Ztracený tanec

z připravované sbírky "Všelijaké okolnosti"

Svět už je dávno rozdělen na parcely.

Musica Viva Da Capo jsme brečeli,

fancouzské víno mi doneste do cely,

až mě zas přijdete navštívit, Marcelli.

 

Po kráteru sopky jsem klopýtal nesmělý,

a nazval to tancem, když tančit jsme nesměli,

Válka krvavější než totální masakr masa a oceli,

nám hrozí jen proto, že si už zase myslíme, jak moc jsme dospělí.

 

Když ale ten kráter rozžhavený do běla v kamenné košili,

po Vanssee, ghettu Varšavy, Majdanku, Babi Jaru, Osvětimi a Katyni,

v nás neprobudí nejhlubší žal, smutek, pláč, nářek, soucit, lkaní a vnitní bolest,

tak marně my jsme šli svou pouť poznání krutostí na nevinných lidech, jež vede nás k bdělosti

a ostražitosti.

Protože stejně jako každý na téhle zemi

i my jsme museli projít v krajině kolem jícnu sopky,

která na nás plive lávu své nevšímavosti, zrad, zavřených očí,

odvrácených pohledů a kolaborací, špatných svědomí a bezesných nocí.

 

Tak jako tak i my jdeme k cíli za poslední zelenou míli.

Projdeme ji klidně, vyrovnaně a tíše?

Anebo budeme vyřvávat své zásluhy, abychom přehlušili zžírající svědomí,

vědomí viny lhostejnosti?

 

Marek Šlechta

Happening PAMATUJ! (08.03.2015)

www.geshem.cz

---