Jak hulvát k parohům přišel

I tak to někdy chodí mezi milenci.

Oslava byla parádní. Všechno šlo jako po
másle. Veškerá složitá organizace, každá nutná improvizace,
všechno se vydařilo, jak jen mohlo. Jen jediný problém zůstal,
zato se přímo vtíral do myšlenek. Prázdná peněženka. Všechny
peníze byly v trapu. Jedna kapsa prázdná, druhá vysypaná, jak se
říká. Ne, že by u kalhot měla kapsy, ale šrajtofle zela
prázdnotou, jako mozek náboženského fanatika. Ani na ten blbej
taxík nezbylo. Tramvaj... na co tramvaj. Aspoň se trochu projde a
vystřízliví. Přes den skoro žádné jídlo a večer hromada
tekutého chleba zanechaly své následky. Zvláštní pocit.
Necítila se opilá, ale trestuhodné myšlenky se vkrádaly do
vědomí tak urputně, jako bolest v chodidlech, když klopýtala v
nových botách na vysokých podpadcích po pražském dláždění.
Samota, kterou pomalu ale jistě pociťovala, přemáhala veškerou
radost z úspěšně překonaného večera, kdy poprvé něco
organizovala a ono se to povedlo. Chtěla někoho vedle sebe. Kdo by
jí podržel vlasy, kdyby se jí chtělo zvracet, o koho by se
opřela, kdyby ztrácela rovnováhu... Chtěla cítit něčí
blízkost. A bylo jí jedno, jestli to bude ten nebo tamten. Blízkost
osoby, blízkost těl, ta touha jí přemáhala víc a víc. Chtěla
si zašukat. 

	Domov se blížil. Unavená jako peklo, nohy už
přímo žadonily o sundání jehlových podpadků. Co ji tam čeká?
On. Měla ho ještě vůbec ráda? Ale rád vaří, třeba jí aspoň
čeká trochu teplého jídla do žaludku. Alkoholový hlad je horší,
než ten běžný. Po nějaké době šátrání v kabelce našla
klíče, ale chvíli jí trvalo, než našla ten správný. Odemkla
domovní dveře, pak vystoupala po prvních schodech a odemkla byt.
Všude byla tma, jen na konci chodby se šedavě rýsovaly dveře do
obýváku, kam pronikala okny osvětlená ulice. Jediným uvítacím
výborem  byl pes. "Hodnej, tys na mě čekal..." něžně
ho pochválila a podrbala za ušima, až se tmou blýskly rozzářené
kulaté psí oči. S náramným ulehčením skopla z nohou vysoké
boty. Náhle byla asi tak o deset centimetrů menší a o devadesát
procent spokojenější, takže jí ani nesplněné očekávání
teplé večeře příliš nerozladilo. Odhodila kabát i kabelku a
nejistým krokem, ale už bez palčivé bolesti v chodidlech,
doťapala do kuchyně a jala se zkoumat obsah lednice. Z kabelky v
předsíni se ozvalo vibrování. "Kdo mi sakra v tuhle hodinu
co chcete? Co se zase kde podělalo?" zabručela si spíš pro
sebe. Ale přecijen zavřela lednici a vrátila se pro stále
naléhavěji bzučící přístroj. 

"Haló?" ohlásila se do telefonu.

"Ahoj, to jsem já, Sam. Neruším? Vím,
že je pozdě, ale ty býváš docela noční sůva." ozvalo se
omluvně z reproduktoru.

"Ty nikdy nerušíš, Same. Vždyť víš,
ty mi můžeš zavolat kdykoli. Co se děje? Nějaká další
jobovka? Zníš dost zničeně." odpověděla, náhle
vystřízlivělá. Šla si i s telefonem u ucha sednout zpátky do
kuchyně a zapálit cigaretu. Tenhle hovor bude dlouhý.

	Sam byl její nejlepší přítel. Nebyl moc
sečtělý, ale co ztrácel ve znalostech, to doháněl v moudrosti.
Navíc to byl, i přes svou prostorovou výraznost, docela pěknej
chlap. Byl vysoký a byl ho pořádný kus. Takové měla ráda. Dřív
se s ním občas vyspala. Jen tak, pro to potěšení ze sexu.
Kamarád s benefity se tomu říká? To bylo ale dávno pryč. Taky
jí párkrát zachránil zadek z průšvihu a byl tu pro ní, když
potřebovala. Teď měl Sam doma problémy, o jakých se většině
lidí ani nezdá a potřeboval se vypovídat. A ona mu mohla aspoň
trochu oplatit ty přátelské malé laskavosti s velkým významem.
A tak si povídali, bez ohledu na pokročilou noční hodinu.
Povídali si dlouho, dokud hovor automaticky nevypadl a pak si stejně
zavolali znova. A mluvili dál, ještě další půl hodiny. Když
skončili, s povzdechem odložila telefon. "Tohle by neměl
nikdo zažívat." řekla potichu s povzdechem psovi, který jí
ležel u nohou.

"Můžeš mi vysvětlit, kdo ti volá ve
dvě ráno?!" jako prásknutí biče zazněl kuchyní mužský
hlas. Hovor se Samem jejího přítele evidentně probudil. Teď tam
stál jen tak ve spodkách, což dodávalo situaci na komičnosti.
Ale jeho mohutné skoro dva metry, ramena přes celá záda,
nakvašený výraz a silné ruce opřené o futra dělaly z veškeré
komičnosti jasnou hrozbu. 

"A proč ho nepošleš do hajzlu a ještě
se s ním přes hodinu vykecáváš?!!" Výhružka v jeho otázce
visela ve vzduchu jako napřažené kladivo. 

"To byl Sam. Má pořád trable, potřeboval
si o tom s někým promluvit" odpověděla co nejklidněji.

"A nemůže si je řešit přes den a s
někým jiným? Už ho fakt mám plný zuby. Pořád si esemeskujete
a voláte. Začínám toho mít tak akorát! A to ani nemluvím o
tom, že jsi řekla, že budeš doma do půlnoci a místo toho jsi
zase přitáhla až ve 2 ráno."

"Nemůžu ho nechat ve štychu, taky mi
pomohl, když jsem to potřebovala. Je to kamarád!" Už se
neudržela a taky zvýšila hlas, ignorujíc narážku na její
pozdní příchod. Nechápala, že on tohle může nechápat. Kamarád
v nouzi! Haló! Kamarádi si přece pomáhají! On taky přece
vždycky kvapem startuje auto, když jeho kamarád zavolá, že je
průšvih.

"Kamarád - taky rád, žejo?! Co s ním
máš?! Nebo víš co? Půjč mi svůj telefon, sám si to přečtu."
vyštěkl.

"Ty ses asi úplně zbláznil!" spadla
jí brada.

"Jo tak panička se někde tahá s
kamarádama a když se jí na to přijde, tak ještě dělá
neviňátko." předstíral posměšek.

"S nikým nic nemám, ale nenechám se od
tebe lustrovat. Od tebe, ani od nikoho jinýho. To seš vážně tak
ubohej, že mi musíš lézt do telefonu, abys zjistil, jestli ti
nezahýbám???" už na něj doslova vřískala. Klidně mu ho
mohla půjčit. Neměla v telefonu žádné závadné zprávy. Ale
představa zásahu do soukromí a osobní svobody takového rozsahu
jí dováděla k nepříčetnosti. Nikoho nenechá, aby jí o tenhle
kousíček jejího světa obral.

"Jo tak ubohej, jo? Ty někde vyšukáváš
po večerech a já jsem ubohej!" k jejímu překvapení se
odlepil od futer a naštvaně odkráčel do obýváku. Dlaněmi si
promnula obličej a šla se osprchovat. 

	S ještě mokrou hlavou a jen v ručníku
přišla do ložnice. On už spal. Nebo to tak alespoň vypadalo.
Bylo půl čtvrté ráno. Večírek, hovor se Samem a pak ještě ten
trapnej výstup s přítelem... Byla unavená, rozzlobená, ale ze
všeho nejvíc chtěla klid. Uklidnit sebe i celou situaci.
Nenáviděla jakékoli rozbroje a konflikty jí naháněly hrůzu.
Shodila ze sebe ručník, lehla si do postele a skoro se k němu
chtěla i přitulit. Než si vzpomněla, co jí řekl. Otočila se na
druhý bok a zavřela oči. On se otočil taky. Ucítila jeho ruku,
jak jí pod peřinou začíná osahávat hrudník. Dvě hodiny zpátky
by dala cokoli za pořádný kus chlapa mezi nohama. Teď se jí do
něčeho takového ani trochu nechtělo. Zvlášť ne s tímhle kusem
ne chlapa ale vola. "Nech toho..." zamručela podrážděně.
Nijak si toho nevšímal. Byla k němu otočená zády, ale cítila,
jak se postel zhoupla, když se k ní přisunul blíž a zároveň si
jí k sobě natěsno přitáhnul. Byl to hromotluk a i přes
vykulatělé břicho měl obrovskou sílu. Jeho naprosto ztvrdlý
pták jí šťouchal mezi půlky. 

"Ne, teď ne..." zamručela znova, o
něco hlasitěji. 

Měla to ráda, to ano. Klidně občas i drsně,
aby to nebylo tak fádní. A on byl tak trochu prasák, což
oceňovala a dokázala si to užít. Ale dnes opravdu neměla náladu,
zvlášť po té dehonestující hádce. Jejím protestům ale
nevěnoval pražádnou pozornost. Zmáčkl jí prso až to zabolelo a
trochu jí kousnul do krku. "Hej!..." chtěla protestovat,
ale to už jí převalil na břicho a přilehnul, takže zbytek
jejího proslovu se zaryl do polštáře v podobě mohutného
výdechu. Obrovskými tlapami jí chytil zápěstí, nad hlavou na
polštáři spojil a jako nic je obě obejmul jednou dlaní, zároveň
jí předloktím trochu přimáčknul hlavu k polštáři. Tím si
uvolnil druhou ruku, aby jí mohl rejdit v rozkroku.  Byl dost silný
na to, aby její nohy, pevně sevřené u sebe, nebyly překážkou.
Prostě jí narval ruku mezi stehna a rovnou jí strčil prst do
kundy. A pak druhý. Nebyla vlhká, ale to mu nijak nevadilo. 

S obličejem zabořeným do polštáře, aniž
by se mohla pořádně pohnout, se těžko zaujímá jakýkoli
postoj. Souhlasný či zamítavý. Bylo jí ale jasné, že nebude s
hlavou v polštáři pořád. Co ale má udělat dál? Kopnout ho do
rozkroku, aby mu došlo, že to fakt nechce? Poddat se a... prostě
to přetrpět? Je to přece její přítel, spějí spolu skoro
pořád. Občas to spolu dělají i dost drsně, v čem je tohle
jiné? Ona přece není žádná frigidka, on tohle třeba bere jako
"sex na usmířenou"... Naprosto netušila, co se děje ani
co má dělat, jediné co věděla bylo, že se jí to nelíbí. 

Vyndal ruku z jejího rozkroku a ještě vlhkým
prstem přejel výš, přes řitní otvor. Polekaně vyjekla. Pustil
jí ruce. Vzepřela se na rukou, ještě trochu v šoku, pak si
klekla na všechny čtyři, že vstane. On ale nečekal. Rovnou jí
chytil jednou rukou zezadu za prsa a přidržel hezky na kolenou
vlastním tělem, druhou rukou se opřel o postel. Byl mnohem větší
než ona a tuhle převahu uměl dobře využít. Zatímco ona
konsternovaně a vyděšeně klečela, on jí rukou hnětl a drtil
ňadra, přitom jí jako tygr tygřici kousal do zad. Ne tak, aby jí
ublížil, ale přesto tak, aby to dostatečně cítila. Napřímil
se vkleče, ale stále si jí držel blízko u těla, takže se chtě
nechtě napřímila také, zády k němu přitisknutá. Už se
nedotýkal jejího hrudníku, ale spíš jí tak trochu držel za
krk. Naslinil si dva prsty druhé ruky a zase jí je strčil mezi
nohy a řádně s nimi zahýbal. Ohnula se zpátky na všechny čtyři,
jak to bylo nepříjemné. Neváhal. Vyndal prsty, nasměroval tam
svůj klacek a pořádně si jí k sobě přirazil, skoro nasucho.
Hekla. Pak přirazil znovu. A znovu. A znovu, stále v rychlejším
tempu, až stará dřevěná postel kvílela. Přitom jí pevně
držel za boky, aby mu nikam nemohla utéct ani uhnout. Jak do ní
stále rychleji vrážel svého masitého čůráka, se stále
stejnou neúprosnou razancí, vlhla proti své vůli. Pak náhle
přestal. Ale jen na chvíli a jen proto, aby jí svalil na bok a pak
obrátil na záda. Bez ptaní a okolků jí zvedl nohy za kotníky do
výšky, někam vedle své hlavy, opřel je o své rameno a váhou
vlastního těla jí je zatlačil až k hrudníku, aby ho do ní zase
pořádně vrazil až po kořen. Vykvikla bolestí. Měla pocit, že
ho cítí až někde v břiše. Nedal se tím zviklat a stále
přirážel, až byl celý spocený. Už se nezmohla na odpor.
Ležela, svírajíce pěsti, a nechávala se rožnit. Náhle přestal,
vytáhl ho a její nohy shodil zpátky na postel. Ale místo toho,
aby se odvalil, klekl si na ní obkročmo až k hlavě, kterou si
přidržel výš nad polštářem a vrazil jí ho do pusy. "Tak
ukaž, co umíš, děvko, hezky mi ho vykuř." slyšela akorát,
když jí nevybíravě hlavu přimačkával ke svému rozkroku.
Nemohla pořádně dýchat a trochu se dávila, jak jí až skoro na
mandle v rytmických přírazech dorážel jeho úd, jak cítila
směsici chuti jeho spermatu a vlastních milostných šťáv. Chtěla
se vymanit, ale nešlo to. Držel jí za vlasy a jeho ruce byly
příliš silné. Pak na jazyku ucítila jemné zaškubání na
spodní straně jeho penisu. Odhodil jí hlavu zpátky na polštář
a pohnul se dozadu. Ani nehlesnul, ale on ucítila na prsou teplé
vlhko, jak jí obdařil hrudník hutným výstřikem. 

Ležela na posteli dál, bez hnutí, snad i bez
mrkání, oči vytřeštěně dokořán. "Tak jsem tě aspoň
pořádně vytrestal. Propříště si snad rozmyslíš nějaký
hovadiny." prohlásil naprosto chladně, když z ní slezl a
kapesníčkem si utíral olepený rozkrok. Sáhla také pro
kapesníček a utřela se. Neřekla ani jediné slovo, obrátila se
na bok a dělala, že spí. Bylo ale až kolem sedmé ráno, když
usnula. Ještě to nějaký čas trvalo, než ho definitivně
opustila, zato uběhlo sotva čtrnáct dnů a začala ho doopravdy
podvádět. Jen s ním už spát nechtěla.

---