Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Přilepená k poli

17. 01. 2015
3
2
253

Tuto báseň jsem psala ve svém depresivním období. Ukryla jsem do ní kus sebe. Odpustťe mi nespisovné a gramatické chyby.

Přilepená k poli,
tak pomoz mi prosím jakkoli.
Nedokážu z toho utýct,
z těchto chvil velmi krutých.


Ať jsem udělala kamkoliv krok, bylo to špatně,
pokud budu padat pokusí se někdo chytit mě?
Sama nedokážu nic.
Slyšíš mě? Křičím z plných plic.
Vidíš mě? Jsem tady.
Mezi lidmi seřazenými do jedné řady.


Z dálky vypadá všechno lépe,
dálka všechny chyby sklepe.
Jak žít, jak zemřít.
Jak projít životem a nenechat se ani jednou zbít?
Tak co mám dělat.


Máš pocit, že umíráš?
Máš pocit, že nedýcháš?
Uděláš něco jinak,
a hned je všechno tak,
jak bys ani tomu největšímu nepříteli nepřál,
hned bys chtěl utéct co nejdál.
Ale ono to nejde...


2 názory

pété
20. 01. 2015
Dát tip

ty pocity jsou realne, autenticke. T


jo

je to popis toho, co je skutečné

a to má vždycky cenu


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru