Mužíček

Na Malém kousku půdy

Žil malý mužíček

a jeho oči

vyrazily slunci dech

Měl malou truhlu

na kterou celí den zíral

se strachem jí otevřít

Jediné co mu zbylo

Krom velké jizvy

mezi břichem a páteří

Ten parchant

tehdy ho pěkně ojebal

měl to být dvouhodinový

únik od reality

Místo toho se teď stébla trávy

zdají jako kmeny stromů

 

Když se pořádně podíváte na zem

Možná ho spatříte

Jak sedí ve své agonii

a hledí na malou

dřevěnou

truhlu

ale rychle

Večer přiletí včela

v bílém hávu

a svým žihadlem 

mu popřeje 

dobrou noc

---