,

samotný Freddie,

neustále jdoucí za vyšším a vyšším,

současně však promiskuitní gay,

dosahuje v obojím odpovídající odměnu:

koncerty s nejvýznamnějšími zpěváky světa,

HIV pozitivitu -

to druhé zamlčuje svým kolegům co nejdéle,

protože chce chránit skupinu před rozkladem.

Killer Queen, Bohemian Rapsody, We are the Champions,

Bicycle, The Show Must Go On, Love Of My Life,

Too Much Love Will Kill You.

V písni „Who Wants To Live Forever“ zpívá:

„Dotkni se mého světa konečky prstů

a můžeme mít věčnost.“

Písně, písně hvězd
 

Johannes Brahms

a jeho Symfonie č.4 e moll

s majestátním nástupem,

robustním tokem osobnostní energie

plné kladných citů, rozvahy a laskavosti,

již Brahms doopravdy oplýval,

když svým talentem pomáhal i jiným probouzejícím se talentům,

např. Antonínu Dvořákovi v jeho počátcích.

 

Koncert pro klavír a orchestr d moll,

který nahrál Rubinstein

s Nizozemským královským symfonickým orchestrem

v Královské koncertní hale v Amterdamu

pod vedením Bernarda Haitinka.

Svědčí o hlubokém duchovním vhledu skladatele,

vyznávajícího se z vlastních zkušeností,

životních úskalí,

nečekané smrti přítele,

hledajícího a nacházejícího harmonii lásky.

Sonáty pro housle a klavír, sonáty pro violoncello a klavír.

Německé requiem Johannese Brahmse

je další ilustrací skladatelova velmi osobního a osobitého přístupu

k hudebnímu vyjadřování.

Nejenže nevyužívá tradiční latinský liturgický text mše za zemřelé,

ale vybral si texty ze Starého i Nového zákona

v Lutherově německém překladu.

Z Matoušova evangelia (5,4) zhudebňuje text:

“Blaze těm, kdo pláčou, neboť oni budou potěšeni.“

Z Žalmu (126, 5-6):

“Ti, kdo v slzách sejí, s plesáním budou sklízet.“

Ze Zjevení Janova:

“Od této chvíle jsou blahoslavení mrtví, kteří umírají v Pánu.“

Písně, písně hvězd.

 

Bobby Mc Ferrin

je fenomenální a cappella, jazzový zpěvák, skladatel a dirigent.

Na svých vystoupeních,

kde předvádí triky a efekty s hlasem a zpěvem,

vytváří také iluzi dvojhlasého zpěvu,

díky velkému rozsahu čtyř oktáv svého hlasu

a schopnosti rychle přeskakovat velké intervaly.

Svůj věhlas si získal ovšem

nejen svým originálním a strhujícím přístupem

ke svému zpěvu na koncertech,

ale také schopností strhnout zájem publika

a učinit z něj aktivní složku koncertu,

kde Bobby působí jako strůjce nálady.

 

Původně studoval Bobby McFerrin na kněžském semináři.

V interview pro Religion & Ethics NewsWeekly říká,

že považuje za svůj úkol,

aby lidé, kteří přijdou do koncertního sálu na jeho koncert,

odcházeli z tohoto koncertu změněni....

“stalo se mi několikrát, že jsem měl koncert a byl jsem nemocný.

Po devadesáti minutách zpěvu jsem byl v pořádku. Hudba má neuvěřitelnou sílu přeorganizovat naše nitro,

přeorganizovat naše myšlení,

uzdravit naše tělo,

Bobby McFerrin je autorem písně „Don´t Worry, Be Happy“.

Své mamince věnoval originální úpravu biblického Žalmu č.23

The Lord is my shepherd,

kde nahradil označení Pána Boha „On“, zájmenem Ona.

Působí nobvykle a stojí za poslech.

 

Do hudby vložil Petr Iljič Čajkovskij

všechna svá trápení, deprese, starosti,

i to, že musel skrývat svou homosexuálnní orientaci,

se kterou se sám také nikdy nevyrovnal.

Svůj dušebol ale velmi kreativně promítl

do hudební tvorby, kde se mu daří tvořit melodie

naříkavé, vemluvavé, silné,

působící jasko výkřik duše z prostředku temné noci.

Koncert pro klavír a orchestr b moll

je jedním příkladem jeho tvůrčího počinu.

Rovněž z koncertu pro housle a orchestr D dur

sálá tklivost a úpěnlivost.

Opera Evžen Oněgin,

příběh, jehož podstatou je nesmysnost a zoufalost samy.

balet Labutí jezero.

Písně, písně hvězd.

 

Na opery Tomasa Giovanni Albioniho mohli zapomenout lidé,

ale jistě na ně nezapomenuly hvězdy,

a už vůbec ne Ten, který i jim vládne.

Z více než padesáti oper se proslavil v Itálii dvaceti osmi,

které se v Benátkách hrály.

Všechny jeho opery však nakonec upadly do zapomenutí.

Naštěstí byl Albioni velmi činný i v instrumentální hudbě

a zachovaly se po něm a hrají se nádherné sonáty,

symfonie, koncerty a balety,

zejména jsou známé jeho hobojové koncerty.

Velkou pozornost jeho dílu věnoval Johann Sebastian Bach,

který se jím nechal dokonce inspirovat.

Písně, písně hvězd.

 

Když bylo Halii 6 let, zemřela jí maminka.

Potože tatínek, který byl baptistickým kazatelem, holičem a přístavním dělníkem, se svou rodinou nebyl, ujala se jí teta Duke.

Kvůli finanční situaci musila nechat školy ve čtvrté třídě a jít pracovat. Milovala hudbu.

Každou středu, pátek a neděli nechala sílit svůj hlas

při bohoslužbách v baptistickém kostele.

V šestnácti letech se se svou tetou přestěhovaly do Chicaga.

Nemohou však najít dobře placenou práci,

a tak jedinou útěchou jim je pevná víra v Boha a zpěv.

Když zjistila, že si zpěvem může vydělávat,

rozhodla se, že svůj hlas zasvětí poze Bohu.

Mahalia Jackson se stala největší

a nejuznávanější

gospelovou zpěvačkou

všech dob.

Písně, písně hvězd.

 

Kdo je vlastně Acappella Group?

Zakladatelem a vedoucí osobností této křesťanské vokální skupiny,

která zpívá bez doprovodu hudebních nástrojů

a nechává vyznít a do maximální hloubky

využitkuje nádheru vokálního projevu,

souznění barev hlasů

a možností vokální rytmizace,

je dnes už legendární Keith Lancaster.

Od doby svého založení vydali 19 titulů CD,

dvanáctkrát obměnili většinou čtyřčlennou,

vyjímeně pětičlennou sestavu zpívajícího teamu.

Keith pravidelně pořádá v Neshville Acafest,

festival křesťanské acappella hudby,

kde pravidelně vystupují takové špičky

jako Vocal Union, Durant a samozřejmě samotná Acappella Group.

Kromě toho je na festivalu množství zajímavých workshopů a seminářů umožňujících zájemcům rozšířit si obzory v oborech,

které jsou dnes na a cappella zpívání navázány.

Acappella Group vyjížděla se svým programem na turné do afrických a evropských zemí, do Canady, Austrálie, Jamaiky, Číny, Japonska, Jihoafrické republiky a Karibiku.

Kromě toho měli tisíce koncertů na území Spojených států.

Písně, písně hvězd.

 

Golden Gate Quartet, původně Golden Gate Jubilee Quartet

je nejznámější afro-americká vokální gospelová skupina

zpívající ve stylu jubilee.

Tak začali ve třicátých letech dvacátého století.

Zpívali hlavně v kostelích a v lokálních rádiích.

Přidali i prvky Barbeshopu,

jejich posluchačská základna rostla.

Postupně se dostávají do „vyšší společnosti“,

podepisují nové a výhodnější smlouvy

s lepšími nahrávacími společnostmi,

mají dokonce koncert v Carnegie hall.

Zpívají na inauguraci prezidenta Franklina Delano Roosevelta,

během druhé světové války se stávají slavnými

humornými písněmi s politickým obsahem.

Na konci padesátých let,

kdy už jsou v Evropě velmi populární,

se stěhují do Paříže.

Zde se setkávají s jejich obdivovatelem Elvisem Presley,

dochází k dalším personálním výměnám,

na scéně se objevuje Clyde Wright,

během turné v Africe, později v Evropě,

rozšiřují svůj doprovodný band na sestavu

kytara, klavír, basová kytara a bicí.

Clyde Wright píše knihu o své pěvecké dráze,

basový zpěvák Thierry Francois cestuje po světě

s Gospelovým souborem TF Gospel Singers

a pořádá Gospelové workshopy po Evropě.

 

Moře Clauda Debussy,

moře klidné vlnka vlnku, vlna vlnu,

hladina rozvážná, hlubina tajemná,

předzvěst dění, burácení,

větru svist, vichru hladiny poryv, záklon pohybu blyštivé vodní tříště,

nad obzorem mlha snivá, zádumčivá, náladová,

imprese chvíle, odvážný novátorský skladatelský počin.

Ani samotnému Debussymu se nepodařilo uspokojivě oddirigovat,

až legendární italský dirigent Artur Toscanini

dostal z partitury zvuk, který si autor představoval.

Hudba slouží k vyjádření nevyslovitelného,

přichází, působí, mizí,

diskrétně hovoří z povzdálí,

Ponurý příběh opery Pelléas a Mélisanda

plný tajemných vztahů,

dramatických zvratů,

pudových vášní,

čisté lásky a vraždy.

Kruté a netečné písně, písně hvězd.

 

Symfonie č. 9 e moll „Z Nového světa“,

kterou skladatel českého původu žijící v Americe

vyjadřuje něco ze svých zkušeností a postojů

jakožto nezávislého i závislého,

osvobozeného, kospolitního a přitom tesknícího po domově,

nalézajícího krásu a štěstí v různých končinách světa, kam jej život poslal, majícího pevný bod ve víře své,

ale přejícího ostatním jejich původní tradici,

popisujícího velikost možných smyslů plnění,

tužeb i doufání a dosažitlné naděje plnosti.

V duchovní kantátě Stabat mater

vyjadřuje Antonín Dvořák

všechen svůj bol, žal a zármutek nad ztrátou tří dětí,

který ovšem spěje nikoliv k rozkladu,

ale k oslavě světla naděje,

hloubky smyslu všeho

a k důstojné hymně vznešeného závěru.

Humoresky, mazurky,

Písně milostné, Biblické písně, Moravské dvojzpěvy, Cigánské písně, Slovanské tance,

koncerty pro klavír, housle, violoncello,

Te Deum,

opera Rusalka

a jiná mnohá další díla,

písně, písně hvězd.

 

ABBA – švédský zázrak,

synonymum totálního úspěchu líbivosti,

sladkého podmanivého kýče,

slunečních pláží,

pohádkového bohatství,

bezstarostného oddávání se vztahům k milencům a milenkám,

jiskřivého zlata,

romantické i zklamané lásky,

vše zabaleno do synkopického rytmu diskotéky.

Nástup klavírního rytmu s basovou domiantou,

rytmický přechod

za podpory několika razantních bicích přiznávek do protirytmu,

prodleva hlavního tématu

při současném zesílení základního basu

a náhlý,

až smyslně očekávaný nástup dívčího vysokého hlasu,

melodie podtržená jednotvárným rytmem.

BJÖRN & BENNY AGNETHA & ANNI-FRID,

zpočátku úplný propadák,

pak zaranžovali písně pro ženské vokály

a začaly první úspěchy,

nejprve na švédských

a brzy nato i na mezinárodních hitparádách.

Ring Ring, S.O.S., Mamma Mia, Dancing Queen,

Dobývají přední příčky hitparád v Evropě, v Americe, v Austrálii,

kde dokonce natočí film Abba - The movie.

V roce 1982 se začíná skupina rozpadat,

pracují na menších albech,

někteří současně pokračují v kariéře sólově.

Waterloo, Voulez-Vous, Super Trouper, The Visitors, One Of Us.

Písně, písně hvězd.

Pro Fridu Lyngstad napsal Jon Lord píseň The Sun Will Shine Again.

Agnetha Fältskog zaznamenala úspěch v Eropě s písní

„If I Thought You´d Ever Change Your Mind .“

Björn Ulvaeus a Benny Andersson pokračují v skladatelské činnosti,

za zmínku stojí hity z muzikálu The Chess:

„One Night In Bangok“ a „I Know Him So Well.“

Legendu Abba oživují nejen remaky jejich hitů,

ale i snahy některých lidí

o vzkříšení částečné nebo dokonce kompletní původní sestavy,

např. zpěvačka Madona nebo zpěvák Robbie Williams.

Písně, písně hvězd.

 

Ve skupině Deep Purple,

která je spolu s Led Zeppelin a Black Sabbath

považována za předchůdce hard rocku a heavy metalu,

docházelo při tvobě písní k propojení klasické hudby,

kterou podporoval Jon Lord,

a hardrockového stylu

propagovaného Ritchie Blackmorem.

V roce 1969 má Deep Purple společný koncert s Královským filharmonickým orchestrem. Bouřliý vývoj dalšího repertoáru, úspěchy na turné v USA, turné po Japonsku, Mexiku, Novém Zélandu doprovází i personální změny, rozpad a opětovné sjednocení, přichází David Coverdale, Rod Evans a další.

Smog on the water

známý kytarový riff skládající se ze čtyř tónů,

důsledně rytmizovaných v paralelních postupech nahoru a dolů,

dávající nezaměnitelný charakter řádu v chaosu,

pulzující v nekompromisním sledu opakujících se figur,

které naproto typické

zůstanou archetypálně hlubokému purpuru (Deep Purple),

poněvadž tento sled je nenapodobitelný,

jedinečný,

každému, kdo jej slyšel, zažraný pod kůži.

Linie mezi dobrem a zlem,

jak jsme nebo nejsme zasaženi slepým ostřelovačem jakožto děti času?

Child in Time.

Neúprosný rytmus basové kytary na pozadí hammond varhan

dosahující podobně úderný akcent jako Beethovenova Osudová,

jen s tím rozdílem, že poslední těžký tón nejde dolů, ale nahoru

a potřetí se motiv opakuje o tón níž.

Písně, písně hvězd.

 

Ještě štěstí,

že George Gershwin si nenechal mluvit do svého vkusu a komponování, protože ani táboru tzv. „vážné“ hudby

ani producentům z divadla využívající jazzovou hudbu

se nelíbilo,

že se pokouší mísit tyto dva umělecké přístupy

a že se mu to daří.

Napsal desítky muzikálů, písničky pro show,

ale zaujalo jej zadání od jazzového orchestru,

který chtěl dokázat, že jazz je rovnocenný s klasickou hudbou.

George Gerschwin napsal Rapsódii v modrém, se kterou sklidil obrovský úspěch u obecenstva, i když kritikové si zachovávali negativní stanovisko. Porgy a Bess je opera

se známou písní Summertime,

která jej rovněž proslavila

a která je dodnes v repertoáru koncertních síních celého světa.

Písně, písně hvězd.

 

Minimalismus využívá nepřetržité opakování

jednoduchého zvukového a rytmicko-melodických tvarů.

Philip Glass napsal deset symfonií,

klavírní, houslové, violoncellové koncerty,

přes deset oper

a hudby k filmům.

Důležitou Glassovou kompozicí

je komorní skladba „Glassworks,“

nahraná studiově a vydaná v roce 1982.

Používá zde klavír, elektronické varhany, syntezátory, lesní rohy, violy, vloloncella, saxofony, klarinet a flétna.

Písně, písně hvězd.

 

Edvard Grieg

je norský skladatel, klavírista a dirigent.

Spolu s Finem Jeanem Sibeliem a Dánem Carlem Nielsenem

jsou nejslavnějšími skandinávskými skladateli.

Studoval konzervatoř v Lipsku, vrátil se do Norska,

komponoval především písňové miniatury,

jsou to písně na slova Heinricha Heina, Johanna Wolfganga Goetha., Henrika Ibsena, Hanse Christiana Andersena, Rudayrda Kiplinga a dalších.

Vycházel zpočátku ze Schumanna a Mendelssohna,

později získává inspiraci v norských lidových písních,

také u Liszta a Wagnera.

Jeho jediná kompozice pro symfonický orchestr

je Koncert pro klavír a orchestr a moll,

která jej nejvíce proslavila

a nejvíce se hraje.

Písně, písně hvězd.

 

Náhrobek Georga Friedricha Händela najdete ve Westminsterském opatství v Londýně, přestože pocházel z Německa.

Narodil se v Halle asi o měsíc dříve

než Johann Sebastian Bach v Eisenachu.

Otec Georgův zájem o hudbu nepodporoval,

chtěl mít ze syna právníka.

Proto se po otcově smrti Georg zapisuje na studium práv

na univerzitě v Halle.

Za rok však odchází do Hamburgu,

kde hraje v místní opeře na cembalo.

Zanedlouho potom začíná žít v Londýně,

kde strávil zbytek svého života.

Během čtyřletého pobytu v Itálii

napsal kolem padesáti děl.

Přes čtyřicet oper

a téměř třicet oratorií.

Vodní hudbu napsal na objednávku pro slavnost,

kterou pořádá král na Temži.

Králi se Vodní hudba tak líbí,

že ji nechává dvakrát zopakovat .

Mesiáš -

– nejznámější, nejoblíbenější a nejhranější oratorium všech dob.

Přestože se jedná o poměrně náročné hudební dílo,

je natolik plné nádherných melodických a harmonických postupů, natolik vyrovnané a přitom plně dynamické,

že jej obdivují, respektují a učí se z něj

i ostatní vynikající autoři oratorií,

jako Haydn, Dvořák, Mendelssohn.

Text Mesiáše je vybrán Charlesem Jennensem

z Bible krále Jakuba.

Oratorium však nevypráví biblický příběh,

jak bychom očekávali,

ale je to spíše zamyšlení nad životem Ježíše Krista.

Od prvního uvedení byl Mesiáš úspěšný.

Dnes je před vánocemi slyšet z kostelů i z obchodních domů,

v různých úpravách i v původní podobě.

Opera Rinaldo je na námět příběhu Torquata Tassa Osvobozený Jeruzalém.

Oratoria Vzkříšení, Ester, Saul, Izrael v Egyptě,

Samson, Herkules, Juda Makabejský, Jošua, Jefta, Teodora,

opery Rodrigo, Agrippina, Julius Caesar,

concerti grossi, kantáty, hymny, písně,

varhanní koncerty, sonáty, a další.

Písně, písně hvězd.

 

V temnotě před úsvitem nech světlo zářit,

zpívají tajuplné vokály britské skupiny Coldplay

v surrealistickém klipu sekvencí negativů z lesa.

Protože jsi nebe plné hvězd,

toužím umřít na tvých rukou,

vůbec mi nebude vadit,

když mě roztrháš na kousky,

protože ty jsi nebe,

a já tě vidím...

Žijeme ve světě plném násilí,

láska tě ale může vynést nahoru,

snové vize nám dávají myslet na jiné věci,

z hitu, který obletěl svět - Viva La Vida -

jsou slyšet jeruzalémské zvony a římské jezdecké sbory,

jak s nostalgií vzpomínají na slavného krále,

o kterém Coldplay v náznacích zpívá

jako o slavné, ale rozporuplné epoše,

dnes starý král je mrtev,

důvěru ztratil i všichni, kdož byli s ním,

skepse, která sluší přemýšlivému rockerovi.

Ale nejlepší je to stejně na jahodové houpačce,

samozřejmě pouze tehdy, když tam jsi se mnou,

tak už to bývá,

tak už to zpívá,

Coldplay

Písně, písně hvězd.

 

Bluesová kytara a zastřený hlas Erica Claptona,

otce pěti dětí,

manžela dvou žen,

člena několika hudebních skupin,

hudebního skladatele,

přezdívaného „Slowhand“ podle svébytného stylu hry na kytaru

který si vytvořil ovlivněn černošskými kytaristy

a nesoucího melodie bílého blues,

jehož je předním představitelem.

Zakládá první skupinu, ale později další a spolupracuje s řadou známých hudebníků své doby.

Po nesnadném dětství přichází komplikovaná dospělost,

ale ať se vyvíjí rodinné vztahy jakkoli obtížně,

hudba je vždy v jeho životě pojící silou,

láska k první manželce je prožitá v písni Layla,

po tragické smrti syna píše asi svou vůbec nejslavnější píseň

„Tears in heaven.“

Zpívá o svém životě, který je i naší zkušeností,

zpívá o své zklamané naději,

zpívá o vraždě, o drogách,

blues osamělého muže ve společnosti nebývalých možností,

neschopné dát lásku, útočiště, cit, pouto,

hledá pojítka k lidem kolem sebe v sobě samotném, zpívá:

“Miluji tě lásko, ale nejsem tvůj pes“,

zpívá: „Dřív, než mě opustíš, dej mi ještě šanci.“

Zpívá v Osvětimi:“Někdo klepe na moje dveře“,

zpívá v Jokohamě, v Tokiu, Osace, New Orleans, ve Vídni,

v Pittsburgu, Buenos Aires, New Yorku, v Montreux,

na Medison Square Garden, ve Frankfurtu, v Nashville,

v Basileji, v Oberhausenu, v Antverpách, v San Franciscu,

v Nimes, v Hartfordu, v Royal Albert Hall, v Rio de Janeiru,

v Nassau, v Argentině, v Melbourne, ve Philadelfii, v Mannheimu,

ve Španělsku, v Berlíně, ve Švýcarsku, v Crossroads, v Santiagu, v Shanghaji, v Newarku, v Londýně, v Barceloně, v Pinkpopu

a na stovkách dalších míst.

Zpívá sám i s každým,

stojí vždy sám svůj za sebe,

otevřeně, be póz, přetvářek, dělá, co umí,

co řešilo celý jeho život za jakýchkkoliv okolností:

zpívá, co si myslí, co a jak prožívá,

hraje na kytaru jak to cítí, úplně přímočaře, bez ozdob navíc, hraje naplno, vyrovnaně, hraje pokorně. Písně, písně hvězd.

Zpívá a hraje na koncertech společně s Jimmy Hendricksem,

s Carlosem Santanou, s Markem Knopflerem, s Lucianem Pavarotti,

s Paulem McCartney, s Philem Collinsem, se Stingem, s Tinou Turner,

s B.B.Kingem, se Stevie Ray Vaughanem, s Eltonem Johnem,

s Georgem Harrisonem, s Ringo Starrem, s Buddy Guyem,

s Jeffem Beckem, s Georgem Michaelem, s Paulem Youngem,

s Dire Straits, s Genesis, s Billy Prestonem, s Tomem Petty, s Bonem z U2, s Bryanem Adamsem, s Davidem Bowie, s Bee Gees, s The Core, s Queen, s Pink Floyd, s Joe Cockerem, s Rogerem Watersem, s Robbie Robertsem, s Bobem Dylanem, s Johnem Lennonem, s Led Zeppelin,

s Paulem Carrack, Johnem Mayerem a mnoha dalšími více nebo méně známými osobnostmi hudebního světa.

Jen zlomená srdce mají přístup do zvláštního místa,

kde jsou všichni spokojeni a v bezpečí,

kde nejsou zlí a nikdo nebrečí,

kde už netřeba si nalhávat,

že ráno všechno vyřeší,

to v písni Broken Hearted

zpívá akusticky

Eric Clapton,

chlap do nepohody.

Velmi náročné téma Stvoření (světa)

na text barona Gottfrieda van Swietena

pojal ve svém oratoriu rakouský skladatel,

o kterém je známo,

že měl smysl pro vtip i tragično,

s neobyčejnou důstojností

a bez okázalosti:

Joseph Haydn.

Mistr dynamiky,

nešetřící nečekanými obměnami v toku měnících se modulací,

přesto vždy nádhernými,

nikdy nezklame štastným překvapním

neobvykle překrásného pokračování.

Oratorium je hudebním dramatem,

plným dějového napětí i zklidnění v meditaci.

V dalším oratoriu „Čtvero ročních dob“,

kde vychází z Händlových koncepcí,

a „Sedm slov Vykupitelových na kříži“,

vyzrálým přepacováním původně instrumentálního díla,

je rovněž nebývalá dynamika, napětí

a neokázalá přirozená důstojnost.

Haydnovi rodiče včas rozpoznali chlapcovo velké hudební nadání a posílají jej už jako šestiletého s učitelem do Hainburgu,

kde za velmi chudých životních podmínek

začíná získávat hudební vzdělání.

Je vokalistou kostelního sboru,

zpěvákem katedrálního sboru,“

potulným muzikantem, později se stává hudebníkem soukromého orchestru, což mu umožní vedle mnohých povinností, které má ke svému zaměstnavateli, vyvíjet se a tvořit.

Joseph Haydn je dále autorem více než deseti oper,

koncetrů pro lesní roh, varhany, houslových a violoncellových,

z komorní hudby např. Smyčcové kvartety,

klavírní tria,smyčcová tria, barytonová tria,

klavírní sonáty atd.

Písně, písně hvězd.

 

Sergej Prokofjev značnou část života stávil v zahraničí,

USA, Německo, Paříž,

jeho hudba nemá žádná hluchá místa, je ryze moderní, sdělná,

byla v Rusku zakázána.

Možství oper, sedm symfonií,

koncerty klavírní, houslové, pro violoncello a orchestr,

hudba k filmům,

ale také balety,

přičemž nejznámější je jeho balet o třech dějstvích

Romeo a Julie

podle Shakespeara

se skladbou Tanec rytířů.

Písně, písně hvězd.

 

Alexander Borodin,

lékař, vědec, pedagog, profesor chemie,

člen volného sdružení skladatelů,

kteří se scházeli v Sankt-Petěrburgu

pod názvem Mocná hrstka.

Jedná se o pokus o vytvoření specifické ruské hudby.

Alexander Borodin píše symfonie, smyčcová kvarteta

ale také operu Kníže Igor,

kterou sice nedokončí,

ale jejíž Polovecké tance nás zasáhnou

svou osobitostí, jemností i živelností.

Písně, písně hvězd.

 

Paul Hindemith vyučoval hudbu na Vysoké hudební škole v Berlíně,

ale byl natolik progresivní, že i nacistům vadil tak moc,

že ho jakožto „německé duši cizího“ skladatele vypudili.

Opouští Německo a žije v USA.

Do Německa se vrací po válce.

Pro svůj silný vztah k dílu a stylu Jonahanna Sebastiana Bacha

je považován za neobarokního skladatele,

má ale také rád jazz a populární hudbu.

Jeho slavné opery „Cardillac“, „Malíř Mattis“ a „Harmonie světa“ vyjadřují silný a zvláštní význam umění pro umělce

v jeho konkrétním využití,

zhoubnost anebo tvůrčí energii vášně,

která opravdové velké umění provází.

V případě Cardillacu je to zhoubné nutkání umělce

přivlastňovat si i prodané zlatnické výrobky,

v případě Malíře Mattise jde postavu vynikajícího malíře,

který se nejprve přidává k povstání sedláků,

nakonec ale zanevře na vnější svět a utíká do nitra svého umění,

Harmonie světa líčí úsilí hvězdáře Johannese Keplera a generála Valdštejna o dosažení harmonie světa uprostřed třicetileté války.

Pokušení sv.Antonína, třetí část symfonie,

jež je určitým vysvětlujícím doplňkem opery Maliř Mathis.

Písně, písně hvězd.

 

Básník klavíru Frédéric Chopin,

nejlepší polský klavírista všech dob,

který nejen koncertuje na klavír,

přičemž se nemůže zbavit trémy,

takže každý koncert je pro něj utrpením,

ale zejména komponuje koncerty pro klavír a orchestr,

preludia, mazurky, etudy, valčíky, nokturna, polonézy, scherza, balady, impromptu, sonáty, dále klavírní trio.

Jeho tvůrčí prožívání ovlivňuje vztah se spisovatelkou George Sandovou, ale také onemocnění tuberkulózou, kterému nakonec podléhá.

Tělo Frédéricca Chopina je pohřbeno v Paříži,

jeho srdce je však pohřbeno ve sloupu kostela Svatého kříže ve Varšavě.

Písně, písně hvězd.

Písně o křesťanství, válce a irských problémech

nastavily předznamenání morálního poselství irské kapely U2,

toto vše spojeno s jedinečným zvukem

a nezapomenutelnou atmosférou na koncertech,

dělá z uskupení Bono Vox (Paul David Hewson),

The Edge (Davif Howel Evans),

Adam Clayton

a Larry Mullen, jr.

nejpopulárnější rockovou skupinu na světě,

o které je mimo jiné známo,

že usiluje o lidská práva,

o zrušení dluhů zemí třetího světa,

že Bono Vox své sluneční brýle vyměnil za růženec,

který dostal od papeže Jana Pavla II.,

že měli půlhodinový koncert na střeše v Piccadilly Circus v Londýně. Bono, The Edge a Larry jsou oddanými křesťany.

Když se v osmdesátých letech stávají členy

dublinské náboženské skupiny Shalom,

zvažují rozpuštění U2,

protože si nejsou jisti,

zda produkce rockové hudby není v rozporu s jejich náboženským cítěním. Toto poklesnutí na mysli zaplatí poklesem úspěchu alba October z té doby, vše ale mění albem War,

kde se otevřeně zabývají severoirskými spory.

Následuje The Unforgottable Fire,

název shodný s výstavou obrazů lidí,

kteří přežili atomový výbuch v Hirošimě a Nagasaki,

kde je rovněž píseň Pride (In The Name of Love)

vzpomínající na baptistického reverenda Martina Luthera Kinga,

který usiloval o rovnoprávnost černých a bilých v Americe.

Bono zpívá o jednom muži,

který přišel ve jménu lásky,

aby udělal převrat,

ale co dál, co dál?

Zpívá o obětech téhle války lásky,

jak se brání

a jak jsou vyplavováni na pláži

nebo zachyceni ostnatým drátem,

zrazeni Jidášovým polibkem,

zpívá, že v předvečer 4. dubna zazněly v Memphisu výstřely,

které vzaly život tomu,

který přišel ve jménu lásky.

Co bude dál, co bude dál?

Písně, písně hvězd.

 

Bono Vox v rámci kampaně LiveAid na pomoc proti hladomoru v Etiopii tančí v třináctiminutové verzi písně Bad s fanynkou uprostřed publika

a U2 se stává hlavní kapelou koncertu propojeném satelity

v londýnském Wembley a filadelfském JFK stadionu,

který sledovalo jeden a půl miliardy lidí.

Poté v září jede Bono do Etiopie s manželkou

pracovat jako dobrovolník v utečeneckém táboře a v sirotčinci.

Na dalším turné s názvem Conspiracy of Hope

už Amnesty International počítá s U2

jako s hlavní skupinou.

Další alba The Joshua Tree, Achtung Baby, Zooropa,

How to siamantle Dismantle an Atomic Bomb

s titulní písní Vertigo a další turné a další témata

a další alba a další písně, písně hvězd.

 

Karel Kryl,

český písničkář, který zasvětil svůj život otevírání očí národa

nejen svou poezií, svými texty písní,

které mohl většinu svého života vysílat

pouze ze svobodných rádií v zahraničí,

jež byly v jeho rodné zemi rušené komunistickými rušičkami.

Karel Kryl zpíval o svobodě

pro zemi znásilněnou a ujařmenou cizími vojsky,

kterým dříve jeho země důvěřovala,

zpíval o statečnosti

pro národ ovládaný zbabělci, kolaboranty, zloději a vrahy,

zpíval o naději lidem,

jejichž jedinou náplní života se stal pětidenní pracovní týden,

zpíval o víře lidem,

kteří se báli zajít do kostela, aby mohli projít politickou prověrkou,

zpíval o pavdomluvnosti lidem,

kteří svým dětem vysvětlovali,

jak mají lhát ve škole, aby je z té školy nevyhodili,

zpíval o pravdě lidem dvojí tváře,

zpíval o lásce pravdivé i tragické lidem,

kteří vstupovali do manželství kůli novomanželsé půjčce,

zpíval o pomnících neznámých vojínů i generálů zrádců,

zpíval o svém talentu něžného barda,

který musel zasvětit boji proti tzv. Establishmentu,

zpíval většinou v tónině a moll

a střídal ji s dalšími přilhlými akordy e moll D dur,

což byla pro každého kluka, co se jen trochu snažil hrát na kytaru,

velmi dostupná kombinace.

A v té době pracovních týdnů,

kdy národ v pěti dnech ujařmený bezperspektivní prací „pro stát“

jezdil realizovat svou tvořivost na víkendy do svých chalup

někde na venkově, mimo dosah udávajících sousedů,

nebo na chaty uprostřed divukrásné přírody,

nebo na čundry, vandry, tábory a podširáky.

A tehdy jste slyšeli skoro na každém nádraží, kde bylo pár mladých lidí,

téměř z každého vagónu,

z každého druhého kupé,

jak se tu nohrabaně, jinde velmi umně,

linou osvěžující melodie a pravdu upomínající slova písní:

„Z rozmláceného kostela,v krabici s kusem mýdla přinesl jsem si anděla.

Polámali mu křídla“

„Bratříčku nevzlykej, to nejsou bubáci.

Vždyť už jsi velikej. To jsou jen vojáci...“

„Král do boje táh, do veliké dálky,

a s ním do té války jel na mezku klaun ...“

„Na korouhvi státu je emblém s gilotinou.

Z ostnatého drátu páchne to shnilotinou ...“

„... Prosím vás nechte ji ach nechte ji, tu nevidomou dívku,

prosím vás nechte ji si hrát ...“

 

Mládež celého tehdejšího Československa přijala písně Karla Kryla za své, učili se na nich hrát na kytaru,

kluci se s nimi přdváděli před holkama,

žádný čundr se bez nich nobešel.

Žádný neoficiální večírek, a že jich bylo požehnaně,

vždyť ty oficiální se nedaly vydržet!

Karel Kryl byl v Československu oficilně zakázaný autor.

Celé Českoslovenko zpívalo Karla Kryla.

Písně, písně hvězd.

 

Vyhlašuji pětiminutovou přestávku ve čtení tohoto textu

na počest Karla Kryla,

který zpíval o svobodě slova a pohybu,

již my dnes můžeme v hojonosti uplatňovat.

 

Lionel Richie

a jeho nový hit „Just go“

vyjadřuje onu lehkost sladkých lží,

roztomilých naivních klišé,

romanntických snů a modrého z nebe příslibů,

bez kterých se nobejde žádná zamilovanost

a Lionel Richie to všechno umí dobře namíchat

i s hodným šéfem,

který mi dává volno v práci na oslavu narozenin,

„jen si běž“,

i s nadstandartním autem nejvyšší třídy,

i s pětihvězdičkovým hotelem,

chápajícím personálem,

prostě všechno je, jak má být,

možná ještě lepší,

tak snadné, tak snivé,

Lionel Brockman Richie,

písně, písně hvězd.

 

Tina Turner,

přezdívaná „rocková babička“,

první větší úspěch s kapelou Creedence Clearwater Revival

a písní „Proud Mary.“

Její další hit „River Deep, Mountain High“ má úspěch i po čtyřiceti letech a má jej v repertoáru nejedna rocková hvězda.

„Private dancer“,“We don´t need another hero“, „Simpply the best“,

„Steamy Windows“, to jsou další nejúspěšnější písně jejích alb a turné, kterými překonala i své manželské i existenční krize,

Tina Turner ví, jak zapůsobit,

umí udělat fantastickou show,

umí zacházet se sexuálními symboly.

Její další hit?

Skladba k filmu s Jamesem Bondem: „Golden Eye.“

Písně, písně hvězd.

 

Igor Stavinkij a jeho Svěcení jara:

Premiéra tohoto „antibaletu“ v pařížském Théatre des Champs-Elysées byla bouřlivá a skandální.

V publiku byly přední osobnosti pařížského kulturního života,

hudba i balet vyvolaly bouřlivé odezvy.

Vypukla taková vřava, že musela zasahovat policie.

Stravinského nobvyklé disonantní arytmické agresivní až brutální postupy, provokativní nebaletní držení těla a vyzývavé pohyby tanečnků.

Celkový dojem byla ošklivost.

Balet představuje fiktivní pohanský rituál probuzení jara,

jehož závěrečný tanec se stupňuje až do orgií.

Od věštby, hru na únos a průvod mudrců,

pokračuje v druhé části volbou vyvolené, která má být obětována.

Ta se nakones utančí k smrti.

Písně, písně hvězd.

Bohulav Martinů

je znám zejména Otvíráním studánek,

pěvecko dramatickým ztvárněním fiktivního obřadu

dávajícím hluboký tradicionální rozměr

každoročnímu jarnímu čištění přírodních pramenů vody.

Napsaním libreta

podle románu Nikose Kazantzakise Kristus znovu ukřižovaný

a jeho zhudebněním vznikají

Řecké pašije:

V období příprav vesničanů na role v pašijových hrách přicházejí uprchlíci z vedlejší vesnice zničené Turky.

Vznikají tak mezní situace,

v nichž se vykreslují charaktaery jednotlivých aktérů.

Bouslav Matinů je autorem symfonií, koncertů pro klavír, housle, hoboj, komorních skladeb pro sólové nástroje, mnoha vokálních děl,

oper a baletů.

Písně, písně hvězd.

 

Leoš Janáček

originální až samorostlý,

stručný až strohý,

původní až na dřeň,

jedinečný až nechápaný,

na svůj osobitý styl hudebního vyjádření přišel až

v opeře „Její pastorkyňa“,

příběhu plného živelné vášně, nenaplňěné touhy,

zoufalství, ran osudu

i obrovské naděje.

,Káťa Kabanová“ je další z řady oper.

Zabýval se folklorem,

studoval i upravoval lidové písně,

věnoval se pedagogické činnosti,

vedl v Brně varhanickou školu,

vyčoval hudebníí teorii a skladbu,

prožívá nepříliš šťastné manželství,

vzplanutí lásky v pokočilém věku,

které je mu inspirací ke smyčcovému kvartetu

„Listy důvěrné.“

Písně, písně hvězd.
Ferenc Liszt hrál na klavír od šesti let,

skládal od osmi

a první vystoupení měl, když mu bylo devět let.

Ve Vídni byl žákem Antonia Salieriho a Carla Czerného,

stává se z něj vyhlášený skladatel pro sólový klavír,

věnuje se ale i jiným formám,

píše symfonické skladby,

vokální díla, varhanní a komorní hudbu.

Sonáta pro klavír b moll.

Písně, písně hvězd.

 

Marta Kubišová:

„... ať mír dál zůstává s touto krajinou.“
Je listopad 1989, celé Václavské náměstí v Praze je zaplněné

a poslouchá zpěv písně, která nás vrací ve vzpomínkách

do roku 1968, kdy Marta Kubišová tuto píseň zpívala naposledy,

ještě než ji úplně zakázali zpívat (píseň i Martu).

Nezaměnitelný sytý alt, kerý umí hladit.

V šedesátých letech vystupovali Marta Kubišová, Helena Vondráčková a Václav Neckář společně pod názvem The Golden Kids.

Teď se nám všechno vybavuje a chtěli bychom se do té doby vrátit.

Ale nejde to.

Dřívější zlatá slavice,

dnes členka Charty 77,

která nemohla ve své zemi zpívat,

tak vydala alespoň v zahraničí s Jaroslavem Hutkou lidové písně.

Ano, zpívá dál,

už je to jiné,

ale stále jsou to písně, písně hvězd,

zejména Modlitba pro Martu. Ta už jí zůstane.

 

Mariah Carey,

co dělá rukama, vlastně celým tělem, i když nejvíc rukama, když zpívá,

je „úžasný“,

vždy mě dostane neboť je každý tónem, každou vibrací úplně přesvědčivá v tom, co zpívá.

Byla svým producentem postavena jako konkurence proti Madoně a Whitney Houston.

Často spolupracuje s Jermaine Dupri.

Spousta ocenění, spousta písní – převzatých i vlastních, nakonec dokonce zpívá společně s Whitney Huston soundtrack k filmu The Prince of Egypt: When you believe. Písně, písně hvězd a další -

It´s like that, We belong together z alba The Emancipation of Mimi

 

Progres 2: Dialog s vesmírem

Ano, v dobách velkých rockových show skupiny Genesis,

rockových symfonií Yes,

rockových projektů jako The Wall od skupiny Pink Floyd,

kdy jsme v Československu nesměli poslouchat nic z toho,

co by rozšířilo náš zorný úhel pohledu,

v té době přichází skupina mladých hudebníků z Brna

a pod vedením Zdeňka Kluky dávají dohromady audiovizulní představení, příběh člověka, který se chce oprostit od materialistické společnosti na zemi

a utíká do vesmíru.

Opera pak popisuje jeho zážitky.

Frontmanem (zpěv hlavních linií a kytara) je Pavel Váně.

Písně, písně hvězd.

 

Giacomo Puccini,

italský skladatel oper,

autor velkého množství populárních árií,

zpěvů a známých předeher.

Bohéma je příběh dvou mužů, malíře a básníka,

žijících v pařížské latinské čtvrti.

Líčí, jak ovlivní a co udělá s člověkem situace,

kdy jeden z partnerů má nakažlivou nevyléčitelnou chorobu (tuberkulóza). Mimi nakonec umírá a Rudolf zarmoucen se vrhá na její tělo s pláčem.

 

Drama odehrávající se v Římě se jmenuje Tosca

podle zpěvačky, která chce zachránit svého snoubence

podezřelého z uchovávání uprchlíků.

Policejní ředitel ji slíbí pomoc,

ale jen ji oklamal,

snoubenec je popraven zastřelením

a když Tosca vidí přicházet pronásledovatele,

vrhá se z hradeb.

Dramatické písně, písně hvězd.

 

Franz Schubert,

pracovitý, s velkou schopností vystihnout lyrické a romantické nálady,

složil více než šest set písní.

Z devíti symfonií je nejoblíbenější č.9 C dur, tvz. „Velká symfonie.“

Z patnácti smyčcových kvartet je nejoblíbenější č. 14 d moll

s názvem „Smrt a dívka.“

Jedná se nejen o filosoficko náboženské přemítání,

zda je lepší zůstat žít nebo zemřít,

ale zejména o vyjádeřní vroucích citů

s tímo tématem souvisejících,

avšak slovy nesdělitelných.

Autor se cítí blízký smrti pro své onemocnění sifilidou.

Každá z vět vyjadřuje jinou epizodu

mýtického procesu umírání a vzkříšení.

Série klavírnch skladeb s označením Impromptus jsou melancholické improvizace zdůrazňující volnou romantickou krásu melodií.

Nejbohatší je ovšem Schubertova písňová tvorba.

Zhudebnil texty Johanna Wolfganga Goetha, Friedricha Schillera, Heinricha Heineho, Wilhelma Müllera.

K největším písňovým cyklům patří Zimní cesta,

soubor písní naplněný smutkem, tesknotou až plačtivostí a zoufalstvím. Poslední píseň je o flašinetáři,

který hraje v zimě za vesnicí,

nikdo si ho nevšímá,

jen potulní psi na něj štěkají

a on hraje pořád dál a dál.

Písně, písně hvězd.

Karel Gott

založil nadaci Interpo,

jejímž cílem bylo pomáhat dětem policistů,

kteří přišli o život při výkonu služby.

Plný mužný jemný hlas

barvy středního spektra s dostatečně zastoupenými okrajovými alikvoty, vznešený a přitom upřímný,

důstojný a přitom pokorný,

který se už během jeho života stal kultovním.

Možnosti, které může v práci

s tímto svým „hudebním nástrojem“ využívat, způsobují,

že i hloupý text nebo melodie „nic moc“

se stávají díky jeho přednesu atraktivní, krásné, příjemné,

hodné zamyšlení.

Zemí se přehnaly režimy, on to ustál.

Každý pochopil, že text anticharty ho donutili přečíst,

že to není jeho poloha.

Není sice disident ale ani kolaborant.

Je člověkem,

který se snaží nějak z té skrumáže politickomaloměstkých

žabomyších propletenců

vyjít důstojně

a to i se svým talentem.

Budiž mu přán!

Písně, písně hvězd.

 

Zpívá všechno od popu přes rock’n’roll, swing, jazz, blues, country, rock, operu, operetu, muzikál, vážnou hudbu, tradicionál, dechovku.

Páni a paní, já vím, jak se ruší žal,,,

- Hej, páni konšelé...

- Je jaká je …

- Dám dělovou ránu …

Kávu i osladím o trochu víc …

Kam tenkrát šel můj bratr Jan, kam tenkrát šel, ví jen on …

Ringo, George, Paul, John …

Má první láska se dnes vdává …

Když muž se ženou snídá …

Mistrál …

Karel Gott - Eli Eli, lomo asavtoni …

Měl jsem rád a mám …

Ukážu ti cestu rájem …

Bílé vánoce …

Only you …

Dotýkat se hvězd …

Pár havraních copánků …

Muzika …

Písně, písně hvězd.

 

Jaroslav Hutka,

Krásný je vzduch, krásnější je moře, co je nejkrásnější, co je nejkrásnější: usměvavé tváře.

Známý jako sběratel a popularizátor zejména moravských lidových písní,

zúčastnil se III. Festivalu druhé kultury

na Hrádečku Václava Havla u Trutnova.

Byl soustavně šikanován policií,

takže se rozhodne společně s rodinou uprchnout

a až do pádu komunismu v roce 1989 žil v emigraci v Holandsku.

Stal se kritikem české postkomunistické demokracie.

Dnes jezdí po klubech společně s kytaristou Radimem Hladíkem.

Písně, písně hvězd.

 

Lahodně harmonzující,

příjemně dynamický,

čistou a srozumitelnou harmonií kypící

a velmi jemnými zpomaleními a zrychlními dýchající

je Koncert pro klavír a ochestr a moll, op. 54

od Roberta Schumanna,

jehož vztahy v původní rodině byly poznamenány úmrtím mladší sestry, který se ucházel o mladičkou svou žačku a byl jejím otcem odmítnut,

takže později žádali o soudní souhlas se sňatkem.

Jeho manželka Clara byla úspěšnější klavíristka než on, přežila jej o čtřicet let. Měli spolu osm dětí a Clara s ním vydržela až do konce i přes jeho zálety a maniodepresivní psychózu.

Robert Schumann je autorem Komorních skladeb pro sólové nátroje, písňových cyklů s texty od Heinricha Heine, Johanna Wolfganga Goetha, Friedricha Rückerta, George Gordona Byrona, Thomase Moora,

Roberta Burnse a Juliuse Mosena.

Nejznámější je skladba Snění z klavírního cyklu Dětské scény.

Písně, písně hvězd.

 

Carl Maria von Weber působil jako ředitel Stavovského divadla v Praze, vedl Dvorní operu v Drážďanech a zmřel v Londně,

kde dirigroval v Covent Garden premiéru své opery Oberon.

Z dalších pěti jeho oper je nejznámější Čarostřelec

s dějem pohádkovho romantického příběhu

o myslivci, kerý v úsilí o živobytí a svou životní lásku

se spolčil s tajemnými silami,

na což pak málem doplatil,

kdyby se za něj u knížete nepřimluvil poustevník.

Klavírní a klarinetové koncerty,

díla pro sólové násroje,

kantáty, hymny, árie a mše.

Písně, písně hvězd.

 

Richard Strauss:

symfonická báseň Tak pravil Zarathustra,

která má devět částí

stejně jako stejnojmenná literární předloha Friedricha Nitzche.

Hudba zní v širokém spektru nálad a vnitřních orientací

od kosmické sci-fi předehry až po snové usebrání.

Symfonické skladby svědčí o výtečném zvládnutí insrumentace,

díky také jeho návštěvám zkoušek orchestru už v dětství,

ale také díky vzdělání, které mu poskytl osobně jeho otec.

Jeho první skladba je ze šesti let.

Od té doby už Richard Strauss psal hudbu po celý svůj život.

Manželka Paulina de Ahna, byť panovačná a mrzutá, mnohdy bouřlivá a otevřená je mu ovšem velkým zdrojem inspirace ve šťastném manželství.

Nacisté ho udělali presidentem říšské hudební komory,

ovšem pro svou spolupáci se spisovatelem Stefanem Zweigem židovského původu upadl v nemilost a funkce byl zbaven.

„Čtyři poslední písně“,

dílo závěru skladatelova života a vrcholu jeho umění,

kde vyznívá zralý široký nadhled a vznešená lyrika stáří,

obsahujícího důstojné plnosti v rozloučení, plném stesku,

ve kterém však nechybí naděje.

Z mnoha oper jmenujme „Salome“ a „Elektru“,

obě drama o jednom dějství,

kde pracuje s disonancemi,

např. tzv. Elektřin akord představuje leitmotiv hlavní postavy.

Opery uvedené po úspěchu Růžového kavalíra a symfonických básní vyvolaly svým šokujícím modernismem skandál a pohoršení:

Dekadentní tragédie mravně rozvrácených postav

se spodními proudy pomsty, smrti a sexuálních úchylek.

Salome líbá na ústa hlavu Jana Křtitele,

jehož milovala a nechala jej stít.

Zhnusený Herodes ji nechává zabít.

Písně, písně hvězd.

 

Helena Vondráčková

zlatý zvonivý dívčí hlas prodchnutý úsměvem: tady mě máte, já hezká dívenka ze Slatiňan, zpívám vám pro radost, ať to moc netíží, vůbec neublíží, prostě jsem tady a už to je dost.

… Pod tou skálo, kde proud řeky syčí a kde ční červený kamení ...

… Chytila jsem na pasece motýlka

… ty můj kvítku medový, to se nikdo nedoví....

…jsi básník a píšeš o tajemství snů, a vidíš tak dál až do konce dnů...

...každý ví: časy se mění...

… mlč a nekaz ten soulad, nekaz ten den,

Se mnou nejsi sám, když jsme spolu...

...a ty se páš, co já, jsem zdráva, jak se dá, no, žijem´, jak se dá,

znáš to přece sám …

Miláčku, budu filmová hvězda, o který se ti nezdá ….

… každá trampota má svou mez, kdeže nářky tvé jsou dnes,

vždycky důvod máš žít dál …

 

Plastic People of the Universe

Počátky „Plastiků“ po vedením Milana „Mejla“ Hlavsy poukazují na Franka Zappu, Velvet Underground, Captain Beefheart:

monotónost, expresse, vlastní texty, později texty nonkonformního filosofa a básníkas Egona Bondyho, hudba většinou Milan Hlavsa,

manažerem a uměleckým vedoucím skupiny se stal český

kunsthistorik a kritik Ivan „Magor“ Jirous.

V sedmdesátých letech byli |“Plastici“ zakázáni, takže koncertovali nas soukromých akcích a festivsalech tzv. druhé kultury,

ěkde s nimi vytupovali také např. DG 307 a Sváťa Karásek.

Po jednom z konzertů byli zatčeni

a obviněni z výtržnictví a odsouzeni.

Pro dobré chování byli až na jednoho propuštěni,

Skupina se nadále věnuje hudební tvorě,

natáčejí Pašijové hry velikonoční vycházející z textů starého a nového zákona. Další album byly zhudebněné texty básníka Ladislava Klímy „Jak bude po smrti“, pak „Co znamená vési koně“ od Vratislava Brabence. Projekt „Souostroví Gulag“, podle textu Alexandra Solženicyna, se nepodařilo dokončit, vznikly pouze tři instrumentální skladby.

Písně, písně hvězd.

 

Charles Aznavour se narodil v Paříži arménským rodičům,

na počátku své kariéry skládal písně pro Edith Piaf,

která mu pak pomohla k turné po Americe,

později se osamostatňuje a rozhoduje,

že se bude věnovat dál koncertní činnnost jako zpěvák.

V písni, písni hvězd „She“ zpívá o lásce k ženě,

která se může vrátit i zpětně,

také o lásce a souznění o lásce, která mu dává sílu přežít,

která trvá i když je nepochopitelná,

kterou bude stále následovat.

Po velkém ničivém zemětřesení v Arménii

založil nadaci na pomoc v Arménii,

natočil hit Pour Toi, Armenie. A veškerý zisk věnoval Arménii.

V Jerevanu je po něm pojmenováno náměstí,

je stálým zástupcem UNESCO v Arménii,

ve Franciii dostává řád čestné legie

a v anketě CNN se stává Největším umělcem století na celém světě

před Bobem Dylanem a Elvisem Presley.

Jeho osobitou verzi Ave Maria

vyjadřující pokoru vedle bídy světa

přebírá do svého repetoáru také jeho přítel Plácido Domingo.

Písně, písně hvězd.

 

Céline Marie Claudette Dion:

Když jí bylo pět, zpívala na svatbě svého bratra,

ve dvanácti složila s maminkou píseň,

jejíž demo nahrávka tak zapůsobila na hudebního manažera,

že zastavil svůj dům, aby získal finance na podpou jejího vývoje.

Ve třinácti poprvé stála před kamerami v Québecu

a o rok později vyhrála zlatou medaili

na festivalu Yamaha World Popular Song v japonském Tokiu.

Ve stadiónu Montréal Olympic zpívala při návštěvě papeže, v Olympia Music Hall v Paříži zpívala na show Patricka Sébastiena.

Spolupracovala s Barbrou Streisand, Gorgem Martinem, Bee Gees, Michaelem Boltonem, Carole King, Lucianem Pavarotti.

Poslední dobou se ovšem stará o svého manžela, který onemocněl rakovinou. Takže oznámila přerušení kariéry. Navíc se jim nadávno narodily dvě děti. Písně, písně hvězd.

Barbra Streisand

Souběžně s pěveckou kariérou,

v níž dosáhla jako všestranná interpretka světové popularity,

se věnovala také hereckým aktivitám před filmovou kamerou,

kde ztělesňovala nejčastěji výstřední, temperamentní, ztřeštěné,

ale šarmantní a dobrosrdečné hrdinky:

známá zprostředkovatelka styků a sňatků, vdova.

Seznam bezmála dvaceti audio cd a téměř čtyřiceti filmů,

kde hrála,

je zřetelnou ilustrací její soustavné úspěšné a vytrvalé práce.

Za pěkný příklad poslouží komedie “Dvě tváře lásky“ a muzikál „Yentl“.

Písně, písně hvězd.

 

Whitney Huston

jedna z nejlepších R&B, pop, gospel zpěvaček na světě.

Přehled její obdivuhodné tvorby,

který chvílemi působí nikoliv jako pozvolný lineární nárůst úspěchu,

ale jako exponenciální gejzír souběžně fungujících linií

a) usilovné práce talentované ambiciozní zpěvačky,

b) profesionální obětavé sofistikované práce manažerů

a c) neobyčejně výhodné souhry okolností,

je ovšem spojen se smutným pohledem na její soukromý život poznamenaný určitou nevyrovnaností,

kterou ilustruje i částečná mlhavost kolem její smrti,

spojené s používáním drog.

Z jejích mnoha vydaných CD a filmů, ve kterých hrála,

připomínám dva projekty, které jsou současně film a k němu vydaný saoundtrack: „Osobní strážce“ a „Kazatelova žena.“ Písně, písně hvězd.

 

Vítězslav Novák

začínal skládat v duchu romantické tradice.

Později pro sebe objevil moravský a slovenský hudební folklór,

což se projevilo na jeho úpravách lidových písní,

ale třeba i v klavírní sonátě F dur,

v Slovácké suitě pro malý orchestr

i v jeho kompozicích na lidové texty.

Jeho hlavní díla jsou písňové cykly Melancholie, Údolí Nového království na text Antonína Sovy,

Klavírní trio d moll, Smyčcové kvartety,

klavírní cykly „Písně zimních nocí“ a „Pan“,

Symfonické básně, kantáty, Jihočeská suita pro orchestr.

Jako dlouholetý profesor pražské konzervatoře

vychoval Vítězslav Novák několik generací skladatelů,

kteří k němu přicházeli také ze Slovenska, Jugoslávie, Bulharska, Rumunska, Ukrajiny aj.

Písně, písně hvězd.

 

Josef Suk

houslista Českého kvarteta,

jako skladatel zpočátku pod vlivem svého učitele a tchána

Antonína Dvořáka.

Tvoří scénickou hudbu

k pohádkovým hrám Julia Zeyera

Radúz a Mahulena a Pod jabloní,

píše klavírní cykly, skladby pro housle a klavír,

Fantazii g moll pro housle a orchestr,

Fantastické scherzo pro orchestr,

symfonickou báseň Praga a Druhý smyčcový kvartet z roku 1911.

Cyklus čtyř symfonií a symfonických básní Asrael,

který napsal na paměť Antonína Dvořáka a jeho ženy Otilie,

patří k nejlepším orchestrálním dílům 20. století. Písně, písně hvězd.

 

Oskar Nedbal,

violista Českého kvarteta a spolužák Josefa Suka a Vítězslava Nováka

se stal známým dirigentem.

Napsal balety Pohádka o Honzovi, Z pohádky do pohádky aj.

a operety Polská krev a Vinobraní.

Písně, písně hvězd.
 

Otakar Ostrčil,

soukromý žák Zdeňka Fibicha,

ze středoškolského profesora cizích jazyků

dirigentem v pražském divadle Na Vinohradech

dále pak šéfem opery Národního divadla v Praze,

kde se zasloužil nejenom o souborná provedení oper Bedřicha Smetany

či Wolfganga Amadea Mozarta,

ale také o pražskou premiéru opery Albana Berga Vojcek „Wozzeck“. Orchestrální variace Křížová cesta patří k vrcholům jeho tvorby.

Z operních děl je třeba zmínit aspoň Honzovo království na pohádkový námět Lva Nikolajeviče Tolstého. Písně, písně hvězd.
Alois Hába studoval v Praze u Vítězslava Nováka a ve Vídni a Berlíně u Franze Schrekera.

Stal se známým jako tvůrce a propagátor

čtvrttónové a šestinotónové hudby.

Napsal opery Matka, Nová země a Přijď království tvé,

13 smyčcových kvartetů a jiné instrumentální kompozice.

Vycházel údajně z valašského a slováckého lidového zpěvu

a z mimoevropských tónových systémů.

Také navrhoval a dával stavět speciální hudební nástroje,

např. čtvrttónový klavír aj.,

a vypracoval systém notového zápisu mikrointervalů.

Písně, písně hvězd.

 

Ladislav Vycpálek

založil hudební oddělení v Národí knihovně.

Komponoval hlavně vokální díla závažného duchovního obsahu

jako byly Kantáta o posledních věcech člověka

na texty moravských lidových písní, Blahoslavený ten člověk

nebo České rekviem.

Písně, písně hvězd.

 

Jaroslav Křička

studoval v Praze a v Berlíně, byl pedagogem a sbormistrem

a autorem písní a jiných skladeb pro děti.

Písně, písně hvězd.

 

Otakar Jeremiáš

byl významný dirigent a rozhlasový pracovník

v období mezi dvěma světovými válkami

Je autorem opery Bratři Karamazovi

podle románu Fjodora Michajloviče Dostojevského.

Písně, písně hvězd.

 

Pavel Bořkovec

byl žákem Josefa Suka a později profesorem kompozice

na pražské Akademii múzických umění.

Napsal mnohá instrumentální díla

převážně neoklasické orientace

a balet Krysař.

Písně, písně hvězd.

 

Žák Leoše Janáčka Pavel Haas

byl vězněn v Terezíně a zahynul ve vyhlazovacím táboře v Osvětimi. Písně, písně hvězd.

 

Emil František Burian

se kromě jiného věnoval experimentům na poli hudebního divadla.

Písně, písně hvězd.

 

Jaroslav Ježek,

jenž je známý hlavně jako dirigent

a autor písní v populárním Osvobozeném divadle,

komponoval i smyčcové kvartety,

koncert a fantasii pro klavír a orchestr,

sonátu pro klavír aj.

Písně, písně hvězd.

 

Karel Ančerl

přežil internaci v terezínském ghettu.

Jakožto dokonalý znalec architektiury partitury

se stal dirigentem významných hudebních těles:

České filharmonie,

po emigraci šéfdirigentem symfonického orchestru v kanadském Torontu.

Písně, písně hvězd.

 

Fenomenální pianista Rudolf Firkušný,

který je od roku 1939 trvale v USA,

uváděl na svých koncertech pravidelně skladby českých autorů,

na prvním místě Bohuslava Martinů.

 

Jarmila NOVOTNÁ byla v období druhé světové války pěveckou hvězdou světového formátu.

 

Skladatel českého původu Jaromír Weinberger

napsal lidovou operu Švanda dudák

podle pohádkové hry Josefa Kajetána Tyla.

Emigroval do USA,

podobně úspěšný operetní skladatel Rudolf Friml

nebo Erich Wolfgang Korngold.

 

Kabaretní zpěvák, herec a režisér Karel Hašler,

autor zlidovělých písní

Ta naše písnička česká,

Po starých zámeckých schodech,

Až já půjdu do nebe,

Vltavo, Vltavo

a mnoha dalších,

byl umučen v koncentračním táboře Mauthausen.

Písně, písně hvězd .

 

Skladatel Jaromír Vejvoda,

král dechové hudby,

autor světově proslulé melodie Škoda lásky

vedl dlouho po svém otci kapelu na Zbraslavi,

než jej komunisté donutili ji v roce 1948 opustit.

Písně, písně hvězd.

 

Mnozí talentovaní skladatelé a hudebníci německé národnosti

původem z českých zemí,

kteří nestihli včas emigrovat,

zahynuli v nacistických vyhlazovacích táborech.

 

Patřil k nim Erwin Schulhoff,

autor osmi symfonií, písňových cyklů

a velkého množství instrumentálních skladeb, milovník jazzu,

zemřel v koncentračním táboře Wülzburg v Bavorsku.

Písně, písně hvězd.

 

Patřil k nim Viktor Ullmann.

Studoval ve Vídni,

byl sbormistrem a později dirigentem v Novém německém divadle vPraze, pak šéfem opery v Ústí na Labem.

Ve švýcarském Curychu pracoval jako kapelník

a po návratu do Prahy působil jako hudební skladatel.

Roku 1942 byl pro svůj židovský původ deportován do Terezína,

kde se aktivně účastnil ilegálního uměleckého života.

V roce 1944 byl převezen do Auschwitz-Birkenau, kde zahynul.

Písně, písně hvězd.

 

Patřil k nim Hans Krása,

český hudební skladatel,

který v roce 1933 obdržel Československou státní cenu

za operu Verlobung im Traum.

Byl deportován do Terezína, kde organizoval kulturní život.

I během svého pobytu v táboře dále komponoval.

Napsal nejúspěšnější terezínské představení:

dětskou operu Brundibár

na libreto Adolfa Hoffmeistra.

Jeho spolupracovníci byli Zelenka a Schächter.

Od premiéry 23.září 1943 v malém sále kasáren

byla opera reprízována celkem asi padesátkrát.

Z Terezína byl deportován do Osvětimi 16.října 1944.

Písně, písně hvězd.

 

Patřil k nim Gideon Klein,

klavírista a skladatel,

který se po deportaci do Terezína aktivně účastní

kulturního života v táboře.

Je autorem instrumentálních skladeb i písní.

Písně, písně hvězd.

 

Davy rozvášněných fanoušků, mávající reflektory, pára pod nohy,

Beyoncé Giselle Knowles-Carter,

která vystupuje pod jménem Beyoncé,

zpívá tu základní větu,

ujišťující o naprosté odevzdanosti: „I love you“,

po dokončení písně udržuje improvizovanými trylky publikum

v rozvášněné natěšenosti.

Beyoncé ovládá skvěle všechn y polohy R&B,

takže není divu, že nás překvapuje,

jak z hodné tradicionalistické dívenky

je najednou rozpustilá zlobivá holka,

jak střídá jemný baladický styl s progresivním rockem,

intimně ladnou melodii s tragickým blues,

intenzivní soul se sladkým gospelem.

Beyoncé dokáže strhnout publikum, uchopit je a vést krok za krokem emocemi žen a dívek jednadvacátého století:

Chce zůstat se svým mužem přesto,

že on ji nechápe.

Kolem této otázky krouží poselství Beyoncé.

1+1, Halo, Broken Hearted, I Care, I was here …

Písně, písně hvězd.

 

Led Zeppelin,

bitská rocková legenda,

postavená na průrazném zvuku dokonalé souhry silné kytary Jimmy Page

a bicích přesvědčivě dynamického Johna Bonhama

a zřetlné zprávě syrové pravdy sdělované výkřiky Roberta Planta,

jednou přímočaře, jindy metaforou,

vždy však srozumitelně.

Jejich koncert je příval rockující bouřlivé chladné pulzující extáze.

„Whole Lotta Love“,

„Communication Breakdown“

„Stairway to Heaven“

Písně, písně hvězd.

 

Zdeněk Fibich,

žák Bedřicha Smetany,

byl sbormistrem v Prozatímním divadle,

dramaturgem v Národním divadle,

jako skladatel vycházl z německého romantismu.

Jeho dílo obsahuje intimní písně, lyrické klavírní cykly:

Nálady, dojmy, upomínky,

dále komorní práce.

Orchestrální tvorba zahrnuje všechny dobové útvary -

3 symfonie, ouvertury a symfonické básně (Toman a lesní panna).

Hodně se věnuje opeře, která jej lákala už od dětství (Bukovín, Blaník, Nevěsta messinská, Bouře ad.).

Stal se tvůrcem melodramatické hudební formy:

Hippodamie podle Jaroslava Vrchlického,

Vodník, Polednice, Štědrý den na námě Karla Jaromíra Erbena.

Písně, písně hvězd.

 

Sarah Brightman,

tajemno, mysterium a esoterika vyzařují z každé písně ať zpívá cokoliv, zpívá několik písní také společně se skupinou Gregoriana,

která přepracovává známé hity do gregoriánského stylu.

Její vystoupení i klipy povází vždy ukliňujcí balet

s výraznouu choeografií jejích rukou.

Na jevišti má image „kněžky vesmíru.“

Vizuální efekty jsou podstatným prvkem jejího přednesu,

nutno říci, že jsou velmi jemné a vkusné, aniž by nudily.

Její životní partneři byli osobnosti hudebního světa, s nimiž vždy úspěšně spolupracovala.

Breathe Me, Ave Maria, Éperdu, A Song of India, Venus and Mars.

Písně, písně hvězd.

 

Naturally 7

je americká skupina zpívající a cappella zejména R&B styl,

prosadila se velmi efektním zpracováním trháku Phila Collinse

„In the air tonight.“

Jednotliví zpěváci mají ve svém portfoliu „rejstříků“ kromě vokálního partu ještě také imitace některého z hudebních nástrojů. Název skupiny nápadně reaguje na ještě známější a cappella formaci Take 6.

 

Take 6

pocházejí ze studentské vokální skupiny původně na univerzitě církve Advenistů sedmého dne Oakwood University v Huntsville, Alabama. Jejich styl v sobě integruje prvky R&B, jazzu a gospelu.

"So Cool"

"Sonshine"

""

"Wings of Your Prayer"

"Fly Away"

"You'll Be Waiting for Me"

"Nothin' but Love"

Spolupracovali například s Ray Charlesem, Gordonem Goodwinem, Whitney Houston, Quincy Jonesem, Brianem McKnightem, CeCe Winans, Stevie Wonderem a dalšími. Písně, písně hvězd.

 

Britney Jean Spears

šokovat za kařdou cenu:

dívka, která ještě než uteče z recepce,

musí kopnout svého (teď už bývalého) milého

do přirození

za to, že ji nutil,

aby se ve společnosti usmívala.

Popová hvězda,

která musí zneškodnit skupinu novinářských fotografů poté,

co se jim nabídne v lascivních pozicích.

Jinde se omlová svému kamarádovi,

že se poněkud ztratila ve hře,

když mu dávala najevo,

že je do něj zamilovaná,

samozřejmě není,

byla to jen přetvářka v rámci hry,

oh, babe, babe.

„ ...Baby One More Time“,

„Oops!... I Did It Again“,

zpívá společně s Madonnou a Christinou Aguilera

Madonninu předělávku písně „Like a Virgin“,

kde si v závěru show písně

protestně postesknou se suverenitou

jejich osobností anebo pózy jejich osobností vlastní:

„Music stations allways play the same song:

„ we´re bought with the concept of bright and wrong.“

kruté, vzduté, provokací a ukřivděným vzdorem hnuté,

písně, písně hvězd.

 

Své první básně publikoval Leonard Norman Cohen,

kanadský zpěvák, textař, spisovatel a básník židovkého původu,

který si nechá dělat pořádek ve svém životě

v komunitě budhistických mnichů,

už během studií.

Píše o ztrátě, lásce, víře, zájmu o ženy.

Během svého literárního „putování“ se věnuje skládání písní,

původně pro jiné zpěváky,

až později začíná sám své texty zpívat.

„Suzanne“,

„I'm Your Man“,

„Hallelujah“ od Johna Cale

Spolupracuje s Eltonem Johnem, Peterem Gabrielem, Stingem, U2, koncertuje v Evropě, USA, Kanadě, Austrálii a na Novém Zálandu, dostává množtství cen, ocnenění a uznání,

jeho písně přebírají zpěváci na celém světě,

píše další romány, básně

a písně, písně hvězd.

 

Vyznání, o které se dělí na svém dosud posledním albu,

je v písni “Born in Chains“, kde zpívá ,

jak byl vysvobozen z Egypta, z otrocví,

jak plul až na okraj oceánu trápení,

kde se vody rozestoupily

a on vyšel ven z Egypta,

pryč z faraonových snů.

„Slovo všech slov a míra všech měr,

požehnané je jméno, jméno budiž požehnáno,

zapsáno v mém rdci hořícími psmeny,

to je vše, co vím, dál už nemohu číst.“

Písně, písně hvězd.

 

Andrew Lloyd Weber

je dnes snad neuznávanějším skladatelem všech dob současně žijícím.

Už jen rocková opera Jesus Christ Superstar

je dílem natolik dynamizujícím,

které přispělo jako symbol západní kultury

v období studené války

k přiznání se k princípům své tradice,

a to ústy nejkontroverznější společenské skupiny Ameriky šedesátých let: Hippipes,

že nemůže nechat lhostejným ani politika nebo podnikatele,

ani pracujícího nebo bezdomovce,

rockem protřelého i nepoznamenaného posluchače.

Intimní vyznání a vnitřní boje Ježíše Krista,

Jidášovo lidství,

čistá láska Marie Magdalény,

symboly pronikající k nám skrze archetypální stereotypy

až do politické situace dnešních dnů.

Písně, písně hvězd.

 

Muzikál Evita o manželce Argentinského diktátora, která zažívá chvíle slávy i chvíle pádu.

 

Muzikál Cats je pro své náročné propojení herectví, tance a zpěvu považován za jeden z nejlepších muzikálů.

Každá z dřívějších i pozdějších Lloydových prací

zasluhují pozornost současného posluchače

nejen pro hudební mistrovství skladatele,

ale i pro velmi trefné, srozumitelné a vkusné vyjádření

hlavního poselství příběhu.

Písně, písně hvězd.

 

Justin Randal Timberlake

pěkně to dusá, řízně a plně,

soulové postupy,

„... láska nikdy nebude stejná.“

„.. buď moje droga, staň se mým dealerem,

… protože jediné, co chci, jsi ty

ještě jednou, miláčku,

jsi moje milá ...“

„... Miláčku, jsi mi inspirací pro tuhle výjímečnou píseň

A já jen chci vidět tvůj obličej, jak se rozjasní ...

Takže teď říkám sbohem mému starému já

a už je pryč a já se nemůžu dočkat, až přijdeš domů,

jen abych ti dal najevo, že jsi láska mého života.

Miláčku, jsi mým odrazem, vidím jen tebe.

Můj odraz, ve všem co dělám.

Jsi mým odrazem a vidím jen tebe

Můj odraz v zrcadle ve všem co dělám.

Písně, písně hvězd.

 

Naďa Urbánková,

jedna z uchazeček v anketě o Zlatého slavíka.

Nikdy se nevědělo,

zda jím bude ona

nebo Hana Zagorová

nebo Helena Vondráčková.

Zpívala: Můj Vilém peče housky,

….a v písni Jiřího Grossmana:

„...vždyť já chci jen žít, jak žít se má a o nic víc,

je to jen má touha šílená a té chci říct:

Závidím horám.....“

„... Až se svatební průvod jednou vydá cestou z našich vrat,

- zpívala - a -všichni jsme s napětím očekávali to zakřepčení

na konci refrénu -

moje sousedky co z oken hledí prasknou vzteky snad

a závistí hned zblednou, na to ráda jed chci brát..“

- a ted přišlo zakřepčení -

„Drahý můj, jak se Ti stydím psát …“

Písně, písně hvězd.

 

The Corrs:

Andrea, Sharon, Caroline a Jim,

sorozenci irské rodiny Corrů

spojující ve svých písních prvky rocku a tradičníhho keltského folku.

„Úplně sama tiše sleduje svůj unikající život,

její dny jsou šedé a noci černé,

různé stíny kosmické...“

zpívají o ženě,

která už svému muži opustila úplně všechno,

ale nezapomněla na něj....

 

„Na východě si klidně meditují

a zvukem „OM“ nás přenesou domů.

Myslím, že si tam jednou zaletím,

třeba na dovolenou,

alespoň zapálit svíčku …

Na západě si všichni myslíme,

že jsme nejlepší,

protože jsme celému světu dokázali,

že peníze všechno vyřeší.

Jednoho dne vědci přijdou na to,

že gravitace vlastně neexistuje,

stačí zapálit si svíčku a nastoupit k odletu,

k opravdovému odletu nepotřebujete peníze.

 

Během stoupání k tichu se veškeré pochybnosti rozplynou,

cestou k vrcholu naleznetu svůj osud.

Řekni, že je to pravda, že není nic tak jako já a ty,

Ať nejsem sama, řekni mi, prosím, že to cítíš taky.

Měla bych utéct,

protože se do tebe zamilovávám -

a nikdy nepřestanu se do tebe zamilovávat.

Písně, písně hvězd.

 

Adele Laurie Blue Adkins

zpívá ve svém prvním hitu

„Hometown Glory“

o tom, jak milujeme velkoměsto,

máme rádi poslední módu a líbí se nám pohybovat se mezi lidmi, kteří jsou podle ní správně oblečení.

Máme rádi ten hustý vzduch,

jak do sebe lidi narážejí,

máme rádi ty hádky lidí a politických stran.

A co naše rodné město,

které občas navštívíme cestou do místa,

které nazýváme „domov.“

Starý rozpraskaný chodník,

jehož trhliny máme spočítány už dávno,

kde nás oslovijí křestním jménem

nebo přezdívkou, kterou znají jenom tady.

Jsou to zázraky mého světa versus hnus povrchních slunečních brýlí.

 

Rolling in the deep

Krutá píseň o kruté skutečnosti

rozchodu milenců,

jak jen rozchod krutý může být.

Smutek ze ztráty je tak silný,

že mě dohání k vzrušení.

Ve svém srdci cítím žár ohně.

Mohli jsme mít všechno,

měl jsi mé srdce a dělal sis´ s ním, co´s chtěl.

To drahocenné z našeho vztahu

se proměnilo v nejkrutější trápení.

a to je to jeiné, co mi zbylo.

 

Someone like you

Brázda, která mi zůstala v srdci po tobě

je nesmazatelná,

asi už jsem odsouzená k věčnému smutku nad ztrátou, kterou jsi mi zasadil svým odchodem.

Chtěla bych za tebou, i když vím, že už to nejde.

Najdu si někoho podoboného tobě.

Doufám, že jsi našel, co jsi hledal.

Nezapomeň na mne, prosím.

 

Set Fire to the Rain

Adele přivádí k dokonalosti polohu dívky, ženy, kterou opustil anebo právě opouští její životní láska. Ženy, dívky trápící se, prožívající muka prázdnoty, stesku po milovaném a zklamáním nad jeho zradou. Nevyčítá, chápe jej, ale to nezmírňuje její žal.

Občas se probudím u dveří

To srdce, které jsi chytil, tu na tebe dál musí čekat

i teď, když je všemu mezi námi konec.

Nemůžu si pomoct, stále tě hledám.

Adele posunula tragédii rozchodu do posvátného prostoru.

Písně, písně hvězd.

 

Roderick David Stewart,

píše se rok 2004, místo koncertu: Royal Albert Hall,

Rod svým kásně typickým chraplavým hlasem zdraví vášnivé publikum,

odhazuje sako, začíná jednou z osvědčených písní a slovy „I love you“ ,

pohazuje se stojanem mikrofonu,

v hledišti kdosi v šaškovské čepici se snaží přiblížit,

pohotová ochranka jej směruje do přípustných mezí,

vše v nádhrné atmosféře přátel, co už se léta znají

díky písním Roda Stewarta.

Ten nenechává nic náhodě a „vaří“ jeden svůj zaručený hit za druhým, kterých má po téměř čtyřicetileté kariéře požehnaně.

Můžeme se dohadovat, zda ve své písni „Still the same“ vyjadřuje svou životní filosofii nepolapitelného a neuchopitelného hráče, který je stále stejný právě tím, že se pořád mění, anebo je to pouze jeden z idolů?

Písně, písně hvězd.

 

Sir Thomas Jones Woodward

It´s not unusual – píseň, kterou původně složil pro někoho jiného

nakonec změnila jeho kariéru,

zpívá o nutkavosti zamilovanosti,

té z nejpoetičtějších lidských vášní,

zpívá sám vášnivě a ztrhujícím způsobem

V písních "What's New Pussycat", "Delilah", "She's a Lady",

"Kiss" a „Sex bomb“

zůstává Tom Jones úplně přesvědčivě u tohoto tématu.

"Green, Green Grass of Home" country stylem opěvuje návrat domů.

Tom Jones žije zpěvem a zpívá životem,

jeho poslední alba zaznamenávají meditativnější charakter,

tradicionály, písně od Boba Dylana, Leonarda Cohena, Paula Simona

Písně, písně hvězd.

 

Než Stevie Wonder začne zpívat svůj hit

„I Just Called To Say I Love You“,

raději se třikrát zeptá publika, zda je připraveno,

zda je naladěno na tu správnou vlnu,

zda je nažhaveno zpívat s ním alepoň v refrénu.

Jindy zpívá sám anebo například s Paulem McCartney,

jak slonovina a eben společně žijí ve skvělé harmonii

v písni „Ebony and Ivory.“

Postižený slepotou od narození,

ale s obrovským talentem.

Svou první smlouvu s nahrávací společností uzavírá už jako dvanáctiletý.

Spolupracuje s muzikanty jako Jimi Hendrix, Bruce Springsteen,

Elton John, Paul McCartney, The Rolling Stones, Bob Marley

a mnoha dalšími.

Jsi slunečním světlem mého života,

a zřítelicí mého oka,

známe se tak krátce a já Tě miluji už miliony let.

Ty´s určitě věděla, že jsem sám,

protož jsi mě pišla zachránit.

Láska nás spojila.

Písně, písně hvězd.

 

Petr Eben

se ve svém rozsáhlém skladatelském díle soustředí zejména na varhany:

„Biblické tance“

„Labyrint světa a ráj srdce“ -

– s příznaky působivé majestátní rockové kytary

„Moto Ostinato“ – nádherně super hypermoderní s rytmickými přiznávkami rockové symfonie, natolik náročné na barevnost, že varhaník zaměstná až dva asistenty na výměny rejstříků.

Petr Eben má tři syny,

všichni jou aktivní hudebníci,

mají také vlastní hudební skupinu s názvem „Bratři Ebenové.“

„Suita Balladica pro violoncello a piano“

„Sonata pro cembalo“

Písně, písně hvězd.

 

„Modlitby Kierkegaardovy“

amerického skladatele Samuela Barbera

jsou působivým oratoriem s výrazným introspektivním aspektem. Dynamičnost hudby a modernistické postupy

propůjčují oratoriu jedinečně působivé vzezření.

„Adagio pro smyčce“ -

vycítí tajemná zákoutí duše,

kam ani maminka nemůže,

jen milostiplný, chápající a nade všechno tolerantní Nejvyšší,

tato hudba jsou Jeho kroky,

nedotkne se bolesti, kterou máš,

umí předtušit nevyslovené.

„Toccata Festiva“ - pro varhany a orchestr

oslavný, moderně slavnostní proud hudby a rytmu

v nic nepředstírajícím obalu.

Písně, písně hvězd.

 

Norah Jones

poctivý, citlivý, s osrými názvuky, sebevědomý tok středního proudu,

napětí basového a vokálního partu,

jazzové piano:

„Come away with me“:

Pojď se mnou pryč,

dnes v noci utečeme spolu ode všech,

nikdo nás nebude otravovat,

budeme spolu sami na horách,

budeš mě líbat,

probudím se ve tvém náručí.

„Shoot the moon“:

Byla to jen sezónní záležitost,

místo naší lásky ještě sladce voní

a ty už máš jinou.

„Turn me on“:

Jsem vyprahlá poušť, školák, hi-fi

čekající na déšť, na jaro, na melodii, na tebe,

až přijdeš a podíváš se na mě.

Jsem květina čekající na rozkvět.

Písně, písně hvězd.

 

Jemiroquai

prostě to šlape

v rytmu acid jazzu, funku, soulu a disco,

s frontmanem Jasonem Kay.

Všichni žijeme ve virtuálním šílenství

nových tchnologií,

a jsme odsouuzeni k zániku,

protože jen bereme,

nedáváme.

Jsme pořádným průšvihu

a já nevím, jak znovu začít.

Prý by mělo být nějaké nové náboženství,

už se můžeme jen modlit,

je to šílené,

ta bezmoc,

ve které žijeme -

v písni „Virtual Insanity“

Písně, písně hvězd.

 

Ray Charles

v čerých brýlích,

rozesmátý,

pohupující se,

sedá za klavír,

předsunutou prvavou nohou si stále podupává rytmus,

který proudí celým jeho tělem

a rozjjíždí píseň.

Ray Charles ve třech letech oslepl,

v patnácti mu umírá matka,

musí se začít živit sám.

Gospel spojuje s blues jako nový styl

a tím se rychle prosazuje.

„Hit the Road Jack“:

Vypadni Jacku a se se nevracej nikdy víc, nikdy víc, nikdy víc,

nemáš peníze a jsi na mě zlý, vypadni.

Za zrušení koncertu před segregovaným publikem

ho stát Georgia zažaloval.

Později se mu dostalo veřejné omluvy

a jeho píseň Georgia se stala oficiální státní hymnou

státu Georgia.

Písně, písně hvězd.

 

Robbie Williams

Hlavní hrdina svých klipů v roli mesiášů,

jednou krutovládce (Rudebox),

jindy prince sousedního královstbí: (Bongo“),

nebo doktora předepisujícího antidepresiva (Good Doctor).

„Let love be your energy“:

Jsi-li ochotný změnit svět,

ať je léska tvou energií.

Mám víc než potřebuji,

když tvá láska září na mě.

„Eternity“:

Dáváš mi, co potřebuji

a já doufám, že najdeš svobodu pro věčnost..

Včera jsme se procházeli,

vyprávěla jsi mi, čím ti rodiče dělají radosta a čím tě rmoutí,

pak jsme sledovali zapadající slunce a chytali padající hvězdy,

Byla jsi tam kvůli letnímu snění a dala jsi mi, co jsem potřeboval.

„Feel“:

Chyť mě za ruku, chci cítit tvé teplo,

mluvím s Bohem, ale nerozumím mu,

rád bych poznal pravou lásku,

vytvořil a zažil domov,

v žilách mi pulzuje tolik života,

nechci, aby přišel nazmar.

Písně, písně hvězd.

 

Iron Maiden

heavy metalová kapela,

jejímž hlavním protagonistou je Steve Harris

„Running Free“:

Právě mi bylo šestnáct a nemám žádné peníze ani těstí,

tak jsem si vzal náklaďák a šlápl na plyn.

Noc jsem strávil ve vězení v L.A., ale nic na mě nenašli,

takže běžím bez zábran za svobodou.

Sbalil jsem ji v Bottle Top baru, dali jsme si whisky a tancovali disco,

všichni kluci teď jdou po mně, tak to je a tak to bude.

Utíkám za svobodou, utíkám za svobodou, utíkám za svobodou.

„Aces High“:

Sirény řvou a protiletadlová palba hřmí,

naskakuju do cockpitu, startuju motory,

odblokovávám kola, msíme rychle nahoru:

běž, žij pro let, leť pro život, leť nebo zemři.

Iron Maiden cestují po Severní Americe, v Evropě, v Kostarice, Kolumbii, Indii, mají koncert v Čechách.

„When The Wild Wind Blows“

Slyšel jsi dnešní zprávy?

Všechno se chýlí ke konci, už se s tím nedá nic dělat.

Přijde strašná katastrofa, už nic nebude jako dřív.

Budeme se muset schovat do krytů se zásobami alespoň na dva roky.

Vzpomínám na svou ženu a náš společný život, všechno je pryč.

Pak je našli s rukama ovinutýma kolem sebe navzájem,

lahvičky s jedem ležely poblíž.

Spletli si zemětřesení s katastrofou,

Byl to jen další den, kdy divoký vítr vane.

Písně, písně hvězd.

 

Nazareth

„This flight tonight“

Zpěvák Dan McCafferty zpívá svým naproto přesvědčivým „ječákem“:

Podívejte se nalevo, říká kapitán,

jak jsou ta světla dole, tam máme přistát.

Právě padá hořící hvězda,

vysoko nad pouští Las Vegas.

Nahoře je nebe a dole město,

temnota mě obestírá přes probleskující paprsky,

temnota mě táhne dolů,

zažehni svíčku v mém srdci.

Jasná hvězdo, která dáváš lásku, co se mi líbí,

vyhoď odsud toho bláznivého ptáka,

dnes v noci jsem neměl být v tomto letu.

Zpívají: Sbohem, lásko,

Ach, láska je slepá.

Klapky jdou nahoru, dolů kola,

doufám, že máš zase normální teplotu, lásko,

doufám, že ti opravili auto, lásko,

doufám, že až se příště potkáme, bude to lepší.

„Love Hurts“

Láska bolí, zraňuje, dělá jizvy, poskvrňuje.

Nikdo neodolá, nikdo není dost silný, aby unesl tu spoustu bolesti.

Láska je jako mrak, ach, bolí, ubližuje.

Jestli si někdo myslí, že láska je krásná, působí štěstí, soudržnost

a další kladné věci,

pak se hrozně mýlí.

Není to pravda.

Láska je lež stvořená proto, aby tě trápila.

„Miss Misery“

Od té doby, co jsi vstoupila do mého žiota,

je to pořád dokola:

pázdné dny, osamělé noci,

naplněné hořkostí a frustrací.

Jsi slečna bída,

nikdy nebudeš nic jiného,

osvoboď mě, osvoboď mě, osvoboď mě,

prosím, prosím, prosím...

Písně, písně hvězd.

 

AC/DC

moje žena má styl,

umí mě rozesmát,

má kuráž,

má rychlost,

má duši,

má tempo,

má vše, co chci,

má koule, ona má koule, má koule

zpívá se v písni „She´s got balls.“

Členové AC/DC mají problémy s alkoholem . Bonn Scot umírá trochu záhadně pravděpodobně na otravu alkoholem.

Malá milenko,

co ses pohupovala a šoupala

a nechala jsi vlhkou skvrnu na sedadle,

nebyla to Coa-Cola.

Malá milenko, nemůžu tě dostat ze své mysli,

dlouho jsem se snažil najít někoho, jako jsi ty.

V písni „Little Lover.“

Jo, jsem zpátky,

utekl jsem z oprátky,

jsem zase tady,

to mě drží v mým potloukání,

zpátky v černém,

mám devět životů,

kočičí oči,využiju je všechny, ať zdivočí.

Zpátky na zadním sedadle svého Cadillacu,

číslo jedna, šéf akce,

musí mě chytit, chtějí-li mě oběsit.

Jsem zpátky na svý cestě, ve svým byznysu

a dělám si jméno.

Teď si jen tak hraju,

tak se na mě klidně podívej,

ale jdi mi z cesty.

Jsem tady zpátky, zpátky v černém.

„Back in Black.“

Písně, písně hvězd.

 

Popová a R&B zpěvačka P!nk,

vlastním jménem Alecia Beth Moore:

„There you go“:

prosím tě, nechoď pořád kolem

a přestaň mi vykládat, jak mě miluješ,

jako´s to říkyal těm kurvám přede mnou.

Nechci už poslouchat ty nesmysly,

jak mě zbožňuješ

a jak ses změnil,

že jsi novým člověkem.

Běž pryč,

nechala jsem tě, protože jsi mi lhal,

už to nezměníš!

„The truth about Love“:

Věřím, že můžeš být skvělá,

nevím, ještě tě neznám,

a přece už teď tě znám víc než je mi příjemné,

voníš, ale páchneš,

jsi příjemný, ale jinak než chci já,

ji dokonalý, což mi vadí,

pravda vychází na povrch a to bolí.

Nesnáším loučení.

Jsi skvělá, opravdu nesnáším, nenávidím loučení.

Písně, písně hvězd.

 

Ivan Mládek

Banjo Band, který vede, je hlavní značkou,

symbolem i nositelem „srandy kopce“,

který je v Mládkových písních,

v jeho povídkách,

jeho průpovídkách,

vtipech,

moderátorských skečích

a scénkách.

Není radno jezdit tábořit Škodou sto na Oravu

přes Moravu

a přitom riskovat,

zejména, jste.li Pražák,

neb hozné strašidlo, kterí tam řádí,

pojídá hlavně lidi, co mají pražský přízvuk,

ale srdnatý hrdina našeho příběhu

vyslyší prosebné volání předsedy místního družstva,

který mu přislíbí polovinu prosperujícího slušovického JZD,

i svoji škaredou dceru za ženu,

pokud netvora vyřídí,

což se mu záhy daří pomocí práškovacího letadla.

Nicméně hrdina odjíždí s netvorem do zoo,

kde jej chce zpeněžit.

O dceři předsedy a polovině JZD už v závěru není zmínka.

Jožin z bažin.

Písně, písně hvězd.

 

Shakira Isabel Mebarak Ripoll,

Kolumbijka po mamince, Libanonka po tatínkovi,

první básničku napsala ve čtyřech letech,

první píseň, když zemřel její bratr,

byla ještě dítě, když začíná nahrávat ve studiu,

zpočátku se úspěšně pohybuje na trhu Latinské Ameriky a Španělska,

vše se tedy odehrává v latinskoamerických rytmech.

Ale Shakira není jen zpěvačka,

charakteristická používáním minimálně dvou typů

základních rejstříků svého hlasu,

a to nosovéo, používaného řekněme na popisné pasáže,

a hrdelního, kterým zdůrazňuje zvraty, emoční podtržení

anebo prostě zvukové ozvláštnění příslušného melodického motivu.

Kombinací latiny a střídáním rejstříků

se její přednes stává naprosto ojedinělým,

nenapodobitelným.

Shakira je i tanečnice,

využívající k prezentaci lyrických motivů

choreografie svého mladého těla,

prsa střední velikosti a mezi nimi křížek.

„Whenever, wherever“:

Ještě že jsi tak daleko ode mě

a že já mám sílu všech milovnic najít tě kdykoliv kdekoliv,

protože od mé lásky k tobě mě vůbec nic na světě nedokáže odradit,

nic mi nemůe zabránit,

abych tě milovala,

vášnivě, prudce, bez omezení.

Toto moje vyznání je moje nabídka tobě,

Netušila jsem, že milovat lze tolika způsoby!

Přijmi mě a budu tvá.

Písně, písně hvězd.

 

Metallica,

thrash metalová skupina z Los Angeles,

patřící spolu s Megadeth, Slayer a Anthrax

do „Velké trash metalové čtyřky“

„Enter Sandman“

Synu, spi s jedním okem oteveným,

abys poznal,

až přijde písečný muž,

drž se mě,

opusť světlo,

vstup do tmy,

vzlétli jsme a už nikdy, nikdy nepřistaneme.

 

„Sad But True“:

Jsem tvůj život,

ty jsi má maska,

jsem tvá nenávist, když chceš lásku,

jsemm tvá lež, když chceš pravdu,

je to smutné, ale je to tak.

Oni tě klamou, já jsem tvůj přítel,

oni tě zradí, já jsem tu navždycky.

Písně, písně hvězd.

 

Judas Priest

Vše je marné, nemám práci,

jen frustraci a bloumání z města do města:

Porušuju zákon, porušovat zákon,

policejní houkačky, policejní honičky.

Porušuju zákon, porušovat zákon.

Moje zlatá budoucnost nevím vůbec, kdy začne,

v srdci mám vztek, porušil jsem všechny sliby.

Porušuju zákon, porušovat zákon.

Název skupiny pochází z písně Boba Dylana

„The Ballad of Frankie Lee“

vyprávějcí temný příběh Frankie Lee,

který zaprodal svou duši ďáblu, Jidášově knězi.

„Victim of Changes“

Ženo Whiskey,

nevíš, že mě doháníš k šílenství?

Dalží ženská, co dostala svýho chlapa,

nedosáhne už žádný další vztah.

Podvedla´s mě.

Proč?

Vypadni!

Kdysi byla úžasná.

Kdysi byla slušná.

Kdysi byla nádherná.

Kdysi byla moje.

Přes její tělo ale prošla změna.

Změny, změny, změny.

Oběť změn.

Písně, písně hvězd.

 

Bob Dylan,

vlastním jménem Robert Allen Zimmerman,

snad největší písničkář na světě,

který geniálně zpívá svým „mečícím témbrem“,

aniž by se snažil o nějaké vylepšení jeho „soundu“,

že odpověď na všechny otázky ohledně věcí mezi nebem a zemí

„fouká ve větru.“

„Blowing in the Wind.“

„The Times They Are A-Changin“:

Všechno se mění,

pořád,

realita dneška nás zaskočí svou nepředvídatelností,

ralita budoucnosti bude všechno možné, jen ne to, co by nás napadlo.

Mění se doby, války a míry, lidé zvířata i příroda, vlády a politici,

jinak než si mylíme,

jindy než očekáváme,

jinde, než bychom si přáli.

 

„Like a Rolling Stone“

Celej život ses´ snažila

splynout s tou šedivou masou průměrných lidí bez vlastní tváře,

hlavně pohodlně žít -

- ne, nikdo tě neobviňuje, že bys bývala přehlížela žebráky, to ne,

almužnu jsi vždycky jako spávný patriot uměla dát -

- bohatě se vdát,

a to se ti podařilo, princezno,

než jsi zjistila, že tvůj miláček tě úplně oškubal.

Když tě pak odkopl, bylo už pozdě!

Jaký to je, bejt úplně sama,

bez domova,

neznámá osoba,

tulák.

Písně, písně hvězd.

 

Sex Pistols, anglická punková kapela,

symbol generačního rozdílu uvnitř proudu Rock´n´Rollu,

zpěvák John Lloyd přezdívaný Johny Rotten podle svých zkažených zubů.

„God Save the Queen“:

Bože ochraňuj královnu,

protože turisti jsou peníze.

Bože ochraňuj historii,

Bože ochraňuj partu bláznů.

Bože ochraňuj náš sen,

Anglický sen nemá budoucnost,

žádnou budoucnost, žádnou, žádnou, žádnou budoucnost.

 

Příjezd kapely na turné po Spojených státech

se neobešel bez potíží,

americké úřady nechtěly dát hudebníkům víza

kvůli jejich kriminálním záznamům.

Vnitřní spory mezi hudebníky odpovídají celkové náladě společnosti.,

která těžko snáší jejich pubertálně provokativní chování.

Turné v USA bylo špatně naplánováno,

kapela měla vnitřní spory,

publikum bylo negativně naladěno.

Vicious byl závislý na heroinu.

Během koncertu v San Antoniu uráží publikum a mlátí lidi pod pódiem.

V Dallasu se na pódiu pořezal, aby na sebe upozornil.

Mezi jeho další extempore patří napadení fotografky a ochranky.

Jindy byl zbit podrážděným bodyguardem, který jej měl chránit.

„Holidays In The Sun“:

Nechci prázdniny na slunci, chtěl bych jet do nového Belsenu,

potkat se s historií, teď k tomu mám dobrý ekonomický důvody.

Teď mám opravdový důvod , teď mám důvod,

teď mám důvod a stále čekám,

Berlínská Zeď.

Nežádal jsem sluneční svit a teď mám Třetí Světovou Válku.

Koukám se před zeď a oni se dívají na mě.

Zírají na mne celou noc, zírají na mne celý den.

Přejdu přes Zeď, přejdu přes Berlínskou Zeď.

Běž přede mnou, běž přes Berlínskou Zeď

Nerozumím tomu ani trochu.

Prosím, nečekej na mě.

Písně, písně hvězd.

 

Roxette,

švédské duo tvořené zpěvákem a kytaristou Per Gesslem a zpěvačkou Marie Fredriksson.

„She´s got a Look“:

Kráčí jako chlap, úder jako kladivo,

a pro samý úspěch nemá čas, má naspěch, ,

příchuť deště má, skvěle vypadá.

Předplaceno v nebi, má tam svoje číslo,

líbá nejlíp v zemi, vždy jí všechno vyšlo,

lásky všechny zná, skvěle vypadá.

Oheň jako v ledu, nahá jako stejk,

milovat ji svedu, její dvorní bejk,

celá se mi dá, skvěle vypadá.

Skvěle vypadá.

Co na světě může přimět hnědooké děvče k blbé náladě,

když všechno, co dělám, dělám pro ni,

a tak jdu: la la la la la,

Skvěle vypadá.

Písně, písně hvězd.

 

Velvet Underground

během osmi let svého působení vydali pět alb

Kdo miluje slunce, kvůli kterému rostou rostliny?

Kdo miluje vítr, jenž způsobuje vánek

Koho to zajímá, dokud jsi mi nezlomila srdce?

Dokud jsi mi nezlomila srdce

„Who loves the Sun, who loves the Sun?“

Kdo miluje slunce

Kdo miluje slunce

Ne každý

Kdo miluje déšť

Koho zajímá, že díky němu rostou květiny

Koho zajímá, že způsobuje přeháňky

Dokud jsi mi nezlomila srdce

Kdo miluje slunce

Koho zajímá, že září

Koho zajímá, co to dělá

Dokud jsi mi nezlomila srdce

Pa Pa Pa Pa

Kdo miluje slunce

Pa Pa Pa Pa

Kdo miluje slunce

Pa Pa Pa pa

Ne každý

Pa Pa Pa Pa

Kdo miluje slunce

Slunce

Kdo miluje slunce

Písně, písně hvězd.

 

Linkin Park -

Kalifornská rocková skupina s prvky metalu, které přináší jeden ze dvou zakládajících členů, Bradford Philip Delson, a hip hopu podporovaného Michaelem Kenji Shinodem.

„Papercut“:

Mám dnes nějakej divnej pocit,

že něco není v pořáku,

že hlas, který ke mně uvnitř mluví,

má svou tvář.

Tvář, která se probouzí, když zavřu oči,

Tvář, která mě pozoruje, když lžu,

Cítím se jako paranoik, cítím to vlnobití ve své hlavě,

cítím, že všichni mají uvnitř svou tvář,

nemůžu zastavit ty vnitřní hlasy,

cítím tu tvář hned po svou kůží.

„Burn It Down“:

S novým výbuchem na obloze se zopakoval cyklus.

Čekal jsi na mě v zatáčce, abys mi řekl,

že stavíme proto, abychom to znovu zničili,

už se nemůžu dočkat,

až to vypálíme úplně do základů.

Písně, písně hvězd.

Bon Jovi

„It´s My Life“

Toto není píseň pro ty, co mají zlomená srdce

Není to tichá modlitba za zesnulé věřící

Já nechci být jen tváří v davu, uslyšíš můj hlas, když hlasitě zařvu.

To je můj život, teď nebo nikdy, nebudu žít věčně, chci jen žít dokud žiju

To je můj život: Mé srdce je jako otevřená dálnice. Toto je můj život

Štěstí není vždycky šťastné, zažiješ i vlastní pády.

Radši zůstaň nad věcí, když na Tebe volají

Neskláněj se, nepřestávej, nikdy to nevzdávej!

„Bounce“:

Byl jsem tolikrát poražen, odpočítávali mě 6, 7, 8, 9

Byl jsem odepsán jako nějaký špatný kus,

Jestli ještě dýcháš, tak znáš ten pocit.

Říkej tomu třeba karma nebo že mám štěstí,

Já se prostě nevzdávám, neustupuju, nenechám se ničím vyřadit.

Hraju tvrdě, abych vyhrál. To je jedno, zda mě započítáš, nebo odpočítáš,

Já se z toho stejně zase otřepu!

Ať nakopán, pořezán, zašitý a zjizvený, přijmu ránu, ale nepadnu.

Neznám strach, pořád stojim zpříma.

Písně, písně hvězd.

 

Matthew Paul Miller

je známý pod hebrejským a uměleckým jménem

 

Zpívá rap, reggae, alternativní rock,

má tři syny,

je věřící,

hlásí se k chasidismu Lubavičského směru.

Píseň „Soul Will Rise“ byla věnována
obětem teroristického útoku v Bombaji v roce 2008.

Hit „One Day“ byl použit

při propagaci zimních olympijských her 2010:

Někdy si lehnu pod měsíc a děkuji Bohu za to, že dýchám.

Pak se modlím: Neber si mě brzy, protože jsem tady z nějakého důvodu .

Někdy se topím v slzách, ale nikdy se nenechám sklíčit,

Takže když mě obklopí negativita,

vím, že jednoho dne všechno nabere nový směr.

Protože celý život čekám a modlím se za to,

aby lidé řekli,

že už více nechtějí bojovat.

Už nebudou žádné války a naše děti si budou hrát.

Jednoho dne.

 

Nejde o to vyhrát nebo prohrát,

všichni prohráváme, když oni se živí dušemi nevinných.

Krev je na dlažbě.

Pokračuj, i když vody jsou stále rozbouřené,

v této změti můžeš ztratit svou cestu, můžeš z toho zešílet,

ale nenech se tím v žádném případě vyvést z míry.

Písně, písně hvězd.

 

Sestra Rosetta Tharpe

která se proslavila zejména rockovou prezentací spirituálů a gospelů,

kde spojila svůj velmi energický až razantní pěvecký projev

se hrou na elektronickou kytaru, kterou používala pro rytmický a harmonický doprovod svého zpěvu

i jako sólový nástroj na melodické předehry a mezihry.

Uchvacující je její prezentace spirituálu „Didn´t It Rain“ na nádraží, kdy za deštivého počasí přichází v kabátě a se svou kytarou na perón, kde publikum je na opačné straně kolejí na dalším peróně.

„Up Above My Head“:

Tam někde nad hlavou

slyším, jak hudba zní

a já věřím, doopravdy věřím,

že tam někde je nebe.

A já opravdu věřím,

fakt věřím, ano,

já věřím,

že někde je nebe.

Písně, písně hvězd.

 

Justin Timberlake,

„Like I Love You“:

Dej mi šanci být tvým chlapem,

já tě nezklamu, pokud mi dáš šanci,

být tvým mužem,

tady je moje sako, oblékni si je a pak …

Možná dnes v noci poletíme, já tě prostě chci milovat, baby.

Víš, baby,

Nikdo tě nemiluje tak, jako já. Jsi dobrá dívka

a to je důvod mé důvěry k tobě, pozdě v noci já s tebou mluvím,

ucítíš rozdíl, až se tě dotknu.

Víš, snil jsem o tom, když jsem byl malý chlapec,

nikdy mě nenapadlo, že to takto zkončí.

Je to snad nové právo?

Někdy si lidé myslí,

že jsou předurčení prostě dělat,

co dělají, a tak to je,

nyní každý tančí.

Po rozchou se zpěvačkou Britney Spears zpíval píseň

„Cry Me A River“:

Byla jsi mým sluncem, světem,

ale nevěděla jsi, jak moc jsem tě miloval

Tak jsi to zkusila, a zařídila ses´ jinak

Jen tě nenapadlo, že ti to nevyjde.

 

Nemusíš mi říkat, co´s udělala, vím to od něj,

Teď už není naděje a ani nebude.

Ty z toho však nejsi smutná i když jsi řekla, že mě miluješ.

Když mi voláš po telefonu:

Všechny mosty k tobě jsou spálené, teď jsi ty na tahu,

tak plač, vyplač mi celou řeku

Vyplač mi řeku

Říká se, že některé věci je lepší zamlčet

Bylo to něco víc než jen flirt a ty to víš

Písně, písně hvězd.

 

James Blunt,

britský zpěvák, pohádkový tenor, zpívá milostnnou lyriku náctiletého, lyriku zamilovanosti k mladičkým naivním dívenkám

s veškerým kouzlem a zaujataostí prvních lásek.

„You are beautiful“:

Mám skvělý život, moje láska je čistá, já viděl jsem anděla.

Usmála se na mě v metru, byla tam s jiným chlápkem,

ale dnes v noci budu moct zase spát, protože mám plán

 

Mohla vyčíst z mé tváře, že jsem z ní úplně vedle

A nemyslím, že bych ji ještě někdy viděl.

Oba jsme si tu chvilku, která potrvá navěky, užili,

ale je čas čelit pravdě: Nikdy nebudu s tebou.

Písně, písně hvězd.

 

Zpěvák Seal, plným jménem

Seal Henry Olusegun Olumide Adeola Samuel

„Silence“:

Ticho je kruté a jasné, když jsi vzhůru celou noc,

další osamělá scéna, sleduje nás, jak prochází.

Ticho nemůže být hlasitější, když jsi odešla,

Potřebuju lásku, snít mi nestačí, Baby, jsou 3 hodiny ráno a nejde spát.

Co budeme dělat, co budeme říkat? ? Jaký byl tvůj den?

A měla jsi hezký den? Co budeme dělat, co budeme říkat?

Pokud mě budeš potřebovat,

Nebojte se, lásko, přijdu domů.

„Violet“:

Sleduju, jak si češeš vlasy v různém světle,

měníš židle a zdá se ti to v pořádku.

Chápu, potřebuješ změnu,

Nepředstírej, že se ti zdám v pořádku.

 

Chápu, potřebuješ změnu

a když tu změnu uděláš, svět tě vynese nahoru,

a když ti říkám, že budu plakat,

vezmeš mé slzy, abys očistila úsvit?

 

Muž, co se bojí, se nemusí stydět,

takže když vezmeš moje slzy,

Nepředstírej, že se ti zdám v pořádku.

 

Jak to mám říct?

Jak to mám vysvětlit?

Potřebuji tvou lásku a přitom se potřebuji změnit.

Oba počkáme a oba se změníme,

oba počkáme a čas nám možná prozradí.

Nakonec se změníme poučeni lekcí:

máme živé dítě.

Písně, písně hvězd.

 

Olivia Newton John,

australská zpěvačka zpívá

„Instrument of Peace“:

Tam, kde je nenávist, nech mě přinést lásku,

Tam, kde jsou pochyby, ne mě přinést víru.

Tam, kde je lež, nech mě přinést pravdu.

Toho, kdo má bolest, utiším.

Tam, kde je ticho, nech mě zpívat chválu,

Tam, kde je beznaděj, nech mě přinést naději,

Tam, kde je slepota, nech mi přinést vidění,

Tam, kde je temnota, nech mě přinést světlo.

A těmito slovy stvrzuji,

že netoužím být slyšen, ale slyšet,

že netoužím být utěšován, ale utěšovat,

že netoužím být viděn, ale vidět,

že netoužím být milován, ale milovat.

Protože když dáváme lásku, dostáváme,

když odpouštíme, získáváme milost,

Při umírání budeme osvobozeni,

učiň mě nástrojem míru.

Písně, písně hvězd.

 

„A little more love“

Noc táhne moje nohy, čekám sama v tom horku.

Já vím, vím, že máš svou cestu než půjdeš domů

a já nemohu říci slovo „Ne.“

 

Protože se dostanu úplně mimo, když řeknu „Ne.“

Dostanu se mimo, když tě nechám odejít.

S trochou více lásky budeme závislejší.

S trochou více lásky získáme šťastný konec.

S trochou více lásky se to spraví?

 

Kam, kam odchází moje nevinnost?

Co, co musí mladá holka znát?

Jsem v pasti, v pasti kouzla tvých očí,

tepla tvých paží,

síti tvých lží.

Písně, písně hvězd.

 

Mazowsze,

jeden z největších polských souborů lidových písní a tanců.

Dvě srdéčka, čtyři oči, ojojoj,

Co plakaly ve dne v noci, ojojoj

Černé očka, co pláčete, že se setkat nemůžete,

že se setkat nemůžete, ojojoj

 

Mně matička zakázała, ojojoj

Abych chlapca ne kochala, ojojoj

Staří oni lásku mají, mladým ale zabraňují,

mladým ale zabraňují, ojojoj

 

Mně matička zakázała, ojojoj

Abych chlapca ne kochala, ojojoj

A já chlapce – a'ť nežiju - budu kochat dokud žiju,

budu kochat dokud žiju, ojojoj

 

„To i hola“

Jedú hosti, jedú, kole mého sadu,

Ke mně nezajedů, ´bo nemám podsadu

To i hola hola la, To i hola hola la.

 

Ať nemám podsadu, ani svého domu,

ještě mě matička nedá leda komu

To i hola hola la, To i hola hola la

 

Povídají lidé, že jsem malovaná,

A já u matičky ladně vychovaná.

To i hola hola la, To i hola hola la

Písně, písně hvězd.

 

Waldemar Matuška

osobitý, sytý, plný a zcela barevně originální

nenapodobitelný příjemně zvonivý hlas,

se kterým mohl zpíva úplně všechno, kdyby chtěl.

Veselá osobnost, přitažlivý celý život.

„Tereza“

Tereza jedině Tereza měla by slyšet píseň mou.

Ostatní prominou nestojím o jinou,

jen pro tu jedinou chci tady žít a zpívat.

Třikrát ženatý,

dcerky z prvního manželství zemřely kůli chybě v očkování.

Koncertoval také v zahraničí.

Když utekl společnč s manželkou Olgou

z komunistického Československa

a zabydlel se na Floridě v USA,

úřady zakázaly hrát jeho skladby

a byl mu odňat titul zasloužilý umělec,

který mu byl dříve udělen.

 

„Krysař“

Tklivá melodie zobcové flétny

se v písni střídá s dramatickým přednesem Walemara Matušky

o lidovém vůdci, kerého zde nazývá krysařem:

„Měl šedej plášť, kočičí krok, smutnou tvář,

za pasem nůž a vedle něj kříž a snář.“

Osobnost smutná a krutá, jdoucí za svou pravdou,

kterou ovšem vydával, jako většina komunistických vůdců,

za „pravdu lidu.“

„ten piják hvězd na stovkách cest polykal prach.“

Tisíce mil, krysař to byl a já ho znal,

píšťalku měl, šel kudy chtěl dál a dál,

tisíce mil, krysař to byl a šel z něj strach.

Napětí stupňované až k všeobecnému vzdoru proti tyranii krysaře,

jehož krysí jed nás nutil žrát. Ne, už nechceme a nebudeme!

„To je náš svět a krysí jed nechcem už brát.“

a další na hladinu paměti vyplouvající písně:

… Ach, ach, ta láska nebeská ...

… ty můj kvítku medový, to se niko nedoví,...

… Sbohem, lásko, nech mě jít, nech mě jít, bude klid …

… Mám malý stan, mě na nohy táhne, snad ze všech stran ...

… Zuzano, chci ti jenom jednu větu, jenom jednu prostou větu vyjevit ...

Písně, písně hvězd.

 

Hana Zagorová

„ … Bludička Júlie vidět už zdáli je, jak láká za řekou na cestu dalekou ...“

pohádkově krásná bludička lákající hloupé a opilé pány do tenat hlubokého lesa, kde se ztratí navždy.

„Koukej, kapky se koulí, mám jich na dlani víc než ty ...“ a Petr Rezk odpovdá: „Jsi paní vod.“,

čímž otvírá roztomilý, hravý a nevinný milostý dialog,

který končí otevřeně a bezstarostně.

„Je naprosto nezbytné, aby nebe bylo blankytné, hvězda, aby plála,

člověk vyšel z mála, hlas zněl jako hlas má ...“ tímto hymnickým vyjádčením rámuje postesknutí partnerovi, který ji nerozumí a uzevírá se do sebe.

„... Ty- kdo máš trápení, či k zbláznění se cítíš sám, ty- láskou opilý a šťastný - já tě znám ...“ lyrika v písni společné s italským zpěvákem Drupi.

Líto, je mi líto:

„... Kdo jen dal ti právo stavět nade mnou ten dům,

já chci chodit travou, cítit slunce, cestu k oblakům i dál ...“

„Líto, je mi líto

nebýt bleskem, který zapálí,

vidět svět jenom z povzdálí

nebýt loukou, co se zelená“

Písně, písně hvězd.

 

Black Sabbath

„Children Of The Grave“:

Děti zítřka žijí v slzách, které padají dnes

Bude slunce zítra vycházet a přinášet mír za každých okolnotí?

Musí svět žít ve stínu atomového strachu?

Mohou vyhrát boj za mír anebo zmizí?

 

Takže děti světa, poslechněte si, co říkám:

Chcete-li lepší místo pro život, šiřte tato slova dnes,

ukažte světu, že láska ještě stále žije,

Musíte být stateční, jinak se vy, děti dneška, stanete dětmi hrobu.

 

„Iron Man“:

Temná basová figura

opakovaná baskytarou

a paralelně normální elektronickou sólovou kytarou,

mezi rockery známá,

propůjčuje písni neobyčejnou razanci.

Text písně je parabolický příběh o robotovi,

který v době svého rozkvětu udělal pro lidi hodně skvělé práce,

byl uznávaný, potřebovali ho,

dnes ovšem, když už je překonán dokonalejšími stroji, je přehlížen,

nikdo o něj už nestojí.

Tak to ale nezůstane:

železný muž ožívá,

těžké olověné boty naplňují jeho oběti děsem,

Běží tak rychle jak jen dovedou

Železný muž je opět na scéně!

„Paranoid“

úplná rezignace nad životem je v příkrém rozporu s agresivním motivem kytar a bicích.

Ozzy Osbourne zpívá, jak má „depku“ ze všeho kolem

a hlavně sám ze sebe,

že už nic nemá cenu,

a přitom pod ním burácí rytmus,

který „převálcuje“ celý svět.

Vše se tak dostává do roviny pózy.

I to jsou písně, písně hvězd!

 

Suzanne Vega

„Tom´s Dinner“

… nálada chvíle dámy sedící v kavárně,

máte dojem, že to tam musíte znát,

pomíjivost imprese podána do snesitelné hloubky,

za každým záchvěvem dojmu se skrývají historie událostí generací,

my ale přece prožíváme jen pomíjivou chvilku v kavárně,

abychom spokojeni odešli … pryč,

třeba zase do jiné kavárny.

 

„My name is Luka“:

zpověď do tmy dítěte, které je týráno

a možná i zneužívéno,

které samo sebe obviňuje,

nerozumí, co se děje,

tiše trpí, tiše mlčí,

omlouvá se a strachy se chvěje,

bez budoucnosti,

bez naděje.

„The Queen and the Soldier“

Úžasná introspekce rozporu dvou pohledů na válku:

vojáka, který už znechucn zabíjením

a neustálým vítězením,

ale spíše prohráváním bitev,

který za královnou přichází,

vynucuje si rozhovor a oznamuje jí,

že už nebude takto nesmyslně bojovat,

a přitom vidí, že královna,

ta, co dává rozkazy armádě,

posílá muže do bojů, aby tam pokládali svoje životy,

je nezkušená dívka,

nezkušená v věcech lidských,

ale zkušená ve věcech vojenských a války.

A zatímco on stojí na chodbě,

kam ho královna poslala,

aby si počkal na její odpověď,

královna dává příkaz k popravě vojáka,

který porušil služební postup

a který zradil její ideu vítězství.

Písně, písně hvězd.

 

Miluška Voborníková

.. líbej a líbej a líbej mne víc,

můj roztomilej holobrátku.“

„ … Dej mi lásku, dej mi klid,

jestli ne, tak nech mě jít.

Nemám žádné zvláštní přaní,

jen si říkam, co ti brání.

Dej mi lásku měj mě rád,

jinak dál tě nechci znát. ...“

Láska i její strázně

podávány v lehce stravitelném hávu moudrého porozumění

a nadhledu,

který přejímají i samotní aktéři tragicko legračních sitací,

jak už to na prknech divadla Semafor chodilo,

chodí a chodit bude.

Písně, písně hvězd.

 

„...Stovky hotelů, stovky postelí, kde jsem za ta léta spal,“

zpívá Oldřich Říha, frontman české rockové kapely,

trojlístku s názvem „Katapult“, který katapultoval nebo byl katapultován několika písněmi:

„Půlnoční závodní dráha“

„Hlupák váhá“

a jeho středně dlouhé rovné mikádo se v rytmu houpá podél jeho tváře,

„Lesní manekýn“

„Já nesnídám sám“

„Nalaď si život do C duru“

„Nebreč, kdyby za to stál“

„Kataput“

… „sedím už nevím v kolikáté šatně....“

… “Blues smutných zubních kartáčků.“

… „stovky rozličných pódií, kde jsem za ta léta hrál,

na stech nárožích mnoha měst plakáty nám visely....“

„Dvě růže krepový“

.“A co děti? Mají si kde hrát? ...“

„Jsou špatný dny ….“

basovku třímá Jiří Dědek,

a Oldřich často používá při rozjezdu finále, kdy diváci jsou rozvášněni, svoje:“ Dědku, jedem!“

Písně, písně hvězd.

 

Eminem

Marshall Bruce Mathers III

dítě rozvedených rodičů se musí hodně stěhovat,

je často v novém školním kolektivu obětí šikany,

dívka, se kterou žije, se stává matkou jeho dcery

a jeho manželkou:

Dvakrát s rozvedou, dvakrát se dávají zpátky dohromady,

Jeho nejlepší přítel je postřelen a umírá.

Propadá pití a drogám a dostává se z toho.

„Lose Yourself, „

… tak na co čekáš,

je to tvůj život,

nikdo nemá právo ti do toho mluvit,

je to tvoje jedinečná šance,

máš pistoli a v ní jeden výstřel,

jsi král, tak do toho běž,

nech se pohltit hudbou, okamžikem,

nedokážu uživit svoje vlastní dítě,

máma pořád brečí,

křičí,

a něco chce.

Tak využij tu příležitost

a nech se pohltit hudbou!

„Not Afraid“

Můžeš zkusit číst text této písně z papíru,

ale stejně nezachytíš hlavní myšlenku,

což mi ovšem nevadí, kašlu na všechny, kteří se na mě dívají svrchu,

Nebojím se zaujmout stanovisko

Pojďte všichni a chyťte mě za ruku,

Půjdeme spolu touhle cestou přes bouři,

ať je jakékoliv počasí, chlad nebo teplo

Jen vezmi na vědomí, že nejsi sám

Hej, jestli cítíš, že jdeš tou samou cestou

 

 

 

„Love The Way You Lie“

Miluji tak silně, až nenávidím,

až nemůžu dýchat, když jsem s tebou,

hrajeme si spolu, zraňujeme se,

je to úžasné a nádherné,

a přitom to krutě bolí,

nedostaneš další šanci,

život není hra Nintendo.

Prostě tu stůj a dívej se, jak hořím,

ale to je v pořádku, protože mě se líbí, jak to bolí,

jen tu prostě stůj a dívej se, jak brečím,

ale to je v pořádku, protože mě se líbí, jak mi lžeš,

miluji, jak mi lžeš.

Písně, písně hvězd.

 

Johny Cash

Ring of Fire

Láska je hořící věc a dělá hořící kruh.

Svázán divokou touhou, spadl jsem do toho kruhu.

Spadl jsem do hořícího kruhu ohně dolů, dolů, dolů,

a plameny šly vzhůru a pálilo to, pálilo, pálilo. Kruh ohně.

Chutnáme sladkost naší lásky při setkání našich srdcí.

Jako dítě jsem se do tebe zamiloval. Ten oheň ale zdivočel.

„Man in Black“

Nosím na sobě černé oblečení,

takže jsem muž v černém,

a tuhle písničku zpívám na vysvětlenou, proč tomu tak je.

Moje černé oblečení je výraz smutku nad těmi,

kteří v nejbliším období ztratili někoho ze svých blízkých,

kteří už nikoho nemají a jsou odkázáni na pomoc druhých,

kteří trpí nevyléčitelnou chrobou,

kteří zemřeli v zatracení,

kteří se ani nenarodili,

kteří byli zatraceni ještě dříve, než mohli poznat bolest světa,

nad nemohoucími,

mentálně potiženými,

nad těmi, kteří nepoznali lásku,

nosím na svých zádech černou pro bolest světa,

„A Boy named Sue“

Můj táta mě pojmenoval Zuzka, ještě než od mámy odešel,

všichni se mi smáli a mě bylo trapně, když jsem se představoval,

celý život jsem s tím musel bojovat,

nějaká dívka se hihňala a já se červenal,

nějaký chlap se smál a já mu rozbil hlavu,

zesílily mi pěsti, dal jsem si slib:

že zabiju toho muže, který mi dal jméno „Sue“

Potkal jsem toho hada v jedné putyce zapomoenutého města

a zařval: Jak se máš, já jsem Sue.

V krátkém souboji jsem ho měl zabít,

on se jen otřepal a řekl mi: „Máš pevné svaly, drtivý úder, bystrost geparda,“ a přitom se usmíval pod vousy.

Když jsem odcházel od tvé matky a od tebe,

věděl jsem, že se o tebe nemohu starat,

a tak jsem ti dal jméno,

které přimělo tvé okolí k provokaci

a tebe k neustálé ostražitosti,

což ti pomohlo k zesílit, zbystřit a zmoudřet rychle,

donutilo tě osamostatnit se.

A tak si myslím, že bys mi měl poděkovat, než zemřu. Odložil jsem revolver a řekl: Jsi můj otec. A on mě nazval svým synem.

Písně, písně hvězd.

Frank Sinatra

„My way“

Všehno si dělám svým způsobem, po svém,

ohlížím se za svým životetm, a zjistil, že jsem jej prožil plně,

po svém a plnmi doušky.

Prožil jsem pár lítostí, ale celkem málo,

pak jsem hlavně budoval nové věci, jak mě to bavilo.

Miloval jsem, smál se i plakal. Dostal jsem dost; svůj díl proher.

A teď, jak slzy ustupují, připadá mi to vše tak zábavné.

I když jsem schytala od života rány,

bylo to po mém.

„New York“:

Mám tyhle bluesové boty

a chci se hned po probuzení vydat toulat

do centra a poznat, že jsem tady jednička, král, nejlepší.

Hned jak se probudím, chci, aby to všichni věděli,

že to dokážu kdekoliv, a dnes v New Yorku,

je to na tobě New Yorku.

 

„Strangers in the Night““

Czinci noci, zdalipak máme šanci?

Vidíme se poprvé, je cosi lákavého na tvých očích, já zase vidím cosi svůdného na tvých rtech.

Dopadlo to dobře, jsme zamilovaní navždy,

milenci na první pohled.

Láska se jen otřela, teplo objetíodtancovalo,

od té doby jsme spolu napořád.

Písně, písně hvězd.

 

Vysockij
Vladimír Semjonovič Vysockij -

ruský písnikář, textař a básník,

narkoman a opilec,

duše ruského národa,

tvořící zejmína za vlády Leonoida Brežněva.

„Pravda a lež“
Šla Pravda světem a na chudý duchem se smála,

pro blahoslavený navlíkla honosný šat,

v zákoutí špinavým drzá Lež ve stínu stála,

ta Pravdu pozvala k sobě přenocovat.

Balada o tom, jak lež okradla pravdu,

vydávla se pak za ní

a pro lidi bylo téměř nemožné je od sebe rozeznat,

z čehož plynou mnohá poučení!

„Balada o boji“

„Balada o času“

„Balada o koupeli“

„Balada o dětství“

„Balada o krátké šíji“

„Balada o krátkém štěstí“

„Balada o malém člověku“

„Balada o manekýnách“

„Balada o květinách“

„Balada o lásce“

„Balada o cestě do ráje“

„Balada o nenávisti“

Nenávist hyzdí mladé lidi, chce se rozlít z břehů,

Nenávist touží a chce se opít černou krví nepřátel.

Nenávisti plný už přetéká pohár, nenávisti plná je planet zem,

na svou příležitost nenávist čeká, aby zničila každé lásky sen.

Vldimír Vysockij několikrát prožil klinickou smrt.

Pil a bral drogy.

Manželství s Marinou Vlady je dobodružné, nikoliv šťastné, rozvádí se.

„Městská romance“

„Kolik let?

„Leží kámen ve stepi a pod ním voda teče,

Slovo na kameni psané: "Kdo napravo půjde, nic nenajde,

Kdo půjde rovně, nepřijde,

a kdo půjde doleva, nepochopí nic.“

Písně, písně hvězd.

 

Pavel Bobek

„... sám vaz si lámu, ale z fraktur a šrámů mám jizev jen pár,

zdá se, že Bůh má mě rád.“

„... Bůh anděly padlé spasí, spraví křídla zlomená,

naučí se srdce sdílet, a co láska znamená. ...“

„... připadám si skoro každý den jako výherce všech hlavních cen.

Bůh má mě rád, i když má k tomu pramálo důvodů, přesto Bůh má mě rád...“

„... na co myslí v této chvíli ten, kdo má se rozhodnout,

každý krok má váhu nebe, oči hvězd jsou přísný soud. ..“

„Oh Ruby, nechtěj mi lásku brát.“

Písně, písně hvězd.

 

Uriah Heep

varhano-kytarový zvuk spojený s teatrálním přednesem Davida Byrona,

s dunivým „valícím se“ pozadím, s akustickými a jazzovými prvky a chorálovými refrény.

„Easy Livin´“

„...tohle místo jsem nikdy neznal, až když jsi zaujala místo v mém srdci.

Bylo mi odpuštěno.

Sním, přemýšlím, jsem připraven na svůj šťastný den.“

Hudba Uriah Heep je spojením progresivního rocku, hard rocku, heavy metalu, jazzu a country.

„Wizard“

„… ten čaroděj, když promluvil, probudil touhu v mém srdci osvobodit svět od strachu a bolesti a pomáhat lidem, aby byli svobodní.“

„Proč neposloucháme hlasy v našich srdcích?

Protože bychom zjistili, že si nejsme tak vzdálení.

Každý by měl zpívat,

aby poznal radost ze života.“

„Poet´s Justice“:

„Studený vítr a nebe plné mraků, změněné v sladkost jejího pohledu,

mé nejodvážnější sny se naplnily ...“

Písně, písně hvězd.

 

Bulat Okudžava

„Dokud se země ještě točí a umí slunce hřát,

dej, Pan Bože každému, co by měl tak rád,

ať moudrý na hlavu spoléhá a zbabělec na koně,

šťastnému dej hodně peněz a nevynech ani mě.“

Laskavá, až konejšivá moudrost člověka přeživšího hrůzy stalinismu, zrady soudruhů a turbulence megasystémů a megamocí diktátorských krutovládců.

Slovy obyčejnými sděluje věci obyčejné,

pravdy platné každému z lidí.

Sděluje pocity jasné jak odraz slunečního paprsku ve sklence vody darované žíznivému -

- jasné jak hrdý pohled vojáka stojícího před popravčí četou,

protože neuposlechl rozkazu ubýt bezbranné nevinné vesničany.

jasné jak důvěřivý úsměv dítěte.

„... každý píše to, co slyšel, slyšel sebe dýchat tiše,

jak o slyšel, tak to píše, beze snah se zalíbit ...“

„Půlnoční trolejbus“:

„Když se cítím tak sám, že už to nesnesu, a když se cítím utrápen,

sedám na trolejbus a nechám se vést nocí...

Poslední trolejbus krouží po ulicích jako záchranný člun mezi vraky.

Ty, kdo ztroskotali,vytáhne z chladných vln, mě taky ...

Písně, písně hvězd.

 

Petr Rezek

„Prší krásně, nebe změnilo se v konev plnou vláhy

všechny trable vedra pozbývají váhy,

každá kapka je jak jedno slůvko básně,

všem záhy líp se dýchá …“

„... Tu pusu mi dáš, tu pusu ti dám. Nejhezčí, nejbáječnější jakou svět zná. Teď měla bys říct: ach ne, tady ne. Vždyť líbat v jízdní dráze

zdá se nevhodné. … A ty by jsi měl, teď v rozpacích být

a zkoumat míru nevkusu, právě teď pusu chtít.

… Však to, co je v nás nemůžem´ teď zpátky vzít.“

 

Pavel Černoch

zpívá s Petrem Dvorským:

„... Láska prý je jako okno otevřené dokořán,

a tak láká mě ten výhled jako by byl zakázán,

ač vím, že trpím závratí, to je lásky manifest,

a jestli ne, pak musel jsem se splést.

Čistý až průzračný, právem sebejistý, osobitý tenor

s bezvadným přednesem, vynikající barvou,

s typickým lehkým vibratem na konci delších tónů.

„Písní o mé zemi“ Karel Černoch protestoval

proti okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy.

Tím si od úřadů „vysloužil“ zákaz činnosti.

Píseň „18 minut“, která je vizí napadení země z kosmu,

nicméně vypadá jako parabola napadení Československa vojsky Varšavské smlouvy, i když vznikla už v roce 1967, mu v posuzování jeho osoby tehdejším režimem ještě přitížila.

„Jestli nejsi anděl náhodou, tak musíš se jím stát,

neznám duši vzácnější a jak bych vůbec mohl znát.

Máš se mnou trápení, jaké s mužským žena má.

Za to půjdeš jednou nebem, kam jen stěží přijdu já.

Písně, písně hvězd.

 

Eagles

On byl tvrdej chlap, butálě atraktivní,

ona k smrti krásná, držela ho nad vodou,

on ji držel kvůli výkupnýmu.

Jedno ale měli společný:

byli dobří v posteli.

Volala: „Rychle, rychle, světla už červenají!“

Život v rychlém pruhu ti určitě pomotá hlavu.

Život v rychlém pruhu ti všechno jednoduší.

Znali spávný lidi, brali skvělý prášky,

žili super párty, vše za nejvyšší účty,

předstírali, že nevidí v zrcadle její povadlou tvář,

dělali jakoby nic, když už bylo jasný, že jsou „v pasti.“

Rozžhaveni a rozpáleni, oslepeni žízní,

přehlédli stopku a zatočili do protisměru,

ona říká:“neslyšíš ty motory, jak řvou?“

On odpovídá:“Řítíme se dálnicí, já nic nevidím, volej doktora.“

„Doktor přijde, ale chce platit hotově.

Řítili se dálnicí zmateni a ztraceni,

nevnímali, že umírají,

protože život v rychlém pruhu ti určitě pomotá hlavu,

Život v rychlém pruhu ti všechno jednoduší.

„Wasted time“:

Ach děvče, tady jsi: hlavu v dlaních,

Bože můj, nemůžu uvěřit, že máš zase problémy,

nechal tě být, jsi sama, vypadá to jako skon světa.

Jsi zpátky na ulici a zkoušíš se rozpomenout, jak to všechno začalo?

Nevíš, zda můžeš, moc se nestaráš o cizincův dotek, ale svého muže sis´ neudržela.

Nikdy sis´nemyslela, že budeš sama takhle daleko,

a já přesně vím, na co se v duchu ptáš:

zda to všechno nebyla jen ztráta času?

Podzimní listí tě nutí vzpomínat na první lásku,

ty´s nemilovala toho hocha přliš hodně, tys´ ho milovala dobře, ...vzpomínám, co jsi mi řekla , když ses´ osamostatňovala:

„Někdy abychom to udrželi, musíme to nechat být.“

Takže můžeš pokračovat ve svém hledání, zatímco já budu pokračovat ve svém. A kdo ví: možná jednoho dne zjistíš, že to ve skutečnosti nebyla ztráta času!

„Hotel California“

Píseň o hotelu, který láká znavené turisty,

o hotelu, který je tajemný a nádherný,

jeho nádhera ale zdá se ďábelskou být,

neb tajemno prozrazuje se výkřiky z neznáma,

okolní stěny žijí a dávají najevo svou nadvládu,

vždyť můžeš se odhlásit z hotelu, nikoliv však odejít.

Působivá modulace akrodů udělala z této písně nejznámější skladbu skupiny Eagles. Písně, písně hvězd.

King Crimson

zpívají svůj strach z budoucnosti v promyšlených a dlouho připravovaných a přepracovávaných skladbách, pečlivě dramaturgických souvislostí dávaných dohromady citlivě a beze spěchu s důrazem na výsledný dojem, efekt zřetelného sdělení:

„Epitaph“

Zeď,na kterou psali prorokové praská ve spárách.

Na nástrojích smrti, paprsek slunce jasně září.

Jestli nám to vyjde, můžeme si všichni sednout a smát se.

Ale já se bojím, že zítra budu plakat, ano, bojím se, že zítra budu plakat.

Zkrvavený skřipec,ostnatý drát

Pohřební hranice politiků

Nevinní znásilnění napalmovým ohněm

Schizofrenik jednadvacátého století.

Kočičí ocelový dráp, ocelový má ylný děje té

le my vstupujeme jako svědci nya dvůr Kyarmínovéo krále, kde nás provázejí lidé těžkých osudů.

Žlutý šašek nehraje, jen jemně tahá za provázky

a směje se, zatímco loutky na dvoře karmínobvého krále tančí.

Písně, písně, hvězd.

 

Ewa Farná

už od začátku skvěle podchycená osobnost mladičké zpěvačky, ti správní objedvitelé, pak produkce, ty správné soutěže, spolupracující zpěváci, sebevědomý popový i rockový projev.

 

„Blíž ke hvězdám: chci jen sama tvořit souhvězdí, nestojím o pevné zdi“

Blíž ke hvězám, dál, než to znám.

„Neboj se, Boží mlejny melou pomalu a jistě,

někteří to vědí, a další to zjistěj.“

Boží mlejny melou - to zůstane stejný,

léta, věčnost celou, melou boží mlejny!

Písnička k seriálu Ošklivka Katka: „Jaký to je“:

„… zrcadlo ti říká: Děvče, žádná sláva.

Nemáš čím oslnit, nemáš čím překvapit.

Jsi jenom holka od vedle, tak se s tím nauč žít!

Nečekáš žádný ách a potlesk v kulisách.

Taková šedá myš ...

„Vidíš ten oheň, oheň, oheň ve mně,

co vklínil se do cel a náhle od nich zavál,

a skrz ten oheň, oheň, oheň ve mně,

chci mít dneska všecko,

buď tu u mě blízko...“

Písně, písně hvězd.

 

Martina Kratochvílová

vyjímečná osobnost, nikdy nepochopená, stále usilující o sdělení, zpívá „

„V tínu kapradiny“:

… Víly možná v hlavě měl snad umřít si přál

Rej těch rukou nohou těl má na čele dál

V stínu kapradiny zhas měl na čele šrám

Z touhy vílám napospas já znovu ho dám

V stínu kapradiny spal sám splácel si daň

V stínu kapradiny dál bil stohlavou saň

Já tam zrovna stála jen tak náhodou jen

Touha má sto nálad sen je naštěstí sen

No tak vstávej na pár chvil zbývá touha jedné z víl

Že cinkot zní všech tamburin tak se stává stříbrem cín.

 

„Milování za svítání“

Mám žízeň, náklaďáky míří tmou

A já už dávno nejsem tvou

Mně schází náruč chlapská víc než dřív

Milování se bráníš

Mně schází náruč chlapská a taky krásné

Milování za svítání, milování

 

„Blues pro tuláka“

… dnům svým tichý dík vzdáš,

věčný hráč v gestech tvých se skrývá

odcházíš - déšť sílící tvou tvář smývá.

Dál skřípí vůz

hvězd černý v tmách,

já zpívám blues o tvých toulkách.

Charlie tvůj stín v přítmí cítím

zůstává pár tvých snů

dávná tvář

tvá dávná tvář.

Písně, písně hvězd.

 

Olympic

Nějak se vytrácíš má lásko, jak mince rozměněná na šestáky

a se šestáky vytrácím se taky,

nějak se vytrácíš má lásko, jak průvan, který zimomřivě studí,

jak jinovatka, když se ráno budím

Nějak se vytrácíš má lásko, tak jako blednou v albech podobenky,

tak jako žloutnou staré navštívenky

Nějak se vytrácíš má lásko, tak jednoduše jako život kráčí,

malinko k smíchu malinko k pláči

 

Něco mě mrazí, něco ve mně zebe, ztrácím kus sebe, ztrácím tebe,

ztrácím kus vesmíru a kousek jistoty a lásku na míru a lásku prostoty.

„Snad jsem to zavinil já“

Zas jsi tak smutná, kdo se má na to koukat,

nic jíst ti nechutná, v hlavě máš asi brouka,

tak nezoufej nic to není, za chvíli se to změní,

snad jsem to zavinil já …

 

„Slzy tvý mámy“

Slzy tvý mámy šedivý stékají na polštář,

Kdo tě zná, se vůbec nediví, že stárne její tvář,

Nečekej úsměv od ženy, který jsi všechno vzal,

Jen pro tvý touhy zborcený,

léta ztracený,

ty oči pláčou dál.

Písně, písně hvězd.

 

Rangers (Plavci)

„Plakat budeš dívko má, že odešel jsem z domova,

že odešel jsem z domova snad stovky mil.

Stovky mil, stovky mil, stovky mil, hm stovky mil,

že odešel jsem z domova snad stovky mil.

 

„Dej, Bože můj.“

Dej, Bože můj, dej mi dobře žít, postavit dům, dobrou ženu mít

a přátel pár mohl bys mi dát, do srdce mír, to snad smím si přát.

Chci najít řád v tom, jak věci jdou, dobré i zlé, jak jdou za sebou,

životem jít, do moudrosti zrát, buď vůle tvá, to snad smím si přát.

 

„Pane můj“

Pane můj, co na nebi je tvůj dům, má máma můj život dala katům,

katům mým v polích s bavlnou.

Den za dnem kůže zná bič katů, vidíš jen černý záda bratrů,

jak tam jdou v polích s bavlnou.

To, co znáš ty v Louisianě, černý záda znaj´ i v Texakeně,

i tam jsou v polích s bavlnou.

Dnes měj, pane, co v nebi je tvůj dům mou duši, když život patří katům,

katům mým v polích s bavlnou ....

Písně, písně hvězd.

 

 

---