Nickolasova vila - kapitola 2. - Lapený ptáček

yaoi / boy love / akční, erotické, drama, gay, 18+
(V podstatě jde o duální psaní)

Kapitola 2.

 

Lapený ptáček

 

          „Takže se ti víc líbí ta druhá možnost. Alespoň na něčem jsme se shodli. Byla by škoda tě zabíjet.“ Pronesl potešeně Nickolas a natáhl s ušklebkem k Yasuovi ruku, přiemž ho pohladil po tváři. Ta jeho tvářička se mu opravdu líbila. Jak byl nevinný a křehký. „Můžeš začít hned, jestli se ti chce…“ Narovnal se a propaloval blonďáčka pohledem. Zrovna neměl na nic náladu, byl unavený, ale bránit mu rozhodně nebude, jestli bude chtít on.

          Mít s nim sex? Já, ale s nikým sex kromě bratra neměl?! Problesklo mi hlavou. Polkl jsem. „Nechte mě jít…“ Šeptl jsem, ale očividně to on nebral. Jasně, že se mi ani ta druhá možnost nezdála a nelíbila. Natáhl ke mně ruku a pohladil mě po tváři, přičemž jsem se roztřásl. Řekl, že můžu začít hned. „Já… já… s nikým cizím… ne… nedělal to…“ Soukal jsem ta slova ze sebe poněkud složitě. Celý jsem zrudl. Vypadal jsem jak infrazářič. On se narovnal a pořád mě propaloval pohledem. Skoro až tak, že jsem si mohl připadat, jako cedník, kdyby to bylo možné.

          „Nefňukej tu jak bábovka. Dneska tě nechám bejt, ať se vzpamatuješ. Teď ale jdeš se mnou.“ Řekl Nickolas zcela rozhodným hlasem. Vytáhl blonďáka z pohovky za paži na nohy. „Vykoupeme se. Spolu.“ Zdůraznil slovo ,spolu' a pomalu se vydal ke koupelně. Nenápadně přitom kontroloval, jestli za ním blonďák opravdu jde.

          Moje rudé tváře zůstávaly rudé dál. Ale trochu mě uklidnilo to, že dneska mě nechá. Uf... uf? Pak mě však chňapl za ruku a zvedl mě z gauče. „Koupat… s-spolu?“ Zakoktal jsem se. Chvíli jsem tam stál, jako opařený, nakonec jsem za ním šel, ale s odstupem… Pomoc… Křičel jsem ve své mysli a přitom se rozhlížel po domě. Pátral jsem očima po možné únikové cestě.

          V koupelně si sedl Nickolas k vaně a začal ji napouštět. „Svlékni se.“ Schválně do vody nepřidal žádnou pěnu ani mýdlo, aby voda zůstala úplně průhledná.

          Došel jsem do koupelny, kde na mě houkl ať se svléknu. Otočil jsem se k němu zády a začal si rozepínat košili. Ale já se nechtěl před ním svlékat. Nechtěl jsem s nim mít sex, ani jsem nechtěl se s nim koupat, jenže on mě držel v šachu výhružkou smrti.

          To, že se Yasu kněmu otočil zády se mu nezamlouvalo. „Čelem ke mně, blonďáčku.“ To oslovení se mu líbilo. Asi u něho zůstane. „Chci tě vidět. Celého.“ Neprojevil žádný soucit nad nebohým chlapcem, který tu vlastně ani neměl být.

          Zatímco on na mě mluvil, já jsem si sundal košili i kalhoty. Zůstávaly už jen boxerky „Nechte mě… prosím…“ Řeknu tiše a stále jsem otočený zády k němu. Najednou mám pocit, že by bylo lepší, kdybych utekl do obýváku, ale nějak se nemůžu odhodlat. A tak stojím, nehnutě a svádím boj strachu s odvahou.

          „Řekl jsem, otočit čelem ke mně. Tak jako tak tě uvidím, tak dělej.“ Zamračil se. Ten klučina mu začínal silně brnkat na nervy, což nebylo dobré. Mohlo se totiž stát, že Nickovi rupnou nervy a vojede tu jeho prdelku hned teď a tady.

          Těkal jsem pohledem po dveřích. Pak jsem se odhodlal a opravdu, za hlasitého tlukotu mého srdce, jsem se dal do pohybu. Utekl jsem z koupelny a běžel chodbou, ale nevěděl jsem kam mám běžet. Protože jsem se probral až v obýváku, neznal jsem cestu ven. Takže jsem se ocitl v kuchyni. Zmateně jsem se díval kam bych běžel dál, ale cesta tudy nevedla. Respektive vedly zde pouze jedny dveře, ty, kterými jsem do kuchyně vběhl já.

          Propaloval pohledem dveře, kterými Yasu utekl někam dál do domu. Ušklíbl se. „Stejně se nikam pryč nedostaneš…“ Oznámil chlapci hlasitějším tónem. Povzdechl si pro sebe a vydal se to splašené dítě hledat.

          Bál jsem se ho. Proč jsem se ho bál? Třeba proto, že mě unesl… třeba proto, že mě nechtěl pustit… třeba proto, že chtěl vidět moje nahé tělo, které měl právo vidět jenom můj bratr. A je to tvoje chyba Zentaro! Ty blbče… kdybys ses neodstěhoval… nemusel bych být tady! Nadával jsem bráchovi v duchu. Slyšel jsem jeho slova.

          Našel ho poměrně snadno. Utekl totiž do kuchyně, z které vedly je jediné dveře, ve kterých momentálně stál on sám. „Myslíš, že tímhle sis pomohl?“ Povytáhl obočí a pomalu k blonďákovi přistoupil.

          Třásl jsem se a když jsem chtěl utéci dveřmi, už v nich stál on. Jeho slova mě rozechvěly, snad ještě víc než ten samotný fakt, že blokoval dveře. Polkl jsen a on ke mě dost asertivně, i když pomalu, přistoupil.

          Poté po něm hbitě hmátl rukou a prudce ho přirazil zády na kuchyňský pult. Bylo mu jedno, že to blonďáka muselo opravdu bolet. Do jedné ruky uzamkl obě jeho zápěstí, aby se nemohl bránit a tou druhou mu strhnul trenýrky. Následně svou volnou rukou přejel po vnitřní straně chlapcova pravého stehna až k rozkroku, který dlaní lehce polaskal.

          Hmátl po mě tak bleskově, že jsem sebou až cukl a lehce tiše vyjekl. Narazil mě zády na kuchyňský pult, až jsem hekl, protože se mi zaryla ta deska do zad a po asi dvou vteřinách ta bolest byla znát a to hodně. Chytil obě moje ruce do své a pevně je tiskl a pak mi serval spodky dolů. Zatl jsem zuby a on mi přejel rukou po stehně až k rozkroku. Klepal jsem se, ale teď jsem se ještě navíc zachvěl. Ten dotek… Mám z toho chlápka hrůzu a on se mě dotýká v místech kde se mě dotýkali v mém životě jen dva lidé… Když jsem byl prťě, tak mamka při hygieně a pak později bratr… nikdo jiný.

          Nickolas očima skenoval chlapcovy reakce. Bylo to roztomilé, jak se ho ten hoch bál. Jaký z něho měl strach. Věděl, že v lidech takový pocit hrůzy vyvolává, ale tenhle kluk ho prožíval snad nejvíc ze všech. Znovu dlaní přejel po jeho rozkroku a sklonil se k blonďákovu oušku. „Já vím, že se ti to líbí, tak proč se tomu bráníš.“ Zasyčel a stiskl v dlani chlapcův zatím ještě nevzrušený úd. Pomalu, nijak násilně, začal dlaní pohybovat.

          Lehce jsem odvrátil hlavu. Ne úplně, ale mírně ano. To jak mě doslova skenoval pohledem… Zvedalo mi to chloupky po celém těle. Jeho dlaň mi rejdila v rozkroku. Sevřel jsem víčka očí k sobě. Nechci vzdychat… nesmím… Říkal jsem si. On se naklonil k mému uchu. Cítil jsem jeho dech na svém krku. Pak promluvil. Já za to nemůžu, že… že mě ty doteky vzrušují… A proč mě vzrušují jeho doteky? Řešil jsem ve své mysli. Nahlas jsem nechtěl mluvit. Proč bych mu měl odpovídat? Sevřel můj penis ve své dlani. Zavrtěl jsem se ve snaze se nějak vymanit z jeho sevření.

          Jemně laskal chlapcův penis a sem tam stáhl předkožku z žaludu a pohladil odhalený vrcholek palcem. Prvotní kapka touhy si našla cestu ven z blonďákova penisu a on ji svým palcem rozetřel po celé hlavičce.

          Na to jak hrůzostrašně působil, byl tam dole jemný. Bylo to až neuvěřitelné s jakým citem mi lehce mnul mé mužství. Cukal jsem se. Vzrušení jsem se neubránil a skousl si ret. Sevřel oči ještě víc a snažil se nesténat. To jak sem tam stáhl předkožku na mém penise a pohladil tak odhalený žalud svým palcem. Nemohl jsem to vrdžet. Tiše jsem zasténal a měl problém s dechem. Pořád mi dráždil mužství, bylo to až moc hezké. A to mě děsilo. To, že se mi líbilo, co dělal s mým mužstvím.

          Spokojeně přivřel oči, když slyšel to zasténání. A pak, z ničeho nic, Nickolas řekl: „Nechtěl jsem ti ublížit, ale ty si o to doslova říkáš, maličký…“ Silně chlapcovo mužství ve své dlani zmáčkl.

          Pak promluvil, něco o ublížení a hned na to sevřel silně můj penis. Vyjekl jsem a skroutil jsem se bolestí. Do očí se mi nahrnuly slzy. Netekly nějak moc, nebylo to o tom, že bych brečel, ale prostě od bolesti.

          Poté blonďáček vyjekl kvůli jeho hrubému stisku. Moc dobře věděl, jak to bolí, proto se ani nedivil. Pomalu stisk uvolnil a opět jemně přejel po blonďáčkově penisu. „Teď se spolu půjdeme vykoupat, ano?“ Zeptal se tiše, skoro až mile a usmál se. V jeho očích se však ten úsměv neodrazil. Odtáhl se, ale ruku nechal tam, kde byla. Už s ní nehýbal. Čekal pouze na odpověď. Stačilo by mu i jedno slovo.

          Ano bolelo to a hodně. Celou dobu, co mi ho takhle surově tiskl, jsem nedýchal. Nedalo se to a když pomalu stisk uvolnil, zalapal jsem po dechu. On opět jemně přejel po mém penisu. zachvěl jsem se strachem, že to bude bolet. On se tiše až nebezpečně mile zeptal na tu koupel. Polkl jsem a pak lehce otřeseně špitl: „Ano, prosím…“

          Pustil blonďákův úd úplně a natočil ho ke dveřím z kuchyně. „Tak běž a počkej tam na mě…“ Pleskl ho po zadečku a popostrčil ho pryč. Poté sám vyšel z kuchyně do své ložnice, kde ze skříně vyndal hedvábný bledě modrý župánek a pro sebe čisté černé pyžamové kalhoty.

          Po tom, co jsem souhlasil, musím podotknout, že z donucení, mě pustil zcela. Tedy i tam dole a také mi uvolnil moje ruce. Natočil mě ke dveřím z kuchyně, jako nějaké malé děcko a ještě mě se slovy ‚Tak běž a počkej tam na mě‘, pleskl po zadečku a popostrčil mě. Trochu křečovitě jsem se vydal ze dvěří. Napadlo mě utéci znovu, ale kdyby to mělo být horší… Otřásl jsem se. Jak spráskaný pes jsem se šoural ke koupelně. Nakonec, ať už jsem chtěl nebo ne, došel jsem tam. Zastavil jsem se u hromádky svého oblečení a začal horlivě hledat mobil. Kdybych zavolal policii, nebo správci! Ano… Zavolám správci a vystopují můj mobil! Kdybych volal policii, trvalo by to, než bych jim to vysvětlil! Vyhrabal jsem telefon a roztřesenýma rukama vytočil rychlou volbu na správce našeho domu. „Vincente!!! Po…“ Ztuhnul jsem, když jsem uslyšel kroky za svými zády.

          Pomalu tedy zase sešel dolů do patra, kde se nacházela koupelna a vešel dovnitř. Když viděl, co ten chlapec držel v ruce, dostal takovou zlost, že už se nedokázal udržet. Přešel k němu, telefon mu z ruky vyškubl a vrazil chlapci takovou facku, až upadl na zem. Poté bez zájmu hovor ukončil, telefon vypnul. Vyndal baterku, sim kartu a paměťovou kartu. Obě karty před Yasuovýma očima přelomil, baterku utopil v umyvadle a telefonem samotným mrštil o zeď, až se celý chudáček rozsypal. Pro jistotu přelomil i baterku. Nedělalo mu to žádný problém.

          Vyděšeně jsem jen hleděl, když se blížil. Vytrhl mi mobil z ruky a vrazil mi takovou facku, až jsem se sesul na zem. Zuby mi o sebe cvakly. Ležel jsem na zemi a jen s rukou přitisknutou na obličeji, kde mě uhodil, jsem sledoval, jak ničí postupně můj telefon. Vincente!!! Bylo po mobilu i po simce. Byl jsem najednou naprosto v prdeli.

          „Příště si rozmysli, co chceš udělat. Ještě jednou uděláš něco tomuto podbného a přísahám, že tě zabiju a zahrabu v lese…“ Mluvil ledově klidným tichým hlasem. Jen v jeho očích bylo vidět, jaký se v něm bouří vztek.

          Šla z něj hrůza. Srdce mi bilo opět až v krku. Bezmocně jsem ležel na zemi a bylo vidět jak jsem zlomený, stejně jako vše, co zbylo z mého telefonu.

          „Teď vlez do té vany a opovaž se udělat ještě nejakou blbost. Za deset minut se vrátím.“ Pomalu se otočil a nechal tomu klukovi chvilku soukromí. Nebyl až takový hajzl, jak vypadal. Vlastně Yasua nechtěl praštit, ale tím, že se ten kluk snažil zachránit za jeho zády pomocí telefonu, ho vytočil. Strašně hoďně. Možná i chápal jeho pocity, ale nemohl ho pustit domů. Blondýn to ale bohužel asi nechápal. Přešel do kuchyně a nalil si frťana, kterého do sebe na ex vyklopil. „Debilové…“ Ulevil si nadávkou na své neschopné kluky, kteří k němu blonďáka vlastně přivedli. Nebyla jeho chyba, že tady byl.

          Když to řekl, já jen mlčel. Čekal jsem až odejde. A ještě chvíli se klepal. Pak jsem po čtyřech šel k vaně. Vlezl do ní a schoulil se do rožku. Nohy jsem si dal k tělu a ruce kolem nich. Tvář, na které už rudnul otisk jsem dal tak, aby nebyla vidět. Proč…? Někdo udělá chybu a já už nikdy nemám vidět bratra, otce… nikoho… Pořád jsem se chvěl a bylo mi špatně.

          Místo deseti minut mu dal dalších pět navíc, tedy patnáct. Za tu dobu se utápěl ve vlastních myšlenkách se skleničkou bílého vína. Potom se s povzdechem zvedl a opět nasadil tu svou tvrdou masku na obličej. Až poté vešel do koupelny. Když viděl chlapce schouleného v rohu vany, měl nutkání mu nechat ještě pár minut. Ale neudělal to. „Tak co? Hotový?“ Postavil se k vaně.

          Opatrně jsem na něj pohlédl. „Jak… jako?“ Nechápal jsem otázku. Nebyl jsem schopen vůbec myslet na koupel. Ani omylem. Celou tu dobu jsem tu seděl a třásl se a přemýšlel proč. Prostě mi nedocházelo, že bych se v tuhle chvíli měl umývat.

          Trošku zaváhal, když viděl nateklou tvář a otisk své ruky na Yasuově tváři. „Umyl ses? Vedle tebe je mýdlo a houba. Nebo snad chceš pomoci?“ Povytáhl obočí a propíchl blondýna očima.

          Došlo mi na co se ptal, když řekl, že vedle mě jsou věci na mytí. Mlčky jsem se natáhl po houbě. Klepaly se mi ruce. Vzal jsem mýdlo a dal ho na houbu, přičemž mi asi dvakrát spadlo do vany a začal se omývat. To jak mě probodával pohledem mi akorát škubalo tělem. Bál jsem se byť jen toho, že by zvýšil hlas.

          Pozoroval, jak se Yasu umývá. Trvalo mu to překvapivě krátkou dobu, asi se ho opravdu bál. Přešel k pračce, kde předtím nechal položený bledě modrý hedvábný župánek a poté ještě vytáhl osušku. Župánek si přehodil přes ruku a nastavil blonďáčkovi osušku, aby se do ní mohl zabalit a otřít. Raději ani nemluvil.

          Když jsem se domyl, on už nesl v ruce osušku a župan. Podával mi osušku a já se postavil a vylezl z vany. Vzal si usušku a začal se důkladně otírat. Akorát tvář jsem si osušil zlehka. Pak jsem si vzal župan a hodil ho na sebe. Došel jsem ke svým věcem a vzal si je do ruky. Nechtěl jsem je tady nechávat. Bylo to to poslední, co bylo 'moje doma'. To poslední, co mě spojovalo s mým starým životem.

          „Ještě nikam. Chci abys mi umyl vlasy a záda.“ Upozornil blonďáka, když zahlédl, že se chystá zřejmě odejít. Neměl strach, že by se zase o něco pokusil. Telefonní linku odpojil a okna a dveře byly zalarmované. Nebylo úniku. Pomalu se sám svlékl a vlezl si do horké vany. Pohodlně s opřel a do ruky vzal šampón. „Tak pojď.“ Položil ho za sebe. Miloval, jak dobře byla vana udělaná. Yasu si teď mohl kleknout za něj a pohodlně na něho dosáhl.

          Přešel jsem k němu, své oblečení jsem si položil a pak, když on se svlékl a vešel do vany, jsem si klekl za něj. Vzal jsem si nějaký kalíšek a začal mu opatrně polévat vlasy vodou. Následně jsem si dal šampón na ruku a pak rozetřel a začal mu šampón vtírat do vlasů, hezky od kořínků a pak mnul v dlaních jeho pramínky. Důkladně jsem mu masíroval kořínky vlasů jako nějaký kadeřník. Prsty jsem mu mnul kůži a pak nehtíky škrabkal. Nakonec jsem mu vlasy opláchl tím kalíškem a udělal tu proceduru ještě jednou už s menším množstvím šampónu.

          Víc se posadil, aby se k jeho vlasům Yasu lépe dostal a užíval si tu perfektní péči. Blaženě zavřel oči a dovolil si mírně stočit koutky úst do úsměvu sotva postřehnutelného. „Jde ti to opravdu dobře. Možná budu tuhle tvou službu vyžadovat častěji…“ Povzdechl si tiše. Potom si na něco vzpomněl. „Umíš vařit?“ Optal se se zavřenýma očima.

          Bylo na něm vidět, že si to užívá. Mě tohle nevadilo. Bavilo mě to. A nebýt toho, že jsem byl vystrašený, užíval bych si to také. Když mě snad i pochválil, jen jsem pípl: „Ano… pane…“ Nevěděl jsem jak se jmenuje a byl starší, takže… Po chvilce se mě zeptal na vaření. „Dokáži si připravit jídlo, ale kuchař nejsem… máme hospodyni…“ Odpověděl jsem mu. I když pro mě to spíše bylo: měl jsem hospodyni, teď už nemám… Po té, co jsem mu doumýval vlasy, jal jsem se omýt mu záda. Vzal jsem houbičku a mýdlo a namydlil ji. Začal jsem zase z vrchu od ramenou a postupoval krouživými pohyby dolů až po zadek. Pak jsem houbu odložil a nehtíky ho jemně škrabkal.

          Když Yasu řekl to 'pane', zamračil se. „Jsem Nickolas, oslovuj mě tak. Nejsem žádný pán…“ Pak se ještě více naklonil a užíval si nejdříve houbičku a poté jemné škrábání nehtů na zádech. Už dlouho si tenhle luxus nedovolil. Většinou měl milence pouze na jednu noc. „Dobře, tak až tohle doděláš, pokus se jít udělat něco k večeři. K dispozici ti je všechno v kuchyni.“ Otevřel oči a zahleděl se před sebe. Ten kluk se mu líbil. Vlastně mu bylo i líto, že ho nemůže pustit domů. Alespoň tu nebudeš sám… Našeptávalo mu jeho vědomí.

          „D-dobře… pane Nickolasi…“ Pokračoval jsem v opečovávání jeho zad a pak on řekl, že mám něco udělat k večeři. „Ano…“ Bylo pro mě nové být na pozici hospodyně. Tohle všechno, jako vařit, uklízet, dělala ona. A teď jsem měl vařit já. Skončil jsem s mytím a utřel si ruce. Podal jsem čistý ručník a položil ho před vanu a pak jsem vzal svoje oblečení a šel z koupelny do kuchyně. V kuchyni jsem položil oblečení ke zdi a začal přemýšlet co bych udělal.

          „Žádný pane, blonďáku, jen Nickolas.“ Upozornil ho a poté s jen tichým díky pozoroval, jak odešel. Zavrtěl sám nad sebou hlavou. Bude se muset zase sebrat. Nemůže být tak měkký.

---