Písmák
Registrovat

Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Písně, písně hvězd - 2.část (Spirála hudby v čase a prostoru)

24. 11. 2014
0
0
2071
Autor
Centurio

Toto je druhá část básně o hudbě. Píše se v ní o ledasčem, nejen o vnitřním prožívání, nejen o hvězdách, nejen o holocaustu a nejen o lásce, nejen o národě izraelském, českém a dalších, a taky nejen o Tobě a nejen o mně. Hudba - fenomén opomíjený i přeceňovaný, nepochopený i zmarňovaný, neřiditelný, působící za každého počasí, uzdravuje a oživuje a na druhé straně i ničí životy a zmalomyslňuje. Tahle báseň je jen skromným příspěvkem do vesmírného fondu hudby.

 
„Když náš táta hrál“
Když jsem byl chlapec malej, tak metr nad zemí,
scházeli se farmáři tam u nás v přízemí,
mezi nima můj táta u piva sedával
a tu svoji nejmilejší hrál.
Teď už jsem chlap jak hora, šest stop a palců pět,
už jsem prošel celý Státy a teď táhnu zpět,
kdybych si ale ve světě moh’ ještě něco přát,
tak zase slyšet svýho tátu hrát.
 
„Blizko Little Big Hornu“
Tam, kde leží Little Big Horn, je indiánská zem, 
tam přijíždí generál Custer se svým praporem, 
modrý kabáty jezdců, stíny dlouhejch karabin, 
a z indiánskejch signálů, po nebi letí dým. 
Říkal to Jim Bridger: já měl jsem v noci sen, 
pod sedmou kavalerií, jak krví rudne zem, 
kmen Siouxů je statečný a dobře svůj kraj zná, 
proč Custer neposlouchá, ta slova varovná?
Písně, písně hvězd. 
 
Zpěvák a skladatel libanonsko – britského původu Mika, 
vlastním jménem Michael Holbrook Penniman, Jr.,
syn syrské Libanonky a Američana je rok starý, 
když je jeho rodina vývojem válečného konfliktu nucena opustit Libanon 
a stěhuje se do Paříže. 
V sedmi skládá první klavírní skladbu. 
V devíti letech se celá rodina stěhuje do Londýna, 
kde navštěvuje Francouzské lyceum Charlese de Gaulle. 
Zde musel přetrpět šikanu. 
Říká se o něm, že má hlasový rozsah pěti oktáv, on připopuští tři a půl. Mika zpočátku zastírá svou homosexuální orientaci tvrzením, 
že „není vyhraněný ani na jednu stanu,“ 
později ji veřejně přiznává.
 
„Relax, take it easy“:
Uvolni se a ber to v klidu, vrať se na konec řady, kam nikdo nechodí, 
kde ale bolesti a touhy i umírání jsou stejné.  Křičím o pomoc.
Uvolni se a nedělej si starosti, vina je buď na mě nebo na tobě
Je to jako když jsem vystrašený, vyděšený a hraju si s ohněm
Uvolni se, odpověď na ty ponuré časy existuje.
Poslední věc v mé mysli je opustit tě.
Věřím, že v tomhle jsme spolu
Nekřič - zbývá tolik cest!
 
„Grace Kelly““
Přitahuji tě nebo odpuzuji svým rozpačitým úsměvem?
Jsem příliš obscénní nebo koketní? Mám rád to samé, co ty?
Můžu být slušný, oplzlý, třeba i trochu stydlivý.
Proč se ti nelíbím, aniž bys mi dala šanci?
 
Pokusím se být jako Grace Kelly,  ale celý její vzhled byl příliš sklíčený,
Tak zkusím být trochu jako Freddie omámený šílenou identitou.
Mohl bych být opálený nebo skleslý, mohl bych být fialové nebe,
mohl bych zraňovat, mohl bych být okázalý,  
mohl bych být všechno co máš ráda,
Muset zezelenat, muset se stát zlým, muset být všechno možné ,
Proč se ti nelíbím? Proč nevyjdeš ven ze dveří!
 
„Rain“:
Je opravdu nutné, abys mě každý den dělala obyčejnějším
všemi možnými způsoby?
Opouštíš mě s nevyřčenými slovy, 
radši se vrať, protože jsem připravený.
Ať je to cokoliv, baby, nenávidím dny jako tyhle.
Chycen v pasti, nemůžu se vrátit zpět.
Když prší a prší a prší a prší, když prší a prší a prší a prší
když prší a prší a prší a prší, když prší a prší a prší a prší.
 
„We are Golden“:
Týnejdžrovské sny v okruhu týnejdžrů
běhají dokola jako šaškové za nějakým účelem.
Koho by, zatraceně, zajímalo, z jaký ´seš rodiny?
Žádný vzdávání se, ´seš mladej, tak něco chtěj!
Nejsme tím, čím si myslíš, že jsme.
Teď tu sedím sám a konečně se dívám kolem sebe,
Nechali mě tu na vlastní pěst, zraním se a možná ztratím hlavu
Pořád mě zajímá proč mě musel svět nechat krvácet vyprahlého?
My jsme zlatí, my jsme zlatí. 
Písně, písně hvězd.
 
Gary Glitter,
vlastním jménem Paul Francis Gadd, 
zvaný též Paul Raven, Rubber Bucket nebo Paul Monday, 
odsouzený do vězení za dětskou pornografii, 
později ve Vietnamu odsouzen k vězení za sexuální obtěžování nezletilých.
„Rock and roll“
Naprosto divošský primitivní rock, extatický, dunivý, 
valící se v násobných paralelách, znásobených aparaturou, 
divošský řev ve stylu indiánského kultického zpěvu:
„Rock and Roll“
Vzpomeneš si ještě na plnou halu, 
jak to vřelo hudbou, 
a svět se točil kolem jejího nového zvuku, 
bylo to už dávno.        
Ve svých semišových botách
všichni řvali a křičeli
za zpěvu blues, 
to už je dávno pryč.
Malá královnička ze střední školy
tancovala v tom rytmu, 
se svým americkým kámošem a se svým ohonem,
ach, byla tak sladká.
Časy se rychle mění,
my ale nikdy nezapomeneme i přesto, jak se valí,
a budem´ v tom rytmu houpat se dál: Rock and  Roll
 
„I didn´t know I loved you“:
Zrovna jsem se chystal jít,
když´s do sálu včera vešla,
hned to začlo rytmem vřít,
dostal jsen chuť nově žít.
Te'ď jsi mého srdce touha,
inspirace hudby zdroje,
Mám jen jedno přání, ouha,
abys byla žena moje.
Netušil jsem, že tě miluju, dokud jsem tě neviděl houpat se v rytmu.
Písně, písně hvězd.
 
Alice Cooper
šokující Vincent Damon Furnier stavějící před své posluchače nová a nová divadelní překvapení v podobě gilotiny, hada škrtiče, umělé krve, elektrického křesla, anděla smrti atd.
„Love´s a Loaded Gun“
Nedala jsi o sobě vůbec vědět, lásko, odešla jsi s jiným mužem.
Já vždycky stál ve stínu, bejby, i teď sleduji, jak se jiným dáváš, 
odvádíš si je domů do své ložnice, máš za sebou další náročný den
Zkoušel jsem podívat se jinam, vykašlat se na to, ale nemůžu jinak: Dotlačila´s mě až na hranici!
Jedna rána a můžeš jít, 
prostě stačí vystřelit jen jednu kulku ze zásobníku.
Někdy je láska nabitá zbraň a střílí aby zabíjela.
Podívala ses do očí muži nad sebou, 
byl jsem ten, kdo se snažil tě opravdu milovat
Stiskni spoušť.
„Lost in America“: 2
Nemůžu sehnat holku, protože nemám auto,
nemůžu sehnat auto, protože nemám práci,
nemůžu sehnat práci, protože nemám auto práci má ten, kdo nedá linice.
A tak hledám holku, co má práci a auto.
Nevíš, kde jsi ztracen v Americe.
 
Mám mámu, ale nemůžu sehnat tátu.
Můj táta má ženu, ale to není moje máma.
Máma hledá chlapa, který by byl mým tátou.
Ale já chci svou skutečnou mámu a tátu , 
Jsem ztracen někde v Americe.
                                                                                                                                                                        
Jsem někde mezi 7 a 11 a zkouším hrát na kytaru,
učím se „Schody do nebe“, protože jsem v nebi.
Nemůžu chodit do školy, protože nemám zbraň,
nemám zbraň, protože nemám práci.
A tak hledám holku, co má práci i zbraň. 
 
Jsem ztracen někde v Americe.
Ve své tvorbě, ať už vystupoval se skupinou nebo sám,  je symbolem                                                                                                                                     vnitřního rozporu člověka, jak je tento rozopor osudový nebo démonický? Je inspirující nebo ubíjející, tvůrčí nebo zhoubný. 
Tak hledám holku, co má práci i zbraň. 
Písně, písně hvězd.
 
Doors
„L.A. Woman“:
Jsi malá šťastná dáma v zářícím městě 
nebo jen další ztracený anděl v městě noci?
Žena z L.A v nedělním odpoledni  jde přes tvé předměstí
do tvého smutku.
Vidím, jak tvé vlasy planou, kopce jsou plné ohně
Když řeknou, že jsem tě nikdy nemiloval, věz, že jsou to lháři
Jízda po prázdných ulicích, toulání se půlnočními álejemi,
policajti v autech, bary s nahoře bez, nikdy jsi neviděl ženu...
Tak osamělý, tak sám
Motel, prachy, vražda, šílenství pojďme změnit náladu z radosti na smutek 
Jo, stoupat, stoupat, musel růst
 
„The Doors - When The Music's Over“
Až hudba skončí, zhasněte světla, protože hudba je tvůj zvláštní přítel,
tanči na ohni, jak se předpokládá, protože hudba je tvůj jediný přítel.
Zrušte moje předplatné na vzkříšení, mé listiny zašlete do vazby, 
sedí tam pár mých přátel, tvář v zrcadle nezmizí, dívka v okně se nezřítí, 
přátelé mají svátek, "Žije!" vykřikla, čeká na mě venku! 
Ještě než se ponořím do hlubokého spánku, chci uslyšet motýla řev.
Vrať se, bejby, do mého objetí, 
už nás nebaví pořád se tu poflakovat  
a vyčkávat s hlavama u země. 
Slyším strašně tichý zvuk - velmi blízko, ale ještě z velké dálky,
hodně tlumený, přesto zřetelný: Přijď dnes, přijď ještě dnes.
Co to jen provedli naší planetě? Co to udělali naší čisté sestře? 
Vyplenili, zpustošili, rozpárali a zahryzli se do ní. 
Tam, kde slunce vychází, do ní nože vráželi 
a spoutali ji ploty a táhli ji ke dnu.
Perská noc, bejby, pohleď na to světlo, bejby. 
Spas nás, Ježíši! Spas nás! 
A tak až dohraje hudba, zhasněte světla.
 
„Light My Fire“:
Pojď, bejby, rozpal to ve mně, zkus utopit noc v ohni,
čas na váhání je u konce, není čas válet se v blátě.
Zkus to, můžeme už jen ztratit a naše láska pohřební hranicí se stane.
Víš, že by nebyla pravda, že bych byl lhář, 
kdybych ti byl pověděl, že už se víc nesjedem´.
Pojď, bejby, rozpal to ve mně, zkus utopit noc v ohni.
Písně, písně hvězd.
 
Leonard Bernstein,
dirigent, skladatel, popularizátor hudby, 
jeho styl nelze zařadit podle běžných kategorií, 
neboť používá  příliš pestrých a mnohostylových prostředků, 
jeho hudba je polyžánrová, náměty duchovní i světské, 
obrací se k dnešnímu posluchači s dnešním vidění světa, 
v písních se mísí angličtina, hebrejština, latina.
„I Hate Music“:
Cyklus pěti písní vyjadřujících názory a pohledy na svět malého kloučka s čistotou a roztomilostí dětem vlastní.
„West Side Story“ je muzikál ze současnosti 
inspirovaný Shakespearovým příběhem Romeo a Julie, 
kde proti sobě nestojí Montecové a Kapuletové, 
ale dva znepřátelené gangy: 
domácí z domorodých obyvatel „Tryskáči“ 
a  přistěhovalí Portorikánci „Žraloci“. 
O tom, komu bude patřit nadvláda nad  územím, 
má rozhodnout soubor dvou jeho představitelů.
 
„Hashkivenu“ je moderní zpracování tradiční rituální izraelské písně.
 
„Mass“(Mše, divadelní kus pro zpěváky, orchesrtr a tanečníky)
nesmírně obsáhlé a pestré hudební dílo, 
nelze je začlenit podle běžných kategorií,
postihující nejen mnohá napětí, nevyřčené i často opakované, 
avšak téměř nezodpověditelné otázky, 
způsobené naší existencí, naším tápáním, našimi touhami, 
zvraty osudů, nesourodostí společnosti, 
tendencemi po snadných odpovědích a jejich neuspokojivosti,
Tři soubory 
chrámový sbor náležejícíc formálně k chrámu, kde se mše odehrává
chlapecký dětský sbor, který zpívá na jevišti i mimo ně 
pouliční soubor skládající se z různých osobností mužů a žen ve spodní části jeviště, představující kongregaci
jsou v počátku v harmonické kooperaci, záhy se ovšem „rozhasí“ a začne se projevovat  chaos způsobený pochybnostmi, nedůvěrou, krizí hodnot, prostě vším, co člověka odvádí od společenství s lidmi i s Bohem.
Přes celou mši působí jako tmelicí prvek osobnost kněze, 
který sám upřímně rozkrývá svou zodpovědnost, 
ke konci ale ani on není ušetřen pochybností sama o sobě. 
Po takto probíhající krizi přichází z pozadí tajemné, 
čiré sólo malého chlapce, 
knězova pomocníka, 
který se sklání před Nejvyšším. 
Sbory opět začnou hledat společný motiv. 
Objevuje se pojivý rytmus, pojivá melodie. 
Amen. Mše skončila. Jděte v pokoji.
Písně, písně hvězd.
 
Lisa Stansfield
vyrůstla pod vlivem soulové hudby
„All Around The World“:
Prošla jsem celý svět a nemůžu najít svého miláčka,
nevím, kde může být, můj miláček, ale já ho najdu.
Pohádali jsme se a já se nechala unést.
Řekla jsem tolik věcí, o kterých nevěděl,
byla jsem na něj hnusná, ach, bylo to zlé,
nemyslím si, že se vrátí zpět!
Pak mi řekl důvody,  proč by měl odejít
a řekl věci, které předtím nikdy neřekl.
A  byl tak vzteklý, nemyslím si, že se vrátí zpět.
Tolik jsem lhala a promarnila tolik času,
Teď jsem tady a pláči.
Byl ke mně vžycky tak srdečný, 
nikdy se ke mě nezachoval špatně,
To já jsem byla ta nejslabší ze všech
a teď jsem smutná.
 
„All Woman“:
Vrací se domů dalšího dne, 
ona ho vítá úsměvem a ptá se, zda je vše v pořádku,
ale on ji nevnímá, jen říká: bejby, vypadáš strhaně,
vypadáš dost utahaně v těchhle šatech.
Ona na to: Možná nejsem žádná dáma, ale jsem celá žena
od pondělka do neděle dřu víc, než si umíš představit,
nejsem z vyšší třídy, ale jsem celá žena,
a žena potřebuje aspoň trochu lásky, která ji posílí,
a ty nejsi jediný na světě.
Stojí tam a tečou jí slzy, slzy, co držela tak dlouho,
diví se, kam se poděla všechna ta láska, 
láska, co sdíleli, když byli silní.
A říká: Jo, vypadám strhaně, ale nemiluju tě o nic míň.
Myslela jsem, že mě chápeš, že mi vždycky úplně rozumíš.
On ji drží a dívá se zahanbeně, už se na ni nedívá tak, jako dřív,
je přílliš zaujat tím, jak si vydělat, nevidí, jakou bolest ji tím způsobuje.
Pozornost, kterou ji věnoval, se rozplynula jako v mlze.
Vzpomíná jak to bylo dřív, když říkával:
Vždycky budeš dáma, protože jsi celá žena,
od pondělka do nedělel těmiluj víc,, než si umíš přredstavit..
jsei žena vyšší třídy, protože jsi celá žena,
která potřebuje muže, aby ji zahříval.
Jsi jediná, jsi žena vyší třídy,
protože jsi celá žena, tak sladká jak jen láska může být.
 
„Soul Deep“:
Hluboko v duši je láska
(cítím ji uvnitř)
vždycky vyrůstá vzhůru,
(Kdykoliv se o to pokusím.)
Hluboko v duši je láska
(ó, bylo ji cítit uvnitř)
ó, jen já sama ji takto mohu cítit  a nikdo jiný.
Písně, písně hvězd.
 
Jiří Štědroň,
herec a zpěvák  klidným a vyrovnaným projevem zpívá:
Dívám se na vlaky, které jezdí po svých kolejích,
     Dívám se, kolik už má zeměkoule prstenů.
          Sever je nahoře a dole, zase jih,
               Snad jednou dohoní můj hlas svou vlastní ozvěnu.
Mám rád vlaky, co někam jedou, mám rád vlaky, co nikde nestaví,
     Mám rád cesty, co někam vedou a půjdu pořád dál,
          i když se mi mé nohy unaví.
Jsem topičem v tom vlaku, který nikdy nikde nestaví,
     A pořád někam pospíchám a pořád nemám čas,
          Neptej se mě proč to dělám, vzal jsem si do hlavy
               Nesmím chvíli stát, abych snad něco nepropás - já mám...
Viděl jsem vrabčáka, když zpíval, smrt jej míjela,
     Byla to Edith Piaf, tiše jsem za ni šel,
          Žádná její píseň - nebyla veselá
               Přesto jsem byl šťastný - když jsem ji uslyšel - já mám....
Potkal jsem muže v dlouhé olověné zástěře,
     Ptal jsem se, proč bydlí tam, kde ani chvíli není klid,
          A kde smrt každý den klepe na dveře.
               Jenom se pousmál, řek: jak vám to vysvětlit - já mám......
 
„Jsou nesnesitelní“:
Mají se rádi, on serenády zpívá jí denně pod oknem.
Křičí jak blázen, ve tmě i v mraze, je mu fuk, jestli promokne,
Mají se rádi. Něžně se hladí a líbají se na uši.
Zezadu, zpředu a bez ohledů, jestli je někdo vyruší.
Jsou nesnesitelní, nesnesitelní, z vysoka kašlou na lidi,
Jsou nesnesitelní, nesnesitelní a  já jim závidím.
Rádi se mají a naslouchaj vlastního srdce bušení.
Ve společnosti šokujou hosty, když zmocní se jich vzrušení.
Písně, písně hvězd.
 
Věra Martinová
„Dál jen vejdi“:
Říkal mi plný lásky, dál jen vejdi, do snů pro zlatovlásky, dál jen vejdi, 
pro štěstí bez nadsázky, dál jen vejdi, do mých snů ke hvězdám.
Přicházel s rosou každé ráno, bál se mě jenom obejmout. 
Snad čekal na zázračný den, zatímco ztratil horký proud. 
Byl zvláštní, dnes to dobře vím, v myšlenkách dál mu odpouštím. 
...do mých snů, někam ke hvězdám …
 
„Bee Gees“:
Bratři Barri, Robin a Maurice Gibbovi vždy tvořili jádro skupiny Be Gees. Se skukpinou, jejíž jméno je pozůstatek přezdívky Barriho Gibba, spolupracovaly v průběhu několika desetiletí desítky dalších hudebníků. Po smrti Maurice mají Robin a Barri společné i sólové projekty. Dnes už žije ze tří bratrů jen Barri Gibbs.
 
„New York Mining Disaster 1941“ 
V případě, že se mi něco stane, 
je něco, co bych chtěl, abyste všichni viděli.
Je to jen fotografie někoho, koho z jsem znal.
Viděli jste mojí ženu, paní Jonesovou? Víte, jak to vypadá venku?
Nehovořte příliš hlasitě, můžete způsobit sesuv půdy, pane Jonesi.
Měl jsem napjaté uši, abych slyšel zvuk. Možná někdo kope pod zemí,
nebo to vzdají a půjdou domů do postele, myslí, že ti kteří byli, 
musí být mrtví.
Viděli jste mojí ženu, paní Jonesovou? Víte, jak to vypadá na druhé straně?
Nehovořte příliš hlasitě, mohl byte způsobit způsobit sesuv půdy, 
pane Jonesi.
 
„Night Fever“:
Poslouchej základ: Všechno kolem je v pohybu. 
Cosi se snáší dolů a já to cítím.
Vlnami vzduchu se nese tanec, který můžeme sdílet, můžeme jej ukrást.
A ta sladká metropole - žena prochází světlem a ovládá mou duši.
Jestli mě chytneš a bude to fajn, dostanu noční horečku. 
My víme, jak na to.
Jsem tady a modlím se, aby ta chvíle vydržela,
život v hudbě je super!
Narozen ve větru ...
který je můj.
V žáru naší lásky
nepotřebuji žádnou pomoc,
jen mě nech vzít nás do rána.
Mám oheň ve své mysli,
jsem výš a výš a zářím nocí, varuji tě.
 
„Man in the middle!
 
Máš plán, který se nesmí nikdy zhroutit,
využiješ výhodu a vše je špatně,
to vše se mi pak vrací.
 
Dělal jsm hloupého a vystoupil jsem z náklaďáku,
a když jsem zvážil, co to všechno stálo,
když se smrt dostala na scénu,
musel jsem být šílený …
 
Lhal jsem ti
a ty mi odpustíš, i kdy mé srdce stále pláče,
a ty mi rozumíš.
 
Jsem prostě muž upotřed 
komplikovaného plánu.
Nikdo mi neukazuje značky.
Jsem prostě stvoření ze zvyků
v komlikovaném světě
není kam běžet,
není kde se skýt.
Ano, nechal sem tě běžt tolika směry
ano, vím, že slovo „promiň“ ti neřkne nic
z toho, co potřebuješ ode mě slyšet.
Ale já bych pro tebe zemřel, miláčku,
zemřel bych pro tebe.
Měl jsem štěsí v neštěstí.
 
Nikdo mi neukáže cestu 
a ano, trápím se po bitvě, 
ale já jsem právě začal znovu bojovat
Není kam běžet …
Písně, písně hvězd.
 
Moravanka Jana Slabáka
je dechová kapela na Moravě, 
která původně vznikla z hudebníků ze Státní filharmonie Brno. 
Repertoár je tvořen hlavně moravskými lidovými písněmi.
Nálada lidových veselic,
kroje, úsměvy, většinou statické uspořádání,
hluboká lidová moudrost a životní zkušenost
vtěsnané do několik vět, metafor nebo podobenství,
za neustálého dechovkového „umtatata, umtatata .“
„Vysoký jalovec“
Vysoký jalovec, vysoký jako já,
přeskoč ho má milá rovnýma nohama.
Já ho nepřeskočím, já sa ráda točím,
na tebe šohajku zapomenút mosím.
Uvázali kozu u tr-tr-tr u tr-tr-tr, uvázali kozu u trna.
Ona sa jim v noci u tr-tr-tr u tr-tr-tr, ona sa jim v noci utrhla.
 
„Znám já zahrádečku“
Znám já zahrádečku, roste v ní fialka,
zalévajů švarné dívča moja fajárka.
Frajárečko moja proč smutné oči máš?
To pro těbja můj šuhájku, že mňa podíváš.
Ty máš smutné oči a mňa srdce bolí,
že nám naší lásce bráňa,  nebudem svoji.
„Povězte mně mamko“
Povězte mně mamko čože já mám robiť,
když mě začal šuhaj s kamarádkú chodiť, mamko moja?
Sama som ostala, srdénko mňa bolí,
kamarádka moja na svatbu sa strojí, mamko moja.
Na svatbu sa strojí, už jí vyzváňajú,
už jí v maštalence koníčky sedlajů, mamko moja.
Za jinú šuhájek pod ookno chodíval,
a mě věrnú lásku falešně sliboval, mamko moja.
Písně, písně hvězd.
 
Luboš Pospíšil
Něžná je noc, květina smutku zvadlá, 
něžná je noc, holky se tlačí u zrcadla
něžná je noc, přijde princ nebo pirát, 
něžné jsou noci, a právě otevírá 
Klub osamělých srdcí
 
Někdo přijel stopem a někdo autobusem,
někdo prolezl plotem a někdo to vzal klusem
někdo chce extázi a někdo pohlazení
a někomu schází právě to, co není
Klub osamělých srdcí
 
Něžná je noc, květina smutku zvadlá
něžná je noc, už od dob Fitzgeralda
něžná je noc a květina je víra
něžné jsou noci a právě otevírá 
Klub osamělých srdcí.
 
„Tak vznikla zem“
Prošli jsme spolu hořkým ránem, na víčkách stíny plachetnic, 
mlha je rázem celofánem, zrcadlo nemá rub a líc 
V zástupech lidí, kteří nejsou nalézáš střípky prošlých chvil, 
těžké je zjistit, co nám nesou - ve stínu, který po nás zbyl.
Ty přikryješ se řekou, já bleděmodrým plamenem, 
slova se spojí s větou, tak asi kdysi vznikla zem.
Prošli jsme spolu hořkým ránem, na víčkách stíny plachetnic, 
mlha je rázem celofánem, zrcadlo nemá rub a líc.
Schovaný pod ohněm pak čekám, kdy se z vln zase vynoříš, 
prastarý symbol skryješ někam, kde srdcem z páry bude mříž.
Ty přikryješ se řekou, já bleděmodrým plamenem, 
slova se spojí s větou, tak asi kdysi vznikla zem …
 
„Moře“
Touha nás přepadá a věčně snad něco zbývá v nás
láska jak povodeň, i když jen poprchává v nás
Jen jednou vyplouváš, co víš, jak je to podruhý
potřetí není proč vyplout na moře svý ...
 
Nejhorší je ten čas, co k chimérám připoutává nás,
příliv nás vynechá a déšť marše vyťukává v nás.
Jen jednou vyplouváš, co víš, jak je to podruhý
potřetí není proč vyplout na moře svý ...
 
Málo v nás ubývá z odlivů tvých, moře moře, 
tvá náruč dál se otvírá - já převozník, co svý veslo nepředá.
 
Pozdě, pozdě je už, mým lepším dnům se zdává ráj,
podruhý zablikáš, potřetí maják zhasíná v nás.
Jen jednou vyplouváš, co víš - jak je to podruhý
potřetí není proč vyplout na moře svý ...
Já na mořích svých jsem bezvětří těžko snášel, 
ty víš, že já na mořích svých fotograf snů, co negativ svůj vyvolá.
Tublatanka
Tublat je podle románu Edgara Rice Burroughse „Tarzan“ jméno nevlastního Tarzanova opičího otce. Přípona „anka“ má podle původní recese asociovat populární dechovkový orchestr Moravanka, což nakonec vyhovuje i záměru této slovenské rockové skupiny zdůraznit svou národní příslušnost. Při vystoupeních používá národní kroje.
 
„Loď do neznáma“
Tú loď čo sa plaví do neznáma kapitán už dávno opustil,
zachránia ju ľudia, ktorým nikdy neveril, tak ešte chvíľu zostaň, 
chvíľu zostaň, kým tu máš priateľov.
Práve v tejto chvíli svet sa na nás díva, stále nám, stále nám verí.
Všetko je už dávno vpísané vo hviezdach , naša loď sa k moru doplaví. 
Lodi ktorá pláva do neznáma, rieka zablúdiť nedovolí ,
každý deň z tej rieky piješ nádej a česť, tak ešte chvíľu zostaň, 
chvíľu zostaň, kým tu máš priateľov. 
Písně, písně hvězd.
 
„Láska útočí“
Dýcham kvôli nej a ona kvôli nám, v tejto chvíli má práve tvoju tvár.
Vždy ma očarí vášňou tvojich úst, pred jej vábením márne skúšam újsť.
Láska útočí v každom storočí, nechce zmierenie, nikdy neskončí,
láska útočí, ja zakaždým sa vzdám, tvojím márnivým náladám.
 
Vždy keď s tebou spím, hrám sa s náložou, ktorá tiká priamo pod kožou,
škrtni zápalkou, ja vzlietnem s tebou rád, nežná kráľovná nálezov a zrád.
Láska útočí raz musíš podľahnúť.
 
„Šikmooká“
Sedem morí, sedem čínskych múrov prejdem nech ťa znovu objavím, 
možno skončím pred najvyšším súdom, ale najskôr v tvojom objatí.
Nikto nevie zvádzať viac než ty, som len jednou z tvojich obetí,
nikto nevie zvádzať viac než ty, chcem byť chvíľu v tvojom zajatí. 
Šikmooká kráska záhadná ...
Nikdy nie si chladná ani nudná, zakaždým mi hlavu popletieš,
neodolal by ti ani budha, s tebou je hneď lepšie na svete.
Šikmooká kráska záhadná …
Písně, písně hvězd.
 
Oslo Gospel Choir
„This is the Day“
Toto je den, který stvořil Pán,
radujme se na věčnosti.
Můj Pán je moje radost, On je moje skála, moje píseň
a on slíbil, že se stane mým zachráncem.
Z domu našeho Pána vzdáváme chválu Bohu,
on nad námi stále září svým životem.
 
„God Gave Me A Song“
Oslavujte krále, dejte mu všechnu svou důvěru.
Oslavujte krále svým hlasem a svým zpěvem.
Bůh mi dal píseň, já budu zpívat po celý zbytek života.
Ježíš je světlo, světlo světa. Pojďme Ho oslavovat,
pozvedněte své hlasy a zpívejte, Ježíš je světlo, světlo světa.
Písně, písně hvězd.
 
Radúza
mysteriozní tepání ženké duše vesmírem je opásáno nepochopitelnm citem, pro který má lidstvo nedokonalý pojem lááskáá,
je to „e-motion“ pictures extatického míru, radosti v soužení,
bolesti v souznění. Vidí dopředu i dozadu, vidí přítomnost, minulost i budoucnost, vidí naši zkázu i naše spasení v hodině horoucí disonance,
v sekundě jitřní harmonie, věčnosti po říhnutí, které vědci nazvali sobě pro legraci a lidstvu k obdivu „velký třesk“, neboli plesknutí novorozeného děťátka po prdelce. Vidí propady archetypálního lapsu, zaskočení drobečkem chleba u snídaně, 
„.... ach, promiňte, prosím“
„to nic, v pořádku, ať slouží“
úsměv, klopení víček, a potřesení hlavou do strany.
Kdo by neměl rád tahle slova mentální sebeobrany.
Vždyť nic nestojí, je to ta nejjenodušší slušnost,
nejlevnější vstupenka do ráje mezilidských vztahů,
Zrcadlí se úplně všechno, všechno má odraz v prostoru,
všechno na svém přesném místě, v pevném místě vesmíru,
po kterém už Galilei Galileo volal,
že pohne z něj vesmírem, když mu jej dají.
Ještě netušil, že i on má tento „aeternam punctum“ blíže, než by si odvážil přát, doslova na dosah ruky - uprostřed čela, jen o málo níže, než si kreslí tečku třetího oka hinduisté, oni také tuší, 
že zrcadlení je na dosah, 
ach, 
blízko tak, 
blízko v tmách, 
v duši naší končinách. 
Dej, Bože, v snách,
ať překonám svůj strach, 
než proměníš mě v nebeský prach.
Pláču snad?
Jsem snad vesel?
Myslíš, že to na vás hraju?
Anebo že se motám ve vlastním chaosu?
Máš pravdu, víc než tušíš!
Jenže ono je to docela fuk:
Hvězdy si stejně mlčí svou píseň dál.
Mlčte si, hvězdy, mlčte!
„... šak na vás hyn taky dónde...“
 
V sakrálním prostoru zákristie v kostele svatého Mikuláše na Malé Straně Jakub Arbes popíjí mešní víno. O korkovou zátku, která mu tehdy v příšeří dvou mešních svící upadla na zem, málem uklouzl zvukař americké vokální skupiny Acappella, když pro ně připravoval aparaturu pro jejich jediné vystoupení ve střední Evropě v tom roce raz dva české demokracie, co už se u nás zase mohlo zpívat. Kdyby to Jakoubek Arbesů věděl...určitě by si dal ještě sklenku navíc!
Toš, ať slouží!
 
„Rixum Pix“
Co ještě přijde, ach, co mě ještě čeká, co mi osud ještě na hřbet naloží
když projdu vsí, každej pes na mě štěká, spáči se buděj ze sna, 
vrtěj na ložích.
 
Dřív jsem se ptávala, proč svoje věrný stíháš
a nejvíc ty, nad něž není věrnějších. Teď si myslím, že nás jako růže stříháš, zbavuješ zplanělých poupat včerejších.
 
Možná mi kabát vztekem příliš načich a moje boty nikdy neviděly vix, 
až přijdu domů, tak se zeptám našich
proč mě to nutí pořád klít,  zejó, rixum pix
 
Život mě taví ve vysokejch pecích
a jak ta ocel vyjdu pevně kalená, ani smrt nesrazí mě k zemi, 
přeci jen k modlitbě dals mi kolena.
Písně, písně hvězd.
 
Rockapella
věrni rocku a využívvaje hojně prostředků a cappella zpívají:
Děvče, já vím, že zrovna netoužíš po nějaké dobrodružné známosti,
je mi jasné, že teď právě neříkám, co bys´ ráda slyšela,
já vím, že jsem jenom chlápek, co ti ukazuje nějaký tanec,
ale jsem tady a nehnu se z místa, dokud mi neřekneš, že půjdeš se mnou.
Lásko, protože jsem tvůj muž, udělám vše, co můžu,
abys opustila starou lásku a nechala přijít novou, která ti náleží,
a každý nový den můžeš být klidnější,
jsm tvůj muž, neopustím tě,
lásko, od této chvíle po celý tvůj život  jsem tvůj muž.
 
„Singing in th street“
Voláme do celého světa,
jste připrveni na něco úplně nového?
Léto je tady a je ten nejlepší čas
pro tancování na ulicích.                                     
Tancuje se v Chicagu,
v centru New Orleansu,
tancuje se v New York City.    
Jediné, co potřebujeme, je hudba, sladká hudba,
bude všude, bude se houpat, mávat, hrát z nahrávek
tančit na ulicích.                                    
Je jedno, co máš na sobě, 
prostě dokud jsi tady,  každý chlap popadne dívku,
kdekoli na světě, a tancují. Tancují v ulicích.
Ve Filadelfii, P.A.,
v Baltimore a D.C.  Právě teď,
a nezapomeň Motorové město.
Písně, písně hvězd.
 
Manfred Mann's Earth Band 
je jazz-rocková skupina navazující přirozeně i jménem svého zakladatele na kupinu Manfred Mann
„Circles“
Sestupující v kruzích, v chaosu směrů,
až na dno lahve vína, strženi povodní.
Mé zmrzlé palce roztávají, asi se nachladím,
na křídlech olej – nemůžu letět, musím však k tobě zpět, má lásko!
Jsem šašek bez cirkusu, nikdo se nedívá,
můžu se smát, zpívat, stát na hlavě, nikdo o mě neví …            
Mé dny jsou dlouhé a osamělé, necítím se bezpečně,
není to legrace, prostě tě ztrácím, lásko,
ne, už není čemu se smát,
ne, už není čemu se smát.
 
“California“                                            
Jak se máš, tam v Kalifornii, teď, co jsi povýšil?        
Vzpomeneš si ještě na mě a na věci, co jsme spolu dělali?
Jak se máš, tam v Kalifonii, co ses´udělal pro sebe?
Asi chceš trochu přestávku, i když já bych raději, kdybys´zůstal.
Život v Kalifornii ti zřejmě svědčí,
ale zprávy ode mě jsou druhořadé,
tak se mi těžko říká,
že až tam jednou dorazím, jaké to vůbec bude,
byl jsem tam už tolikrát, ale jen ve svých snech.
Písně, písně hvězd.
 
E. L. O. 
„Telephone line“
Ahoj, jak se máš,  je všechno v pořádku po těch osamělých, osamělých, osamělých, osamělých, osamělých nocích?
To bych ti řekl, kdybys mi zvedla telefon.
 
Jak se cítíš? Jsi pořád stejná?
Věříš ještě, co jsme spolu všechno  prožili?
Byla to realita nebo jen pouhý sen?                             Jen nemohu uvěřit, že to všechno zmizelo.                    
 
Modré dny, černé noci …
 
Dívám se na oblohu, láska, kterou potřebuješ, nepřichází,
a nevím proč ty malé věci, co´s plánovala, se nedějí.
...telefonní linka mi dává možnost žít aslespoň v příšeří …                                                                Tak jo, nikdo to nebere, ale mohla bys´ to nechat jetě délel vyzvánět,  vyzvánět,  vyzvánět,  vyzvánět,  vyzvánět
a já se posadím pevněji k stínům noci
a nech to pak zvonit už napořád.
 
„All over the world“
Všichni na celém světě ti potvrdí, co  jsem právě slyšel v rádiu, 
že se chystá velká párty na celém světě.
Slyšel jsem tu zprávu v rádiu, ale odkud pochází, nevím,            
ale slyšel jsem ty hlasy volat po celém světě.
 
Všichni na celém světě, všichni slyší tu zprávu, 
všichni to dneska večer ucítí.
London, Hamburg, Paris, Rome, Rio, Hong Kong, Tokyo
L.A., New York, Amsterdam, Monte Carlo, Shard End and …
Písně, písně hvězd.
 
Rescue
„Mary did you know“
Marie, věděla jsi, že tvůj synek jednou bude chodit po vodě?
Marie, věděla jsi, že tvůj synek jednou bude zachraňovat naše syny a dcery?
Že tvůj synek přišel, aby i tebe obnovil?
Že dítě, kterému jsi dala život teď dá život zase tobě?
Marie, věděla jsi,
že tvůj synek dá zrak nevidomému?
Marie, věděla jsi,
že tvůj synek svou rukou utiší bouři?
Marie, věděla jsi,
že tvůj synek šel i tam, kde andělům je úzko?
Marie, věděla jsi, když líbala´s jej na tvář, jak Boží tvář byla blízko?
 
Slepí uvidí, hluší uslyší, mrtví ožijí, chromí budou chodit, němí budou mluvit  a chválit beránka.
Marie, věděla jsi,
že tvůj synek je Pánem celého stvoření?
Marie, věděla jsi,
že tvůj synek jednou bude vládnout všem národům?
Marie, věděla jsi,
že tvůj synek je nebeský beránek bez vady?
Marie, věděla jsi,
že to děťátko spící ve tvém náručí je samotný Jsem který jsem?
 
„Darkest Hour“
Co dobrého může z toho vzejít?
Moje deprese je až příliš hluboká.
Dokonce ani mluvit nemohu a pochybuju i o Tobě.
Jsem oslepený bolestí, strach mě sevřel do beznaděje
a jediné, co cítím, je nářek.
Já o tohle nežádal, proto volám k Bohu: 
Opravdu jsi takový? Staráš se vůbec? Obrátil se´s ke mně zády?
V mé nejtemnější chvíli jsi prokázál svou sílu a ulyšel jsi můj zoufalý pláč.
Vyzařuješ lásku kolem sebe, žehnáš potřebným,
když jsem byl slabý, ukázal jsi svou úžasnou sílu.
Není jiná cesta?
(Otče) Otče, já vím, to je můj kříž,
ne má vůle, ale tvá se staň,
jsem tak sám, tak pozvedám své ruce, 
já vím, tohle je cena, kterou musím zaplait.
Život, který musí být položen, ale uvěří mi?
Tak já pláču k Tobě, vím, že tam ještě jseš, 
vím, že Ti záleží, abych byl co nejdříve svobodný.
Písně, písně hvězd.
 
Kiss
„I Was Made For Lovin' You“:
Dnes v noci ti všechno,lásko, dám, v temnotě,
tolik toho mohu udělat, a dnes večer ti to dám k nohám,
protože dívko, byl jsem stvořen pro tebe
a ty jsi byla stvořena pro mne.
 
Byl jsem stvořen, abych tě miloval,
a ty´s byla stvořena, abys milovala mě.
A já se tě nemohu nasytit,
můžeš se nasytit ty mě?
 
„Love Gun“:
Opravdu tě miluji lásko, miluji tě pro to co máš.
Buďme spolu, můžeme být rozpáleni.
Už žádné zítra, lásko, dnes je čas.
Miláčku, můžu ti způsobit dobrý pocit.
 
Není místo kde se schovat lásko, není kam utéct.
Stiskni spoušt na mé milostné zbrani.
 
Nemůžeš na mě zapomenout lásko, nesnaž se lhát.
Nikdy mě neopusť , mama, takže se nesnaž.
Budu hráč, lásko, snížím sázku.
Jsme spolu, mama, zapotíš se.
Písně, písně hvězd.
 
Slade
„Look wot you dun,“
Vím přesně, kde mám být,
ty víš, co pro mě znamená svoboda,
co přesně pro mě znamená svoboda.
 
Říkám, že vím, čím chci být,
říkáš, co všechno to pro nás znamená, 
ale my nesouhlasíme,
co všechno to pro nás znamená.
Já vím, čím prochází tvoje mysl,
ty víš, čím prochází moje mysl.
 
„Far, Far away“:
Viděl jsem ráno v horách Aljašky a západ slunce na východě a na západě.
Zpíval jsem o slávě Říma a prošel kolem domu zpěváka,
co zpíval "Hound dog", zdá se být nejlepší.
A jsem hodně daleko s hlavou v oblacích, daleko s nohama v davech,
zanechán stracený ve světě, ale volání domova je hlasitější a hlasitější
Viděl jsem světla Paříže z výšin Montmartru, a cítil ticho v zemi nikoho.
A všechny ty španělské noci byly fajn - nebylo to jenom z vína,
Zdálo se být všechno pod kontrolou.
 
Viděl jsem žlutá světla plující dolů po Mississippi
Příběhy z velkého ostrova Bahama pokračují a všechny úsměvy
uvíznou na chvíli v Tvé paměti, zdá se, že příjde ještě víc ...
A jsem daleko, hodně daleko, s hlavou v oblacích.
A jsem daleko, hodně daleko s nohama v davech
A jsem daleko, hodně daleko, ale volání domova je hlasitější a hlasitější.
Písně, písně hvězd.
 
Sweet
„Funny, Funny“:
Řekni, je to opravdu pravda, že city, které k tobě cítím 
a tvůj způsob milování mě nutí přemýšlet,
nic nikdy nemůže zaujmout tvé místo
 
A to je tak legrační, co děláš, miláčku,
co děláš, co pro mě znamenáš, i když je to tak legrační, 
že pro mě znamenáš celý svět.
 
Od té doby co jsi se ke mě připojila, vím že to byl můj šťastný den,
slunce začalo svítit i když jsi se začala smát a vím že to tak zůstane.
 
„Fox On the Run“:
Nechci znát tvé jméno, protože nevypadáš stejně jako si vypadala předtím.
OK - myslíš si že máš pěkný obličej, ale zbytek tebe je nevhodný.
Předtím jsi vypadala v pohodě.
 
Liška na útěku, křičíš a každý utíká, běž a schovej se - liška je na útěku
l – liška, liška na útěku a schovej se.
Ty -ty mluvíš o každé skupině, ale jména, která utrousíš, jsou z druhé ruky
to jsem slyšel už předtím, nechci znát tvoje jméno, protože nevypadáš stejně jako jsi vypadala předtím.                                
1. Písně, písně hvězd.
 
Louis Armstrong                                    
„What a wonderful day“:
Vidím zelené stromy a červené růže,
vidím květy pro mě i pro tebe, a pro sebe si říkám: 
„Jaký to nádherný svět.“
Vidím modré nebe a bílá oblaka, jasný požehnaný den 
a zřetelně svatou noc, a pro sebe si říkám: 
„Jaký to nádherný svět.“                                     
Barvy duhy, co jsou tak krásné na obloze,                        
vidím na tvářích lidí, kteří procházejí kolem,
vidím, přátelé jak si třesou rukama a zdraví se, 
jak si ve skutečnosti říkají, že se mají rádi.
 
Tady brečí děti a já je vidím, jak dospívají,
naučí se víc, než já měl možnost kdy znát,
a pro sebe si říkám: „Jaký to nádherný svět.“                    
a pro sebe si říkám: „Jaký to nádherný svět.“
 
„Oh, when the Saints go marching in“:
Až svatí budou pochodovat, Pane,
Až slunce odmítne svítit,
dovol, abych byl mezi nimi,    
až svatí budou pochodovat.        
    Až se měsíc krví zalije,
    dovol, abych byl mezi nimi,    
    až svatí budou pochodovat.        
        A v tenhle slávy slávy Pána den,
        dovol, abych byl mezi nimi,    
        až svatí budou pochodovat.        
            A trumpetou nás zavolá,
            dovol, abych byl mezi nimi,    
            až svatí budou pochodovat.        
                Až splní se toto zjevení,
                dovol, abych byl mezi nimi,    
                až svatí budou pochodovat.        
                    Až vzduch se krásně pročistí,
                    dovol, abych byl mezi nimi,    
                    až svatí budou pochodovat.    
                        Až všichni budou mít dost jíst,    
                        dovol, abych byl mezi nimi,    
                        až svatí budou pochodovat.        
                            Až vůdci všichni zapláčou,
                            dovol, abych byl mezi nimi,    
                            až svatí budou pochodovat.
Písně, písně hvězd.
*     *     *     *     *     *     *     *     *     *     *     *     *     *     *     *
Kabát
 
„Malá dáma“
Utrhla trávu a začla hrát - 
- ta malá dáma z předměstí, co umí lidem z dlaní číst.
Tam kočky z rána mívaj´ hlad, po noci plný neřestí je pohladí a dá jim jíst.
Po tmě se toulá a ve dne spí a její oči vědí víc než mý.
Došly mi slova, já stál tam jen - s touhle jedinou bych zemřel
A jestli vám to nestačí, kdyby tam stála stovka žen,
vyzvu ji k tanci a to netančím.
Tam za tratí svý doupě má: 
mince po kašnách posbírá a pak je skládá na kolej. 
Staví si chrám - plechovej most. Už po něm kráčí první host -
- tak ať ho nohy nebolej!
Prošla si peklem a kouzla zná, přejetý mince počítá.
A kdo ji spatří je zatracen - s touhle jedinou bych zemřel
S touhle bych zemřel v jedinej den
A jestli vám to nestačí: kdyby tam stála stovka žen, 
vyzvu ji k tanci a to netančím
Budu si pamatovat na tu chvíli, když hrála, znělo to jak Paganini -
- a já už věděl, že jsem ztracenej: zeptal se za kolik s pocitem viny.
 
„Opilci v dějinách“
Galileo Galilei, on byl tenkrát totiž opilej, když předstoupil před tribunál a řek´:“ já jsem nevinej.
Nechte ho žít a zemřít, von to tak vážně nemyslel.
Nechte ho žít a zemřít, vždyť vlastně nic nevymyslel.
Tak nepište to prosím do kronik, vždyť já jsem obyčejnej notorik.
Já tenkrát šel z hospody, nohou jsem sotva trefil na schody.
Po pivu to je hned, to se vám potom pěkně motá svět.
Pak lehnul jsem si a zavřel oči, no a řek jsem přece se točí.
Nechte ho žít a zemřít, von to tak vážně nemyslel.
Nechte ho žít a zemřít, vždyť vlastně nic nevymyslel.
Opilci v dějinách šli na všechno děsně vědecky.
       Einstein rád popíjel silný destiláty ze švestky.
              Pak stvořil hroznou definici,
                     dneska nikdo neví že byl po opici.
 
Když padám tak rovnou dolu na hubu, to už to mám no to je jiná.
Proč nepadáme vlastně nahoru? Ta země bude asi přitažlivá.
Písně, písně hvězd.
 
Bratři Ebenové
Bratři Kryštof, Marek a David tvoří originální hudební těleso zvláštní svým svébytným nopakovatelným soundem kytar, jemné propracované rytmiky a klarinetu a hlavně neotřelými, na reálný život odkazujícími texty plné humorného nadhledu i nad těmi největšími absurditami, které život „píše.“
 
„Už to mělo být.“
Už to mělo být, ono to není, no to je nadělení, no to je nadělení. 
Už jsem to měl mít, do bot mi teče, snad dneska večer, snad večer. 
Já na tom dělám, já na tom makám, už na tom dělám třetí den 
a ono ne a ne a ne. 
Já na tom dělám, já na tom makám, už na tom sedím přes týden,
a ono ne a ne a ne. 
Skupinu založili tři brtři, synové skladatele Petra Ebena.
A  z ničeho nic, telefon zvoní, to budou oni, no to budou oni.
Zkus jim něco říct, že tady nejsem, že jsem šel se psem, že jim zavolám .
Já na tom dělám, já na tom makám, už na tom dělám třetí den,
a ono ne a ne a ne. 
Někdo zaklepal u našich dveří. Ňáký frajeři, divný frajeři. 
Jestli můžou dál - jenom na chvíli. Že by si rádi promluvili o samotě. 
 
„Chlebíčky“
Chlebíčky, oschlé chlebíčky - pohrobci včerejších svátků,
ty šunkové, ty s vajíčky, ty ze čtvrtku, ty z pátku.
Chlebíčky, oschlé chlebíčky, ztroskotaly na svých cestách.
Už delší čas jsou z ledničky, nikdo po nich ruku nevztáh.
Chlebíček s vajíčkem je nejsilnější ráže, 
host hubu otevře, jak vrata do garáže -
a už tam zajíždí ta velká sněžná fréza - 
- a z obou koutků úst vytéká majonéza
 
Mám rád ty chlebíčky, ty svědky zašlých věků,
vždyť já sám připomínám trochu oschlou veku,
 
Žili jsme svobodně a taky nesvobodně
A zažili jsme hodně, Pamatuj!
 
„Na růžích ustláno“
 
Osud si se mnou jen hrál, pak si vzal boty se špičkou.
Rázem mne do bláta hnal nevysypanou cestičkou.
Jenže mně stejně je do ejchuchu, jsem sice v blátě, ale ne na vzduchu
a tak mám-li říct, jestli jsem šťastnej, tak ano a skvěle spím, 
nemám na růžích ustláno.
 
Nemůžu dělat, co chci, čas něco jiného žádá.
Žádný místo na slunci, aspoň si nespálím záda.
V Čechách, když místečko na slunci máš,krémem proti závisti se hned maž
a tak nevolejte mi večer ani ráno, to sladce spím
Nemám na růžích ustláno.
 
Když si ale vzpomínám, jak jsem na nich kdysi spával.
Upřímně přiznám se vám, že jsem taky dost nadával.
Pod nosem voní ti růže plátek, jenže trny píchaj do lopatek,
a tak tam, kde mi chybí, dostávám přidáno a skvěle spím
Nemám na růžích ustláno.
Písně, písně hvězd.
 
No Name
„Čím to je?“
Čím to je, čím to je, že rieka do mora sa vlieva, 
a ten čo nevie spievat spieva.
Čím to je, čím to je, že mladí netúžia byť múdri,
a ženy ukryté sú v púdri.
Možno zlodej a možno mních, spísal knihu kníh, čo raz a navždy vysvetlí,
prečo sú veci tak jak sú, život má chuť zápasu, a človek ním len preletí.
 
Čím to je, čím to je, že Mesiac so Slnkom sa strieda,
na Zemi blahobyt a bieda.
Čím to je, čím to je, že leto nenávidí jeseň, a kritik nenapíše pieseň.
Tá otázka je možno hlúpa, no ja chcem vedieť, čím to je,
že dym z cigarety stúpa, že husle rozozvučia iba sláky,
a lietať nedokážu ľudia, ale vtáky.
 
„Prvá“
Mňa nepresvedčí nikto, že je život krátky, že končí ako tanec,
že sa sebe ukloníme a naposledy si zamávajú dlane.
Ja nechcem aby tvoje srdce stíchlo, aj tak sa stane, čo sa má stať,
veď život plynie rýchlo.
 
Mňa nepresvedčí nikto, že keď človek umrie, tak ostanú len fotky.
Človek potrebuje nádej, aspoň niečo, aspoň tri bodky.
Ja nechcem aby tvoje srdce stíchlo, aj tak sa stane, čo sa má stať
veď život plynie rýchlo.
 
Tak nech ten život trvá a moja dlaň nedá sbohom tvojej dlani.
Ty si moja prvá, čo dala si mi svetlo, ako ráno na svitaní.
 
„Stromy“
 Pýtal som sa listov stromov ako dlho rastú
vraj tak dlho ako ľudia, ty tam a ja zas tu,
dúfam že ťa nevyplašia moje metafory,
myslím že nikto iný s tebou takto nehovoril.
Snažím sa len, aby ďalší náš ďeň nebol o tom istom a to je dovod,
prečo ľudí prirovnávam k listom,
domnievam sa, že v prekvapeniach spočíva istá sila,
bol by som rád keby si ma aspoň raz prekvapila.
 
Za každým dňom urobme pár prekvapení,
veď je to lahké: ty zmeň parfém a ja vodu po holení.
Za každým dňom, veď každý deň nemusí byť každý
ja len dúfam že to bude navždy.
Písně, písně hvězd.
Kryštof
Hlas, přednes, deklamace a celkový výraz zpěvu Richarda Krajča, nepostrádající ani silné módní sebevědomí ani prvek pokory tak málo se vyskytující mezi projevy mužské „testosterie“ u českých pěvců, ve spojení s citlivou, hledající poetikou, dává skupině Kryštof zcela výsadní postavení na české hudební scéně.
 
„Obchodník s deštěm“
Jako vášeň, která hasne v kouři, namačkaná bez ostychu, 
v zástup živočichů, jako jas dálkových světel, 
jako nad talířem večer mi mizíš.
A mizíš někde dávno, jsi láska, co mě škrtí, já na pokraji smrti,
ve svém paralelním světě, toužím po odvetě a křičím.
 
Slova jsou jen kapky deště a voláš, ať prším ještě
Slova jsou jen kapky deště a voláš
Slova jsou jen kapky deště a voláš, ať prším ještě
Slova jsou jen kapky deště.
 
Jako touha, sklem co neprorazí nekonečné břehy s kufry plných něhy
zvu obchodníky s deštěm,
chci koupit to Tvé - JEŠTĚ a slyším v rozestlaném tichu,
zvuky autoplánů, co unáší Tě ránům,
jsi tečka v kalendáři, co nadosmrti září a křičí.
 
„Rubikon“
Přes vlny Rubikonu k tobě výš jako když stoupá rtuť,
skrz Amorový šípy ucítíš, jak se ti napne hruď.
Přes vlny Rubikonu k tobě výš jako když stoupá rtuť
Skrz Amorový šípy ucítíš, jak se ti napne hruď.
 
Potichu krást, jen tvůj stín za záclonou, když tužby ve mně tonou.
Jsem skrytý mezi patry, vysokých jak Tatry
a zmást tvůj pohled do kukátka.
Den je dlouhý, noc je krátká.
Jsi důvod pro sonety vrytý v kastaněty.
 
Tiše se snést a vpít se do koberců jak poslední ze šílenců.
Osahat tvé stěny, jako kousek pěny.
Po tobě stéct a v podkolení jamce spát jako lupič v bance.
Jsi důvod k odpovědi, proč jít ke zpovědi
 
A lhát a kát se přitom nadvakrát… lhát a stát dál v příšeří
Lhát a každým pórem těla sát vůně zpod dveří...
tvé vůně zpod dveří...
 
„Cesta“
Tou cestou, tím směrem prý bych se dávno měl dát. 
Když sněží, jde to stěží, ale sněhy pak tají.
Kus něhy ti za nehty slíbí a dají.
 
Víc síly se prát, na dně víc dávat než brát.
A i když se vleče a je schůdná jen v kleče.
Donutí přestat se zbytečně ptát.
 
Jestli se blížím k cíli, kolik zbývá víry, 
kam zvou svodidla, co po tmě mi lžou..
Zda couvám zpátky a plýtvám řádky, 
co řvou, že už mi doma neotevřou.
 
Nebo jít s proudem, na lusknutí prstů se začít hned smát.
Mít svůj chodník slávy a před sebou davy 
a přes zkroucená záda být součástí stáda.
 
Ale zpívat a hrát, kotníky líbat a stát, 
na křídlech všech slavíků a vlastně už ze zvyku 
přestat se zbytečně ptát.
Písně, písně hvězd.
 
Lucie
„Šrouby do hlavy“
V řádce temnejch domů jen tvý okno svítí, celý město šlo už dávno spát,
tak si to vem a já tu jsem a mám to vzdát.
Dál si hlavu lámu mám v ní vlnobití, třetí do hry vstoupil mezi nás
a já to vím tak co ted’ s tím, chci vrátit čas.
 
Zná jen pár fíglů, jak se valej holkám šrouby do hlavy,
pár hloupejch fíglů, ty mu na to skočíš, za pár dní to chlápka otráví.
 
Mám tu ruce v kapsách dlaně se mi potí,
nejvíc ze všeho mám chut’ se prát,
pár na solar a lovu zdar, tak to bych zvlád.
 
Znáš mě já jsem blázen málokdo mě zkrotí, já si na třetího nechci hrát,
tak čert ho vem ted’ já tu jsem jak žhavej drát.
 
„Panic“
Jsem skoro panic - není to lehký, nešel bych za nic do náký děvky
Jedině ty jsi stvoření křehký - víla, kterou stvořil jsem si v hlavě,
abych o ní mohl mluvit před klukama.
Co s ní dělám - je udýchaná, je pořád se mnou -zamilovaná
Kluci všechno sežerou mi z ruky zobou - nafouk jsem jim hlavy,
jó to mě baví i když jsem panic a to mě trápí,
kdy už to bude - půjdu se opít o óó
Vždyť jich znám tuny, moderních slečen, 
za čtyři rumy - byl bych jim vděčen
ale to není to co tady hledám, 
mojí víle z vyšších sfér se žádná nevyrovná,
nic jim nedám i když jsem panic,
i když to bolí, tak ani za nic,
to za to stojí - klapoty sanic - oóó ….
Ptali se mě jestli jsem už něco měl s nějakou holkou
a já jim řek, že jasně,
ptali se mě kolik jsem jich stačil poznat a já jim řek, že spousty,
ptali se mě co jsem s nima dělal, no a já jim řek, že úplně všechno,
řekli mi: To už jseš teda velkej chlap a já jim řek, no jasně.
Jsem skoro panic - není to lehký,
nešel bych za nic do nějaký děvky.
Když ty jsi jiná – neokoukaná, jsi pořád se mnou - zamilovaná
 
„Dotknu se ohně“
Já chci bejt sám - snad se ztratíš, nebudem se bavit o divadle,
zchudlým a rozpadlým chci zůstat utajen. Vzpomínka z loňskej dotyků.
Viděl jsem čistý nebe nad stromy, svítilo slunce, bylo po dešti.
 
Dotknu se ohně
Hledej, hledej, hledej mě mezi kousky popela.
Hledej, hledej, vím, že si to takhle vůbec nechtěla.
Hledej, hledej, možná uhodíš se do čela.
Hledej, hledej mě mezi kousky popela.
 
Po ránu a k večeru probouzíš se a jdeš spát.
Po ránu a k večeru se rodí opuštění.
Zapadáš se sluncem, ne, nejsem s tebou.
A to je všechno - už chci bejt sám.
 
Město usíná a je to zvláštní, 
za tmy mě vítr zvedá z prachu, odkud jsem přiletěl.
Divný, divný byl jsem mezi kousky popela
Dotýkal se ohně, i když ne docela
 
Teď kolem tebe projdu se zavřenýma očima,
jsou šedý, šedý,vlhký, město usíná a je to zvláštní.
Za tmy mě vítr zvedá z prachu, odkud jsem přiletěl
Písně, písně hvězd.
 
Gregoriánský chorál
starodávné texty žalmů zpívané jednohlasně unisono 
a bez doprovodu hudebních nástrojů, 
čistým, jednoduchým, skomným  způsobem...
Název má po papeži Řehoři I., který nechal písně sebrat a setřídit.
Na každou slabiku připadne jedna nota 
s vyjímkou zpěvů Alleluja-Jubilus.
Gregoriánské zpěvy, užívané při mši svaté, 
jsou shromážděny v knihách 
nazvaných Graduale simplex - jednodušší nápěvy -  
a Graduale triplex - složitější nápěvy - . 
Gregoriánský chorál zpívají v rámci svých slavnostních bohoslužeb například příslušníci řádů benediktini, cisterciáci, trapisté, 
kartuziáni a premonstráti. 
Částí Gregoriánského chorálu se používaly také pro části mše, 
kdy na pořadateli mše záleží na důstojném projevu zbožnosti.
Dlouhé tóny latinských slabik 
nesoucí se hloubkou přirozené akustiky prostorem chrámové lodi 
resonují nejen hlasivkami, ale i celým tělem 
dlouhých i krátkých kostí i jemných tkání těla zkušených pěvců, 
ale i vnímavých posluchačů. 
Dlouhá i krátká crescenda a decrescenda, 
stoupající i klesající nebo vlnící se melodie 
dávají vzniknout a poznést námětům meditací, 
pomáhají je nahlížet, sledovat i prožívat je, 
vstupovat do nich a zase z nich vystupovat.
Posluchač rozumí nebo nerozumí 
latinským textům žalmů.
Posluchač ví nebo neví, 
že dlouhé vibrující tóny rezonující jeho tělem 
mají pro něj osvěžující ozdravné účinky.
Člověk ví nebo neví,
že je v péči neuvěřitelně chápajícího, trpělivého a láskyplného Pána Boha,
který mu zametá cestičku a klade jemné překážky, 
aby mu pomohl vyhnout se ještě horším, 
takovým, jež by zdeptaly k smrti.
Který mu dává vidět alesoň záchěv světélka
i v nejkrutější sibérii masových vražd, 
holocaustů, diktatur bláznů, proletariátů, vrahů 
a těch, co to myslí tzv.“dobře“ už úplně se všemi.
A dává i po nich vykvést nové naději …
Písně, písně hvězd.
 
 
Tracy Chapman
se v písni „I did it all“ (Udělala jsem to všechno)
přiznává úplně ke všemu, 
z čeho by snad mohla být obviněna, 
nakonec ale přeci jen i k tomu, 
z čeho by ani obviněna být nemohla.
Proč?
Protože prostě tím vyjadřuje 
totální pohrdání jakýmkoliv systémem moci.
Protože se přece nenechá chytit za slovo 
„od nějakýho pitomýho cenzora.“
Protož jen snad už kvůli tomu 
by si jí konečně taky mohl někdo všimnout,
vždyť dělala to pro lásku a pro legraci.
 
„Ať prší“
Jak tak jdu neznámými ulicemi
za někým neznámým
jako jsem sama,
a je mi nanic,
dej mi naději, že pomoc přijde, až ji budu nejvíc potřebovat.
Dej mi naději, že pomoc přijde, až ji budu nejvíc potřebovat.
 
Nech to být,
Bez mámy, bez táty, bez domova,
zapomeň tak jako všichni zapomněli.
Když jsem sama,
dej mi naději, že pomoc přijde, až ji budu nejvíc potřebovat.
Dej mi naději, že pomoc přijde, až ji budu nejvíc potřebovat.
 
Ať přijde láska, která mě pozvedne,
ať přijde bolest, která mě srazí.
Vše, co jsem chtěla a neměla,
když nejsem silná,
dej mi naději, že pomoc přijde, až ji budu nejvíc potřebovat.
Dej mi naději, že pomoc přijde, až ji budu nejvíc potřebovat.
 
Ať prší,
ať povodeň zaplaví tyhle ulice a odplaví mě tam,
kde nezáleží na tom,kdo jsem 
nebo co budoucnost skrývá, 
když nevím,
dej mi naději, že pomoc přijde, až ji budu nejvíc potřebovat.
Dej mi naději, že pomoc přijde, až ji budu nejvíc potřebovat.
 
A Tracy Chapman zpívá 
bez nástrojů, 
úplně nahým hlasem 
obžalobu společnosi z lhostejnnosti
k domácímu násilí:
 
„Za Zdí“
Zpívá osamělým, ale silný hlasem, žaluje:
Včera v noci jsem slyšela křik, za zdí na sebe řvali.
Další noc jsem probděla. Volat policii by bylo k ničemu, 
vždycky přijdou pozdě, pokud vůbec přijdou.
 
A když dorazí, řeknou, že nemohou zasahovat do soukromých záležitostí
mezi mužem a jeho ženou, a jakmile vyjdou ze dveří, 
z jejích očí se začnou řinout slzy.
 
Včera v noci jsem slyšela křik a pak mou duši zamrazilo ticho.
Modlila jsem se, aby to byl sen, když jsem zahlédla na silnici sanitku. 
A policista řekl: "Přišel jsem sjednat pořádek. Až se všichni rozejdou,
myslím, že můžeme jít spát."
Písně, písně hvězd.
 
Bruce Frederick Joseph Springsteen
folkový a rockový zpěvák, kytarista a multiinstrumentalista.
 
„Born to run“
Toho dne, kdy jsme ze sebe dávali všechno 
na ulicích splašeného amerického snu,
té noci jsme se projížděli v sebevražedných strojích 
přes panská sídla z dob slávy odpružené kabiny venku na Highway 9 s 
chromovými koly.
 
Drahoušku, tohle město ti trhá kosti ze zad,
je to smrtelná past, sebevražedný úder,
musíme se dostat pryč, dokud jsme mladí,
protože tuláci jako my jsou stvořeni k běhu.
 
Wendy, pozvi mě dál, chci být tvůj přítel,
chci strážit tvé sny a vize,
jen obtoč své nohy kolem těch sametových ráfků
a připoutej své ruce k mému motoru,
společně tuhle past můžem´zlikvidovat.
Běžme, dokud nepadnem´, baby, nikdy se nevrátíme.
Půjdeš se mnou po téhle cestě?
Protože, miláčku, jsem jen vystrašený, opuštěný jezdec.
Ale musím vědět, jestli je tvoje láska tak divoká,
děvče, chci poznat, jestli je láska skutečná.
 
Za palácem křičí elektřinou poháněné letouny dole na hlavní třídě,
holky si češou vlasy ve zpětných zrcátkách
a kluci se snaží vypadat dost ostře.
Zabávní park začíná být drzý a hrubý,
kámoši se choulí v mlze tamhle na pláži.
Wendy, s tebou chci dnes v ulicích zemřít ve věčném polibku.
 
Ulice je přecpaná zlomenými hrdiny.
Kteří čekají na poslední šanci na využití svých sil.
Dnes večer je každý na svém útěku.
Ale nezbyla tu žádná skrýš.
Společně Wendy můžeme s tím smutkem žít.
Budu tě milovat vší tou šíleností v mém srdci.
Jednou děvče, nevím kdy, se dostaneme na to místo,
kam opravdu chceme jít.
A budeme se procházet na slunci.
Ale než se to stane, tuláci jako my, miláčku, musí běžet,
neb byli jsme zrozeni k běhhu.
 
„Tanec v temnotě“
Večer vstávám a nemám co říct,
přicházím ráno, cítím se stejně,
jsem unavený a unuděný sám sebou,
hej, miláčku, potřeboval bych jen trochu pomoct.
Nemůžeš zapálit oheň bez jiskry,
tuhle zbraň si můžeš půjčit dookonce i když tančíš v temnotě.
 
Aby bylo jasno, rádio je puštěné a já jsem tady poblíž,
dívám se do zrcadla, měním své oblečení, vlasy, tvář, 
nikam to nevede, jsem pořád v depresi, 
něco se děje, miláčku, …
 
Sedíš poblíž,stárneš a posloucháš ten vip, co je o mně,
setřesu ze svých ramenou tenhle svět, miláčku,
zůstaň na ulicích tohohle města a rozkouskují tě,
řeknou, že musíš zůtat o hladu, a já mám zrovna dnes v noci hlad,
zmírám touhou ppo nějaké akci, která mě vyvde z tohoto místa,
potřebuji reakci lásky,  miláčku, prosím, věnuj mi alespoň jeden pohled.
 
„High hopes“
 
Pondělní ráno uhání k nedělní noci
a křičí zpomal, než zemře nový rok,
nezabije tě, když daruješ úsměv lásky,
ani žádnou mámu, která chová dítě ve svém náručí, zazpívat.
Pomoz mi, dej mi sílu,
dej mé duši noc bezstarostného spánku,
dej mi lásku, dej mi mír, 
nevíš, že v těchto dnech platíš za všechno.
Mám velké naděje, mám velké naděje …
 
Přicházím z velkého města, přicházím z divočiny,
vidím udýchanou armádu snášející se jako mrak,
chystá se udusit lásku, sestřelit tvé naděje,                        
než pokorní dostanou dědictví, budou se navzájem nenávidět      
Pomoz mi, dej mi sílu,
dej mé duši noc bezstarostného spánku,
dej mi lásku, dej mi mír, 
nevíš, že v těchto dnech platíš za všechno.
Mám velké naděje, mám velké naděje …                                                        
 
Tak mi teď někdo řekněte, jaká je cena, 
když budu kupovat nějaký čas a možná žít svůj život,                
budu mít žnu, budu mít nějaké děti,
budu se dívat do jejich očí a chci vědět, že dostanou šanci.             
Pomoz mi, dej mi sílu,
dej mé duši noc bezstarostného spánku,
dej mi lásku, dej mi mír, 
nevíš, že v těchto dnech platíš za všechno.
Mám velké naděje, mám velké naděje …    
Písně, písně hvězd.    
 
Lucie Bílá,
dívenka z Otvovic,
co nemá štěstí v lásce,
zato však pěveckého daru využívá požehnaně, 
neuvřitelně vitální, má nadprůměrnou sadu nejrostodivnějších úsměvů, pitoreskních ksichtíků i výhružných nebo lítostivých masek.
Ještě více ale snad má barev a odstínů hlasu, 
který ovládá nadprůměrně dynamicky, 
dokáže změnit barvu tónu, tedy i atmosféru písně, 
během několika sekund, 
a tím se stává stále více neodolatelná, pitažlivá,
provokující i příjemná.
 
„Halleluja“
Ten text má jenom deset vět,
kdo chce ten může přemejšlet,
však ne každýho jeho obsah chytí.
     Že je to návod praktický
     a asi platí navždycky
     rozhodně má širší využití.
     Aleluja, aleluja, aleluja, aleluja.
          Těch deset bodů božích vět 
          by klidně mohlo spasit svět,
          jenže pořád někde něco vázlo.
               Jak umíme se vymlouvat,
               já kdybych moh´, tak já bych rád,
               jenže jsme už dávno zvyklí na zlo.
               Aleluja, aleluja, aleluja, aleluja.
                     A nemusíš znát kopce knih
                    a používat slovo hřích,
                    ber to jako recept na kulajdu.
                    A nemusíš stát v kostele 
                    a vzývat strážný anděle 
                    i když já tam radši občas zajdu.
 
                    Aleluja, aleluja, aleluja, aleluja.
                         Tak předně bysme neměli
                         Furt lízt do cizích postelí
                         A lhát a rvát se, i když se to nedá
                              A udávat svý sousedy
                              Mít chuť na jejich obědy
                              Taky je to ostuda, až běda
                              Aleluja, aleluja, aleluja, aleluja.
                                  A možná si zas vzpomenout
                                  Že moc práce je duše žrout
                                  A že je dobrý sednout si a zpívat
                                        A možná děti naučit
                                        Že slabí mají právo žít
                                        Vždyť už se na to vážně nedá dívat... 
                                        Aleluja, aleluja, aleluja, aleluja...
 
„Most přes minulost“
mockrát vyzpívané proč, 
v nostalgickém roztoužení vzpomínání na lásku,
sen o snu,
most přes mosty,
osamění ve ztracenosti v Tobě
já nikdy neměla dosti,
teď jasno začíná mít ve své minulosti,
že ztracená je v své nalezenosti,
mírná ve své prudkosti.
 
„Doufám“
 
Hlavu v dlaních mám, prázdné stránky velí myšlenkám
kam ulehnout, sama příboj poslouchám
to jak vítr klouže po vlnách, nutím tvou loď plout
ke mně plout.
 
Svítím, ještě svítím dálkou v temnotách,
Svítím, ještě svítím dálkou v temnotách, 
Mít tak pevnou hráz, co se příboji postaví
vlny se unaví, odliv je odplaví,
tu vůli mít, tak pevně stát.
 
V okně sedávám, otvírám ho starým příběhům,
tichý je dům, usmívám se vzpomínkám,
jako křídla šumí nad hlavou, pojď si poslechnout, poslechnout
 
Doufám, ještě doufám, svítím lampou dál.
Doufám, ještě doufám, svítím lampou dál.
 
Proč neumím brát, co svět poslušným nabízí,
trnovou korunou ozdobím cestu svou,
tu vůli mít, tak pevně stát,.
 
Pomoz mi můj osud nést,zvedni mě z blátivých cest,
pomoz mi noc měnit v den, tak pojď a zvedni mě, zvedni mě.
Když ještě sílu mám snad, pomoz mi vstát
 
Mít tak pevnou hráz, co se příboji postaví,
vlny se unaví, odliv je odplaví,
tu vůli mít, tak pevně stát.
 
„Soumrak“
Lucie Bílá a spousta příměrů, 
náznaků a symbolů, 
odchodů i příchodů, 
předpovědí v odsouzení, 
posudků a odpovědí,
roztoužení v ohrožení,
ponížení i povýšení,
co doopravdy v tobě je a co není?
Co jen propluje a co život i celý svět změní?
Kdo o spásu duše si říká?
Kdo tyká ti a kdo vyká?
Písně, písně hvězd.
 
 
Billie Holliday, 
Lady Day, vlastním jménem Elonora Fagan,
s krutým dětstvím v Marylanu,
ani prostituci se nevyhnula,
jako zpěvačka ovšem nejprve s živým hlasem plným energie, později ve zralejším věku vzdušný, zkušený, důmyslný hlas.    
 
„Strange Fruit“
Jižní stromy nesou divné ovoce,
krev na listech i na kořenech,
černá těla swingující v jižním vánku
divné to ovoce visí na topolech.
 
Venkovská scéna galantního jihu,
vypoulené oči, srolované rty, 
vůně magnolie, sladká a čerstvá,
pak náhle zápach pálícího se masa.
 
Tady je to ovoce, co si vrány mohou oškubat, 
déšť může sesbírat, vítr může vysát,
slunce nechá vyhnít, strom upadnout, 
tady jsou ty divné hořké plody.
 
„Autumn in New York“
Podzim v New Yorku – proč se zdá tak pohostinný?
Podzim v New Yorku – udivuje vzrušením prvního rytíře
blýskavého davu a tetelících se mraků v ocelových kanoích.
A ty mi dávají pocit domova.
 
Podzim v New Yorku přináší příslib nové lásky.
Podzim v New Yorku je často plný bolesti.
Snílkové s práznýma rukama mohou vzdychat po exotických zemích,
podzim v New Yorku je znovu dobré prožít.
 
Podzim v New Yorku – střechy blýskající se v západu slunce,
Podzim v New Yorku tě vytáhne nahoru , když jsi zrovna dole, 
unudění veslaři a rozovedení gayové, co obědvají v Ritzu
ti řeknou, že je to božské.
 
Tento pozdim v NewYorku změní slumy v krásný trh,
když je podzim v New Yorku, nepotřebuješ zámky ve Španělsku,
Milenci, kteří žehnají tmě na lavičkách v Central Parku,
nádherný podzim v New Yorku je znovu dobré prožít.
Písně, písně hvězd.
Duke Ellington,
nejvýznamnější dirigent a vůdčí osobnost jazzových orchestrů všech dob, autor a spolutvůrce mnoha jazzových orchestrálních skladeb, 
ke známým patří například 
„Jeep´s blues“, 
„Concerto for Cootie“
a „The Mooche.“
 
„It Don't Mean A Thing (If It Ain't Got That Swing)“
Na co by byla melodie,
k čem by byla hudba,
kdyby v sobě neměla něco sladkého?
 
Na co by byla melodie,
k čem by byla hudba,
je ale ještě něco jiného, bez čeho se ta píseň neobejde.
 
Nemyslím nic konkrétního, třeba asi swingování,
nemyslím nic konkrétního, prostě musíš zpívat.
 
Nezáleží na tom, zda je to sladké nebo horké,
prostě dej v rytmu každou i tu sebenepatrnější notu.
 
 
Peggy Lee,
„Fever“
Nikdy nevím, jak moc tě miluji,
nikdy nevím, jak moc tě potřebuji,
když mě obejmeš, dostanu horečku, kterou je tak těžké vydržet.
 
Mám horečku z toho, jak mě líbáš, když mě pevně držíš,
horečku ráno, horečku celou noc.
 
Sluce svítí za dne a měsíc svítí v noci,
a já svítím když mě voláš a víš že o tebe pečuju
 
Každý má horečku, všichni to známe,
horečka není nic nového, začla už dávno.
 
Romeo miloval Julii, Julie cítila to samé k němu,
když ji obejmul, řekl, miláčku, jsi můj plamen.
 
I když dostáváme horečku, když líbáme,
horečku plamenného mládí, horečku, jsem v plamenech,
hořím ke zklidnění.
 
Kapitán Smith a Pocahontas měli šílenou aféru,
když se ho otec pokusil zabít, ona řekla: tati, snad se neopovážíš.
 
Jsem v horečce z jeho polibků, když mě pevně drží,
horečku, jsem jeho dívka, tak tati, chovej se k němu, jak si zaslouží.
 
Vyslechli jste můj příběh 
a toto je pointa:
Holky se narodily proto, aby ti způsobily horečku
ať ve Fahrenheitu nebo Celsiovi.
 
Máš z nich horečku,
když je líbáš,
horečku, když žiješ a učíš se,
horečku dokud soptíš,
 
Jaký to krásný způsob vyhoření.
What a lovely way to burn
What a lovely way to burn
 
Ella Fitzgeraldová,
nazývaná „First Lady of Song“,
měla obtížné mládí, po smrti matky se musí sama živit,
jako barmanka v nevěstinci se dostává do kontaktů s mafií,
po problémech s policií se dostává na církevní školu, 
odkud utíká a pokouší se o štěstí jako tanečnice,
což si nakonec nechá rozmluvit 
a vyhrává pěveckou soutěž v Harlemu v New Yorku se dvěma písněmi své nejoblíbenější zpěvačky Conee Boswellové.
 
Ella Fitzgeraldová zpívala jazz, gospel, blus, balady, soul, písně kovbojů a další, okouzlovala publikum svým hlasem, jeho zabarvením, vynikala v jazzových rytmech, scatu, v improvizaci, uměla vyjádřit humor i nostalgii balad, zpívala s doprovodem jednoho nástroje i společně s bigbandy, pohybovala se v oblasti jazzu i popu. Zpívala s Dukem Ellingtonem, Countem Basie, Natem King Colem, Louisem Armstrongem, Frankem Sinatrou, Benny Goodmanem a dalšími.     
 
„OLD DEVIL MOON“
Dívám se na tebe a najednou 
vidím něco ve tvých očích,
co mě okouzluje,
je to starý ďábelský měsíc,
který´s ukradl z oblohy,
starý ďábelský měsíc ve tvých očích.
 
Kvůli tobě a tvému pohledu
je tato romance příliš horká,
aby udržela hvězdy v noci
planoucí světlem, 
neudrží ani svíčku.
 
Pomohl´s mi letět vysoko a široko
na kouzelném koberci.
Plná motýllů uvnitř 
chci křičet, broukat si,
smát se a lebedit.
To ten starý ďábelský měsíc ve tvých očích.
 
Právě, když si myslím,
že jsem volná jako holubice,
starý ďábelský měsíc
hluboko ve tvých očích
mě oslepí láskou.
                
Měsíc je častým motivem jejích písní.
Písně, písně hvězd.    
 
Madonna Louise Veronica Ciccone Ritchie,
má francouzské a italské předky, 
vyrůstala na periferii Detroitu jako prostřední z pěti sourozenců, 
děti má nejen ze svých manželství, 
něktetré adoptovala v Malawi, 
je považována za nejúspěšnější a nejbohatší zpěvačku všech dob, 
nijak nepředstírá, že by provokativní témata 
provázející přípravu jejích megakoncertů byla něčím jiným než
propracovanou strategií ke zviditelnění se.
 
„Like a virgin“
Prodrala jsem se divočinou, dokázala jsem to, 
byla jsem ztracená než jsem našla tebe.
 
Byla jsem neúplná, smutná a na dně,
Ale díky tobě se cítím tak nově -
 
Jako panna, když se jí poprvé někdo dotknul,
Jako panna, jejíž srdce bije vedle mého.
 
Dám ti všechnu svou lásku, už skoro nemám strach,
Schovávala jsem si ji pro Tebe, jen láska může vydržet.
 
Jsi skvělý, jsi můj, dodáváš mi sílu,
dodáváš mi kuráž,
ó, tvá láska rozpálí,
tvá láska rozpálí
Co bylo vystrašené a ledové
 
Jako panna
co se jí poprvé někdo dotknul
Jako panna
S tvým tlukotem srdce
Vedle toho mého
Woah, woah, oh, woah 
 
Jsi tak fajn - a jsi můj.
Budu tvá do konce života
protože jsi způsobil,
že nemám co skrývat
 
Jako panna, co se jí poprvé někdo dotknul.
Jako panna, s tvým tlukotem srdce
Vedle toho mého
Jako panna, oooh
Jako panna
Tak dobrý pocit
Když mě objímáš
A tvé srdce bije
A miluješ mě
Oooh zlato
Copak neslyšíš mé srdce bít?
Vůbec poprvé.
 
 
„Beautiful Stranger“
Nepotkali jsme se už, vypadáš jako nádherný cizinec?
Mohl bys být pro mě dobrý, vyzkouším to pro nebezpečí.
Jsem chytrá, když už je to za mnou, ale ne teď, tak asi zůstanu.
Nebe zakáže, tak chytnu svou šanci na nádherného cizince.
 
Podívala jsem se do tvých očí a můj svět se zhroutil.
Jsi přestrojený ďábel a proto zpívám tuto píseň.
Znát tě znamená milovat tě, jsi všude, kam vkročím 
a každý ví, že milovat tě znamená být částí tebe.
 
Se slzami na tebe čekám a polykám všechnu svou pýchu
 
Jsem chytrá, když už je to za mnou, ale ne teď, tak asi zůstanu
Neslyšel jsi, zamilovala jsem se do nádherného cizince
Podívala jsem se do tvé tváře, mé srdce se tetelilo štěstím
Ráda bych vyměnila tvůj bod zájmu, jen když na tebe budu moct zapomenout
 
Znát tě znamená milovat tě, jsi všude, kam vkročím 
a každý ví, že milovat tě znamená být částí tebe.
Podívala jsem se do tvých očí a můj svět se zhroutil
Jsi přestrojený ďábel, díky tomu zpívám tuto píseň
 
Znát tě znamená milovat tě
Jsi všude, kam vkročím a každý ví
Jsem ve předu se slzami a polykám veškerou svou pýchu
 
 
„Turn up the Radio“
Když tě svět ubíjí a nic nejde podle plánu,
dav hlučí k zbláznění a máš pocit, že se´s úplně zbláznil,
je tu záře vzdáleného světla, volání, abys šel ven,
vnímej ten vítr na tváři a na těle, je to tady, začíná můj příběh:
 
Zesil rádio, neptej se mě, kam chci jít, musíme zesílit rádio.
 
To bylo tenkrát, když jse,otevřela oči, opouštím minulost
Nic není nikdy tak, jak se zdá včetně současnosti a tohoto bláznivého snu.
Uvízla jsem, jako mol v ohni, jsem tak unavená z hraní této hry,
nevím, jak jsem se do tohoto stavu dostala, pusť mě z klece, protože umírám
 
Chci se jen dostat do svého auta, chci jet rychle a musím jet daleko,
nechtěj, abych vysvětlila, jak se cítím, protože nechci říct, kam jdu.
Zeslab hluk a zvyš hlasitost, nemáš na výběr, protože teplota buší,
opuštění tohoto místa, je to poslední, co udělám, 
chci jen utéct s osobou, jako jsi ty!
 
Bzučení kolem, jako můra v plameni, jsem tak unavená z hraní této hry,
musíme se bavit, to je vše co děláme, 
musíme otřást systémem a porušit všechny pravidla,
musíme zesílit rádio ...                    
Písně, písně hvězd.
 
Rolling Stones
Asi nejznámější jazyk na světě má Mick Jagger. 
Ten se stal doslova logem hard-rockové, blues-rockové, psychedelické, pop-rockové, glam-rockové a rock´n rollové skupiny Roling Stones.
Vůdčí role zakládajícího kytaristy Briana Jonese se posupně kvůli drogám vytrácí, přechází na Micka Jaggera, fontmana, který je skutečným symbolem skupiny. 
 
„I can get no satisfaction“
Nemám vůbec žádné uspokojení a vypadá to, že je ani nikdy nedosáhnu,
protože ani ten chlápek, co ho poslouchám v rádiu, mi ho neumožňuje, 
ani ten týpek, co na mě mluví z televize, 
nejen proto, že kouří úplně cigarety, než já.
A nepochopí mě ani moje holka, 
zvlášť, když mi říká, miláčku, přijeď radši až příští týden, 
prostě hrůza.
Tak jak vidíš, mám ztrátu za ztrátou, blbej úděl, 
nemám prostě vůbec žádný uspokojení ze života, 
kterej žiju, 
a o tom je celá tahle píseň.
 
„I wanna be your man“
Chtěl bych být tvůj milenec, holka
Chtěl bych být tvůj muž
Řekni mi, že mě miluješ, holka
Řekni, že mi rozumíš.
 
 
Bay City Rollers
Náctiletí kluci zpívají náctiletým klukům a holkám náctileté písně s náctiletými texty, tak se nemůžete divit, že na jejich koncertech vřískají náctileté holky.
 
„Bye Bye Baby“
Jestli mě budeš nenávidět potom, co řeknu, 
stejně už to nemůžu dále odkládat, prostě ti to řeknu:
Sbohem, lásko, lásko, sbohem,
Sbohem, lásko, nenuť mě brečet.
 
Jsi jediná holka ve městě, kterou bych si vzal.
Děvče, vzal bych si tě hned kdybych byl volný
Kéž bych byl.
 
Mohl bych tě milovat, ale proč to začínat,
když to nemá žádnou budoucnost.
Ona mě dostala a já už nejsem volný, tak:
Sbohem, lásko, lásko, sbohem,
Sbohem, lásko, nenuť mě brečet.
 
Přeju si abych tě nikdy lépe nepoznal.
Přeju si abych tě znal předtím, než jsem potkal ji, jé ...
Jak dobré by to pro mě bylo.
Měl bych jí říct že už nemůžu déle prodlévat.
Na mém prstě je svatební prsten.
Ona mě dostala a já už nejsem volný, tak …
 
„It´s a Game“
Šašek sestoupil dolů  se svým úsměvem na tváři,
vystřelil ze startovací pistole a začal lidský závod.
Všude kolem plno tváří, utíkají na všechny strany,
ale všude je nikam a nikde není zde.
 
CHORUS
To je hra, hra, kterou hrajeme, ale to mi nevadí, já nedělám pravidla,
To je hra, hra, kterou hrajeme, hra pro milence a blázny.
 
Jsou hadi na tvém žebříku a jsou kostky na tvé sukni,
Je rtěnka na mém límečku a je pot na mé košili.
Sousedé začínají hovořit, ale ty víš, že na to nehledím,
protože sousedi jsou nikde a a nikde není zde.
 
CHORUS
To je hra, hra, kterou hrajeme, ale to mi nevadí, já nedělám pravidla,
To je hra, hra, kterou hrajeme, hra pro milence a blázny.
 
 
„Another Rainy Day In New York City“
Poslouchej rádio, hlas v ranní show říká, že nejsem sám.
Je jen další deštivý den v New York City, prší jako z konve
a my jako ranní podivíni nemáme co dodat, kromě: "Uvidíme se."
 
A přemýšlím o té noci, když bylo všechno úplně v pořádku
Jak jsem to měl vědět?
Teď jsou tvoje pocity pryč a když volám na telefon,
slyším ze záznamník: "Je mi líto, ale nikdo není doma"
 
Je další deštivý den v New York City.
V noci ta městská světla vypadají jistě půvabně.
Držel jsem svoji svíčku ve větru a pozoroval, jak moje sny prostě odplouvají s dalším deštivým dnem v New York City.
 
Myslet si, že jen včera byl život tak prostá hra, kterou jsem mohl hrát.
Teď je další deštivý den v New York City a prší jako z konve.
 
Tak jsem sám a v rádiu říkají, že slunce nevisvitne.
Se slovy, která jsi mi řekla a která se mi točí v hlavě,
ty víš, že nemůžu nalézt způsob, jak na tebe přestat myslet.
Písně, písně hvězd.
 
The Beach Boys
Co zajímá mladé Američany dnes, to nevím, 
ale v šedesátých letech to bylo surfování, rychlá jízda a děvčata. 
A přesně o tom se vydali zpívat 
svými provzdušněnými vokály a lehkomyslnými texty 
tři bráchové Brian, Carl a Dennise Wilsonovi 
společně se svým bratrancem Mike Lovem 
a kamarádem Alanem Jardinem.
 
„Surfin U.S.A“
Píseň o tom, kterak se všichni rozumní lidé ve Spojenýh Státech Amerických  naprosto dobrovolně „zbláznili“ do surfování, se vším „praštili“, zrušili veškeré své dosavadní plány, které doposud měli a vrazili do terénu Spojených Států Amerických „Surfovat“. Značná čás txtu je „opakováním“ reálií zeměpisu U.S.A.
 
„I get around“
Kolem, dokola, jezdím dokola.
(Vsuvka překladatele:
“Dokola, kolem, jezdím furt kolem.
Od města k městu, dokola, kolem, 
fakt mám chladnou hlavu, horem i spodem,
Mám dobrý prachy, dokola, kolem, 
ty můžeš mít taky, ber rychle, honem.“)
 
Je to otrava jet nahoru a dolů stejnými starými ulicemi.
Musím najít nové místo, kde děcka jsou in.
Můj kámoš a já už začínáme být dost známí.
Jo, ti padouši nás znají a nechávají nás na pokoji.
 
Vždycky berem moje auto, to se nikdy nevybourá.
A ještě nikdy jsme se nespletli s holkama co ´sme potkali.
Žádný z kluků neváhá, protože by nebylo správné
nechat svou nejlepší holku v sobotu večer doma.
 
Kolem, dokola …
 
„Barbara Ann“
Píseň o tom, jak strašně moc se snaží „dostat“ jednu holku, 
která se jmenuje Barborka Anička.
Zkusil už Peggy Sue,
zkusil už Betty Lou,
zkusil už Mary Lou,
ale ještě „nedostal“ Barbru Ann (Barborku Aničku),
tak se pořád naží,
např.vzít ji za ruku a tak,
ale asi marně.
Učitelům angličtiny přeji mnoho štěstí při vysvětloání pojmů:
„ rockin and a-rollin“ a „Rockin and a-reelin“
Písně, písně hvězd.
Prince Rogers Nelson 
Dětství nepříliš šťastné, rodiče se rozvedli, když mu bylo devět let, 
přesto ve dvanácti už ovládá dvacet pět hudebních nástrojů.
Od počátku své hudební kariéry multiinstrumentalisty působí napfroteo nezávisle na nikom, na jeho hudebních nosičích je poznámka: „Produced, Arranged, Composed and Per4med by Prince.“
 
„Breakfast Can Wait“
Půvabný klip touhou a vášní nabité písně roztomile zdůrazňuje, jak všemožně vytrvalýnmi triky hoch vysvětluje dívce, že snídaně opravdu počká, a jak ona mu neustále uniká a trápí ho, protože se jí šíleně líbí, jak po ní prahne.
 
„The most beautiful girl in the World“
Mohla bys být nejkrásnější dívkou na světě,
Je to jasné: jsi důvodem, proč Bůh stvořil dívku.
 
Než den přejde do posledního dne všech dob,
doufám, že budu moci říct, že jsi v mém bjetí.
A když se setmí, budu plakat slzy radosti, 
protože pak už jediné, co budu moci udělat, je zemřít.
 
Jak mám přežít dny, kyž neumím přečkat hodiny?
Můžu to zkusit, ale když tě vidím, jsem úplně hotovej!
Nikdy bych si nedovolil dotknout se tak něžné tváře, jako je tvoje.
Je jako květ!
Mohl bych se uklonit a být hrdý na záblesk světla její moci?
Ach, ano.
 
A kdyby hvězdy padaly jedna po druhé z nebe,
Mars by učitě nebyl pozadu.
Protože, miláčku, tenhle druh krásy se nemá vůbec za co stydět.
Protože, miláčku, tenhle druh krásy přichází zevnitř.
 
„Diamonds and Pearls“
Nastane den, kdy mě uslyšíš říkat, že už nikdy neodeju pryč.
Jsem tu pro tebe, láska je pro dva, řekni mi teď, co budeš dělat?
 
Kdybych ti dal diamanty a perly,
byla bys šťastná?
Kdybych mohl, dal bych ti celý svět,
ale jediné, co ti mohu nabídnou je moje láska.
 
Kdo z nás má pravdu,
když spolu válčíme?
Proč nenecháme rozhodnout lásku (rozhodnout lásku)?
 
Jsem slabší muž,
protože rozumím,
že láska musí být hlavní plán (láska musí být hlavní plán).
 
Jednou přijde čas (jednou přijde  čas),
kdy láska osvítí tvou mysl (osvítí tvou mysl)
a všechnno pochopíš (všechno pochopíš).
 
Jednou přijde čas (jednou přijde  čas),
kdy všechno zazáří (všechno zazáří),
tak jasně, že oslepneš na barvy (oslepneš na barvy).
Písně, písně, hvězd.
 
David Bowie
Nesnadno čitelná, zato přesvědčivě směřující 
je dráha zpěváka, herce, hudebního skladatele a producenta Davida Bowie. Po dávné školní rvačce mu zůstala poškozená oční zornice, 
což nadosmrti poznamnalo jeho image, 
jež by se dalo nazvat „jemný drsňák“. 
Už od počátku své kariéry zkouší hrát s několika skupinami i sólově, zajímá se o výtvarné umění, buddhismus, divadlo, zkouší různé styly. 
Jeho první album „The Man  Who Sold The World“, 
na kterém vykresluje Orwelovskou vizi společnosti, 
nebylo obchodně nejúspěšnějším, 
ale pro velkou část posluchačů se stalo kultovním.
Stylizuje se do role popuární herečky Grety Garbó, 
tím na sebe strhává zájem médií.
Spolupacuje s Lou Reedem, se skupinou Queen, s Bianem Eno, 
se skupinou Rolling Stones, s Johnem Lennonem, s Tinou Turner, 
s Iggy Popem, 
je členem skupiny Tin Machine, 
spolupracuje s Nirvánou.
 
„Heroes“
Kéž bys uměla plavat
jako delfíni, jako umí plavat delfíni .
I když se zdá,
že nic nás neudrží spolu,
můžeme nad nimi alespoň vyhrát na věky věků!
Můžeme být hrdinové alespoň na jeden den.
 
Já, já budu král
A ty, ty budeš královna
I když se zdá, že je nic nezastaví.
Můžeme být hrdinové, aspoň na jeden den
Můžeme být sami sebou, aspoň na jeden den
 
Já, já si vzpomínám (vzpomínám si)
Stáli jsme, u zdi (u zdi)
A střílející zbraně, nad našimi hlavami
(nad hlavami)
A my jsme se líbali,
jako by se nemělo co pokazit
(nic se nemohlo pokazit)
A hanba byla na druhé straně
Můžeme je porazit na věky věků.
Potom bychom mohli být hrdinové, aspoň na jeden den …
 
„The Stars (are out Tonight)“
Hvězdy nikdy nespí,
mrtvé ani ty živé.
 
Žijeme blíž k zemi,
nikdy k nebesům.
Hvězdy nikdy nejsou daleko.
hvězdy vycházejí dnes v noci.
 
Sledují nás zpoza svých stínů -
Brigitte, Jack, Kate a Brad.
Zpoza zbarvených rozpínajících se oken
zářící jako zčernalá sluneční záře.
Hvězdy nikdy nespí,
mrtvé ani ty živé.
 
Čekají na první pohyb,
satyrové a jejich dětské ženy.
Čekají na poslední krok,
vstřebávají náš primitivní svět.
 
Hvězdy nikdy nespí,
mrtvé ani ty živé.
 
Jejich žárlivost přetéká,
hvězdy musí držet pospolu.
Nikdy se nezbavíme těchto hvězd,
přesto doufám, že žijí věčně.
 
A vědí právě to, co děláme,
že sebou v noci házíme a obracíme se.
Čekají až se budou moct pohnout,
avšak hvězdy vycházejí dnes v noci
 
Tady jsou, u schodů -
bezpohlavní a nevzrušené,
jsou to hvězdy, umírají pro tebe,
přesto doufám, že žijí věčně.
 
Spalují tě svými zářivými úsměvy,
lapí tě svýma krásnýma očima.
Jsou zničené a zahanbené, opilé či vyděšené,
přesto doufám, že žijí věčně.
 
Jejich žárlivost přetéká,
hvězdy musí držet pospolu.
Nikdy se nezbavíme těchto hvězd,
přesto doufám, že žijí věčně
 
A vědí právě to, co děláme,
že sebou v noci házíme a obracíme se.
Čekají, až se budou moct pohnout směrem k nám,
avšak hvězdy vycházejí dnes v noci.
 
Hvězdy vycházejí dnes v noci.
Hvězdy vycházejí dnes v noci.
 
… a David Bowie zpívá společně s Freddiem Mercury:
„Under  Pressure“
Tlak mě tiskne, tiskne i tebe, nikoho se neptá. 
Jsme pod tlakem, který zapaluje budovy,  
rozděluje rodiny, posílá lidi na ulici.    
 
Je to v pořádku? 
Je to teror vědění, o čem je tenhle svět, 
sleduju pár dobrých přátel, křičím: „Pusťte mě ven!“
Modlím se, aby mě zítřek povznesl výš. 
Tlak na lidi - lidi na ulicích.
Sekají kolem sebe, kopou můj mozek po zemi.
To jsou ty dny, kdy nikdy neprší, ale teď lije. 
Lidi na ulicích - lidi na ulicích. 
 
Je to teror vědění , o čem je tenhle svět, 
sleduju pár dobrých přátel, křičím: „Pusťte mě ven!“
Modlím se, aby mě zítřek povznesl výš.
Tlak na lidi - lidi na ulicích.
Odehnáni od všeho, jako slepý muž sedí na plotě, ale to nefunguje. 
Stále dohání lásku, ale je tak roztrhaná a potrhaná. 
Proč, proč, proč? 
Láska, láska, láska, láska. 
 
Šílený smích pod tlakem, pod kterým pukáme. 
Nemůžeme si dát ještě jednu šanci? 
Proč nemůžeme dát lásce ještě jednu šanci? 
Proč nemůžeme šanci dát lásce? 
Protože láska je tak staromódní slovo. 
A láska tě vyzývá k péči o lidi na hraně noci. 
A láska tě vyzývá ke změně našeho způsobu péče o sebe. 
To je náš poslední tanec. 
To je náš poslední tanec. 
To jsme my pod tlakem, pod tlakem, tlakem ...
Písně, písně hvězd.
 
Naturally 7
Styl  A Cappella neboli bez nástrojů této sedmičlenné sestavy má ještě upřesňující označení „Vocal Play“, kde je zdůrazněna schopnost jednotlivých zpěváků napodobovat svými hlasy a těly konkrétní hudební nástroje, takže nakonec slyšíme hrát nástroje, nikoliv však skutečné, ale dokonale napodobené vokály. Nikoliv nenápadně evokuje název skupiny reakci na dříve vzniklou formaci, jež už dobyla prkna slávy a cappellové hudby pod názvem Take 6.
 
„Wall Of Sound“
(Tato píseň, byť je zpívána bez nástrojů, kde sice tyto nástroje zní velmi dobře, ale právě že nikoliv v reálu, ale jakoby virtuálně z úst zpěváků, kteří je naprosto dokonale imitují svými hlasy a částmi těla, naposto dokonalá úprava, naprosto dokonalé provedení, nelze než doporučit k lepšímu porozumění poselství této písně shlédnou neméně dramaturgicky a choreograficky a designově dokonalý klip.)
Text:
Výš a výš já buduju ztrávený touhou, která mě ubíjí 
jako můra útočící na oheň
s okny osudu, co nechrání bezpečí,
stavím tu zeď kolem sebe,
stavím tu zeď, co mě obklopuje,
stavím tu zeď od základu vzhůru,
ty kameny a pojivo nemohou zastavit tyto tóny, ne …
 
Nahlas …
Nahlas …
Nahlas vše co chceš říct
 
Předpokládám, pane, prosím, dejte mi vědět,
jsem vězeň sebe sama bez omluvy,
poznámku, kterou jsem posluchačům napsal, nevezmete v úvahu?
Jsem asi divnej, ale já vím, že můžu změnit, páč …
 
Už nechi být více sám,
v mé duši je díra,
vůbec nejsem šťastný …
 
„Fix You“        
Tuto píseň původně od Coldplay zpívají Naturally 7 se stejným textem:
 
Když se moc snažíš, ale bez úspěchu,
když dostaneš, co chceš, ale ne to, co doopravdy potřebuješ,
když jseš hrozně moc unavený/á, ale nemůžeš spát,
zaseknutý v neúspěchu,
když slzy proudí samy po tvé tváři,
když ztražíš něco, co nelze nahradit,
když někoho miluješ, ale marně, 
může být ještě hůř?
 
Světla tě vyprovodí domů
a oživí tvé tělo
a já se o tebe postarám.
 
Vysoko nahoře nebo hluboko dole,
když máš tak moc lásky, že ji nemůžeš nechat být,
když to nezkusíš, nikdy se nedozvíš,
jen to sleduj a uč se …
Písně, písně hvězd.
 
Marián Varga
Geniální slovenský klávesista a improvizátor s originálními, neotřelými a nezapomenutelnými hudebními nápady. Vůdí osobností hudbního uskupení Collegium Musicum
 
„Hommage à J.S.Bach“
Na první poslech harmonicky zcela jednoduchý motiv, ale doveden k dokonalé impovizační variabilitě s mozartovsky čerstvou invencí. Výsledná kompozice působí  jako sled logicky na sebe navavujících sekvencí, které jsou ovšem provázány naprosto přísnou vnitřní logikou, již ale pochopíte až posléze, když jste si užili to příjemné napětí ze střídán ryhlých a pomalých pasáží.
 
Ve skladbě „Ulica plná plášťov do dažďa,“ 
která začíná vahanním jednoduchým, ale pod kůži se zadírajícím motivem, jež je následně podtržen, zvýrazněn a rozvíjen celou rockovou sestavou, předvádí Marián Varga Hammond varhany v neuvěřitelné pestrosti.
 
„Vežová hudba“
Kompozice využívající možnosti spolupráce elektonických varhan a orchestru, kde v počátku se střídají, kdy varhany imitují pozouny a trubky vysílající slavnostní famfáry do světa, kdežto orchestr navazuje vážným tématem nikoliv přehlížející těžké osudy země. Když se ale vzájemně přiblíží, kdy klávesy zaimitují i cimbál nebo moderní klavír a orchestr se připojí jakoby v současnosti, vše následně končí otazníkem, finální akordy nejsou určující, ale nejasné.
 
Haydnův „Concert in D“
pro klavír orchestr, kde si Marián Varga „povídá“ s Josephem Haydnem, jak vnímá každý z nich výtečný Haydnův koncert. 
Nutno uznat, že postředky, které používal Haydn 
počítají s daleko vnímavějším posluchačem, 
který nemusí nutně jet vždy rychlíkem, 
ale umí se i projít pěšky, 
ba co víc, umí se i zastavit. 
Kdežto Vargovo pojetí,  které nepotrádá ani inovativnost ani hloubku, 
jakoby potřebuje být neutále před posluchačem, 
aby jej navnadilo na další příjemné překvapení. 
Těžko srovnávat dva génie. 
Vyslechnout si Vargův rozhovor s Haydnem bylo pro mě povznášející, nicméně asi bych si do sluchátek i v letadle raději pustil tu původní verzi.
Písně, písně hvězd.
 
Miro Žbirka
 
„Balada o poľných vtákoch“ 
Lakajú sa klietky rúk,
pasce krásných slov,
lakajú sa zradnej siete sľubov,
nad konármi hliadkujú,
v modrom území,
kde sa končí revír vrán a supov.
 
Nad tulákmi držia stráž,
niet tam víťazov,
tak leť aj keď nevyhráš,
nad zemskou príťažou.
 
Kalendáre návratov,
každý v krídlach má,
v javoroch si tiché hniezda hnetú,
polia sú ich záhradou,
strechou čierna tma,,
nad ĺudskými vtáčie cesty vedú.
 
Nad tulákmi držia stráž,
niet tam víťazov,
tak leť aj keď nevyhráš,
nad zemskou príťažou.
 
Nad tulákmi držia stráž,
niet tam víťazov,
tak leť aj keď nevyhráš,
nad zemskou príťažou. 
 
S nimi môžeš ísť,
tam kde hviezdny spať,
žiadne tiene zrád tam nie sú,
s nimi môžeš ísť.
 
Nežobrú že chcú mať viac,
ako dáva klas,
nemučí ich závist,
údel Kainov,
neženie ich blázon čas,
neženie ich čas,
zem ich ĺubí svojou láskou tajnou.
 
„Prvá“
Vieš, jedna láska je vždy prvá.
Vieš, dotyk v dlani po nej trvá.
Po nej zvýši tón, po nej zvýši chuť
Nejde z hlavy von, nejde zabudnúť.
 
Vieš, jedna láska je vždy prvá.
Vieš, smietka v očiach po nej trvá.
Po nej zvýši tieň, po nej zvýši dym.
Ešte o nej viem, už ju nevidím.
 
R: Prvá je tá z dvorov a kín,
keď smieš byť s ňou,
keď smieš byť s ním
Prvá je tá z troch súrnych slov,
keď smieš byť s ním,
keď smieš byť s ňou.
 
Viem, prvá láska je len jedna,
Viem, v lete zimná, v zime letná.
Po nej zvýši vlas, po nej zvýši list.
Ten vlas nemal čas, ten list nemal prísť
 
Viem, jedna láska je vždy prvá.
Viem, niečo po nej stále trvá.
Možno tón či tieň, možno chuť či dym.
Ešte o nej viem, už ju nevidím.
 
R: Prvá je tá z dvorov a kín,
keď smieš byť s ňou,
keď smieš byť s ním
Prvá je tá z troch súrnych slov,
keď smieš byť s ním,
keď smieš byť s ňou.
„Čo bolí to prebolí“
Zpívá Miro Žbirka společně se zpěvačkou Marthou
 
Čo bolí, to prebolí,
už to skrýva tvár,
dvaja blázni na mori,
niekto nám veslo vzal.
 
Čln se láme napoly,
keď topíš sa, vieš,
čo bolí, to prebolí
a odpláve preč.
 
Tie tajomstvá pod hladinou
chcem v tebe nájsť, ale s inou.
 
Co bolí, to přebolí,
nepředbíhej čas,
co necháme v tom moři,
jednou zkrásní v nás.
Z trosek víc člun nestvoříš,
z moře stoupá dým,
co bolí, to přebolí,
možná víš, co s tím.
 
To tajemství pod hladinou
hledáš už dál někde s jinou.
 
Smutek šel sám se smíchem spát
a z člunu víc už nejde brát
 
Co bolí, to přebolí,
co neznáš, to znáš,
přijdeš k poušti po moři,
tam čekám tě zas.
Nezhasínej, co hoří,
ať hoří to dál,
co bolí, to přebolí,
proč bys sám to vzdal?
 
Tie tajemstvá pod hladinou
hledáš už rád někde s jinou. 
Píseň, píseň hvězd.
 
Pavol Habera
 
„Boli sme raz milovaní“ 
Život náš je lacný hotel.
Iba chvíľu bývaš v ňom. 
Kým ťa vezmú: „Pane poďte.“
Už je záver krásnym dňom.
 
Zbadáš vážne že je koniec.
Spomienok máš na kilá.
Tak sa nebráň len im povedz.
Láska nás vždy zabíja.
 
Zopár dievčat bolo s nami.
Boli lásky na pár dní. 
Boli sme raz milovaní.
A tak budeme raz,budeme raz spasení.
 
Život príliš krátko trvá.
V tom smrť býva dôsledná.
Bývala tu láska prvá.
Príde aj tá posledná.
 
Boli krásky boli dámy,
kým posledná utiekla.
Ten kto bol raz milovaný,
ten nepríde do pekla.
 
Zopár dievčat bolo s nami.
Boli lásky na pár dní.
Boli sme raz milovaní.
A tak budeme raz,spasení.
 
Zopár dievčat bolo s nami.
Boli lásky na pár dní.
Boli sme raz milovaní.
A tak budeme raz,spasení.
A tak budeme raz, budeme raz, spasení.
 
„Ostrov márnych nádejí“
Stratil som jej tvár skôr než som ju mal,
v prázdnych uliciach na dosah bol raj.
Sto míľ túžby vzdialený.
Ostrov márnych nádejí.
Stratil som ju skôr než mohol som nájsť,
hľadám na dne slov stratený čas.
Sto míľ túžby vzdialený.
Ostrov márnych nádejí.
 
Mám strach, že tú tvár
čas vráskam rozpredal
v prúde dní.
Láska pri mne stoj kým plávam na ostrov márnych nádejí.
 
Stratil som ťa skôr než zlákal ťa svet,
čo s tvojou adresou na mapách jej niet.
Sto míľ túžby vzdialený.
Ostrov márnych nádejí.
 
Mám strach, že tú tvár
čas vráskam rozpredal
v prúde dní.
Láska pri mne stoj kým plávam na ostrov márnych nádejí.
 
Stratil som jej tvár skôr než som tu bol,
žiadna z nočných správ nehlási čo je s ňou.
Sto míľ túžby vzdialený.
Ostrov márnych nádejí.
 
Sto míľ túžby vzdialený.
Ostrov márnych nádejí.
Nádejí, nádejí, nádejí, nádejí,
Ostrov márnych nádejí.
Píseň, píseň hvězd.
 
Vašo Patejdl
 
„Ak nie si moja“
Ak nie si moja,
potom neviem čija si,
máš detskú tvár,
a hrozne dobré vlasy,
za tisíc dotykov,
postačí jediný,
zkúsme byť obaja,
vinný aj bez viny.
 
Ak nie si moja,
potom neviem čija asi,
máš detskú tvár,
a hrozne dobré vlasy
cestičkou vo vlasoch,
prejdem ti v ústrety,
piesnička o nás dvoch,
už nie je pre deti.
 
Všetci nám môžu závidieť,
vravia, že lásky dávno niet.
Všetci nám môžu závidieť,
že ťa mám rád.
Zostanme takto chvíľu stáť,
na všetko krásne máme čas,
viem, že si práve, práve tá,
ktorú mám rád.
 
Ak nie si moja,
potom neviem čija si,
máš detskú tvár
a hrozne dobré vlasy,
za tisíc dotykov,
postačí jediný,
skúsme byť obaja,
vinný aj bez viny.
 
Všetci nám môžu závidieť,
vravia, že lásky dávno niet.
Všetci nám môžu závidieť,
že ťa mám rád.
Zostanme takto chvíľu stáť,
na všetko krásne máme čas,
viem, že si práve, práve tá,
ktorú mám rád.
Píseň, píseň hvězd.
 
Elán
 
„Voda, čo ma drží nad vodou“ 
Keby bolo niečo, čo sa Ti dá zniesť,
okrem neba nado mnou a miliónov hviezd,
tak by som to zniesol vždy, znova a rád
k Tvojim nohám dobré veci ako vodopád.
 
Keby som mal kráčať sám a zranený,
šiel by som až tam, kde Tvoja duša pramení.
Keby som ten prameň našiel náhodou,
bola by to voda, čo ma drží nad vodou.
 
Môžeš zabudnúť stačí kým tu si,
iba ďalej buď, nič viac nemusíš!
 
Chcem sa z Teba napiť, šaty odhoď preč,
čo má byť sa stane, tak cez moje dlane 
ako čistý prameň teč.
 
Ak Ťa ešte trápi smútok z rozchodov,
ono sa to poddá, Ty si predsa voda,
čo ma drží nad vodou!
 
Keby bolo niečo čo sa Ti dá zniesť,
okrem neba nado mnou a miliónov hviezd,
tak by som to zniesol vždy, znova a rád
k Tvojim nohám dobré veci ako vodopád.
 
Chcem sa z Teba napiť, šaty odhoď preč,
čo má byť sa stane, tak cez moje dlane,
ako čistý prameň teč.
 
Ak Ťa ešte trápi smútok z rozchodov,
ono sa to poddá, Ty si predsa voda,
čo ma drží nad vodou!
 
Chcem sa z Teba napiť, šaty odhoď preč,
čo má byť sa stane, tak cez moje dlane
ako čistý prameň teč.
 
Ak ťa ešte trápi smútok z rozchodov,
ono sa to poddá, Ty si predsa voda,
čo ma drží nad vodou!
Píseň, píseň hvězd. 
 
Marika Gombitová
Když Marika Gombitová vystartovala na pódium na festivalu v Sopotech, zdálo se, že neexistuje energičtější dívka, 
dokonalou choreografií a svým ostrým stříbřitým hlasem, 
jindy a v pomalejších písních zvoucím k zdání naivní dívenky, rozpumpovala rock´n roll natolik sebevědomě a řízně, 
až přecházel zrak a „zkušenejm rockerům“ padala čelist - 
a současně se pod vousy probouzel úsměv neskrývaných sympatií 
k téhle „šťabajzně“, co měla „šťávu.“ 
Pak přišla tragická nehoda, 
ochrnuutí spodní čáti těla.  
Zpěvačka ale pokračuje, 
sedí za  klávesami a zpívá, 
zpívá svůj osud, svou zkušenost, svá zklamání, nové naděje, 
zpívá svůj život a rozdává se.
 
„Študentská láska“
Kiná iba o nej šepkajú si. 
Celé mesto o nej klebetí.
Opäť príde svoje štastie skúsiť.
Zo strechy na strechu preletí. 
 
Vedia o nej chodníky a veže. 
Električka ponáhľa sa k nej.
Až je zrazu celé mesto svieže. 
Z bojazlivej lásky študentskej. 
 
Na tej ceste, ktorá konca nemá
kráča láska v modrých záplatách. 
V batohu má všetky krásne mená, 
všetky krásne kvety země, 
všetky kvety zeme na šatách. 
Všetky krásne kvety zeme na šatách. 
 
Dievčatám tým na účesoch svieti. 
Máj sa vydal na farebnú púť. 
Obzrieš sa a úsmev odpovie ti: 
Sú tak krásne, len ich vystrihnúť. 
 
Na tej ceste, ktorá konca nemá, 
kráča láska v modrých záplatách. 
V batohu má všetky krásne mená, 
všetky krásne kvety země. 
Všetky kvety zeme na šatách. 
 
„Deň veľkých nádejí“
Dážď, nech dážď, dážď,
ten jazdec v dlhej tme,
dážď, nech dážď, dážď
škrtá tie noci neplatné.
Dážď, ten zlodej ciest a hviezd,
Príliš nádherný, spraví ten trik
 
Spíš, Ty spíš
zakiaľ ja niekde bdiem.
Spíš, Ty spíš, spíš.
Tak čo si odpoviem.
Otázka ma prísne súdi,
pomôž mi sebe prisvedčiť,
mať dôvod žiť.
 
Obloha má zavreté,
kde si môj túlavý cieľ?
Už taxík zúfalých snov
konečne preč odišiel.
 
Buď pri mne, dýchať Ťa chcem,
pozri sa, žiť opäť viem.
Raz musí prísť aj môj deň,
raz musí prísť aj môj deň.
 
Deň veľkých nádejí …
 
„ Tak som chcela všetkých milovatˇ (Death has come )“
Príď už, Smrť! 
Sfúkni mi už dych, 
skráť čas mojich dní 
posledných. 
 
Tak som chcela všetkých 
milovať, 
napokon z lásky je iba biela 
inovať! 
Príď už, Smrť! 
Sfúkni mi už dych, 
skráť čas mojich dní 
posledných. 
 
Už som ako vŕba stará 
a mám srdce bútľavé, 
často myslím na hrobára, 
ty mi chodíš po hlave. 
 
Vyslyš Sestra túto ženu, 
zmeniť to už nemôžem, 
vezmi si ma poníženú, 
nech ma navždy príjme zem. 
 
Príď už, Sestra! 
Sfúkni mi už dych, 
skráť čas mojich dní posledných.
 
Tak som chcela všetkých milovať, 
napokon z lásky je iba biela inovať! 
Príď už, Sestra! 
Sfúkni mi už dych, 
skráť čas mojich dní 
posledných. 
 
Márne hladím svoje vrásky, 
márne to chcem všetko skryť, 
môj osud je taký ťažký, 
že sa mi raz nechce žiť. 
V mojej duši slová prázdne, 
veľké ticho vo mne znie, 
chcem spočinúť sama na dne, 
a vydýchnuť sklamanie. 
 
Príď už, Sestra! 
Sfúkni mi už dych, 
skráť čas mojich dní 
posledných. 
 
Tak som chcela všetkých 
milovať, 
napokon z lásky, z celej tej lásky, 
z tej márnej lásky, je iba biela inovať! 
Príď už, Sestra! 
Sfúkni mi už dych, 
skráť čas mojich dní 
posledných.
Píseň, píseň hvězd.
 
C&K Vocal
Jazz-rocková a folk-rocková avantgardní odvážná tvorba, hledající nové cesty, nevyšlapané na české hudební scéně.
„Lásko, lásko“
 
Jsme stromy brány zdi na svých náměstích. 
Jsme domy chrámy stíny v předměstích. 
Lásko, lásko, jsme tváře barvy na svých návěstích. 
 
Z těch lesů vyjdem jen planinou a ze zdí dřív než se rozplynou. 
Když týdny nad nimi nezabliká hvězda, hvězda. 
 
Do pěšin našich očí. 
Do trávy našich duší. 
Kolíbky našich rukou. 
Do písku našich kroků. 
 
Jsme proud a země i břeh svých přílivů,
jsme vzduch a kámen dech svých zálivů, 
Lásko, lásko, jsme dálka světlo hra svých odlivů. 
 
Z povodní vyjdem jen bažinou. 
Ten kámen visí nad hladinou. 
Když týdny týdny nezabliká hvězda, hvězda. 
 
Je v tichu našich očí. 
A v křiku našich duší. 
Je v prosbě našich rukou. 
V šepotu našich kroků. 
 
Jsme dny a roky paměť svých všedních snů. 
Jsme příběh klid a ticho pohledů. 
Lásko, lásko, jsme chvíle i hra náhod prázdno dnů. 
 
Z těch pastí padnem jen do stejných. 
Bludný kruh nálad dnů lhostejných. 
Když týdny, týdny nezabliká hvězda, hvězda. 
 
Koho z nás najdeš, koho z nás vynecháš? 
Koho z nás necháš zplanět, jak nás hledáš? 
Lásko, lásko jak nás to změníš a kdy nás vybíráš?
 
Nádherným zkratem nás rozsvítíš. 
Zdi našich domů zas postavíš. 
Rozžehneš nás a necháš nás jít. 
Hvězda, hvězda. 
 
Ulicí našich očí. 
Krajinou našich duší. 
A tepem našich rukou . 
A zemí našich kroků.
 
 
Ota Petřina
 
„Super-Robot“
Zítřejší svět, stín příštích let, skrývá touhu zázraků svých vět.
Dýchá jak já, má tvář jak já, spí a nespí, účel pouze zná .
 
Humanoid a přítel náš, rozum a cit, nic nepoznáš,
až přijde, až přijde, k nám, k nám. 
 
Má zvláštní hlas, pod víčky jas, prázdné oči, žár jde z nich i mráz. 
Přichází host, tvá budoucnost, má čas v dlaních, má ho víc než dost, 
energie nám neznámá, ovládne svět, on nám ji dá, 
až přijde, až přijde, k nám, k nám. 
 
Pátá generace zhmotňování snů sestrojila Super-robot -
vznešený, neklidný, přítomný, v našem století, 
dotykem myšlenky, myšlenky, mně také zasvětí.
 
A já jsem on.
A on jsem já, hej. 
 
Ten moudrý stroj má nepokoj, místo srdce malý reaktor. 
Humaoid a přítel náš, rozum a cit, nic nepoznáš,
až přijde, až přijde k nám, k nám. 
 
Pátá generace zhmotňování snů sestrojila super-robot. 
Tak řekni čím, čím ho pohostím? 
 
Anti-svět, neutron, fantazie je naše tajná zbraň. 
Dáme mu, poslední, poslední prosluněnou stráň. 
 
A ty jsi on. 
A on je ty sám. 
 
Dámy a pánové, 
budete svědky největšího pokusu v dějinách 
Představím vám vaši nejdokonalejší napodobeninu 
Má všechno, co má mít 
A umí chodit 
a umí zpívat 
jíst a pít 
A uslyšíte jeho pláč a smích 
Na všechny otázky vám odpoví 
Ale prosím, nedotýkat! 
Už přichází 
Přichází z elektrických dogmat 
Už se klaní 
vám 
 
Má zvláštní hlas 
a v očích jas 
Dýchá jak já 
On má tvář jak já 
já 
já 
Jak já
Písně, písně hvězd.
 
 
Hradišťan
pod vedením Jiřího Pavlici zpívá zejména lidové písně a novými pojetími zdůrazňuje jejich  filosofické náznaky.
 
„Modlitba za vodu“ 
Ubývá míst kam chodívala pro vodu
má starodávná milá, starodávná milá,
kde laně tišily žízen, kde žila rosnička
a poutníci skláněli se nad hladinu aby se napili z dlaní,
ubývá míst kam chodívala pro vodu,
voda si na to vzpomíná, voda je krásná.
voda má, voda má, voda má.
 
Voda má, voda má, voda má rozpuštěné vlasy...,
chraňte tu vodu a nedejte oslepnout prastaré zrdcadlo hvězd.
 
A přiveďte k té vodě koníčka, přiveďte koně vraného jak tma, 
voda je smutná.
 
Voda má, voda má,  voda má rozcuchané vlasy...
a kdo se na samé dno potopí, kdo se potopí ke hvězdám pro prstýnek.
 
Ubývá míst, kam chodívala pro vodu,
voda je zarmoucená vdova,
voda má, voda má, voda má.
 
Voda má, voda má popelem posypané vlasy...
voda si na nás stýská.
 
Voda má, voda má, voda má rozpuštěné vlasy...
 
 
Mňága a Žďorp
 
„Ne, teď ne“
Chtěl jsem tě jenom pohladit
na patřičných místech pravda trochu přitlačit
ale hned jsem to uslyšel
a hádejte co...no přeci
 
ne, teď ne! až jindy!
ne, teď ne! až jindy!
ne, teď ne! až jindy!
tak kdy? na svatýho Dyndy!
 
lidi stojí ve frontě na štěstí
strachy už radši vůbec nic neříkají
upřeně hledí na barevný plakáty
a tiše si hlídají to co už dávno nemají
 
stojíme oba ve frontě na štěstí
ale mám takovej pocit
že dneska, dneska nám zase nic nedají
 
dnes ještě ne! až jindy!
dnes ještě ne! až jindy!
dnes ještě ne! až jindy!
tak kdy? na svatýho Dyndy!
 
tak letím za tebou
s nakřáplou dušičkou
a jediný co mi dovedeš říct je
 
ne, teď ne! až jindy!
ne, teď ne! až jindy!
ne, teď ne! až jindy!
já vím...na svatýho Dyndy!
 
„Otčenáš“
Továrna stroje, kasárna tvoje,
dva černé svetry, marsky a petry,
do bistra na preso, čekání na eso
a žádný bůh není, jen psi zuby cení.
 
Továrna stroje, kasárna tvoje
ohýnek na sněhu, život bez příběhů,
na krku závaží, hotel a nádraží,
a žádný bůh není, jen psi zuby cení.
 
Otčenáš! Otčenáš!
ty nejsi na nebesích,                                    
tak kde teda jsi?!
Otčenáš! Otčenáš!
ty nejsi na nebesích, 
tak kde teda jsi?!
 
Továrna stroje, kasárna tvoje,
není kam uhnout, jen si tak trochu přihnout,
ohýnek na sněhu, život bez příběhů,
a žádný bůh není, jen psi zuby cení.
 
Otčenáš! Otčenáš!
ty nejsi na nebesích,
tak kde teda jsi?!
Otčenáš! Otčenáš!
ty nejsi na nebesích,
tak kde teda jsi?!
 
Říkají lidé, že bůh je všude,
v každý nábojnici,
v každý popelnici,
v každým vrahovi,
a v každý válce taky,
asi jo, asi jo.
 
Otčenáš! Otčenáš!
když nejsi na nebesích
tak kde teda jsi?!
 
Otčenáš! Otčenáš!
když nejsi na nebesích,
tak kde teda jsi?!
Otčenáš! Otčenáš!
 
 
„Některé otázky už si prostě nekladu“ 
Některé otázky už si prostě nekladu, 
například si nekladu otázku: 
má i pitbullteriér nárok na lásku ?
 
Některé otázky se ale stále vracejí, 
například teď vidím spěchat otázku:
když lidi umřou odcházejí na další procházku ?
 
Je jaro a cesty jsou rozbité jako loni,
učím se nové trasy mezi dírama velkýma jak pasti na slony,
na severní straně škarpy leží zčernalé zbytky sněhu,
zledovatělé a zakousnuté do holého břehu.
 
Refrén:
Je jaro a karty jsou rozdané a země voní,
a nic už nikdy nebude takové jako loni,
[: důchodkyně u vývěsky studují parte 
a kávovary se začínají zahřívat,
obláčky dechu startují na rtech 
a já tě nikdy nepřestanu milovat :]
 
Je jaro a řeky jsou rozlité jako loni,
vracím se na místa kde se zastavil čas a jdu se projít,
zapomenuté hodiny u brány bývalé panelárny,
barevné graffiti vyrostlé na plotě místní elektrárny.
 
Refrén:
Některé otázky už si prostě nekladu, 
například si nekladu otázku:
proč se nezavěsit na druhém konci provázku ?
Některé otázky se ale stále vracejí, 
například se stále vrací otázka:
kdoví kolikátá je tohle procházka ?
Písně, písně hvězd!
 
Alla Pugačova
Ruská zpěvačka pop-music, známá svými rockovými písněmi a baladami.
 
„Milion růží“
Byl jednou jeden malíř, 
Měl domek a obrazy,
miloval však herečku, 
Která zbožňovala květiny.
On tedy prodal svůj dům 
Prodal obrazy a střechu
a za všechny peníze koupil
Celé moře květin.
 
Milion, milion, milion rudých růží
z okna, z okna, z okna je vidíš.
Kdo miluje, kdo miluje, kdo miluje a myslí to vážně,
Svůj život pro tebe promění v květiny.
 
Ráno si stoupneš k oknu,
Možná ses zbláznila.
Jako pokračování snu, 
Náměstí je pokryto květinami..
Zamrazí tě v duši: 
Který boháč tady blázní?
A pod oknem, sotva dýchá, 
Stojí chudý malíř.
 
Setkání bylo krátké, 
V noci ji vlak odvezl,
V jejím životě ale zbyla 
bláznivá píseň růží.
Malíř žil sám, 
Hodně neštěstí překonal,
Ale v jeho životě bylo
Náměstí plné květin.
 
„Dej mi, Bože“
Dej mi, Bože, cítit lépe
štěstí a lásku.
Přátelům ať rozumíme
ať se neklamem´.
 
Za měsíční noci, široká okna
otevřu a pomodlím se,
hvězda se na mě usměje
a smutek hned zmizí.
 
Dej nám, Bože, být moudřejší,
a silněší.
Dej, ať jsme na sebe laskavější
a naučíme se lásce.
Naučte sa lásce.
 
Za měsíční noci, široká okna
otevřu a pomodlím se,
hvězda se na mě usměje
a smutek hned zmizí.
 
Chick Corea
Armando Anthony Corea, vynikající jazzový pianista, 
vůdčí osobnost několika hudebních těles. 
Ovliněn svou  rodinou, zejména otcem, 
začíná hrát na klavír ve čtyřech letech, na bicí v osmi. 
Seznamuje se s klasickou hrou na piano a s kompozicí. 
Zkouší studia na konzervatoři, ale ta mu nevyhovují. 
Ale už je v New Yorku a jeho hudebním světě. 
Do jazzu vnáší španělské prvky, jeho stylem se tak stává latin-and-swing. Během dlouhodobé spolupáce s Milesem Davisem 
prochází obdobími avantgardního jazzu, využíavajícím disonance, 
dále free jazzu, postaveného na improvizacích 
a obdobím hry na alektronické piano, zejména Fender. 
V té době začíná zkoušet koncept komunikace s obecentvem. 
Říká, že dříve si neuvědomoval, jak je pro něj důležité vědět, 
jak jeho hudbu vnímá posluchač. 
Další vývoj přes jazz fusion znamenajcí zapojování latinského jazzu, 
se projeví v jeho  kompozici „Return to forver“ 
a spěje ke spolupráci s mnohými muzikanty věhlasného jména, 
např. s vokalistou Boby McFerrinem, s klavíristou Friedrichem Guldou, 
banjistou Bela Fleckem, kytaritou Johnem McLaughlinem a dalšími.
 
„Light as a feather“    
Někdy se cítím tak dobře a svobodně,
lehký jak jen pírko může být.                                
 
Je jedno místo a najdeš je snadno,
jestli chceš, vezmu tě tam teď hned.
 
Pojď se mnou, je tam všude kolem hudba,
cožpak neslyšíš, cožpak nevidíš, že jsem svobodný?          
Písně, písně hvězd.
 
Michal Tučný
Legendární zpěvák contry hudby, který zpívak se skupinami Greenhorns, Fešáci, Ranger, Rival a Tučńáci.
 
„Báječná ženská“
Tenhle příběh je pravda, ať visím, jestli vám budu lhát,
já jsem potkal jednu dívku a do dnešního dne ji mám rád,
nikdy neměla zlost, když jsem hluboko do kapsy měl,
vždycky měla pochopení a já se s ní nikdy hádat nemusel.
 
Když si báječnou ženskou vezme báječnej chlap,
tak mají báječnej život plnej báječnejch dní bez útrap,
celej den jen tak jen tak sedí a popíjejí Chatoneaux d'Pappe,
když si báječnou ženskou vezme báječnej chlap.
 
Nikdy jsem neslyšel: kam jdeš, kdy přijdeš a kde jsi byl,
a já nikdy nezapoměl, abych svoje sliby vyplnil,
a když vzpomínala, tak jen na to hezký, co nám život dal,
nedala mi příležitost, na co bych si taky stěžoval.
 
Tenhle příběh je pravda a sním svůj klobouk, jestli jsem vám lhal,
že jsem potkal jednu dívku a tu dívku jsem si za ženu vzal, 
zní to jako pohádka z oříšku královny Máb,
že si báječnou ženskou vzal jeden báječnej chlap.
 
„Tam u nebských bran“
Měl jsem rád pár písní, v nichž jsem žil,
cesty toulavý, ty, o kterých jsem snil.
S vlídnou tmou, když v létě kraj šel spát,
poznal jsem, že tenhle svět mám rád.
 
Bez řečí jsem každou práci vzal
a měl problémy, že málem jsem to vzdal.
Pokaždé jsem vstal a zkoušel jít
pro tu čest, že směl jsem s vámi žít.
 
Měl jsem rád stín stromů, říční proud,
štíty hor, co nejdou překlenout.
Krásnější svět vůbec nehledám,
to řeknu vám tam u nebeských bran.
 
Dětský smích a vlání koňských hřív,
něco moudrých vět, co měl jsem znát už dřív,
slunce zář, když hřála do mých zad,
poznal jsem, že tehnhle svět mám rád.
 
 
„Cesty toulavý“
Cesty toulavý,
já vím, že se vás už nikdy nezbavím,
s kamarády vám večer písní vyprávím,
že dál mě vedou mý cesty toulavý.
 
Cesty toulavý,
na jednom místě stát mě nebaví,
tam, kde jsem ještě nebyl, tak se zastavím
a dál mě vedou mý cesty toulavý.
 
Cesty toulavý,
jak za starých časů komedianti z poutí,
každý z nás to ví,
že žádný cesty nejsou rovný, že se kroutí a kroutí.
 
Cesty toulavý,
já vím, že se vás už nikdy nezbavím,
s kamarády vám večer písní vyprávím,
že dál mě vedou mý cesty toulavý.
Písně, písně hvězd.
 
The King's Singers
Britský vokální a cappella sextet 
s pózou ionického intelkuálního hravého nadhledu, 
který se projevuje sarkastickými gegy a mimikou v průběhu zpěvu.
Jejich koncert se většinou skládá z pěti částí, 
kde v prvních čtyřech zazní madrigaly, lidové písně a hity poslední módy, pátá část je pak sadou moderních úprav spiriuálů 
a dalších písní vyjadřujících naději a víru.
 
„Masterpiece“
Groteskní zpracování hudebních dějin „v kostce“, humorné napodobení hlavních skladatelů a jejich hudebních stylů.
 
„Gaudete“
Radujte se, radujte, narodil se Kristus,
z Marie panny – radujte se!
 
„Veni Veni Emmanuel
Ó, přijď, ó, přijď, Emanueli
a vysvoboď uvězněný Israel,
který lká osamělý v exilu
dokud se Syn Boží neobjeví.
 
Raduj se, radu, Israeli,
Emanuel k tobě přijde.
Ó,přijď, ty proutku Jesse, svobodný,
 
O come, Thou Rod of Jesse, 
vysvobozený ze Satanovy tyranie,
z hlubin pekla jsi zachránil lidi
a dal jim vítězství nad hrobem.
 
Ó, přiď, ty denní hvězdo, přijď 
a obvesel nás v času adventu tvého.
Odežeň stíny noci,
 pronikni mraky a dej nám světlo.
 
Ó, přijď, potomku Davidův, přijď,
a zeširoka otevří svůj nebeský domov.
Zabezpeč cestu, která vede nahoru
a zavří stezku trápení.
 
Ó, přijď, ó, přijď, mocný Pane,
ke svým kmenům na Sinajských výšinách,
kterým jsi v dávných dobách dal  zákon,
v oblaku, majestátu a bázni.
Písně, písně hvězd.
 
 
Jiří Schelinger
 
„Šípková Růženka“
 
 Ještě spí a spí a spí zámek šípkový, 
žádný princ tam v lesích ptáky neloví, 
ještě spí a spí a spí dívka zakletá, 
u lůžka jí planá růže rozkvétá. 
 
To se schválně dětem říká, 
aby s důvěrou šly spát, klidně spát, 
že se dům probouzí a ta kráska procitá, 
zatím spí tam dál, spí tam v růžích. 
 
Kdo ji ústa k ústům dá, kdo ji zachrání, 
kdo si dívku pobledlou, vezme za paní, 
vyjdi zítra za ní a nevěř pohádkám, 
žádný princ už není, musíš tam jít sám. 
 
To se schválně dětem říká, 
aby s důvěrou šly spát, klidně spát, 
že se dům probouzí a ta kráska procitá, 
zatím spí tam dál, spí tam v růžích. 
 
Musíš vyjít sám, nesmíš věřit pohádkám, 
čeká dívka dál, spí tam v růžích, 
čeká dívka dál, spí tam v růžích.
 
„Díky Za Všechno, Mámo Má“ 
Já poznal mnoho žen, byl jimi okouzlen,
však žádná z nich víc není má.
Ženy se střídají, své štěstí hledají,
jen jednu znám věčně věrnou.
Díky vzdávám nezměrné jen mámě mé.
 
Chodit mě učila, v náručí nosila,
ztišit pláč jen máma zná
Přání než vyslovím, má máma už ho ví,
dětských snů svět bláhový.
Díky vzdávám nezměrné jen mámě mé.
 
Díky za všechno, mámo má,
díky nejdražší, jediná, průzračná, sladká, 
nesmírná láska v Tvém srdci přebývá.
 
Díky za všechno, mámo má,
díky na světě jediná, 
co můžu víc, než říct mámo dík 
a políbit ústa Tvá.
 
Já dítě přestal být, svůj život musím žít,
lásku mou stále máš mít.
Až zlaté ruce Tvé jednou se unaví,
chci je vzít do dlaní svých.
Díky vzdávám nezměrné jen mámě mé.
 
„Jahody mražený“
Poslala mě moje dívka pro jahody červený,
bez nich se prý nemám vracet, tak tu stojím ztrápený.
Když se dívám co je sněhu, fouká vítr, pálí mráz,
možná že si děvče myslí, že se mi tak zbaví snáz.
 
Zapomněla vážení, na jahody mražený,
na jahody mražený, v igelitu balený.
Zapomněla vážení, na jahody mražený,
na jahody mražený, v igelitu balený.
 
Pohádku to připomíná o dvanácti měsíčkách
nechtěla mi říci sbohem, teď by chtěla abych plách.
Mohl bych se klidně vrátit, vím však že mě nečeká,
měla mi to říci rovnou, že jiného ráda má. 
 
Zapomněla vážení, na jahody mražený,
na jahody mražený, v igelitu balený.
...Písně, písně hvězd.
 
Swingle Singers
 
Libertango v podání Swingle Sinigers je od počáku do konce vzrušujícím zážitkem, při kterém se střídají různé úrovně napětí. Iluze nástrojů při jejich a cappella zpěvu je dokonalá. Klip vás nenechá v klidu ani na okamžik.
 
Jazz Sébastien Bach, swingové pojetí bachových skladeb sice není úplně a cappalla, ala úplně přesvědčuje o úžasném vokálním vkladu Single Singres a jejich obohacujícím pohledu na Bachovo dílo. 
 
„Blackbird“
Ptáčku kosi, co zpíváš na sklonku noci,
Zlomená křídla poskládej a uč se létat, neváhej,
už můžeš pochopit, o čem´s do teď moh´ jen snít.
 
Ptáčku kosi, zpívající na sklonku noci,
otevři teď zavřené oči, celý život tvůj tam točí,
tuto chvíli´s čekal, až tvá svoboda vykročí.
 
Leť jen dál, leť jen dál,
nocí sám, světlem zván.
Písně, písně hvězd.
 
Josef Zíma
zpěvák pop music, nekorunovaný král české dechovky 
 
„Ke tvým rtům“
Ke tvým rtům postavím bránu a stráž,
možná, že přijde to dráž,
jenže pak budu snáž jenom sám ke tvm rtům
 
Ke tvým rtům objednám trepanou mříž,
mříž, kterou ty otevřít smíš,
jen, když já po špičkách blíž přijdu sám ke tvým rtům.
 
Vím z praxe, že tak se dá jedině klidně pak spát,
stejně já k ránu zbourám tu bránu a zbourám ji rád,
i tou mříží se stíží dá protáhnout blíž ke tvým rtům.
 
Ke tvým rtům zánovní já koupím dům
a pak všem bláhovým snům odzvoním
a těm tvým rtům na zdraví zvednu číš.
 
„Pramen“
Pramen, pramen, pramen,
najít svůj pramen.
 
Tak pouští jdem a doufat chcem´, 
že naleznem´ tu pramen, svůj pramen.
Jen doušek zas, by vzkřísil nás 
a tíhu střás´ z mých  ramen - mít, mít pramen.
 
Jeden každý prst v písku brzdí stovky brzd,
kéž by někdo z konve chrst a já měl vody hrst, měl pramen.
Lok bych si dal a pil, klel, řval,
že slastí největší, že spásou člověčí je déšt.
 
Dál větře věj prach na závěj,
jen nezavěj můj pramen, můj pramen.
Jen doušek, ach, by smyl ten prach,
a úzkost splách´ z mých ramen - mít, mít pramen..
 
Písek, žár a sůl, kéž by prstem někdo hnul,                             
kéž by Mojžíš zvedl hůl a z pouště vytrysknul ten pramen.    
Já nenaboh bych pil, jak moh a možná věřil bych, 
že někkde v nebesích je Bůh - mít, mít pramen.
 
„Zelené pláně“ 
Tam kde zem duní kopyty stád, 
znám plno vůní, co dejchám je tak rád,
čpí tam pot koní a voní tymián,
kouř obzor cloní jak dolinou je hnán.
Rád žiju na ní, tý pláni zelený.
 
Tam kde mlejn s pilou proud řeky hnal,
já měl svou milou a moc jsem o ni stál.
Až přišlo psaní, ať na ni nečekám,
prý k čemu lhaní a tak jsem zůstal sám.
Sám znenadání v tý pláni zelený.
 
Dál čistím chlív a lovím v ořeší,
jenom jako dřív mě žití netěší.
Když hlídám stáj a slyším vítr dout,
prosím, ať ji poví, že mám v srdci troud.
 
Kdo ví, až se doví z větrnejch stran,
dál že jen pro ni voní tymián,
vlak hned ten ranní ji u nás vyloží
a ona k spaní se šťastná uloží
sem, do mejch dlaní v tý pláni zelený.
Písně, písně hvězd.
 
Ramstein
Styl Neue Deutsche Härte v sobě zahrnuje německou hudbu kombinující prvky hard rocku, heavy metalu a industriální a elektronické hudby. 
                        
„Feuer Frei!“
Potrestá se, kdo prožije bolest
od ohně který spálí kůži
Vrhl jsem si světlo do obličeje
horký výkřik
Hoří!
 
Polepšený je, kdo poznal bolest
od ohně, který s chutí spálí
bodání jisker v jejím klíně
horký výkřik
Hoří!
 
Nebezpečný je ten, kdo bolest zná
od ohně, který duši spálí
nebezpečné spálené dítě
s ohněm, který zbavuje života
horký výkřik
Hoří!
 
Dva zpěváci mají při koncertě speciální náhubky, kterými chrlí nad hlavami diváků oheň.
 
„Mein Teil“
Morbidní text popisující kanibalismus. Při koncertu jeden z protagonistů přitáhne na podium kotel s vařící se obětí a zpívá do mikrofonu 
s obrovským nožem.
 
„Amerika“
Všichni žijeme v Americe, Amerika je nádherná.
Všichni žijeme v Americe, Amerika, Amerika.
 
Když se tančí, chci vést. Také když se samy točíte
kontrolujte se trochu, já vám ukážu jak se to dělá správně
 
Vytváříme jeden zamilovaný tanec. Svoboda hraje na všechny housle.
Hudba přichází z Bílého domu a před Paříží stojí Mickey Mouse
 
Znám krok, který užíváte. A budu vás chránit před špatným krokem.
A kdo nechce tancovat do konce, ještě neví,že tancovat musí.
 
Vytváříme jeden zamilovaný tanec. Ukážu vám správný směr
Do Afriky přichází Santa Claus a před Paříží stojí Mickey Mouse.
 
Všichni žijeme v Americe. Coca Cola, Wonderbra.
Všichni žijeme v Americe, Amerika, Amerika.
 
(Tohle není zamilovaná píseň
Tohle není zamilovaná píseň
Nezpívám svou rodnou řečí
Ne, tohle není zamilovaná píseň)
 
Všichni žijeme v Americe, Amerika je nádherná.
Všichni žijeme v Americe, Amerika, Amerika.
Písně, písně hvězd.
 
Omega
 
„Break the chain“
Viděl svého otce umírat v chudobě.
Věděl jistě,že chce víc.
Ale na cestě k bohatství byl slepý.
Skvěle se učil své lekce.
Až chamtivost ovládla jeho duši.
A zanechala jen prázdnou skořápku.
Byl nekontrolovateně ztracen.
 
Bez záchytného bodu dosáhl konce.
A drogy se mu staly nejbližším přítelem,
chtěl přestat, ale cítil velkou bolest.
Procházeje peklem tisíckrát.
Dokud mu nedošly slzy.
A v hlavě odbíjel velký zvon.
A zněl šepot promarněných let.
 
Jen pryč od toho všeho.
Když uslyšíš volání své duše,
nevzdávej se a bojuj se svou bolestí, 
protože musíš přervat řetězy.
Pokud objevíš ráj
a porazil jsi všechny své lži,
mysli na ty, co zůstávají,
protože nedokázali zlomit... řetěz.
 
Tento mladý muž padl na kolena,
opustil svět jako vánek.
Nebyl žádným králem nebo někým, koho bys znal,
ale pamatuji si, jak jsme si hráli
spolu na poli 
Mysleli jsme si, že nikdy nic nemůže 
prorazit náš štít.
 
„Gammapolis“
 
Teď je to už déle než pětatřicet let,
co jsem musel být zde na Zemi,
je čas odejít na jiný svět,
a Gammapolis na mne čeká.
 
Sbohem, přátelé, vydávám se na svou cestu,
snažil jsem se vás naučit porozumět,
ale vím, že jste nikdy nepochopili,
že Gammapolis na mne čeká.
 
Tak dlouho, má lásko, jsi sdílela můj pozemský život,
snažila ses jej udělat pro mne dobrým,
ale myslela sis, že jsem blázen, když jsem říkával,
že Gammapolis na mne čeká.
 
Když vzhlédneš na půlnoční oblohu,
daleko za realitu,
můžeš vidět nebeskýma očima,
na Gammapolis, jak na mne čeká..
 
„Silver Rain“
Opustila´s mě beze slova,
Dnes je zpět vzpomínka na Tebe,
A právě teď jdu ulicí
ve stříbrném dešti.
 
Nezůstala žádná stopa,
Ač jsem hledal, nemohl jsem najít
Odrazy zlatých hodin ve stříbrném dešti.
 
Když sis lehala vedle mě,
Můj život byl vyplněn zlatým světlem.
Teď je naděje pryč, jako světlo hvězd
za svítání.
Vybledlé jako hvězda v mlhavém jitru,
v mlhavém úsvitu.
 
Vysoko nade mnou v oblacích, mraky
vzpomínek plují kolem
A déšť stále padá, stříbrný déšť.
Písně, písně hvězd.
 
The who
 
„My Generation“
Lidi se nás snažej s-shodit 
(mluvím o mý generaci)
Jen proto, že chodíme okolo 
(mluvím o mý generaci)
Věci, který dělaj, vypadaj hrozně u-u-upjatě
(mluvím o mý generaci)
Doufám, že zemřu dřív, než zestárnu 
(mluvím o mý generaci)
 
Tohle je má generace
Tohle je má generace, baby
 
Proč se všichni neztratíte 
(mluvím o mý generaci)
A nezkoušejte baštit co všichni ř-ř-říkáme 
(mluvím o mý generaci)
Nesnažím se způsobit velkou s-s-senzaci 
(mluvím o mý generaci)
Jen mluvím o mý g-g-g-generaci 
(mluvím o mý generaci)
 
Tohle je má generace
Tohle je má generace, baby
 
Proč se všichni neztratíte 
(mluvím o mý generaci)
A nezkoušejte baštit co všichni ř-ř-říkáme 
(mluvím o mý generaci)
Nesnažím se způsobit velkou s-s-senzaci 
(mluvím o mý generaci)
Jen mluvím o mý g-g-g-generaci 
(mluvím o mý generaci)
 
Tohle je má generace
Tohle je má generace, baby
 
Lidi se nás snažej s-shodit
(mluvím o mý generaci)
Jen proto, že jsme okolo 
(mluvím o mý generaci)
Věci, který dělaj, vypadaj hrozně u-u-upjatě
(mluvím o mý generaci)
Doufám, že zemřu dřív, než zestárnu 
(mluvím o mý generaci)
 
Tohle je má generace
Tohle je má generace, baby
 
„Tommy“
Album je považováno za první rockovou operu.
Příběh Tommyho, kterého rodiče přesvědčí, že neexistoval jeho otčím, než se neočekávaně po válce vrátil pohřešovaný jeho skutečný otec, který patovou situacvi vyřešil tím, že otčíma zabil. Tommy utrpí vážnou posttraumatickou stresovou poruchu a zůstává v polokatatonickém stavu. Děj opery je pak hledáním  léčby Tommyho postižené duše. Všechny pokusy selhávají, až metoda „zrcadla“ doporučná klasickým doktorem, pomáhá. Tommy se stává duchovním guru, avšak vede své stoupence do slepé uličky asketismu a  aby nevnímali, neviděli, neslyšeli a necítili okolní vjemy. Komunita ho opouští a on sám se znovu uzavírá světu. 
Písně, písně hvězd.
 
 
Scorpions
 
„Wind of Change“
Sleduji Moskvu dole v Gorkého parku.
Naslouchám větru změny v srpnové letní noci.
Míjející vojáci naslouchají větru změny
 
Svět se sbližuje.
Mysleli jste si někdy, že si budem´ tak blízko, jako bratři?
Budoucnost je ve hvězdách, všude ji cítím
s vanoucím větrem změny.
 
Uchovej ve mně to kouzlo okamžiku ve slavné noci,
kde děti zítřka neustále sní ve větru změny.
 
Kráčím ulicí.
Vzdálené vzpomínky jsou navždy pohřbené v minulosti.
Sleduji Moskvu dole v Gorkého parku,
naslouchám větru změny.
 
Uchovej ve mně to kouzlo okamžiku ve slavné noci,
kde děti zítřka sdílejí své sny s Tebou a se mnou.
 
Vítr změny vane přímo do tváře času jako bouře, 
tak budou zvonit zvony svobody za mír v mysli. 
Nech svou balalajku zpívat, co chce říct má kytara.
 
Uchovej ve mně to kouzlo okamžiku ve slavné noci,
kde děti zítřka sdílejí své sny s Tebou a se mnou.
Uchovej ve mně to kouzlo okamžiku ve slavné noci,
kde děti zítřka neustále sní ve větru změny.
 
„No one like you“
Děvče, je to už dlouho co jsme odloučení.
Příliš dlouho pro člověka, který potřebuje lásku.
Chybíš mi od té doby co jsem pryč.
Miláčku, nebylo to snadné, nechat tě samotnou
Je to stále těžší při každém odchodu.
Kdybych tak měl na výběr, zůstal bych.
 
Není nikdo jako ty.
Nemůžu se dočkat nocí s tebou.
Představuju si věci, co budeme dělat.
Chci jen být tebou milován.
 
Děvče, opravdu tu nejsou slova dostatečně výstižná
pro popsání veškeré mé touhy po lásce
Nechci se svým pocitům bránit.
Ó, miláčku, teď tě potřebuju jako nikdy předtím
Jen si představ, jak vejdeš těmito dveřmi.
Odnesla by jsi veškerý můj žal
Písně, písně hvězd.
 
Suzi Quatro
 
„If you can´t give me love“
Dobře, už jsem Tě předtím viděla,
na parketu diskotéky.
Ztratila jsem pro Tebe hlavu.
Ale mohla bych přísahat,
že jsem v Tvých očích viděla víc.
 
Ačkoli jsi byl obklopen nevázanou krásou,
tvé pohledy byly určeny mně.
I když jsem jsem se snažila to zakrýt,
Přistihla jsem se, jak tě sleduji.
 
Tak jsi potom využil svou šanci,
postoupil jsi a tvůj dotek mi bral dech.
Ale když jsi řekl „Ahoj, jsi připravena jít?“
Zbylo mi jen jedinié ti říct.
 
Když mi nechceš dát lásku.
Miláčku, to není dost.
Nech mě jít hledat někoho jiného.
Když mi nechceš dát cit
se staromódními názory,
tak dál miluj jen sebe.
 
Refrén:
Když mi nechceš dát lásku
 
Dobře, můžeš být králem
v diskotékových záležitostech.
Ale miláčku, to nehledám.
Co já potřebuju je muž,
ne nějaký tak chladný aristokrat.
 
A jestli jsi jen čekal nebo jen váhal,
možná mě teď požádej o tanec.
Ale opravdu nevíš proč nepůjdu.
Miláčku, a to je důvod, proč nemáme šanci.
 
Společně s Chrisem Normanem ze Smokie zpívá
„Stumblin´ In“
Naše láska je naživu ... a tak začneme.
Pošetile otvíráme svá srdce, klopýtáme.
Naše láska je oheň, kterým plane,
tu a tam žáru ohně podléháme, klopýtáme.
 
Chris:
Kamkoliv jdeš, cokoliv děláš,
víš, že mé bezstarostné myšlenky tě budou doprovázet.
 
Suzi:
Podlehla jsem ti, cokoliv děláš,
protože ty lásko jsi mi ukázal tolik věcí, které jsem nikdy nepoznala.
 
Oba:
Cokoliv budeš chtít, lásko, pro tebe udělám. 
 
Chris:
Byla si tak mladá.
A já jsem byl tak svobodný.
 
Suzi:
Možná jsem byla mladá, ale ještě dítě,
to není to, čím jsem chtěla být.
 
Chris:
Byla si jediná !
 
Suzi:
A proč právě já ?
 
Chris:
Protože ty lásko, jsi mi ukázala tolik věcí, které jsem nikdy nepoznal.
 
Oba:
Cokoliv potřebuješ, to ode mě dostaneš
Oh, klopýtáme, klopýtáme
bláznivě vykládáme naše srdce na stůl, klopýtáme.
Nyní a potom nás zasáhne blesk, klopýtáme.
Písně, písně hvězd.
 
 
Helloween
 
„Nabataea“
Kdysi v minulosti byl úžasný národ,
protože věděl co to znamená vést dobrý život.
Nepřátelé věřili že jsou za tím nějaká tajemství,
a tak přinesli boj a ten nikdy neskončil.
 
Tiše! Nenaříkej.
Za hluboké noci přichází nájezdníci.
Třes se a modli.
Petra bude vypálena do základů.
 
Oh, Nabataeo, zašla jsi daleko a teď jsi pryč.
Oh, Nabataeo, ranní hvězdo, teď tak vzdálená.
Nabataeo!
 
Lidé touží a lidé obdivují,
ale někteří vždy zkouší panovat ohněm.
Takže jsou zpečetěni, od teď staří Nabataeané,
zmizeli jako mávnutím proutku.
 
Tiše! Nenaříkej. Za hluvoké noci přichází nájezdníci.
Třes se modli. Petra bude vypálena do základů.
 
Oh, Nabataeo, zašla jsi daleko a teď jsi pryč.
Oh, Nabataeo, ranní hvězdo, teď tak vzdálená.
Nabataeo!
 
Petro, byla jsi zářící hvězdou, unikátní ve své době.
Petro, po 2000 let stále trpíme stejnými zločiny.
Petro, dnes těžce zkoušíme dosáhnout tvého vzoru.
 
Říkáme ne ultra extrémismu.
Ne! Říkáme ne zabijákům snů.
Ne!
 
Děti, děti, nebojte se, všichni brzo zmizíme.
Děti, děti, neplačte, nehlučte nebo zemřeme.
 
Kdysi zde byla země uprostřed chaosu,
plující jako ostrov ve staré krvi.
Lidé žili v míru, nebyl zde hlad, 
ačkoli neměli otroky, věřte nebo ne.
Kdysi zde byl národ bez vojáků,
nikdy nezavlekl válku do cizích zemí.
Žili bez krále, královny nebo vládce,
kdysi to byla první demokracie.
 
Oh, Nabataeo, zašla jsi daleko a teď jsi pryč.
Oh, Nabataeo, ranní hvězdo, teď tak vzdálená.
Nabataeo!
 
„Ride the sky“
Už jsem tu byl vězněm příliš dlouho,
přišel čas zlomit okovy,
z řetězů a pout už šílím,
raději budu žít na útěku,
vysvoboď mě, vysvoboď mě.
 
Pošli mi znamení, všechno tu chci opustit,
uteču před rukamas zhouby,
přeorganizuj hlavní plán, ať si budoucnost řídím sám,
volný, mimo pasti.
 
Řiď oblohu, řiď oblohu, 
dej mi křídla, ať létám,  řiď oblohu.
 
Musím myslet na sebe a pak jednat, 
v souladu s mými myšlenkami,
nikdo mi nebude říkat, co je špatně a co správně.
Proč mě nenecháš samotného?
vysvoboď mě, vysvoboď mě.
Písně, písně hvězd.
 
Buty
 
„Nad stádem koní“
 Nad stádem koní
podkovy zvoní zvoní,
černý vůz vlečou,
a slzy tečou,
já volám.
 
Tak neplač můj kamaráde,
náhoda je blbec, když krade,
je tuhý jak veka
a řeka ho splaví,
máme ho rádi.
 
No tak co, tak co, tak co.
 
Vždycky si přál
až bude popel
i s kytarou,
vodou ať plavou,
jen žádný hotel,
s křížkem nad hlavou.
 
Až najdeš místo,
kde je ten pramen
a kámen, co praská,
budeš mít jisto,
patří sem popel
a každá láska.
 
No tak co tak co tak co
 
Nad stádem koní
podkovy zvoní zvoní,
černý vůz vlečou
a slzy tečou
a já šeptám.
 
Vysyp ten popel kamaráde
do bílé vody,
vyhasnul kotel
a náhoda je,
štěstí od podkovy
 
„Trumpeta“
O svojí touze trumpeta dlouze troubí,
troubením dává do světa takovou věc,
takovou věc, kterou nejdříve zakroutí nahoru,
zakroutí nahoru a potom zatroubí dolů.
 
Dolů a dolů a dolů a dolů a dolů,
tak jak se prochází lánem obilných stvolů.
 
O svojí touze trumpeta dlouze troubí a za ní jde pán,
ó, zkroucený pán,
troubí si takovou věc, kterou nakonec zakroutí k nám.
Ó, a klasy mu nakrmí plechový chřtán.
 
„Jednou ráno“ 
Jednou ráno
přišel vítr
vzal si střechu
i s pokrývačem
i s klempířem
i s kominíkem
jenom dlaždič
zůstal dole
 
Zůstal dole
chodník dláždil
plival na zem
a byl sprostý
kamarádi
někam letí
a on tady
musí klečet
a on tady
musí klečet
a on tady
musí klečet
Písně, písně hvězd.
 
Yo-yo band
„
Karviná“
Hledám zase temnej kout,
kdepak moh bych obejmout
jeden den tam v Karviné.
Hebkej vítr do očí
s černou vášní zakročí,
jeden sten - tam v Karviné.
Nebe mělo plno stuh
slunce mělo rudej pruh
a dítě bylo hmm - nevinné.
Smělo jen tak trochu číst,
v ruce držet tátův list
a ptát se proč, proč sa země houpá.
 
Černý ptáci mu stelou postel nebeskou
nedá práci tu sehnat holku nehezkou.
 
R:Mírnej vztek s mírnou hlavou,
duši často mění v alkohol, tam v Karviné, v Karviné.
 
Těžní věž je jako úd
měsíc pije žlutej sud
a dává pusu nezvěstné
její oči nejsou fajn,
její ústa lecos znaj
Smutně obhlížím ten kraj
Hledám zase temnej....
 
„Rybitví“
 
Nejlepší holky jsou, z Nedvězího Mejta,
Nejlepší holky jsou, z okolí Holostřev.
 
Rybitví, Rybitví, Rybitví, ani tam to není špatný.
Rybitví, Rybitví, Rybitví, tam je to celkem fajn.
 
Nejlepší holky jsou, vod Vlachova Březí.
Nejlepší holky jsou, z okolí Kozolup.
 
Pičín, Kozomín, Řitka, skvěle složená kytka.
Pičín, Kozomín, Řitka, tak tam to musí bejt.
 
Nejlepší holky jsou, vod Černýho Vola.
Nejlepší holky jsou, z okolí Solopysk.
 
Znám taky jednu z Dejvic, ta tam toho má nejvíc.
Znám taky jednu z Dejvic, tak ta je teda má.
 
Rybitví, Rybitví, Rybitví, ani tam to není špatný.
Pičín, Kozomín, Řitka, skvěle složená kytka.
 
Znám taky jednu z Dejvic, ta tam toho má nejvíc..
Znám taky jednu z Dejvic, tak ta je teda má.
 
Rybitví, Rybitví, Rybitví, ani tam to není špatný.
Rybitví, Rybitví, Rybitví, tam je to celkem fajn!
 
Carlos Santana
Carlos Augusto Alves Santana se svou skupinou Santana Blues Band prosadil nový styl zvaný latinský rock, který je směsí salsy, rocku, blues a jazzu. Vévodící rocková kytara si „povídá“ s rytmy conga  a tymbales, keré polínají dynamické latinskoamerické vokály.
 
O instrumntální skladbě „Samba Pa Ti“ píšu ve sbírce „Život běží, utíká“:
Samba Pa Ti od Carlose Santany,
to fakt je trhák, to musím si pustit
minimálně jednou za rok a půl,
když mám tu správně blbou náladu,
co mám jinak sice skoro pořád,
ale ta  správná, jak má být, 
jak říkám, je tak jednou za rok a půl.
 
Nejvíc mě fascinuje ten rozložený akord na začátku,
v h-moll, jak jde melodie do výšky,
a já vím, že to tak cítí každej,
a hlavně genální Carlos Santana, 
když to hraje ve studiu anebo před vyprodaným stadionem,
v tý svý trapný čepici,
která je asi to jediný, co bych mu vytknul,
ale mě je to vlastně jedno,
protože já se nechám unést tou nádhernou stoupající melodií, 
tím akordem rozloženým v rytmu, v rytmu Samby.
Co vlastně znamená „Pa Ti“?
Nevím, ale bylo by hloupé, kdybych se teď dozvěděl, 
že je to nějaký trapný název, že?
Samba Pa Ti je prostě úžasná skladba.
 
„Black magic woman“
Mám černou magickou ženu
Mám černou magickou ženu
 
Mám černou mgickou ženu,
tak mě to oslepilo, že jsem nepoznal,
že je černá magická žena,
která se snaží ze mě vyhnat démona.
 
Otoč se ke zády mně, baby.
Otoč se ke zády mně, baby.
 
Neotáčej se ke mně zády, baby,
přestaň kolem mě dělat svoje triky..
Netáčej se ke mně zády, baby,
mohla bys dostat mou magickou  holí.
 
Dostala´s mě svým kouzlem, baby.
Dostala´s mě svým kouzlem, baby.
 
Dostala´s mě svým kouzlem, baby.
Změnila´s mé srdce v kámen,
Tak moc tě potřebuju, magická ženo,
nemohu tě opustit.
Písně, písně hvězd.
 
Skupina Cáde Chet v roce 1989 nahrála rockové oratorium Kázání na hoře. Po dvaceti letech začíná zpěvačka Marta Ženatá s klavíristou Jindřichem Volfem připravovat komorní verzi tohoto nejznámějšího kázání Ježíše Krista, který pronesl k učedníkům i k zástupům lidí.
 
"Blahoslavení" 
Evangelium podle Matouše, pátá kapitola, verše první až dvanáctý.
Vida pak Ježíš zástupy, vstoupil na horu; a když se posadil, přistoupili k němu učedlníci jeho.
I otevřev ústa svá, učil je, řka:
Blahoslavení chudí duchem, nebo jejich jest království nebeské.
Blahoslavení lkající, nebo oni potěšeni budou.
Blahoslavení tiší, nebo oni dědictví obdrží na zemi.
Blahoslavení, kteříž lačnějí a žíznějí spravedlnosti, nebo oni nasyceni budou.
Blahoslavení milosrdní, nebo oni milosrdenství důjdou.
Blahoslavení čistého srdce, nebo oni Boha viděti budou.
Blahoslavení pokojní, nebo oni synové Boží slouti budou.
Blahoslavení, kteříž protivenství trpí pro spravedlnost, nebo jejich jest království nebeské.
Blahoslavení budete, když vám zlořečiti budou a protivenství činiti, a mluviti všecko zlé o vás, lhouce, pro mne.
Radujte se a veselte se, nebo odplata vaše hojná jest v nebesích. 
 
"Ne každý, kdo mi říká Pane, Pane (Podobenství o moudrém muži a bláznu)"
Evangelium podle Matouše, sedmá kapitola, verše dvacátý první až dvacátý sedmý)
Ne každý, kdož mi říká: Pane, Pane, vejde do království nebeského, ale ten, kdož činí vůli Otce mého, kterýž v nebesích jest.
Mnozíť mi dějí v onen den: Pane, Pane, zdaliž jsme ve jménu tvém neprorokovali, a ve jménu tvém ďáblů nevymítali, a v tvém jménu divů mnohých nečinili?
A tehdyť jim vyznám, že jsem vás nikdy neznal. Odejděte ode mne, činitelé nepravosti.
A protož každého, kdož slyší slova má tato a plní je, připodobním muži moudrému, kterýž ustavěl dům svůj na skále.
I spadl příval, a přišly řeky, a váli větrové, a obořili se na ten dům, ale nepadl; nebo založen byl na skále.
Každý pak, kdož slyší slova má tato, a neplní jich, připodobněn bude muži bláznu, kterýž ustavěl dům svůj na písku.
I spadl příval, a přišly řeky, a váli větrové, a obořili se na ten dům, i padl, a byl pád jeho veliký.
 
M.K.Gándhí obdivoval převratně absurdní ideály tohoto proslovu, zejména o vstřícném vztahu k člověku, který mi ubližuje. Používal také verš z Ježíšova kázání na hoře:
 
"Hledejte především"
Evangelium podle Matouše, šestá kapitola, verš třicátý třetí)
Hledejte především Jeho království a spravedlnost a všechno ostatní bude vám přidáno.
Písně, písně hvězd.
 
R.E.M.
R.E.M. je anglická zkratka „Rapid Eye Movement“ neboli česky „mihotavé pohyby očí“, které společně s nepravidelnou srdeční činností a nepravidelným dýcháním jsou charakteristické pro tu fázi spánku, při níž se odehrává většina „živých“ snů a při které dochází k pročištění a upevnění paměti.
„The Great Beyond“
Pozoroval jsem hvězdy tiše padající ze tvých očí.
Všechny pohledy, které jsem zachytil.
Nemůžu uvěřit, že jsem věřil, že jsem si přál,
abys mohla vidět novou planetu sluneční soustavy
Už nemám žádné eso v rukávě.
 
Nesu slona nahoru po schodech.
Říkám neexistující vtípky.
Kolem ramena mi padá piáno
a sráží se se zemí.
 
A celá tato řeč času,
řeč je fajn,
Ale já tu nechci jen tak postávat.
Proč si nemůžeme povídat beze slov, prostě zavřít oči
a snít sladké sny.
Já a ty s křídly na chodidlech.
 
Překonávám se.
Ohýbám lžíce.
Udržuju květiny stále v plném rozkvětu.
Hledám odpovědi na druhé straně úžasu.
 
Chci kolibříky, tančící medvědy,
nejsladší sny o tobě.
Podívám sa na hvězdy.
Podívám se na měsíc.
 
Odpovědi z úžasu.
Odpovědi.
 
„The One I Love“
Tohle vyjde, kvůli tý jediný, kterou miluju.
Tohle vyjde, kvůli tý jediný, co jsem opustil.
jednoduchá podpora, co mi krátí čas.
Tohle vyjde, kvůli tý jediný, kterou miluju.
 
Oheň (přichází dolů sama, nyní)
 
Tohle vyjde, kvůli tý jediný, kterou miluj
Tohle vyjde, kvůli tý jediný, co jsem opustil.
další podpora, co mi krátí čas.
Tohle vyjde, kvůli tý jediný, kterou miluju.
 
„I Don't Sleep, I Dream“
Hledám přerušení.
Věříš?
Hledíš si kopání do mých snů.
Buď připraven na cokoli.
Přicházíš na mou malou scénu.
Hurá, hurá, hip hip hurá.
Je tu jedna věc, za kterou ručím:
Nebudeš muset kopat, kopat příliš hluboko.
 
Řekl jsem nech mě ležet, ale dotýkej se mě hluboko.
Nespím, já sním.
Usednu k hrnku kafe, ale ty víš co doopravdy potřebuji.
 
Jde ti o to abys řídila mé sny?
Jsi tu abys spustila mé obrazovky?
Přicházíš, přinášíš mé démony.
Hurá hurá, hip hip hurá.
Přicházíš, abys ztišila bolest mé hlavy?
Dáš mi dobrou hlavu?
Jsem dobrý v posteli?
 
Nevím, hádám že ano.
Nespím, já sním.
Usednu k hrnku kafe, ale ty víš co doopravdy potřebuji.
 
Hledám přerušení.
Můžeš tomu věřit?
Nějaký lék na mou bolest v hlavě.
Hurá hurá hip hip hurá.
Nadhazuji na nový směr.
Štípni mě, až se probudím.
Neříkej mi, že mé sny jsou falešné.
Necháváš mě tady, dotýkáš se mě hluboko.
Nespím, já sním.
Usednu k hrnku kafe, ale ty víš, co doopravdy potřebuji.
Nechmě tu ležet, ale dotýkej se mě hluboko.
Nespím, já sním.
Usednu k hrnku kafe, ale ty víš co doopravdy potřebuji.
Písně, písně hvězd.
 
Guns N' Roses
 
„Welcome To The Jungle“
Vítej v džungli.
Je tu zábava a hry.
Máme všechno, co chceš.
Zlato, známe ty jména.
My jsme ti, kterí můžou najít
cokoliv budeš potřebovat.
Jestli máš prachy, zlato,
my máme tvojí nemoc.
 
V džungli.
Vítej v džungli,
sleduj, jak Tě to srazí na kolena, kolena!
chci se koukat, jak krvácíš!
 
Vítej v džungli,
bereme to, den co den.
Jestli to chceš, budeš krvácet.
Ale to je cena, kterou zaplatíš
a ty jsi strašně sexy holka,
 
kterou je hodně těžký potěšit.
Můžeš ochutat jasný světla,
ale nedostaneš je zadarmo.
 
V naší džugli.
Vítej v džungli.
Ochutnej mého, mého, mého hada.
Já, já tě chci slyšet řvát.
 
Vítej v džungli,
každý den je to tu horší.
Musíš se naučit žít jak zvíře
v džungli, kde si hrajem.
Když toužíš po tom co vidíš.
můžeš si to nakonec vzít.
Můžeš mít vše co chceš,
ale radši si to neber ode mě.
 
V džungli.
Vítej v džungli,
sleduj, jak Tě to srazí na kolena, kolena,
chci se koukat, jak krvácíš.
 
A když jseš v rauši, nikdy,
nikdy nechceš sletět dolů, yeah
 
Víš, kde jseš??
jsi v džungli, baby!
Umřeš.
 
V džungli.
Vítej v džungli,
sleduj, jak Tě to porazí, tvoje kolena, kolena!
 
V džungli,
vítej v džungli.
Ochutnej mého, mého, mého hada.
V džungli,
vítej v džungli.
V džungli.
Vítej v džungli,
sleduj, jak Tě to porazí,
V džungli,
 
Vítej v džungli
Sleduj, jak tě to srazí,
stáhne tě to do pekla! 
HUH!!
 
„Right Next Door To Hell“ 
Nikotin, kofein a drogy, Ježíš není unavený z těch tvých triků,
ale až tvoje nevinnost zemře, najdeš blues.
Vypadá to, jako by se všichni naši hrdinové narodili proto, aby zemřeli,
jen prošli časem, věříš tomuhle žáru.
Další prázdný dům,další prázdná ulice,
uložím svoje kosti a budu na chvíli sedět,
tato část nebe má moc blízko k peklu.
Hned vedle brány do pekla, proč mi nenapíšeš dopis?
řekl jsem:hned vedle brány do pekla, a tolik očí je na mě upřených,
hned vedle brány do pekla, nemám kde jinde být,
hned vedle brány do pekla, cítím se jako by se na mě řítily zdi
 
Moje máma mi nikdy toho moc neřekla,
byla moc mladá a vystrašená,
doprdele, Freud by mohl říct co potřebuju,
ale všechno, co jsem kdy dostal byla lakota
a většina mých kámošů to cítí stejně,
doprdele, nemůžeme obviňovat ani sami sebe,
ale časy jsou těžké a výhrůžky jsou lacinější,
zatímco se tvoje ruce zkracují, tvé kapsy se prohlubují
 
Hned vedle brány do pekla, proč mi nenapíšeš dopis?
řekl jsem:hned vedle brány do pekla a tolik očí je na mě upřených,
hned vedle brány do pekla, nemám kde jinde být,
hned vedle brány do pekla, čas se zastaví.
 
Běž do prdele, děvko
 
Ty děcka nejsou zlý, jen hloupý,
mysleli jsme si, že nám bude patřit svět
a zvykali jsme si, byla to sranda,
řekl jsem: nejsme smutný děti, jen hloupý,
proplouváme životem, nebereme nikoho s sebou,
tolik je toho venku, tolik k vidění,
času je moc na to, abychom s ním manipulovali,
času je pro mne moc, vynáší mě to nahoru po zdech
přivádí mě to mimo, můžeš mi říct, co tohle znamená, huh?
Písně, písně hvězd.
*     *     *     *     *     *      *     *     *     *     *
The Beatles
Jako podle snu každého kluka, který doma „válí na kytaru“, 
tak začal muzicírovat John Lenon 
se svými spolužáky na gymplu v Liverpoolu. 
Při jednom z vystoupení se seznámí s Paulem McCartney, 
který později přivádí George Harrisona, 
jehož potkal ve školním autobuse. 
Dále se přidává Johnův kamarád Stuart Sutcliffe. 
Chvíli trvá, než se jim podaří najít bubeníka, 
který by odpovídal jejich stylu. 
Po návratu z jedné z cest do Německa přijímají Ringo Stara, 
jehož rodné jméno je Richard Starkey.
 
„Love me do“
No tak mě miluj, víš, že já tě miluju,
navždy budu věrný, tak mě, prosím, miluj
oh, no tak mě miluj.
 
Někoho milovat, někoho nového,
někoho milovat, někoho jako ty.
 
„Yellow Submarine“
Ve městě, kde jsem se narodil, žil muž, který se plavil na moři
a povídal nám o svém životě v zemi ponorek.
A tak jsme vypluli za sluncem, dokud jsme nenašli zelené moře
a žili jsme pod jeho vlnami v naší žluté ponorce.
 
Všichni žijeme ve žluté ponorce ...
 
A naši přátelé jsou všichni na palubě
mnoho z nich bydlí hned vedle a kapela začíná hrát.
A tak žijeme klidný život, každý z nás má vše, co potřebuje:
modré nebe a zelené moře, v naší žluté ponorce.
 
„Yesterday“
Včera všechny mé trable se zdály tak vzdálené.
Teď to vypadá, že se rozhodly tady zůstat.
Ó já věřím ve včerejšek.
 
Najednou, jsem jen z poloviny ten muž, kterým jsem býval.
Visí nade mnou stín. Ó včerejšek přišel najednou.
 
Proč musela jít?
Nevím, neřekla.
Řekl jsem něco špatně.
Teď toužím po včerejšku.
 
Včera, láska byla jen jednoduchou hrou.
Teď se potřebuji někam schovat.
Ó já věřím ve včerejšek.
 
„Michelle“
Michelle, má krásko, to jsou slova, která k sobě hezky ladí, má Michelle
Michelle, má krásko, to jsou slova, která se k sobě krásně hodí.
 
Miluji tě, miluji tě, miluji tě, to je vše, co chci říct,
dokud nepřijdu na to, jak, tak budu říkat pouze slova, 
o kterých vím, že jim porozumíš.
 
Potřebuji, potřebuji, potřebuji, potřebuji, abys věděla,
oh, co pro mě znamenáš, zatím jen doufám, že pochopíš, co tím myslím
Miluji tě
 
Chci tě, chci tě, chci tě, myslím, že teď už to víš,
nějak tě dostanu, zatím k tobě jen promlouvám a tak porozumíš.
Písně, písně hvězd.
 
Gilbert Bécaud
François Gilbert Silly, francouzský zpěvák, šansoniér, 
hudební skladatel a herec, 
známý svým neobyčejně energickým projevem.
 
„Nathalie“
Rudé náměstí bylo prázdné, přede mnou kráčela Natálie.
Měla pěkné jméno, má průvodkyně Natálie.
 
Rudé náměstí bylo bílé, sníh tvořil koberec.
Následoval jsem v tu studenou neděli Natálii.
 
Hovořila střízlivými větami o Říjnové revoluci.
Já už myslel na to, že po Leninově mausoleu
půjdeme do kavárny u Puškina na šálek čokolády.
 
Rudé náměstí bylo prázdné, vzal jsem ji kolem ramen, ona se usmála.
Měla plavé vlasy, má průvodkyně Natálie, Natálie.
 
V jejím pokoji na univerzitě ji parta studentů netrpělivě očekávala.
Smáli jsme se, hodně jsme hovořili.
Chtěli všechno vědět, Natálie překládala.
 
Moskva, ukrajinské pláně a Elysejská pole, všechno jsme smíchali
a zpívali a potom otevřeli se smíchem láhev francouzkého šampaňského
a tančili jsme.
La, la, la
 
A když místnost byla prázdná, všichni přátelé odešli,
zůstal jsem sám se svou průvodkyní Natálií.
 
Pryč jsou střízlivé věty i Říjnová revoluce,
už jme byli jinde, dost Leninova mausolea,
čokolády u Puškina, to už bylo vzdálené.
 
Můj život mi připadá prázdný, ale vím, že jednoho dne v Paříži
posloužím já jako průvodce Natálii, Natálii.
 
„Limportant Cest La Rose“
Ty, kdo bloudíš sám a sám dlažbou měst a jejich špínou,
smutkem dní a nudou línou, já tě znám.
Ty, kdo ztratils' přízeň dam, kdo jsi lásce ustlal v hrobě,
škodíš tím jenom sám sobě, že jsi sám.
 
Podívej, kvete růže, podívej, kvete růže, eypodívej, kvete růže, ta tvá.
 
Ty, kdo nevíš kudy kam samou bídou koncem týdne,
nemáš mládí právě klidné, já tě znám,
kdo se topíš jako prám v naší rozbouřené době, 
v téhle chvíli právě tobě zaspívám.
 
Ty, kdo znáš se k dětskejm hrám, ač tě bosé nohy zebou,
počkej na mě, půjdu s tebou, já tě znám,
slunce zamklo zlatý chrám, noc, ta dáma v černé róbě,
volá hvězdu a jdou obě přímo k nám.
Ty kdo víš a ty kdo znáš, kdo jsi duše ctná a čistá
a kdo v srdci kousek místa pro mě máš.
Až se zklamu nebo až ztratím víru v tuhle řádku,
pak ty mně zas na oplátku zazpíváš.
Písně, písně hvězd.
 
Edith Piaf
Édith Giovanna Gassion, jejíž původ není úplně vyjasněn, 
ve třech letech oslepla.
Zázrakem se uzdravila na pouti k uctění Terezie z Lisieux.
Od čtrnácti let zpívá jako pouliční zpěvačka na pařížském předměstí. 
Svůj život zasvětila zpěvu. 
Zemřela na rakovinu jater, když jí bylo 47 let. 
Její jméno dostala planetka 3772 Piaf.
 
„Mon Dieu“
Bože Můj! Bože Můj! Bože Můj !
Nechte ho se mnou o trochu déle.
Mou lásku, jeden den, dva dny, osm dní.
Nechte ho se mnou o chvíli dýl kvůli mně.
 
Čas ke zbožňování a čas ke slovům, čas k vytvoření vzpomínek
Bože Můj ! Oh ano… můj Bože! 
Nechte ho se mnou zaplnit trochu Můj život
 
Bože Můj!Bože Můj!Bože Můj!
Nechte ho se mnou o trochu déle, mou lásku.
Šest měsíců, tři měsíce, dva měsíce.
Nechte ho se mnou alespoň na měsíc.
 
Čas začít nebo skončit, čas k osvícení nebo k trápení.
Bože Můj! Bože Můj! Bože Můj!
i když se mýlím, nechte ho se mnou na chívli
i když se mýlím, nechte ho se mnou napořád…
 
„La Foule“
Znovu vidim to město, slavící a nadšené.
Zalikající se horkem a radostí, hudba, pronikavy křik a smích,
buráci všude kolem mě.
A ztracená mezi lidi, co do mě vráží
mám závrať, jsem zmatená, přesto zůstávám.
Když náhle se ohlédnu a tam jde on.
A dav mě vrhá do jeho náručí.
 
Uneseni tím davem, který nás vleče, nás pohání
Přimáčknutí jeden k druhému,
už jsme jen jedno tělo
a ten příliv nás bez námahy
unáší připoutané jeden k druhému.
A zanechává nás oba
záříci, omámené a šťastné.
 
Unaseni davem, který se kolem valí a tančí bláznivou farandolu.
Naše ruce stále pevně spojené.
A někdy zvednuté.
Naše dvě spletená těla se vznášejí.
A znovu padaji, oba jsme záříci, omámeni a šťastni...
 
A radost tryskajici z jeho úsměvu
mnou proniká a dopadá až na dno mne samé,
ale najednou jsem vykřikla uprostřed smíchu
Když dav vrazí mezi mé paže ...
 
Uneseni tím davem, který nás vleče,
nás poháni, nás od sebe odtrhává,
bojuji a zápasím, alle zvuk jeho hlasu
se ztráci ve smíchu ostatních.
A já křičím bolestí, hněvem a vztekem
a pláču ...
 
Vlečena davem, který se kolem valí
a tančí bláznivou farandolu,
jsem unášena do dálky.
A já zatinam pěsti, nadávam tomu davu
ktery mne ukradl.
Muže, kterého mi predtim dal
A ktereho jsem uz pak nikdy nenašla ...
Písně, písně hvězd.
 
Jan Koubková
zpívá od útlého dětství, 
ve vokálnh skupinách, sborech i sólově,
její hudební cesta jakožto jazzové zěvačky 
jde od blues, swingu, a mainstreamu 
přes bebop, latin a stream až k world, ethno a fusion. 
Kromě zpívání také píše texty a skládá. 
K její misi jakožto nezdolné muzikantsky vyzařující osobnosti 
patří důraz na přirozenost, kterou velmi graciézně projevuje 
svým chováním, ale povzbuzuje i své okolí k chápajícímu porozumění.
 
„Píseň beze slov“
z alba Mýdlové bubliny připomíná svým rytmickým pojetím africký spirituál. Čisťounká harmonie, průhledný, snadno vypozorovatelný rytmus.
 
„Koukám se z okna“
...jemným, citlivým, vnímavým hlasem se zpovídá z „probuzení se““ do nového rána v tichém, asi pražském, bytě.
 
… i další písně jsou velmi styloým a vkusným propojením pozie, hudby a zpěvu Jany Koubkové.
Písně, písně hvězd.
 
Irena Budweiserová
známá svým charakteristickým výrazným altem 
jako sólistka skupiny Spiritual Kvintet, 
průkopníka černošských spirituálů v Československu. 
V roce 2010 ukončila tuto spolupráci vpravdě „legendární epochy“ 
a vystpuje samostatně nebo s doprovodnou skupinou Fade In.
 
„ Až svůj život budu žít“
Jak pták si jednou poletím, až svůj život budu žít,
co zdá se snad může být, až svůj život budu žít,
pravdu v sobě chi zas ctt, až vůj život budu žít,
až svůj život budu žít...
Písně, písně hvězd.
 
Oral Moses
profesor hudby na Universitě v Kennesaw, Georgia, USA, 
basový zpěvák, 
vedoucí vokální skupiny Georgia Spiritual Ensemble 
a lektor o historii otroctví amerických černochů, 
bývalý člen legendární skupiny Fisk Jubilee Singers,
která jezdila s koncerty spirituálů po USA a v Evropě 
a stala se tak prvním významným šiřitelem tohoto svébytného žánru.
 
„Come down, Angels, trouble the water“
Sestupte andělé a rozčeřte vodu,
ať můžou svatí stoupat do schodů.
Strašně rád křičím, strašně rád zpívám,
Strašně rád chválím, na Pána se dívám ..
Písně, písně hvězd.
 
Kirk Fanklin
Kirk Dwayne Franklin, gospelový zpěvák, dirigent, autor, poducent, zaklatel několika komunitních souborů jako The Family, One Nation Crew a God´s Property.
 
„Imagine me“
Představ si mě, jak miluji to, co vidím, když se na mě dívá zrcadlo,
protože já si představuji sebe na místě bez nejistoty 
a jsem konečně šťastná, protože si představuji sebe.
Nechám jít všechny, kteří mi ublížili, protože si mě nikdy nezasloužili,
můžeš si mě představit? 
Říkám ne myšlenkám, které se mě snažily řídit,
pamatuji si vše, co jsi mi řekl, Pane, můžeš si mě představit?
 
Přes všechno, co maminka říkala a přes všechno, co táta provedl, 
chci žít a nechci znovu číst tuhle stránku. Představ si mě.
Jsem volná, úplně Ti důvěřuji, konečně si můžu představit sama sebe
Připouštím, bylo to těžké, dívat se, jak miluješ někoho jako jsem já.
Konečně si můžu představit sama sebe. Představ si mě.
Jsem silná a nenechám lidi, aby mne zlomili, můžeš si mě představit?
 
Ve světě, kde nikdo nežije ve strachu, kvůli tvé lásce, 
je všechen strach pryč. Můžeš si mě představit?
Nechají mě vyjít z minulosti a jsem ráda, že mám další šanci.
A mé srdce bude tancovat, protože nemusím číst znovu tuto stránku.
Představ si mě, jsem volná, úplně Ti věřím. 
Konečně si můžu představit sama sebe.
 
Připouštím, bylo těžké dívat se, jak mmiluješ někoho jako jsem já. 
Konečně si můžu představit sama sebe, představ si mě. 
Jsem volná, úplně Ti věřím. Konečně si můžu představit sama sebe.
Tahle píseň je určená lidem, kteří svůj boj s nejistotou přijali s hrdostí.
 
Nikdy ses´ necítil tak dobře, nikdy ses necítil tak skvěle,
ale představ si Boha, jak šeptá do tvého ucha, stejně jako všem,
že všechno co se stalo, je teď pryč, pryč, 
všechno smutné, každý omyl, každý nezdar je teď pryč.
 
Deprese,  zlá víra, Nízká sebeúcta, všechno je teď pryč.
Všechny mé jizvy, všechna má bolest, to všechno je teď pryč.
Co udělala Tvá matka, co udělal Tvůj otec, všechno je teď pryč.
 
„Looking For You"
Byl jsem tak dlouho na mizině, byl jsem tak dlouho zraněný
byly chvíle, kdy jsem si říkal, že už nikdy neuvidím úsvit.
Bylo pro mě těžké dívat se na tvé plány se mnou,
snažil jsem se věřit, že to nepotrvá věčně a modlil se noc co noc,
Pane, abych neztratil radost. Ale jednou pozdě v noci 
jsem četl Tvůj dopis lásky, že už se to zlepší...
Písně, písně hvězd.
 
Laco Déczi
Jazzový trumpetista pocházející ze Slovenska, žijící v New Yorku. 
Je vyznavačem explozivního hard bopu 
a navazuje na geniálního trumpetistu Clifforda Browna 
a na jazzrockového Milese Davise. 
Laco Déczi se také podílí na vývoji nového nástroje 
firmou Amati Kraslice. 
Záleží mu na tom, aby trubka měla lehký ozev, 
aby tón byl správně zvonivý a nosný, 
aby se na ni hrálo pohodlně ve všech polohách 
a aby tón zněl vyrovnaně dole i nahoře.
Hudební výraz trubky Laco Déczy je silně expresivní, dynamický až
prudký s „nakažlivými“ náladami.
 
Martin Kratochvíl
jazzový a jazz-rockový hráč na klávesové nástroje, 
hudební skladatel a podnikatel, 
protagonista skupiny Jazz-Q. 
Doktorát z oboru pychologi-filosofie 
dělal u profesora Patočky na Karlově Universitě v Praze, 
hudební kompozici 
studoval na Berklee College of Music v americkém Bostonu. 
Hudební styl Martina Kratochvíla se vyvíjel 
od amatérského jazzu s freejazzovými výboji s Jiřím Stivínem, 
přes jazz-rock, počítačrovou hudbu a filmovou tvorbu. 
Aniž by tento trend opouštěl, vrací se také k akustickému klavíru, 
kde poslední dobou splupracuje 
s americkým kytaristou Tony Ackermanem, žijícím v Praze.
Jeho vášeň o vysoké hory a horolezectví, 
kde rovněž natáčí dokumentární filmové snímky, 
navíc propojuje jeho zájem o východní nábožentví, 
která se často projevují právě zejména v těchto oblastech. 
Své zkušenosti zaznamenává do knih jakožto spisovatel.
 
Milan Chladil
začal působít jako zpěvák v Brně s orchestrem Erika Knirsche, později v Praze s orchestrem Karla Vlacha, dále s Tanečním orchestrem Českého rozhlasu, orchestrem České televize a s orchestrem Václava Hybše. Dlouhá léta působil společně s kolegyní a zpěvačkou Yvettou Simonovou a nazpíval s ní řadu úspěšných a populárních duet. Podle společné písně „My dva a čas“ se dokonce jmenovaly některé pořady, kde oba společně vystupovali.
 
„My dva a čas“
My dva a čas jsme písničkáři toulaví, 
my dva a čas jdem s písničkou zas k Vám 
a Vy snad přijmete nás a řeknem si zas co den dal, 
co přines co vzal, a pak my dva a čas s košíkem písní půjdem zas dál. 
 
My dva a čas i sluncem jdem i nečasem, 
my dva a čas jdem sem a tam a tam a sem, 
snad právě ten zpěv nám toulavou krev do žil dal, 
i radost i žal, a tak my dva a čas 
s košíkem písní půjdem zas dál. 
 
Vem rezavej kornet, setři ze strun prach, 
pojď s námi prašnou cestou za sáhem sáh, 
k těm veselejm tónům připoj svůj druhej hlas, 
tak s úsměvem teď polku vem a doprovoď nás. 
 
My dva a čas jdem stále tou svou pěšinou, 
my dva a čas už dohodnem se většinou, 
vždyť víme kam plout a stříbrnej proud co nás hnal, 
něco dal něco vzal, a pak my dva a čas 
s košíkem písní půjdem zas dál. 
 
Ivetta Simonová
původně  operetní a muzikálová zpěvačka v bratislavské operetě a později se z ní stala herečka v Hudebním divadle v Karlíně. Teprve později začala zpívat populární písně. V šedesátých letech byla velmi známou zpěvačkou, umísťovala se i v populární čtenářské anketě časopisu Mladého svět Zlatý slavík.
 
Čechomor
je česká hudební skupina složená původně z hudebníků z Prahy a Svitav, které se podařilo vytvořit nový „zvuk“ české a moravské lidové písně s použitím prostředků klasické rockové sestavy dohromady se symfonickým orchestrem.
„Mezi horami
Mezi horami,lipka zelená.
Mezi horami,lipka zelená,
zabili Janka,Janíčka ,Janka
miesto jeleňa
zabili Janka,Janíčka ,Janka
miesto jeleňa.
 
Keď ho zabili,zamordovali.
Keď ho zabili,zamordovali,
na jeho hrobě,na jeho hrobě
kříž postavili
na jeho hrobě,na jeho hrobě
kříž postavili.
 
Ej křížu křížu,ukřižovaný.
Ej křížu křížu,ukřižovaný,
zde leží Janík,Janíček,Janík
zamordovaný
zde leží Janík,Janíček,Janík
zamordovaný.
 
Tu šla Anička,plakat Janíčka.
Tu šla Anička,plakat Janíčka,
hned na hrob padla a viac nevstala
dobrá Anička
hned na hrob padla a viac nevstala
dobrá Anička..
Písně, písně hvězd.
 
Chinaski
Rocková skupina, která hraje od konce osmdesátých let, i přes personální změny si zachovává neustálý pomalý ale jistý růst popularity.
 
„Hlavolam“ 
Tisíce nocí, tisíc slov a dní.
Hlavolam první a poslední.
Za oknem svítání a v hlavě otázku:
Odkud kudy a kam, odkud kudy a kam.
 
Chci líbat tě na tvoje ústa.
Chci vzývat jak boha tvůj klín.
Na věky s tebou tu zůstat, lásko.
Jenom to jediný vím.
 
Že byl jsem jak blázen, že byl se mnou kříž.
Jen ty mě znáš, jen ty jediná víš.
Tu správnou odpověď na otázku.
Odkud kudy a kam, odkud kudy a kam.
 
Chci koupat se ve tvým smíchu.
Chci cítit tvůj ledový klid.
Jen s tebou po uši v hříchu, lásko.
Jen s tebou hodlám tu žít.
 
„Tabáček“
Haló, kdo je tam? Po zaznění tónu mi zanechte zprávy a buďte zdrávi.
Haló, nejsem doma. No, je to fakt bída. Volané číslo vám neodpovídá.
Polevím z vysokejch otáček, pohoda, klídek a tabáček,
Půl dne noviny číst a pak cigáro, pohoda, klídek a leháro.
Nejspíš jsem jenom línej čím dál víc
 
Neřešte to, pane, to je případ ztracenej, 
doufám jen, že z toho nejste vykolejenej.
Dám vám jednu dobrou radu k nezaplacení:
Neřešte to, pane, tohle nemá řešení.
 
Polevím z vysokejch otáček, pohoda, klídek a tabáček.
Vzpomínat na to, co se událo. Chci to tak mít, nejmíň na stálo.
Nejspíš jsem jenom línej čím dál víc
 
Volané číslo je odpojené a bude odpojené, žádný né že né.
Volané číslo včetně mojí tváře, vmažte ze svýho adresáře.
A pokuste se tvářit nešťastně, všude se dočítám, že umřu předčasně.
A taky vím, že obtěžuju okolí, čekám konec, zatím nic nebolí.
 
Víceméně se to dobře vyvíjí, život je návykovej a někdy zabíjí-
Polevim z vysokejch otáček. pohoda, klídek a tabáček.
Vzpomínat na to, co se událo, chci to tak mít, nejmíň na stálo.
Nejspíš jsem jenom línej čím dál víc
Písně, písně hvězd.
                    
Monkey Business
Pop a funk kapela, která má od počátku mezinárodní sestavu,  
vždy spoplupracovala a spolupracuje 
se spostou místních i zahraničních umělců.
 
„Piece of my life“
Kus mého života, necítím žádnou bolest. 
Mé auto běží, nepátrám po Svatém Grálu. 
Myslím, že je to legrační, mluvíš o osudu.
 
Prosím, pouze to nech na nějaký jiný čas. 
Žádné problémy mě neruší, prostý kousek, 
kousek mého života. 
 
Všechen čas pro hru, všechnu zábavu, co mám, 
když potřebuju vyprat košile, zavolám mamince. 
 
Mí přátelé jsou krásní, jak jen mohou být. 
Toto je má víra, nemám žádný důvod lhát. 
 
Refrén:
Kousek mého života přichází, 
z kousku mého života vím.
 
Pražský výběr
přední český rocková skupina vycházející z jazzu a rocku 
nesená tzv. novou vlnou pod vedením nerozlučného 
a přitom hádajícího se a tápajícího tandemu 
Michaela Kocába a Michala Pavlíčka. 
Jedná se o nespoutanou touhu vyjádřit se rockovou písní, 
která ovšem nezapře českou hudebnost a mentalitu, 
umí reagovat na běh událostí smíchem 
a komentovat je kameňáckou dryjáčnickou pivní agresivitou 
a lidovou nesentimentální přímočarou sprostometaforickou poetikou. 
V osmdesátých letech se skupina pro své extemporické vystupování 
stala zakázanou, což ovšem tehdy bylo totéž, 
jakoby byli doporučeni nejkvalitnějšími recenzenty, 
protože pokud o ně byl před zákazem nějaký zájem byl, 
pak po zákazu se stali doslova atraktivním zakázaným ovocem
národem a mládeží obdivovaným a žádaným. 
 
„Na václavskym Václaváku“
 
Na Václavským Václaváku je moc člověků. 
V houfu jsem se já Mámě ztratil, je mi do breku. 
 
Na Václavským Václaváku lidí velkej houf. 
Já jsem se v tom velkým houfu ztratit Máně trouf. 
 
U všech všudy, vždyť já nevím, kdepak najdu dětském dům. 
Hugo z družstva včera říkal, kup stlačenej vzduch do gum. 
 
„Hrabě X“
Kdo má stíny rád, stejně rád jak já, za pravdu mi dá, je to báječný.
Já jsem divnej patron, strašně divnej patron. 
Když v noci nespím a nic nejím 
 
Větru skučení, tmavý zákoutí, mám rád mohutné vrby smuteční.
Já jsem divnej patron, strašně divnej patron. 
Když v noci nespím a nic nejím. 
 
Taky trylky moje dlouhý jsou  jako sníh bílý, chloubou mou. 
Proč mě všude jenom česnek vítá? Že jsem divnej patron je to tím. 
 
Nocí dojemnou, dívky jdou za mnou. Že mám chování, jen na výtečnou. 
Jsem však divnej patron, strašně divnej patron 
Ňákej Hrabě X, miluju stesk. 
 
A jsem rád, když mám to mrazení, lůžko moje mramor studený. 
Proč mě rozkoš vytí vlků skýtá? Že jsem divnej patron je to tím. 
Písně, písně hvězd.
 
Kamil Střihavka
Power metalový a hard rockový zpěvák, 
kromě působení ve skupinách Motorband a BSP 
zpívá v muzikálech Jesus Christ Superstar, 
Johanka z Arku, Excalibur,  Oidipus Tyranus, 
7 proti Thébám, Romeo & Julie.
 
„Země vzdálená“
Smutnej déšť a město v kouři, ticho prázdnejch rán,
noční můry pijou silnej čaj.
Smutnej déšť, oči mhouříš, už v nich nejsem sám,
ještě málo žijou, když se ptaj.
Znám tě mnohem víc, země vzdálená, spát s tajemnou závratí.
 
Roky ztratí sílu, když ti dál šeptám: While my guitar gently weeps.
Pod správnou hvězdou v malým ráji chtěl jsem říct:
Still my guitar gently weeps.
Den chová stín v záclonách, toulavejch pár koček strach,
sen ti skrývá na víčkách, že jsi mou.
 
Bláznům se jen může smát, když nám ráno dává mat,
chtěl jsem dál jen poslouchat, že jsi má, že jsi má.
Znám tě mnohem víc, země vzdálená, spát s tajemnou závratí.
Písně, písně hvězd.
 
Tomáš Klus
 
„Pocity - text
Z posledních pocitů poskládám ještě jednu úžasnou chvíli.
Je to tim, že jsi tu. Možná tím, že kdysi jsme byli,
ty a já, my dva, dvě nahý těla,
tak neříkej, že jinak jsi to chtěla.
Tak neříkej, neříkej, neříkej mi nic.
 
Stala ses' do noci, z ničeho nic, moje platonická láska.
Unaven bezmocí, usínám vedle tebe, něco ve mně praská.
A ranní probuzení a slova o štěstí, neboj se, to nic není.
Pohled a okouzlení a prázdný náměstí na znamení.
Jenže ty neslyšíš, jenže ty neposloucháš.
Snad ani nevidíš, nebo spíš nechceš vidět.
A druhejm závidíš a v očích kapky slaný vody.
Zkus změnu, uvidíš. Tak vítej do svobody.
 
Jsi anděl, netušíš. Anděl, co ze strachu mu utrhali křídla.
A až to ucítíš, zkus kašlat na pravidla.
Říkej si o mně, co chceš. Já jsem byl vodjakživa blázen.
Nevim, co nechápeš, ale vrať se na zem.
Písně, písně hvězd.
 
Bára Basiková
Zpěvačka populární hudby, která začínala se skupinou Precedens,
později se Stromboli Michala Pavlíčka. 
Vystupovala v muzikálech Jezus Christ Superstar,  Rusalka, Kleopatra,
Johanka z Arku, 
 
„Souměrná“
Souměrná, když sníh mě skryl už cítím. 
Souměrná, že dech je blíž v tu chvíli. 
Souměrná, když vítr z hvězd tak sílí. 
Stírej sněžný proud, dlaň je sluncem v cíli v roklinách a tmách. 
 
S kouzelnou sítí scházím k hnízdům 
divokých řek, kde se tříští 
malé křišťály zla a přísná msta. 
Lodicí ohňů plout soumrakem panen, 
signálů hvězd jsou stále tam, 
kde žádná touha nikdy netají dech. 
Ve stínu hran jsem souměrná. 
 
S kouzelnou rosou scházím vnímat a sázet .
Spálený les co sám se vzňal. 
Marná i nutná a tichá jak žízeň. 
Schvácených listí týdnů nečtených stran. 
Lodicí dešťů plout soumrakem panen. 
Signálů hvězd jsou stále tam, 
kde žádná touha nikdy netají dech, 
Ve stínu hran jsem souměrná. 
 
Souměrná, když sníh mě skryl už cítím 
Souměrná, že dech je blíž v tu chvíli.
Souměrná, když vítr z hvězd tak sílí. 
Souměrná dlaň je sluncem v cíli i stále tam. 
 
Dan Bárta
Vynikající originální zpěvák, zpíval se skupinami Alice, Die el. Eleffant!?, Sexy Dancers, J.A.R. , v jazzovém projektu Illustratosphere. Zpíval také v muzikálech Jesus Christ Superstar a Evita a také se účastnil na projektu KAIN kytaristy Jiřího Urbana a basisty Zdeňka Kuba z Arakainu.
Není to a je obyčejný jazz, 
není to a je nový rock starých slok, 
není to a je blues New Orleansu, 
není to a je spirituál Michaela Jacksona, 
není to a je opera a její árie lazebníků nejen sevillských (barbershop), 
není to a je pouliční street dancing, 
není to a je originální čtení poezie, 
není to a je improvizace,
není to a je vanutí ducha,
není to a je únik a hledání nových cest,
není to a je zpověď postmoderního existencialisty,
není to a je lidová píseň naruby,
není to a je naroubovaný scat,
není to a je pláč enfant terrible,
není to a je retrospektiva archetypálních vtisků,
nëní to a je zoufalý výkřik do potemnělé tmy,
není to a je word music, ethno, country, folk jamování,
není to a je zpověď lásky na rozcestí,
mení to a je politický     program strany s předem prohranými volbami,
není to a je krédo sekulárního světce,
není to a je nezachytitelná řeč ptáků nad útesy Cliffordu,
není to a je program revolučního hnutí sebeobětujícího odporu,
není to a je básníkovo laskomilné přemítání o úseku věčnoti dnes a teď,
není to a je radozpěv nad budoucími potomky obětí holocaustu,
není to a je o pocitu lásky rozebrané na elementy rozkoše a bolesti,
není to a je simultánní překlad projevu novorozence do běžné řeči
není to a je zpěv velryb vysvobozených ze smrtících břehů
není to a je jazzový snový standard Milese Davise
není to a je detailní popis mávnutí křídla vážky
není to a je koktání prezidenta přistiženého při tajném dárcovství neznámým obětem státní šikany
není to a je návod k obsluze elektrickéiho křesla předělaného na líheň kuřat
není to a je Mesiášovo polknutí před  vyslovením závěrečného slůvka Amen
není to a je mávání křídel Bachova racka Jonathana Livingtona
není to a je 
hrůza hrůz,
můza můz,
hradba těl,
žrádlo děl,
touha noci,
po pomoci,
bez emocí,
po půlnoci,
chceme lásku,
sebe v sázku,
na provázku,
slabém vlásku 
sedmikrásku,
Boží vrásku,
v žitném klásku
na pomlázku.
Vůně života,
ráj se mihotá
v dobra záblesku,
Božím odlesku.
Pokoj měj, 
…..v něm se hřej, 
….......druhým přej 
…............„nej, nej, nej.“
Jsou to písně, písně hvězd.
 
*   *   *   *   *   *   *   *     *    *    *
Joe Cocker
John Robert Cocker, rock - bluesový zpěvák, jehož původně proslavily jím nazpívané hity jiných zpěváků a nezaměnitelný sympaticky chraplavý hals.
 
„A Little Help From My Friends“
Jak byste se zachovali, kdybych zpíval falešně,
vstali byste a nechali mě ve štychu?
Nastavte uši a zazpívám vám písničku.
A pokusím se ji nezazpívat falešně.
Oh, s malou pomocí přátel se protluču.
Mm, s malou pomocí přátel to dotáhnu daleko.
Mm, s malou pomocí přátel se o to pokusím.
 
Co mám dělat, když je má láska pryč?
(Vadí ti, když jsi sám)?
Jak se cítím na konci dne?
(Jsi smutný, protože žiješ na vlastní pěst)?
Ne, s malou pomocí přátel se protluču.
Mm, s malou pomocí přátel to dotáhnu daleko.
Mm, s malou pomocí přátel se o to pokusím.
 
(Potřebuješ někoho)?
Potřebuju někoho milovat.
(Mohl by to být kdokoliv)?
Chci někoho milovat.
 
(Věříš v lásku na první pohled)?
Ano, jsem si jistý, že se to stává každou chvíli.
(Co vidíš, když zhasneš světlo)?
To ti nemůžu říct, ale vím, že je to moje.
Oh, s malou pomocí přátel se protluču.
Mm, s malou pomocí přátel to dotáhnu daleko.
Mm, s malou pomocí přátel se o to pokusím.
 
(Potřebuješ někoho)?
Potřebuju někoho milovat
(Mohl by to být kdokoliv)?
Chci někoho milovat.
 
Oh, s malou pomocí přátel se protluču.
Mm, s malou pomocí přátel se o to pokusím.
S malou pomocí přátel to dotáhnu daleko.
Ano, s malou pomocí přátel se protluču.
S malou pomocí přátel.
 
 
„Up Where We Belong“
Kdo ví, co nám zítřek přinese.
Ve světě, jen pár srdcí přežije.
Vše co vím, je co mám cítit,
když je to to pravé, udrží mě to naživu.
 
Cesta je dlouhá a před námi jsou hory,
ale my je zdoláme každý den.
 
Láska nás vynese, tam kam patříme,
tam, kde pláčou orli na špičkách hor.
Láska nás vynese, tam kam patříme,
daleko od známého světa, kde vanou čisté větry.
 
Někteří lpí na slůvku "mohlo být",
žijí své životy, koukají zpět. 
Vše co máme je zde a teď,
celý náš život tam nelezneme.
 
Cesta je dlouhá a před námi jsou hory,
ale my je zdoláme každý den.
 
Láska nás vynese, tam kam patříme,
tam kde pláčou orli na špičkách hor.
Láska nás vynese, tam kam patříme,
daleko od známého světa, kde vanou čisté větry.
 
Čas plyne
a není chvíle pro pláč.
Život je můj a tvůj,
žijeme, dneškem.
Písně, písně hvězd.
*  *  *  *  *  *  *  *
*  *  *  *  *  *  *  *
Písně, písně hvězd,
písně skotačivé, divoké i vlídné,
písně hlubokého smyslu, rozmaru i bídné,
Písně radosti, jak jarní vánek naděje,
písně  žádosti, písně příběhů i bez děje,
Písně bolesti té staré dobré lásky,
písně svěžesti, opojné výhry sázky,
Písně měst a písně sokolí,
písně do zahrad i do polí,
Písně tradiční i písně objevné,
písně hraniční i dotěrné.
Písně domácí i písně hostinné,
písně dobrovolné i povinné.
Písně krásy a písně hnusu,
písně pokleslého i výtečného vkusu,
Písně mléčných žláz i písně trusu,
písně věků starodávných i nové zbrusu.
Písně oslavy a chvály, písně díků,
písně svatých a písně hříšníků.
Písně proseb, žádostí a tužeb,
písně darů, obětí a služeb.
Písně  dlouhých zimních večerů a nocí,
písně blahoslavených nadaných Božskou mocí.
Písně slabých, nemohoucích a chudých,
písně bláznů, dětí a zamilovaných.
Písně svobody, víry a naděje,
písně nudné, když nic se neděje. 
Písně svůdné, okamžik rozhodne,
kdo získá trest, a kdo odškodné.
písně života, 
kde to klokotá,
kde to zájmem vře,
ruší lidské pře,
kde pro každého.
je místo chystáno,
kde všechno jinak zní,
tam už ne povrchní,
jen ryzí tóny zní,
upřímné harmonie
tu nic neskryje,
vypluje na povrch,
co dřív byl jen prázdný zvuk,
a co dřív ceněno, slaveno a za příklad dáváno,
bude přehodnoceno, čerstvými váhami měřeno.
 
V jednom blíže neurčeném malém městečku východní Evropy 
se v poněkud neurčené době, 
kdy Židé opouštěli tato místa ze strachu z obávaných lidových veselic,
které mnohdy přerůstaly v pogromy, 
zůstali podle povídky Jicchoka Lejba Perece 
po jednom takovém útěku 
v synagoze jeden učitel a jeden žák, 
rabi a student ješivy. 
Oba žijí z podpory obce, 
která má ovšem sama problém vůbec přežít v té přetěžké době, 
takže oba dostávají čím dál menší porce jídla. 
Přitom ale pilně studují a meditují, 
aby se naučili, jak správně zpívat.  
Ale jak přijít na ten správný způsob zpěvu? 
Zpívat starodávné melodie věčných modliteb? 
Hledat ve své duši tu pravou melodii niterna? 
Objevovat nové zážitky ticha a nadskutečné hudby 
na pomezí mezi spánkem a bděním?  
A pomáhat si přitom půstem? 
Když student svému učiteli vypráví svůj zážitek 
setkání s nadpozemskou hudbou, 
ten jej pozbuzuje: 
mluv, mluv, to je ono, to je, co hledáme. 
Žák mu ale po několikadenním půstu,  
jež si uložil z důvodu pokání, 
umírá před očima,
s nejradostnjším tušením nebeské hudby.
Všichni vesničané studentovi tuto krásnou smrt závidí.
Jen učitel si posteskne: 
škoda, že zemřel tak brzo, 
ještě pár půstů a mohl zemřít políbením samotného Nejvyššího.
 
Hudba noci, hudba dne.
Hudba moci často tne.
Hudba hladí, hudba radí,
zpěv emocí, ku pomoci.
 
Hudba krásná, hudba spásná.
Hudba sfér synů a dcer.
Hudba tajná, hudba bájná.
Hudba svatá, prapodstata.
 
Hudba počátku, hudba konce,
tam i pozpátku -  stejné tance.
Hudba chvíle v zapomění,
lidské cíle, vše se změní.
 
Hudba věčnosti, hudba milosti.
Hudba věrnosti, hudba radosti.
Hudba v malosti i velikosti,
hudba v bídě i hojnosti.
 
Hudba tebou, hudba mnou,
jednou na nás vzpomenou
písně kosmu, písně hvězd,
ze svých věčných prašných cest.
 
Písně, písně hvězd, které známe i neznáme, 
písně galaxií, bájných minulých i budoucích světů, 
mezihvězdných prostorů, snů, legend a mýtů, 
písně souhvězdí malých i velkých, blízkých i vzdálených,
dohledných i nedohledných, viděných i neviděných,
tušených i netušených, prostorem a časem vymezených 
i mimodimenzionálních, souhvězdí s názvem Andromeda, 
Vývěva, Rajka, Orel, Vodnář, Oltář, Beran, Vozka, Pastýř, 
Rydlo, Žirafa, Kozoroh, Lodní kýl, Kasiopeja, Kentaur, Cefeus, 
Velryba, Kružítko, Velký pes, Malý pes, Rak, Holubice, 
Souhvězdí Vlasů Bereniky, Jižní koruna, Souhvězdí Severní koruny,
Pohár, Jižní kříž, Havran, Honicí psi, Labuť, Delfín, Mečoun, Drak,
Koníček, Eridanus, Blíženci, Jeřáb, Herkules, Hodiny, Hydra, 
Malý vodní had, Chameleon, Indián, Ještěrka, Lev, Zajíc, Váhy, 
Malý lev, Vlk, Rys, Lyra, Tabulová hora, Mikroskop, Jednorožec, Moucha,
Pravítko, Oktant, Hadonoš, Orion, Páv, Pegas, Perseus, Fénix, Malíř, 
Jižní ryba, Ryby, Lodní záď, Kompas, Síť, Sochař, Štír, Souhvězdí  Štítu,
Had, Sextant, Šíp, Střelec, Býk, Dalekohled, Jižní trojúhelník, Trojúhelník,
Tukan, Velká  medvědice, Malý medvěd, Plachty, Panna, Létající ryba,
Lištička a dalších.
                                                     
*     *     *     *     *     *     *     *     *     *     *     *     *     *     *     *     *
 
 
 
                                                                
Přečíst později Dílo do oblíbených Autor do oblíbených Další dílo autora Nechci Avíza
Seznam tipů Seznam oblíbených
Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru