Maxíčkův tajný deníček 1

Maxíčkův tajný deníček 1 Zahleděla se do mého poloprázdného životopisu, div že do něj nesletěla nosem. „Hm… takže pane Horáku… máte nějakou praxi?“ „Nemám. Byl jsem na vysoké, nedokončil jsem ji,“ odpovídám svou nacvičenou frází, abych zahnal do autu, že jsem flákač a už mě nikdo nechce živit. Paní se pousměje na moje prodloužené prázdniny a pokračuje psychologickou sondou: „Hm… proč bychom měli zaměstnat právě vás? Jaké jsou vaše kladné vlastnosti?“ „Jsem pracovitý, usměvavý nekuřák…,“ říkám to první, co mě zrovna napadne. Paní se na mě podívá jako na marťana. „Jste taky flexibilní, nekonfliktní, zodpovědný, pořádný a komunikativní?“ „No… to taky,“ přitakám jako naprogramovaný robot. „A jaké jsou třeba vaše slabé stránky?“ mrkne na mě. „Já žádné slabé stránky nemám!“ použiju naučenou frázi z internetu. Paní se upřímně pousměje. Tentokrát jsem konečně řekl něco, co ji uspokojilo. „Výborně. Ozvu se vám příští týden ohledně rozhodnutí.“ Povstaneme, podáme si ruce, popřejeme si další frází pěkný den nebo tak něco a rozcházíme se. A nesmím zapomenout na hollywoodský úsměv číslo tři sta padesát tři. Vyjdu z budovy a vytahuju cigáro.

---