Příběh Elseriolu

Prolog

V zemi jménem Elseriol žil svého času velmi mocný král. Měl všechno. Moc, bohatství, manželku a dceru, lásku všech, ale pořád mu to bylo málo. Zapřísáhl se, že získá tu největší moc. Stane se tím nejmocnějším vládcem, jaký kdy usedl na Elseriolský trůn.

Avšak aby takovou moc získal, musel najít a ovládnout meč Mikhaila. Bájný meč, který skrýval obrovskou moc. Měnil svoji podobu a tím i své schopnosti, svůj účel. 

Král vydal rozkaz k nalezení meče. Družiny z celého království hledali, ale nelézt ho nemohli.  

„Chásko jedna, jak se opovažujete vrátit se s prázdnýma rukama?! Nevracejte se, dokud nebudete mít meč Mikhaila ve svých rukou! Jestli se vrátíte bez něj… ani se nevracejte!“ Hrozil všem svým vojákům. A pak došlo na nejhorší. Králova chamtivost neznala mezí. Ani hranic jeho království.

Poslal své vojsko do vedlejšího, stejně mocného, království Liggos, kde vládl jeho dobrý přítel.

Království Elseriol chudlo, král to neviděl. Neviděl ani jak vážně je královna nemocná, nebo jak nemocný jen on sám. Ze svých spojenců si udělal nepřátele.

Jednou, po velmi ošklivém nájezdu Elseriolských vojsk, už to Liggosský král nevydržel a vyrazil do protiútoku.

Boje se táhly dlouho. Střety byly vyrovnané, ale nakonec Elseriolský král zvítězil a zničil svého přítele. Spojil tyto království, ale to jen posílilo jeho hrabivost.

Když pak po letech hledání přišli jeho badatelé na to, že meč neexistuje, je jen smyšlený, stejně jako zbytek magie, král se naštval. Celé království myslelo, že bude konečně klid, že se král zklidní, když zjistí, že je pro něj nepolapitelný.

Ale on pátral sám, nenalezl způsob, jak získat meč, nalezl však způsob jak vyvolat démona, který mu splní jedno přání, výměnou za jeho krev a maso. Phistophel nechtěl duši, ale chtěl královo tělo po jeho smrti. Král s ním tedy uzavřel smlouvu. Tělo za meč.

Phistophelova moc z něj udělala démona. Změnili se mu povaha i oči. Bělmo zežloutlo a duhovka zrudla. Říkalo se, že když nedával pozor, byly mu vidět rohy i ocas.

Phistophel svou dohodu splnil. Král dostal meč, tedy přesněji jeho nositele. Meč byl uchován v těle člověka se speciální schopností. Schopností uchovat ho v jiné dimenzi a přes své tělo ho vyvolat na tento svět.

Náš hrdina padl do spárů ďábla. Král ho mučil. Nutil ho k povolání meče, ale hrdina to vydržel a utekl ze svého vězení. Dostal se až ke hradní stráži, vyvolal meč Mikhaila, porazil ji a blížil se ke králi.  

Svedli spolu dlouhou a těžkou bitvu. Hrdina, zraněný z předešlých bojů, prohrával. Ale až teprve když utrpěl smrtelné zranění, zjevil pravou podobu meče Mikhaila.

Posledními zbytky svého života se rozběhl a zaútočil na krále. Podařilo se mu zasadit smrtelnou ránu.

„Vrátím se, pomstím se tobě i tvé rodině. Najdu si tě. Moje duše bude věčná!“ vyřkl strašlivý ortel pro hrdinu a zemřel. Hrdina na vlastní oči viděl, jak se u jeho těla objevil Phistophel a jeho tělo si odnesl. Jeho plamen, jeho duše se však rozptýlila do éteru. Neodešla do žádného z věčných království.

 

 

„A dědečku, co se stalo s tím hrdinou? Uzdravil se?“ zeptal se ho jeho vnuk.

„Ano, Teigo, meč Mikhaila ho uzdravil. A aby hrdina ochránil svoji rodinu, odešel daleko z Elseriolu. I když mu patřil a stále patří královský trůn. Chtěl mít rodinu v bezpečí. Ale i hrdina ví, že se král vrátí, jednoho se mu podaří je najít.“

„A co se stalo s královstvím?“ Zvědavé otázky ho přinutily vrátit se hlouběji do minulosti.

„Králova dcera Tainnea se ujala vlády. A poté její syn.“

„Ještě nějakou dědečku. Třeba o Liggosu, prosím.“ Vykulil na něj svá nevšední fialová kukadla.

„Ne, už musíš jít spát, musíš mít dost síly na trénink.“ Dědeček se zvedl, přikryl ho dekou a políbil na čelo. Těsně předtím než zhasnul a odešel, pomyslel na minulost.

Udělal tehdy chybu a teď na to doplatí všichni. On se vrátí, vrátí se dřív, než zemře, už tu brzy bude.

Zhasnul a odešel. Musí na to Teigu připravit.

---