Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Já a hvězdy

18. 01. 2015
4
4
465
Autor
Enn

 

 

 

Smutek jsem ztratila u řeky

kde jsem smáčela ruce které zábly

prázdná a nudná

jako opilá děvka

 


nebudu ničí

a kopnout může každý

 


zkroucenou mě najdete

u cesty co nikam nevede

 


neumřu

protože jsem nikdy nebyla

v očích nemám děsy

jen prázdnotu

 


nejsem a nikdy nebudu

ta

mezi vámi schoulená

 


odvrátíte pohled

 


a žebrat neumím

to se učit nebudu


4 názory

Dept
21. 03. 2015
Dát tip

ahoj, emocionální psaní mám rád, myslím si naopak od Luiselotte, že to může být dobrá terapie a taky to nemusí znamenat, že je ti až tak blbě (doufám) nicméně ty emoce jsou patrné... jen přemýšlím, co je horší, zda mít v očích děsy nebo prázdnotu... uf 


Luiselotte
24. 01. 2015
Dát tip

Někdy si říkám, že není potřeba napsat... všechno. Nebo že to není potřeba psát tak natvrdo. Vždyť to tak není. Představa, že člověk je na tom fakt takhle blbě může být jímavá, ale ve chvíli, kdy se stane skutečností o tom člověk nemá většinou chuť psát. 

Pokud bych si měla představit co bych psala, kdybych se stala děvkou, tak... noasi bych zněla jak klášterní dobrodinec. 

 


Enn
21. 01. 2015
Dát tip

Děkuju.

Moc děkuju.

Není to ani to nemůže být dokonalé. Je to amatérské psaní jen tak.

V každém případě přijměte díky za zastavení se.

:) ..


líbí se mi zarputilost, kterou v tom cítím, jakýsi zklamaný patos, vyústěný v obranu, z toho mám radost: a žebrat neumím, to se učit nebudu -  bezva, T* i když to není úplně dokonalé


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru